ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.843.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 843/2023-2642
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 10. 2023 o dovolání, které podala obviněná Jitka HRUBÁ , nar. 14. 12. 1959 v Praze, trvale bytem Masarykova 299/47, 289 22 Lysá nad Labem, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ÚpVZD Praha Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 10 To 63/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 4/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné Jitky Hrubé odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 47 T 4/2021, byla obviněná Jitka Hrubá uznána vinnou zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se dopustila tím, že
jako ředitelka společnosti First Global Finance Group 1, Ltd., (dále jen spol. FGFG 1) Mill Mall Tower, 2nd Floor, Wickhams Cay 1, P.O.Box 4406, Road Town, Tortola, Britské Panenské Ostrovy v součinnosti s obžalovaným JUDr. Jaroslavem Červinkou, nar. 1. 4. 1943, advokátem, vedeným v seznamu České advokátní komory pod evidenčním číslem 02470, jehož věc byla vyloučena k samostatnému rozhodnutí (dále jen obžalovaný JUDr. Červinka), se sídlem na adrese Výstaviště 67, Praha 7, která také sloužila pro označení obchodní adresy spol. FGFG 1,
1) s úmyslem opatřit si prostředky pro úhradu vlastních potřeb a nákladů vzniklých z její předchozí činnosti, za příslibu bezpečného zhodnocení investic ve výši 30% měsíčně z investované částky, když prostředky investora měly být uloženy u obžalovaného JUDr. Červinky v advokátní úschově na k tomuto účelu vedeném účtu, s vědomím, že finanční prostředky investora nebudou použity ke sjednanému účelu a také s vědomím neschopnosti prostředky investora vrátit v případě jejich použití k jinému účelu, uzavřela obžalovaná jménem společnosti FGFG 1, jako příjemcem, ve vzájemné součinnosti s obžalovaným JUDr. Červinkou, s poškozeným E. P. nar. XY, bytem XY, XY, XY, jako poskytovatelem, nepojmenovanou smlouvu, jejímž předmětem bylo účelové poskytnutí finančních prostředků ve výši 400.000 EUR ve prospěch spol. FGFG 1, Ltd. na náklady spojené s nákupem bankovního instrumentu za účelem zhodnocení, a to na dobu 10 měsíců od vstupu do zhodnocovacího programu spolu se závazkem příjemce investičních prostředků zajistit poskytovali zhodnocení ve výši minimálně 30% měsíčně z poskytnutých prostředků vyplácených po dobu 10 měsíců a vrátit poskytovateli původní investici na konci programu, když tuto smlouvu obžalovaná podepsala dne 9. 9. 2015 na dosud nezjištěném místě a poškozený E. P. dne 9. 9. 2015 v XY na XY, přičemž tuto smlouvu zprostředkovatel M. S. předal obžalovanou již podepsanou k podpisu poškozenému E. P., a s výše uvedeným úmyslem, tedy k utvrzení poškozeného E. P. o bezpečné investici, uzavřela obžalovaná jménem společnosti FGFG 1, jako oprávněné osoby, s poškozeným E. P. jako složitelem a obžalovaným JUDr. Červinkou jako schovatelem smlouvu o úschově peněz, na základě které byl obžalovaný JUDr. Červinka zavázán složené peníze spravovat s péčí řádného hospodáře a svěřené peníze ponechat v advokátní úschově až do doby plnění shora uvedené nepojmenované smlouvy mezi příjemcem (oprávněnou osobou) a poskytovatelem (složitelem), když tuto smlouvu obžalovaná podepsala dne 9. 9. 2015 na dosud nezjištěném místě, obžalovaný JUDr. Červinka v přesně nezjištěné době na dosud nezjištěném místě a poškozený E. P. dne 9. 9. 2015 v XY na XY, přičemž zprostředkovatel M. S. smlouvu obžalovanou a obžalovaným JUDr. Červinkou podepsanou předal k podpisu poškozenému E. P., přičemž obžalovaná poškozenému P. zatajila, že se fakticky o účet advokátní úschovy nejedná; na základě těchto smluv převedl poškozený E. P. bezhotovostním převodem na účet uvedený v nepojmenované smlouvě a také ve smlouvě o úschově peněz jako účet advokátní úschovy č. XY, vedený na obžalovaného JUDr. Červinku, dne 17. 9. 2015 částku ve výši 400.000 EUR (dle kurzu ČNB ke dni 17. 9. 2015 ve výši 10.844.000 Kč), když tyto prostředky obžalovaná nepoužila ke sjednanému účelu, tedy k úhradě nákladů spojených s nákupem bankovního instrumentu pro tzv. program zhodnocení investice, ani je na bankovním účtu obžalovaného JUDr. Červinky neponechala, ani investorovi prostředky nevrátila, když ve prospěch poškozeného E. P. byla dne 26. 2. 2016 připsána pouze částka ve výši 120.000 EUR (dle kurzu ČNB ke dni 26. 2. 2016 ve výši 3.247.800 Kč) označená jako „vrácení poskytnutých peněz", ale prostředky vědomě použila na zcela jiné účely, zejména když dne 22. 9. 2015 byly vybrány z daného účtu v hotovosti na pobočce banky částky ve výši 9.000 EUR a 9.500 EUR, dne 9. 10. 2015 byla převedena bezhotovostním převodem ve prospěch neztotožněné osoby jménem H. S. částka ve výši 4.000 EUR, dne 9. 10. 2015 byly vybrány z daného účtu v hotovosti na pobočce banky částky ve výši 6.000 EUR a 7.000 EUR, dne 16. 10. 2015 částka ve výši 8.000 EUR a dne 29. 10. 2015 částka ve výši 11.000 EUR, dne 3. 11. 2015 byla převedena bezhotovostním převodem ve prospěch obžalované Jitky Hrubé částka ve výši 2.000 EUR, dne 6. 11. 2015 byla vybrána z daného účtu v hotovosti na pobočce banky částka ve výši 25.000 EUR a dne 13. 11. 2015 částka ve výši 12.000 EUR, přičemž shora uvedené výběry hotovosti provedl obžalovaný JUDr. Červinka, čímž poškozenému E. P. způsobila škodu ve výši 400 000 EUR odpovídající částce 10.844.000 Kč, ze které nahradila částku 120 000 EUR odpovídající částce 3.247.800 Kč,
2) s úmyslem opatřit si prostředky pro úhradu vlastních potřeb a nákladů vzniklých z její předchozí činnosti, za příslibu bezpečného zhodnocení investic ve výši 15% měsíčně z investované částky, když prostředky investora měly být uloženy u obžalovaného JUDr. Červinky v advokátní úschově na k tomuto účelu vedenému účtu, s vědomím, že finanční prostředky investora nebudou použity ke sjednanému účelu a také s vědomím neschopnosti prostředky investora vrátit v případě jejich použití k jinému účelu, uzavřela obžalovaná jménem společnosti FGFG 1, jako příjemcem, ve vzájemné součinnosti s obžalovaným JUDr. Červinkou se společností Mitexin, s. r. o., IČ 47625287, se sídlem Vinohradnícka 413/12, Viničné, Slovenská republika (dále jen spol. Mitexin, s. r. o.), jako poskytovatelem, zastoupenou její jednatelkou Ing. Martinou Faithovou, nepojmenovanou smlouvu, jejímž předmětem bylo účelové poskytnutí finančních prostředků spol. Mitexin, s. r. o. ve výši 245.000 EUR ve prospěch spol. FGFG 1, Ltd. na náklady spojené s nákupem bankovního instrumentu za účelem zhodnocení a to na dobu 3 měsíců od vstupu do zhodnocovacího programu spolu se závazkem příjemce investičních prostředků zajistit poskytovali zhodnocení ve výši minimálně 15% měsíčně z poskytnutých prostředků vyplácených po dobu 3 měsíců a vrátit poskytovateli původní investici na konci programu, když tuto smlouvu obžalovaná podepsala dne 18. 11. 2015 na dosud nezjištěném místě a Ing. Martina Faithová dne 18. 11. 2015 ve XY, přičemž tuto smlouvu zprostředkovatel M. S. obžalovanou již podepsanou předal k podpisu Ing. Martině Faithové, a k utvrzení poškozené společnosti, jednající Ing. Faithovou, o bezpečné investici uzavřela obžalovaná jménem společnosti FGFG 1, jako oprávněnou osobou, se spol. Mitexin, s. r. o., jako složitelem, a obžalovaným JUDr. Červinkou, jako schovatelem, smlouvu o úschově peněz, na základě které byl obžalovaný JUDr. Červinka zavázán složené peníze spravovat s péčí řádného hospodáře a svěřené peníze ponechat v advokátní úschově až do doby plnění shora uvedené nepojmenované smlouvy mezi příjemcem (oprávněnou osobou) a poskytovatelem (složitelem), když tuto smlouvu obžalovaná podepsala dne 18. 11. 2015 na nezjištěném místě, obžalovaný JUDr. Červinka v přesně nezjištěné době na nezjištěném místě a Ing. Martina Faithová dne 18. 11. 2015 ve XY, přičemž tuto smlouvu zprostředkovatel M. S. obžalovanou a obžalovaným JUDr. Červinkou již podepsanou předal k podpisu Ing. Martině Faithové, přičemž obžalovaná složiteli prostředků zatajila, že se o účet advokátní úschovy nejedná, na základě těchto smluv převedla spol. Mitexin, s. r. o. bezhotovostním převodem na účet uvedený v nepojmenované smlouvě a také ve smlouvě o úschově peněz jako účet advokátní úschovy č. XY, vedený na obžalovaného JUDr. Červinku, dne 18. 11. 2015 částku ve výši 245.000 EUR (dle kurzu ČNB ke dni 18. 11. 2015 ve výši 6.622.350 Kč); uvedené prostředky obžalovaná nepoužila ke sjednanému účelu, tedy k úhradě nákladů spojených s nákupem bankovního instrumentu pro tzv. program zhodnocení investice, ani je na bankovním účtu obžalovaného JUDr. Červinky neponechala, investorovi prostředky nevrátila, když ve prospěch spol. Mitexin, s. r. o. byla dne 28. 1. 2016 připsána pouze částka ve výši 36.500 EUR (dle kurzu ČNB ke dni 26. 1. 2016 ve výši 986.230 Kč) označená jako „vrácení půjčky“, přičemž prostředky vědomě použila na zcela jiné účely, zejména když obžalovaný JUDr. Červinka dne 23. 11. 2015 vybral z daného účtu v hotovosti na pobočce banky částku ve výši 12.000 EUR, dne 26. 11. 2015 byla převedena bezhotovostním převodem ve prospěch neztotožněné osoby jménem H. S. částka ve výši 5.000 EUR, dne 4. 12. 2015 obžalovaný JUDr. Červinka vybral z daného účtu v hotovosti na pobočce banky částky ve výši 9.000 EUR a 7.000 EUR, dne 9. 12. 2016 částku ve výši 10.000 EUR a dne 17. 12. 2015 byla převedena ve prospěch jiného účtu obžalovaného JUDr. Červinky č. XY, vedeného u Československé obchodní banky, a. s., částka ve výši 200.000 EUR, přičemž dále využila uzavření předchozích smluv k dalšímu opatření prostředků od poškozené společnosti Mitexin tak, že po telefonickém sdělení zprostředkovatele M. S. z konce března r. 2016, jehož obžalovaná informovala o spuštění zhodnocovacího programu v dubnu r. 2016 s možností navýšení původní investice, převedla spol. Mitexin, s. r. o. bezhotovostním převodem na účet uvedený v nepojmenované smlouvě a také ve smlouvě o úschově peněz č. XY, vedený na obžalovaného JUDr. Červinku, dne 31. 3. 2016 další částku ve výši 98.000 EUR (dle kurzu ČNB ke dni 31. 3. 2016 ve výši 2.651.390 Kč), ani tyto prostředky obžalovaná nepoužila ke sjednanému účelu, tedy k úhradě nákladů spojených s nákupem bankovního instrumentu pro tzv. program zhodnocení investice, ani je na bankovním účtu obžalovaného JUDr. Červinky neponechala, investorovi prostředky nevrátila a ani nevyplatila žádné zhodnocení, přičemž prostředky vědomě použila na zcela jiné účely, zejména když obžalovaný JUDr. Červinka dne 1. 4. 2016 vybral z daného účtu v hotovosti na pobočce banky částky ve výši 8.000 EUR a 4.000 EUR a dne 7. 4. 2016 obžalovaný JUDr. Červinka převedl bezhotovostním převodem ve prospěch svého jiného účtu č. XY, vedeného u Československé obchodní banky, a. s., částku ve výši 500.000 EUR, čímž poškozené společnosti Mitexin, s. r. o. způsobila škodu ve výši 343 000 EUR odpovídající částce 9.273.740 Kč, ze které nahradila 36 500 EUR odpovídající částce 986.230 Kč,
3) s úmyslem opatřit si prostředky pro úhradu vlastních potřeb a nákladů vzniklých z její předchozí činnosti, za příslibu bezpečného zhodnocení investic ve výši 30% měsíčně z investované částky, když prostředky investora měly být uloženy u obžalovaného JUDr. Červinky v advokátní úschově na k tomuto účelu vedeném účtu, s vědomím, že finanční prostředky investora nebudou použity ke sjednanému účelu a také s vědomím neschopnosti prostředky investora vrátit v případě jejich použití k jinému účelu, uzavřela obžalovaná dne 22. 2. 2016 v hotelu XY na adrese XY, ul. XY jménem společnosti FGFG 1 jako příjemcem ve vzájemné součinnosti s obžalovaným JUDr. Červinkou se spol. BOPAL, s. r. o., IČ 36557293, se sídlem Osadná 2, Bratislava, Slovenská republika (dále jen spol. BOPAL, s. r. o.) jako poskytovatelem, zastoupenou jejím jednatelem Dušanem Bočkayem, nepojmenovanou smlouvu, jejímž předmětem bylo účelové poskytnutí finančních prostředků spol. BOPAL, s. r. o. ve výši 1.000.000 EUR ve prospěch spol. FGFG 1 na náklady spojené s nákupem bankovního instrumentu za účelem zhodnocení a to na dobu 10 měsíců od vstupu do příslušného programu zhodnocení spolu se závazkem příjemce investičních prostředků zajistit poskytovali zhodnocení ve výši minimálně 30% měsíčně z poskytnutých prostředků a vrátit původní investici s tím, že výnosy budou vypláceny měsíčně po dobu 10 měsíců, a k utvrzení poškozené společnosti o bezpečné investici uzavřela dne 22.2.2016 v hotelu XY na adrese XY, ul. XY obžalovaná jménem společnosti FGFG 1 jako oprávněnou osobou se společností BOPAL, s. r. o. jako složitelem, zastoupenou jejím jednatelem Dušanem Bočkayem, a obžalovaným JUDr. Červinkou jako schovatelem smlouvu o úschově peněz, na základě které byl obžalovaný JUDr. Červinka zavázán složené peníze spravovat s péčí řádného hospodáře a svěřené peníze ponechat v advokátní úschově až do doby plnění shora uvedené nepojmenované smlouvy mezi příjemcem (oprávněnou osobou) a poskytovatelem (složitelem), přičemž obžalovaná složiteli prostředků zatajila, že se o účet advokátní úschovy nejedná, a poté, co na základě těchto smluv převedla spol. BOPAL, s. r. o. bezhotovostním převodem na účet uvedený v nepojmenované smlouvě a také ve smlouvě o úschově peněz jako účet advokátní úschovy č. XY, vedený na obžalovaného JUDr. Červinku, dne 7. 3. 2016 částku ve výši 1.000.000 EUR (dle kurzu ČNB ke dni 7. 3. 2016 ve výši 27.055.000 Kč), obžalovaná uvedené prostředky nepoužila ke sjednanému účelu, tedy k úhradě nákladů spojených s nákupem bankovního instrumentu pro tzv. program zhodnocení investice a ani je na bankovním účtu obžalovaného JUDr. Červinky neponechala, investorovi prostředky nevrátila a ani nevyplatila žádné zhodnocení, přičemž prostředky použila na zcela jiné účely, zejména když obžalovaný JUDr. Červinka dne 9. 3. 2016 převedl bezhotovostním převodem ve prospěch osoby jménem Miloš Lojka částku ve výši 130.000 EUR, dne 9. 3. 2016 převedl ve prospěch osoby jménem P. B. částku ve výši 150.000 EUR a to jako vrácení jimi poskytnutých investičních vkladů z předešlé doby, dne 10. 3. 2016 obžalovaný JUDr. Červinka převedl bezhotovostním převodem ve prospěch svého jiného účtu č. XY, vedeného u Československé obchodní banky, a. s., částku ve výši 200.000 EUR, dne 16. 3. 2016 převedl ve prospěch osoby jménem T. M. částku ve výši 20.000 EUR, dne 22. 3. 2016 obžalovaný JUDr. Červinka převedl převodem ve prospěch svého jiného účtu č. XY, vedeného u Československé obchodní banky, a. s., částku ve výši 200.000 EUR, dne 23. 3. 2016 obžalovaný JUDr. Červinka převedl bezhotovostním převodem ve prospěch svého jiného účtu č. XY, vedeného u Československé obchodní banky, a. s., částku ve výši 60.000 EUR a dne 23. 3. 2016 obžalovaný JUDr. Červinka převedl bezhotovostním převodem ve prospěch svého jiného účtu č. XY, vedeného u Československé obchodní banky, a. s., částku ve výši 40.000 EUR, čímž poškozené společnosti BOPAL, s. r. o. způsobila škodu ve výši 1.000.000 EUR odpovídající částce 27.055.000 Kč,
4) s úmyslem opatřit si prostředky pro úhradu vlastních potřeb a nákladů vzniklých z její předchozí činnosti, za příslibu bezpečného zhodnocení investic ve výši 10% měsíčně z investované částky, když prostředky investora měly být uloženy u obžalovaného JUDr. Červinky v advokátní úschově na k tomuto účelu vedeném účtu, s vědomím, že finanční prostředky investora nebudou použity ke sjednanému účelu a také s vědomím neschopnosti prostředky investora vrátit v případě jejich použití k jinému účelu, uzavřela jménem společnosti FGFG 1 jako příjemcem, v součinnosti s obžalovaným JUDr. Červinkou, s Ř. K. – K. Z. E., XY, ul. XY jako poskytovatelem nepojmenovanou smlouvu, jejímž předmětem bylo účelové poskytnutí finančních prostředků Ř. K. ve výši 100.000 EUR ve prospěch spol. FGFG 1 na náklady spojené s nákupem bankovního instrumentu za účelem zhodnocení na dobu 10 měsíců od vstupu do programu zhodnocení spolu se závazkem příjemce investičních prostředků zajistit poskytovali zhodnocení ve výši min. 10% měsíčně z poskytnutých prostředků vyplácených po dobu 10 měsíců a vrátit původní investici na konci programu, smlouvu obžalovaná podepsala dne 18. 3. 2016 na nezjištěném místě a Ř. K. dne 18. 3. 2016 v kavárně XY v XY, přičemž smlouvu již podepsanou obžalovanou předal k podpisu Ř. K. zprostředkovatel R. H., k utvrzení poškozeného K. o bezpečné investici uzavřela obžalovaná jménem společnosti FGFG 1 jako oprávněnou osobou s Ř. K. – K. Z. E., XY, ul. XY jako složitelem a obžalovaným JUDr. Červinkou jako schovatelem smlouvu o úschově peněz, na základě které byl obžalovaný JUDr. Červinka zavázán složené peníze spravovat s péčí řádného hospodáře a svěřené peníze ponechat v advokátní úschově až do doby plnění shora uvedené nepojmenované smlouvy mezi příjemcem (oprávněnou osobou) a poskytovatelem (složitelem), když tuto smlouvu obžalovaná podepsala dne 18. 3. 2016 na nezjištěném místě, obžalovaný JUDr. Červinka v nezjištěné době na nezjištěném místě a poškozený Ř. K. dne 18. 3. 2016 v kavárně XY v XY, přičemž tuto smlouvu mu předal zprostředkovatel R. H. již podepsanou od obžalovaných, přičemž obžalovaná složiteli prostředků zatajila, že se o účet advokátní úschovy nejedná, a poté, co na základě těchto smluv převedl poškozený K. bezhotovostním převodem na účet uvedený v nepojmenované smlouvě a také ve smlouvě o úschově peněz jako účet advokátní úschovy č. XY, vedený na obžalovaného JUDr. Červinku, dne 18. 3. 2016 částku ve výši 100.000 EUR (dle kurzu ČNB ke dni 18. 3. 2016 ve výši 2.703.500 Kč), obžalovaná uvedené prostředky nepoužila ke sjednanému účelu, tedy k úhradě nákladů spojených s nákupem bankovního instrumentu pro tzv. program zhodnocení investice, ani je na bankovním účtu obžalovaného JUDr. Červinky neponechala, investorovi prostředky nevrátila a ani nevyplatila žádné zhodnocení, přičemž prostředky vědomě použila na zcela jiné účely, když N. po předchozím pokynu obžalované dne 22. 3. 2016 převedla bezhotovostním převodem ve prospěch FRANK NAGY FINANCIAL SERVICES, LLC. částku ve výši 100.000 EUR, která byla označena jako „sml. o půjčce“, čímž poškozenému Ř. K. způsobila škodu ve výši 100 000 EUR odpovídající částce 2.703.500 Kč,
5) s úmyslem opatřit si prostředky pro úhradu vlastních potřeb a nákladů vzniklých z její předchozí činnosti, za příslibu bezpečného zhodnocení investic ve výši zhodnocení nejméně 12.500 EUR měsíčně z investované částky 75.000 EUR, když prostředky investora měly být uloženy u obžalovaného JUDr. Červinky v advokátní úschově na k tomuto účelu vedeném účtu, s vědomím, že finanční prostředky investora nebudou použity ke sjednanému účelu a také s vědomím neschopnosti prostředky investora vrátit v případě jejich použití k jinému účelu, uzavřela jménem společnosti FGFG 1 jako příjemcem, v součinnosti s obžalovaným JUDr. Červinkou, s poškozeným V. D. jako poskytovatelem nepojmenovanou smlouvu, když jednání o investování vedla s poškozeným již od dubna 2016, jejímž předmětem bylo účelové poskytnutí finančních prostředků poškozeného V. D. ve výši 75.000 EUR ve prospěch spol. FGFG 1 na náklady spojené s nákupem bankovního instrumentu za účelem zhodnocení na dobu 6 měsíců od vstupu do programu zhodnocení spolu se závazkem příjemce investičních prostředků zajistit poskytovali zhodnocení ve výši minimálně 12.500 EUR měsíčně z poskytnutých prostředků vyplácených po dobu 6 měsíců a vrátit původní investici na konci programu, když tuto smlouvu opatřenou podpisem obžalované podepsal po jejím vytištění dne 10. 4. 2017 poškozený V. D., když k utvrzení poškozeného D. o bezpečné investici uzavřela obžalovaná jménem společnosti FGFG I jako oprávněnou osobou s poškozeným V. D. jako složitelem a obžalovaným JUDr. Červinkou jako schovatelem smlouvu o úschově peněz, na základě které byl obžalovaný JUDr. Červinka zavázán složené peníze spravovat s péčí řádného hospodáře a svěřené peníze ponechat v advokátní úschově až do doby plnění shora uvedené nepojmenované smlouvy mezi příjemcem (oprávněnou osobou) a poskytovatelem (složitelem) ze dne 10. 4. 2017, když tuto smlouvu již opatřenou podpisem obžalovaných podepsal poškozený poté, co mu byla zaslána emailem dne 10. 4. 2017, přičemž obžalovaná složiteli prostředků zatajila, že se o účet advokátní úschovy nejedná, a poté, co na základě těchto smluv převedl poškozený D. bezhotovostním převodem na účet uvedený v nepojmenované smlouvě a také ve smlouvě o úschově peněz jako účet advokátní úschovy č. XY, vedený na obžalovaného JUDr. Červinku, dne 10. 4. 2017 částku ve výši 75.000 EUR (dle kurzu ČNB ke dni 10. 4. 2017 ve výši 1.989.750 Kč), obžalovaná uvedené prostředky nepoužila ke sjednanému účelu, tedy k úhradě nákladů spojených s nákupem bankovního instrumentu pro tzv. program zhodnocení investice a ani je na bankovním účtu obžalovaného JUDr. Červinky neponechala, investorovi prostředky nevrátila a ani nevyplatila žádné zhodnocení, přičemž prostředky vědomě použila na zcela jiné účely, když v době od připsání částky 75.000 EUR na účet obžalovaného JUDr. Červinky dne 11. 4. 2017 do 25. 11. 2017 z těchto prostředků formou převodů do zahraničí na účet FRANK NAGY FINANCIAL SERVICES, LLC a výběrů hotovosti z těchto prostředků použila na jiné účely nejméně 59.814 EUR, čímž poškozenému V. D. způsobila škodu ve výši 75.000 EUR odpovídající částce 1.989.750 Kč, ze které nahradila částku 5.000 EUR (dle kurzu ČNB 128.800 Kč), kterou na naléhání poškozeného zaslala dne 31. 1. 2019 na jeho bankovní účet jako zálohu na zisk,
obžalovaná způsobila škodu v celkové výši 1.918.000 EUR .
2. Za to byla jmenovaná obviněná soudem prvního stupně odsouzena podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
3. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo dále obviněné uloženo zaplatit na náhradě škody poškozenému E. P. částku ve výši 280 000 EUR, poškozené společnosti Mitexin, s. r. o., částku ve výši 306 500 EUR, poškozené společnosti BOPAL, s. r. o., částku ve výši 1 000 000 EUR, poškozenému Ř. K.– K. Z. E., částku ve výši 100 000 EUR společně s úrokem z prodlení ve výši 8 % p. a. ode dne 3. 3. 2022 do zaplacení, a poškozenému V. D. částku ve výši 70 000 EUR. Podle §229 odst. 2 tr. ř. pak byli poškození E. P., společnost Mitexin, s. r. o., a V. D. odkázáni se zbytky uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná Jitka Hrubá odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 10 To 63/2022 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 10 To 63/2022, podala obviněná Jitka Hrubá prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021 (k tomu viz níže), neboť má za to, že rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Napadenému usnesení odvolacího soudu rovněž vytknula, že jím bylo zamítnuto její odvolání, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Obviněná předně namítla nedostatečné odůvodnění napadeného usnesení, resp. i rozsudku soudu prvního stupně, zejména pokud jde o odůvodnění uloženého trestu a jeho výměry. Ten obviněná povazuje za nepřiměřený a neúčelný, neboť podle jejího názoru nebyl zohledněn její vyšší věk a možnosti její nápravy.
7. V další části dovolání obviněná namítla, že skutek, jímž byla uznána vinnou, nevykazuje všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu podvodu, neboť úmysl, a to ani nepřímý, nebyl prokázán. Oba soudy se formalisticky upnuly na pojem úschova v předmětných smlouvách a nepříliš jasně definovanou účast advokáta v obchodních vztazích realizovaných obviněnou, ze kterých automaticky dovozovaly, že obviněná uváděla poškozené v omyl za účelem se obohatit. Kromě toho, že nebylo prokázáno, že by se obviněná svým jednáním jakkoliv na úkor poškozených v uváděných částkách obohatila (nebo se obohatil někdo jiný tímto způsobem), není prokázán její úmysl. Obviněná svým jednáním nikoho výslovně neuváděla v omyl, ale v nejhorším případě jednala možná poněkud neuspořádaně, což může souviset s projevy a podobou její temperamentní osobnosti, ale i s určitou nedůsledností a naivitou spočívající možná i ve věku obviněné. Je očividné, že obviněná věřila tomu, že obchodní model, který demonstrovala před poškozenými, je zcela v souladu se zákonem, a investované prostředky nebudou poškozeným nikterak zcizeny. Ve smluvních instrumentech (byť možná tyto obsahovaly nikoli právně správnou terminologii) obviněná nikoho v omyl neuváděla, nikoho do ničeho nenutila a poškození rozhodně nejednali v tísni za nápadně nevýhodných podmínek tak, aby z toho přímo obviněná profitovala. Všichni poškození mohli své případné podpisy pod jednotlivými smlouvami konzultovat se svými zástupci a veškerá podepsaná ujednání jim byla známá dopředu. Nebyli tedy nikterak uváděni v omyl a smluvní instrumenty obsahovaly veškerá pravidla, postupy a jejich následky, se kterými byli poškození předem obeznámení, a byl zde rovněž oprávněný předpoklad obviněné, že tyto smlouvy budou poškozenými čteny. Prvoplánové podsouvaní podvodného úmyslu obviněné v podstatě pouze na základě sousloví advokátní úschova se tak jeví jako poněkud předčasné a izolované s ohledem na další okolnosti případu a zejména na text smluvních instrumentů, které podstatu úschovy definovaly. Obviněná má za to, že právní úkony se vykládají podle jejich obsahu, nikoliv názvu, zejména pokud jde o úkony minimálně dvoustranné, jejichž vznik je podmíněn dvoustranným souhlasem, tedy reálně návrhem a akceptací návrhu. Skutečnost, že je ve smlouvě něco nazváno nepřesně nebo jinak, než je zákonem předvídáno, je obvyklým jevem v procesu uzavírání smluv a také důvodem k civilním sporům, což je rovněž projednávaný případ. Jednání obviněné tak nelze posuzovat optikou trestního práva, ale optikou práva civilního, a je-li zde podezření ze spáchání soukromoprávního deliktu, existuje celá řada instrumentů právní ochrany, jak se porušeného práva domoci. Obviněná má rovněž za to, že napadené usnesení se nikterak nevypořádalo s doplněním jejího odvolání, které zaslala soudu přímo obviněná.
8. Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu projednání.
9. Dovolání obviněné bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
10. Státní zástupkyně předně upozornila na to, že obviněná nesprávně označila dovolací důvod, neboť od 1. 1. 2022, kdy nabyla účinnosti novela trestního řádu zákonem č. 220/2021 Sb., je dovolací důvod, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Současně je s účinností od 1. 1. 2022 v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uveden nový důvod dovolání, který se vztahuje ke skutkovým zjištěním, resp. k procesnímu postupu soudů. Námitky vztahující se k novému dovolacímu důvodu však obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku nevznesla. Dále uplatnila, byť nikoli zákonným pojmenováním, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé zákonné alternativě, tedy ve vázanosti na některý z dalších dovolacích důvodů, v tomto konkrétním případě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
11. Dále předeslala, že žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají námitky obviněné, v nichž se vymezuje proti stručnosti usnesení Vrchního soudu v Praze. Stručnost není kritériem pro hodnocení rozhodnutí soudů, neboť hlavními kritérii jsou zákonnost, odůvodněnost, resp. přezkoumatelnost, neboť z každého rozhodnutí musí být zřetelné, jakými úvahami byl soud veden při řešení otázek, které tvoří předmět řízení. Usnesení odvolacího soudu nevyznívá překvapivě a odvolací soud nijak nepochybil, pokud se svém rozhodnutí věnoval i procesním otázkám, které rovněž tvořily součást odvolání obviněné.
12. Pod žádný z obviněnou uplatněných dovolacích důvodů, avšak ani pod žádný z dalších zákonných dovolacích důvodů, pak podle státní zástupkyně nelze podřadit námitky obviněné, ve kterých zpochybňuje přiměřenost uloženého trestu. V zásadě platí, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) je možné v dovolání úspěšně uplatnit pouze v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu nebo výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §37 až 39 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. K přezkumu výroku o trestu by mohl Nejvyšší soud přistoupit pouze z toho hlediska, pokud by uložený trest byl tak extrémně přísný, že by se jednalo o porušení ústavního principu proporcionality trestní represe a zásah do ústavně zaručeného práva obviněné na ochranu před zasahováním do jejího soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Šlo by o krajní případ, kdy extrémní rozpor mezi druhem a výměrou uloženého trestu a jeho účelem a kritérii stanovenými zákonem by dosahoval ústavněprávní roviny, což by odůvodňovalo zásah dovolacího soudu. O takový případ se ale podle státní zástupkyně v posuzované věci nejedná. Obviněné byl uložen za zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání sedmi let v rámci zákonné trestní sazby, která je v §209 odst. 5 tr. zákoníku stanovena rozpětím od pěti do deseti let. Konkrétní výměra tedy nedosahuje ani poloviny zákonné trestní sazby. Při stanovení druhu a výměry trestu měly soudy na paměti zákonná kritéria stanovená pro ukládání trestu v trestním zákoníku a současně výrok o trestu náležitě odůvodnily, přičemž zejména vzaly v úvahu okolnosti činu, přitěžující okolnosti, zejména však nemohly přehlédnout rozsah způsobené škody.
13. Pokud jde o samotné námitky proti výroku o vině, státní zástupkyně uvedla, že v předmětné trestní věci bylo prokázáno, že na základě nepravdivých, neúplných nebo zkreslených informací podávaných obviněnou, kdy účelem poskytování takovýchto informací bylo bezesporu vyvolání omylu o reálnosti a bezpečnosti investování finančních prostředků za účelem jejich navýšení v rámci zhodnocovacího systému v zahraničí, byly mezi obviněnou, jako ředitelkou společnosti First Global Finance Group 1, Ltd., uzavírány smlouvy, jejichž předmětem bylo účelové poskytnutí finančních prostředků na náklady spojené s nákupem bankovního instrumentu za účelem zhodnocení, a to za současného uzavření smlouvy o advokátní úschově, v níž měly být investované částky ponechány až do doby plnění smluv mezi dotčenými subjekty, přičemž na jejich základě došlo k vylákání finančních prostředků ve výši 1 918 000 Eur.
14. Státní zástupkyně připomněla, že závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákoníku a v jaké formě, je závěrem právním. Tento závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudů vyplývajících z provedeného dokazování. Přitom okolnostmi subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem. Za klíčové okolnosti objektivní povahy, z nichž je dovozován závěr o přímém úmyslu obviněné podávat nepravdivé nebo zkreslené informace, a to za účelem vyvolání omylu poškozených a následného vylákání finančních prostředků, lze podle státní zástupkyně považovat způsob prezentace obviněnou nabízených finančních produktů a nepravdivost informace o tom, že vylákané finanční prostředky nebudou investovány jinam než do zhodnocovacího programu. Vklady poškozených jimi byly poukazovány na účet uvedený ve smlouvě o advokátní úschově, která právě měla garantovat serióznost zhodnocení investic. Právě skutečnost, že prostředky budou v advokátní úschově, byla pro poškozené určující, neboť tímto způsobem byla garantována solidnost a spolehlivost celé operace. V neposlední řadě je podvodný záměr obviněné prokazován tím, jakým způsobem fakticky s penězi poškozených, které ve skutečnosti na žádný účet advokátní úschovy uloženy nebyly, naložila. Žádný z poškozených totiž nevěděl o tom, že by s jejich penězi, které svěřili ve prospěch účtu notáře JUDr. Červinky, mohlo být nakládáno jakkoli odlišně od režimu, který vyplýval z nepojmenovaných smluv, které za účelem zúročení svých finančních prostředku uzavřeli. Obviněná navíc sama nikdy nedoložila tvrzení, že u švýcarské platformy je složena suma, o které hovořila. O úmyslu obviněné svědčí rovněž způsob, jakým komunikovala v době, kdy se poškození domáhali určitých informací o osudu svých financí, s těmito poškozenými, neboť je stále utvrzovala v tom, že brzy dojde k realizaci vstupu do zhodnocovacího systému, tedy poškozené soustavně udržovala v přesvědčení, že s jejich finančními prostředky bude naloženo v duchu uzavřených smluv. Obviněná tak zjevně předstírala okolnosti, které nebyly v souladu se skutečným stavem věci. K tomu, aby se obohatila, vytvořila situaci záměrně vyvolávající u poškozených pocit důvěry, kterou poté zneužila. Poškozené totiž neinformovala pravdivě o podstatných okolnostech předmětné finanční dispozice. Poškození navíc neměli žádnou možnost ověřit si tvrzení obviněné z dostupných zdrojů, takže spoléhali výlučně na jí uváděné informace. O důležitých okolnostech souvisejících s jejich investicemi tedy neměli de facto žádnou představu a z důvodu uzavření smluv o advokátních úschovách se domnívali, že se nemají čeho obávat. Je možné dementovat i názor obviněné, podle něhož se nejedná o trestný čin, ale o obchodní transakci, ze které vyplývají určitá rizika. Je třeba zdůraznit, že pro posouzení toho, zda došlo ke spáchání trestného činu, či nikoli, není samo o sobě rozhodné, zda předmětné jednání bylo uskutečněno v rámci nějaké transakce, ať již běžné, obchodní či jakékoli jiné. Trestného činu podvodu, popřípadě jiného trestného činu, se pachatel může dopustit i v rámci jinak obvyklé obchodní transakce, aniž by bylo potřeba, aby porušil nějaký zvláštní právní předpis. Navíc navzdory tvrzení obviněné nemohlo jít o běžnou civilní záležitost, neboť ze skutkových zjištění vyplývá, že demonstrovaný institut advokátní úschovy byl zneužit proto, aby poškození v důvěře v inzerovaný zhodnocovací program uzavřeli s poškozenou nepojmenované smlouvy, v nichž se obviněná zavazovala finanční prostředky poškozených vložit do zhodnocovacího programu. Lze souhlasit s názorem soudů obou stupňů, že jednání obviněné je vysoce společensky škodlivé, neboť obviněná zjevně od počátku věděla, že s finančními prostředky vloženými do podvodně deklarované advokátní úschovy nenaloží tak, jak poškozeným předestřela, přičemž i v době následující poté, co s nimi naložila způsobem, který byl zjevně v rozporu s jejími sliby, udržovala poškozené v přesvědčení, že svým slibům dostojí, a že o své finanční prostředky nepřijdou.
15. Státní zástupkyně se tak ztotožnila se závěry soudů obou stupňů, že pokud obviněná deklarovala bezpečnost investic tím, že poškozeným tvrdila, že jejich finanční prostředky budou do doby vložení do zhodnocovacího programu uloženy v advokátní úschově, přestože tomu tak ve skutečnosti nebylo, nešlo pouze o formalitu a nepřesnost v užití konkrétního právního institutu, ale o podstatu samotného podvodu, neboť poškození vypověděli, že své finanční prostředky investovali právě s ohledem na garanci advokátní úschovou.
16. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Vyjádřila přitom souhlas s tím, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
18. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
19. Obviněná v podaném dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021. Pominula přitom, že novelou trestního řádu zákonem č. 220/2021 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2022 mj. k zakotvení nového dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ke změně v označení některých stávajících dovolacích důvodů. Obviněnou uplatněný dovolací důvod tak od roku 2022 odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
20. Rovněž lze mít za to, že obviněná v podaném dovolání implicitně uplatnila i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , resp. jeho druhou alternativu, neboť napadenému usnesení odvolacího soudu vytkla, že její odvolání bylo zamítnuto, přestože již v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [správně písm. h) – viz výše]. O dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. jde přitom tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí přezkoumal i z hlediska druhé alternativy tohoto důvodu dovolání.
21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněným dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
22. Na podkladě obviněnou uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněné.
IV.
Důvodnost dovolání
23. Z předloženého dovolání se podává, že obviněná Jitka Hrubá jím napadá výrok o vině a trestu z napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla uznána vinnou zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, byl jí uložen trest a byla zavávána k náhradě škody způsobené trestným činem. Brojí přitom jednak proti závěru o naplnění subjektivní stránky přisouzeného trestného činu, ale namítá i nedostatečné odůvodnění obou soudních rozhodnutí, zejména pokud jde o zdůvodnění uloženého trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný.
24. Pokud jde o námitku obviněné proti závěru o naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku a způsob, jakým obviněná tuto námitku v podaném dovolání uplatnila, Nejvyšší soud upozorňuje, že závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se nicméně musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní závěr o tom, zda tu je zavinění a v jaké formě, jsou předmětem dokazování právě tak jako všechny ostatní okolnosti naplňující znaky trestného činu. Při zjišťování okolností, které mají význam pro závěr o zavinění, není možné předem přikládat zvláštní význam žádnému důkaznímu prostředku, ale na zavinění a jeho formu je třeba usuzovat ze všech konkrétních okolností, za kterých byl trestný čin spáchán, a ze všech důkazů významných z tohoto hlediska, včetně doznání obviněného, pokud existuje. Se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.) zákon nepřikládá a priori žádnému důkazu zvláštní význam. Není proto možné jen ze skutečnosti, že obviněný skutek popřel, vyvodit, že zjištění přímého úmyslu nepřichází v úvahu. Tento úmysl, tak jako jiné formy zavinění, je možno zjistit i na podkladě jiných důkazů, nejen z doznání obviněného. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, a to z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. ŠÁMAL, P. §15. Úmysl. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář . 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 336).
25. Obviněná Jitka Hrubá závěr o zavinění ve formě přímého úmyslu napadla s poukazem na nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (byť tento dovolací důvod nesprávně označila – viz výše). Je ovšem skutečností, že obviněná v rámci své argumentace týkající se formy zavinění vychází ze zcela jiného skutkového děje, než jaký byl zjištěn nalézacím soudem v důkazním řízení. V zásadě tedy pokračuje v polemice se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů nalézacím soudem a uvádí, že nikoho v omyl neuváděla.
26. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však směřuje výhradně k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je tak hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy (zde skutkové okolnosti týkající se zavinění obviněné a jeho formy) byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě uvedeného dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., protože to jsou otázky upravené normami procesního práva, nikoli hmotným právem (blíže viz ŠÁMAL, P.; PÚRY, F. §265b. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3164). Jinými slovy, dovolací soud je při posuzování dovolání z hledisek dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Námitku obviněné založenou toliko na nesouhlasu se skutkovými závěry soudů týkajícími se jejího podvodného úmyslu tak pod rozsah důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze.
27. Uvedenou námitku pak nelze podřadit ani pod rozsah dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022 (jde tedy o jiný dovolací důvod, než na který obviněná poukázala, když nesprávně vycházela ze znění příslušného ustanovení trestního řádu účinného do 31. 12. 2021). Tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy . Jakkoliv se citovaný nový dovolací důvod, zejména pak jeho první alternativa, týkají správnosti skutkových zjištění, které jsou podkladem pro závěr o vině, o situaci, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů , by mohlo jít i nadále pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). K tomuto dovolacímu důvodu blíže viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021. Obviněná přitom nejenže na citovaný důvod dovolání ve svém mimořádném opravném prostředku výslovně nepoukázala, ale nepředložila ani žádnou kvalifikovanou argumentaci ve prospěch existence takového extrémního rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedeným dokazováním, který by mohl vést k zásahu Nejvyššího soudu do oblasti skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Námitka obviněné týkající se existence podvodného úmyslu tak neodpovídá ani tomuto dovolacímu důvodu.
28. Pouze nad rámec právě uvedeného je nicméně možno konstatovat, že otázkou subjektivní stránky a existence podvodného úmyslu na straně obviněné se soudy, zejména pak soud nalézací, náležitě zabývaly a dospěly ke zcela správnému závěru o zavinění ve formě přímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Vycházely přitom z příslušných skutkových zjištění, která mají podklad v provedeném dokazování. Jde zejména o způsob prezentace obviněnou nabízených finančních produktů a o nepravdivost informace o tom, že vylákané finanční prostředky nebudou investovány jinam než do zhodnocovacího programu. V této souvislosti se přitom nalézací soud zcela správně vypořádal s otázkou advokátní úschovy, kterou obviněná poškozeným garantovala, ačkoliv do ní finanční prostředky poškozených ve skutečnosti nesměřovaly. Podvodný úmysl obviněné je dále prokazován tím, jakým způsobem obviněná fakticky naložila s penězi poškozených, které na žádný účet advokátní úschovy (ani na obviněnou zmiňovaný sběrný účet) uloženy nebyly a byly použity na úhradu vlastních závazků obviněné zcela mimo souvislost s nabízeným investičním programem. Zavinění obviněné ve formě přímého úmyslu potvrzuje i způsob, jakým obviněná komunikovala s poškozenými, kteří se domáhali určitých informací o osudu jimi investovaných finanční prostředků, kdy tyto stále utvrzovala v tom, že brzy dojde k realizaci vstupu do zhodnocovacího systému, čímž je soustavně udržovala v přesvědčení, že s jejich finančními prostředky bude naloženo v souladu s uzavřenými smlouvami. Obviněná tedy zjevně předstírala okolnosti, které nebyly v souladu se skutečným stavem věci. Již tato pouze stručně shrnutá skutková zjištění, o kterých bylo blíže pojednáno v podrobném a přesvědčivém odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na jehož body 43. až 50. Nejvyšší soud odkazuje, poskytovaly dostatečný a přesvědčivý podklad pro závěr, že obviněná od počátku uváděla poškozené v omyl ohledně toho, jakým způsobem bude ve skutečnosti naloženo s jejich finančními prostředky. Soudy tak zcela správně uzavřely, že subjektivní stránka trestného činu podvodu byla naplněna, neboť obviněná jednala v úmyslu přímém.
29. Stran námitky obviněné týkající se naplnění subjektivní stránky přisouzeného trestného činu je tak možno uzavřít, že obviněná jednak tuto svoji námitku vystavěla na zcela jiném skutkovém základě, než který byl v důkazním řízení zjištěn nalézacím soudem (její argumentace tak má podobu toliko prosté polemiky se způsobem hodnocení provedených důkazů nalézacím soudem a nelze ji tak podřadit pod obviněnou uplatněný ani pod žádný jiný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů), a jednak že příslušné závěry soudů o přímém úmyslu obviněné jsou zcela správné.
30. Toliko závěrem a ve stručnosti Nejvyšší soud ke kusému poukazu obviněné na princip ultima ratio uvádí, že jde o námitku zcela nedostatečně odůvodněnou, neboť obviněná neuvádí žádný z důvodů (kromě soukromoprávního základu této trestní věci a z toho vyplývající hypotetické možnosti vymáhat způsobenou škodu instrumenty civilního práva), pro který by aplikace výše citované zásady měla přicházet v úvahu. Jde přitom o námitku i věcně neopodstatněnou. Skutečnost, že obviněná se trestného činu dopustila v souvislosti se soukromoprávním jednáním, v rámci něhož, vedena podvodným úmyslem, nabízela poškozeným daný investiční produkt, totiž nemůže sama o sobě vyloučit možnost trestněprávního postihu jednání obviněné, které naplňuje všechny znaky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku. K tomu lze uvést, že k podvodnému jednání zpravidla dochází v rámci soukromoprávních vztahů, kdy jedna ze smluvních stran uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnost, tím způsobí škodu a sebe nebo jiného obohatí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2022, sp. zn. 3 Tdo 1208/2021). Vzhledem k vysoké společenské škodlivosti jednání obviněné dané zejména dlouhodobým pácháním dané trestné činnosti a vyšší způsobenou škodou (viz níže) se přitom nelze ani domnívat, že vyvození toliko soukromoprávní odpovědnosti by mohlo být postačující (§12 odst. 2 tr. zákoníku).
31. Pokud jde o námitky proti výroku o trestu , v rámci nichž obviněná poukázala jednak na nedostatečné odůvodnění obou rozhodnutí soudů nižších stupňů, a jednak na nepřiměřeně přísný trest, který jí byl uložen, Nejvyšší soud uvádí následující.
32. Je skutečností, že obviněné byl uložen trest odnětí svobody ve výměře sedmi let se zařazením do věznice s ostrahou. Podle §209 odst. 5 tr. zákoníku, podle kterého byl trest ukládán, přitom byla ohrožena trestní sazbou od pěti do deseti let. Lze tak konstatovat, že trest odnětí svobody byl obviněné uložen ve výměře v rámci trestní sazby stanovené zákonem na daný trestný čin.
33. Pokud jde o jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na které nicméně obviněná výslovně nepoukázala, neboť citovaný dovolací důvod uplatnila toliko v jeho první alternativě spočívající v nesprávném právním posouzení skutku, je za toto možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl, či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). O takovou situaci však v nyní projednávané věci zjevně nejde (a obviněná to ani nenamítá), a proto nebylo možné o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení vůbec uvažovat.
34. Dále je nutno uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na předmětný trestný čin. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jakkoliv obviněná na tento dovolací důvod nepoukázala, je nutno uvést, že vzhledem k tomu, že jí byl uložený trest ve výměře v rámci zákonné trestní sazby (viz výše), nemohlo by se jednat ani o tento dovolací důvod.
35. Ačkoliv tedy námitky obviněné nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů, je možno uvést, že v případě trestu uloženého v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně pro daný trestný čin (kterým je i trest uložený obviněné v nyní projednávané věci) by zásah Nejvyššího soudu mohl přicházet v úvahu ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, tedy tehdy, pokud by byl uložený trest v příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představoval by zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.).
36. I přestože obviněná naznačeným ústavněprávním směrem svoji argumentaci vůbec nezaměřila, lze konstatovat, že trest, který jí byl nalézacím soudem uložen a se kterým se ztotožnil i soud odvolací, v žádném případě není trestem extrémně přísným a zjevně nespravedlivým, jehož uložení by mohlo odůvodnit takový výjimečný zásah Nejvyššího soudu do trestu uloženého v rámci zákonné trestní sazby. Uložený trest totiž odpovídá nalézacím soudem zmiňované vysoké společenské škodlivosti jednání obviněné, která je zvýrazněna dlouhodobým pácháním dané trestné činnosti, jakož i vyšší škodou, která byla obviněnou způsobena a která představuje zhruba pětinásobek hranice škody velkého rozsahu. Pokud byl za těchto okolností obviněné uložen trest ještě v dolní polovině zákonné trestní sazby, přičemž kromě předchozí bezúhonnosti soudy žádných dalších polehčujících podmínek na straně obviněné neshledaly, nelze takový trest v žádném případě považovat za svévolný a zasahující do ústavně zaručených práv obviněné na soudní ochranu. Pouze pro úplnost pak Nejvyšší soud uvádí, že obviněná v podaném dovolání neuplatnila žádnou argumentaci týkající se podmínek mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákoníku a Nejvyšší soud proto z těchto hledisek napadená rozhodnutí nepřezkoumával.
37. Konečně, obviněné nelze dát za pravdu, ani pokud namítá nedostatečné odůvodnění výroku o trestu. Byť je skutečností, že soudy nižších stupňů k odůvodnění uloženého trestu, resp. k vypořádání odvolání v této části, přistoupily poměrně stručně (viz bod 53. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, resp. body 52. a 53. odůvodnění usnesení odvolacího soudu), lze z odůvodnění jejich rozhodnutí seznat úvahy, kterými byly při ukládání trestu vedeny a okolnosti (polehčující i přitěžující), které při svém rozhodování zohlednily. Rozsah odůvodnění uloženého trestu proto dostojí požadavkům vyplývajícím z §125 odst. 1 tr. ř.
38. Rovněž i k námitkám týkajícím se uloženého trestu tak lze uvést, že tyto nebylo možno podařit pod žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů. Z toho důvodu tak nemohlo dojít ani k naplnění souvisejícího důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
39. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněné Jitky Hrubé rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
40. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „ [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí “.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 10. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu