ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.862.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 862/2023-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 10. 2023 o dovolání, které podal obviněný MUDr. Alexej NEVEDOMSKÝ , nar. 9. 6. 1948, trvale bytem Rezlerova 283/54, 109 00 Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 5 To 96/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 213/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného MUDr. Alexeje Nevedomského odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 1 T 213/2022, byl obviněný MUDr. Alexej Nevedomský uznán vinným přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že
dne 2. 4. 2022, v blíže nezjištěném čase, pravděpodobně v době od 13:00 do 14:00 hodin, v prostorách ordinace XY - XY, ulice XY č. XY, jako rehabilitační lékař využil omylu poškozené O. V., narozené XY, která během jeho lékařského zákroku mu jako lékaři důvěřovala a nebyla schopna rozpoznat neadekvátní jednání z jeho strany, kdy ji během vyšetření vyzval, aby se vysvlékla zcela donaha, v průběhu vyšetření pak, aby se otočila na záda, což poškozené nepřišlo nijak neobvyklé, neboť k lékaři přišla s problémem se zády, a když se otočila na záda, tak si zakryla prsa dlaněmi, neboť se styděla, poté zavřela oči a najednou ucítila, jak jí vzal ruce z prsou a dal jí je pryč od těla a ve stejném okamžiku nečekaně znenadání ucítila, jak jí položil ruku na prso a líbal jí druhé prso jazykem, na což v uvedeném okamžiku nestihla nijak reagovat, neboť byla ve velkém šoku, v úleku zakřičela „Co to děláte?!“, přičemž on se svým jednáním přestal, jen se usmíval a zeptal se jí, jestli se jí to líbilo, poškozená byla vyděšená a zmatená, neboť takové jednání od lékaře nečekala, nevěděla, co má dělat, měla strach, neboť byla v ordinaci sama, urychleně se oblékla a z ordinace odešla .
2. Za to byl jmenovaný obviněný odsouzen podle §181 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 5 To 96/2023 , tak, že je podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
5. Obviněný je toho názoru, že v rozhodnutích soudů nižších stupňů není popsán omyl poškozené ani jednání obviněného, kterým by měl poškozenou v omyl uvádět či jejího omylu využívat. Takové jednání podle něj absentuje, neboť obviněný se podle svého přesvědčení nedopustil žádného aktivního jednání, kterým by omyl u poškozené vyvolal (nepředstíral žádné okolnosti, jež nebyly v souladu se skutečností), ani nevyužil omylu poškozené, který sám nevyvolal. I pokud by při vyšetření políbil prsa poškozené, nešlo by o jednání využívající předchozí omyl poškozené. V takovém případě by sice zcela jistě nepostupoval de lege artis , zasáhl by do osobnostních práv pacienta, na druhou stranu by však tímto jednáním nevyužil žádný omyl pacienta, a nedopustil by se tak přečinu poškození cizích práv. S ohledem na to, že zde chybí základní znaky uvedeného trestného činu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, tedy omyl poškozené a jeho využití obviněným, nemohlo být jednání obviněného takto právně kvalifikováno. V neuvedení tohoto zákonného znaku trestného činu spatřuje obviněný i porušení §120 odst. 3 tr. ř.
6. Z popisu skutku pak podle obviněného neplyne, že by obviněný nebyl oprávněn provádět vyšetření poškozené, ani to, že nebyl oprávněn provádět vyšetření nahých prsou a na tato nahá prsa sahat. Z napadeného rozhodnutí navíc není zřejmé, z čeho odvolací soud vyvozuje, že nejde o zcela standardní postup, když obviněný výslechem znalce prokázal opak, tj. že jde o postup nejen nezakázaný, ale také vhodný, potřebný a zcela de lege artis . Obviněný v této souvislosti připomněl, že odvolacímu soudu navrhl provést důkaz stanoviskem České lékařské akupunkturistické společnosti, ze kterého by vyplynulo, že před provedením akupunktury je nezbytné prověřit, zda pacient nemá nádorové onemocnění. Provedení uvedeného důkazu odvolací soud zamítl, aniž by se v odůvodnění napadeného rozhodnutí důvody pro jeho zamítnutí jakkoli zabýval.
7. Obviněný dále uplatnil námitku porušení zásady subsidiarity trestní represe. I pokud by se totiž vytýkaného jednání dopustil (což vylučuje), bylo by možné takové jednání postihnout podle lékařských předpisů v rámci členství v České lékařské komoře, která může uložit disciplinární opatření až ve formě vyloučení z této komory, což by pro obviněného bylo daleko citelnější než postih trestněprávní.
8. Další okruh námitek obviněného se týká popisu skutku. S ohledem na to, že popis vytýkaného jednání se v průběhu trestního řízení měnil (z osahávání na položení ruky na prso a líbání druhého prsu jazykem), má obviněný za to, že rozhodnutí soudů jsou pro něj překvapivá, neboť mu nebylo zřejmé, jaké konkrétní jednání obviněného má být tím jednáním, které poškozená učinila v omylu, či jaké jednání obviněného způsobilo vážnou újmu na právech poškozené.
9. V další části dovolání obviněný poukazuje na některé skutkové okolnosti projednávaného skutku, zejména na to, že toto jednání je prokazováno pouze výpovědí poškozené (jde podle něj o situaci, kdy proti sobě stojí tvrzení proti tvrzení), že jeho motiv nebyl zjištěn nebo že u něj byla vyloučena možnost dopustit se jakéhokoliv sexuálního chování. Uvedl rovněž, že navrhoval výslech svědků, kteří by potvrdili, že obviněný poškozenou odkazoval na pohotovost, a kteří by mohli vyvrátit věrohodnost poškozené. Obviněný nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, který návrh na výslech uvedených svědků zamítl. Zmiňuje i některé nesrovnalosti ve výpovědi svědkyně M.
10. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby jej podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. Státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 6. 9. 2023 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k podanému dovolání nebude vyjadřovat. Vyjádřil přitom souhlas s tím, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
13. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
15. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř .
16. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
17. O dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak jde tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
18. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je konečně dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
20. Na podkladě obviněným uplatněných důvodů dovolání a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
21. Z podaného dovolání vyplývá, že obviněný jím brojí proti výroku o vině přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, resp. proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Namítá přitom, že nevyužil omylu poškozené ani že ji v omyl neuvedl. Uplatnil i celou řadu skutkových námitek, kterými se snažil zejména zpochybnit věrohodnost poškozené, resp. poukazoval na důkazy, které nebyly v trestním řízení provedeny. Výhrady uplatnil i proti popisu skutku, který se v průběhu trestního řízení měnil. Konečně je toho názoru, že i pokud by se vytýkaného skutku dopustil, měla být uplatněna zásada subsidiarity trestní represe a měla být vyvozena toliko disciplinární odpovědnost.
22. Nejvyšší soud po přezkoumání napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, jakož i řízení, které jim předcházelo, v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů, jakož i jednotlivých dovolacích námitek obviněného, dospěl k následujícím závěrům.
23. Pokud jde o skutkové námitky obviněného, které tvoří podstatnou část dovolací argumentace obviněného, Nejvyšší soud předně konstatuje, že ačkoliv obviněný ve svém dovolání formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který se s účinností od 1. 1. 2022 týká otázek správnosti zjištěného skutkového stavu, resp. zákonnosti a úplnosti dokazování, nebylo možné většinu skutkových výhrad obviněného pod tento dovolací důvod podřadit.
24. Je tomu tak z toho důvodu, že ani zakotvením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo ani po 1. 1. 2022 k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). O takovou situaci se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
25. Uvedené závěry se v poměrech nyní projednávané trestní věci obviněného MUDr. Nevedomského uplatní zejména stran hodnocení věrohodnosti vyslechnutého svědka (zde poškozené V. a svědkyně M.), neboť posuzování této otázky je i s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti výsadou toho orgánu činného v trestním řízení, které dané svědky vyslýchal (v tomto případě soudu prvního stupně). Skutečnost, že nalézací soud hodnotil věrohodnost jmenovaných svědkyň způsobem, který neodpovídá představám obviněného, pokud dostál požadavkům na volné hodnocení důkazů vyplývajícím z §2 odst. 6 tr. ř. a své úvahy, kterými byl při hodnocení věrohodnosti veden, rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, tak zásadně nemůže založit zjevný (extrémní) rozpor učiněných skutkových zjištění s těmito důkazy ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 3 Tdo 39/2021, bod 165.).
26. Nalézací soud, který hodnotil výpovědi obou uvedených svědkyň, přitom své hodnotící úvahy řádně a v potřebném rozsahu rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, a to zejména pokud jde o výpověď poškozené V. Zdůraznil přitom zejména její konstantní popis skutkového děje nejen v průběhu celého trestního řízení, ale i vůči svědku M. i svědkyni M., kterým se poškozená po útoku obviněného svěřila. Neopomněl i několik momentů, které naopak snižují věrohodnost obviněného, např. pokud jde o prsní implantáty. Celkově lze úvahy nalézacího soudu stran konkrétního průběhu skutkového děje hodnotit jako odůvodněné a přesvědčivé. Výjimečný zásah Nejvyššího soudu do oblasti skutkových zjištění nalézacího soudu, pokud jde o průběh skutkového děje, tak z uvedených důvodů nepřichází v úvahu.
27. Zjevný (extrémní) rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy (jakkoliv obviněný tímto směrem v dovolání výslovně neargumentuje) pak nemůže být založen ani poukazem obviněného na to, že erekce by pro něj mohla být bolestivou. V tomto ohledu lze zcela souhlasit s odvolacím soudem, že obviněný nemusel nutně svým jednáním sledovat dosažení erekce, nýbrž že mu dané jednání mohlo být toliko příjemné. V každém případě není na závadu, že konkrétní motiv obviněného nebyl zjištěn, neboť bylo spolehlivě prokázáno, že se daného jednání vůči poškozené dopustil a způsobil tím vážnou újmu na jejích právech.
28. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétně pod jeho třetí alternativu spočívající v nedůvodném neprovedení navrhovaných podstatných důkazů, naopak bylo možné podřadit výhrady obviněného týkající se nevyslechnutí navrhovaných svědků a nevyžádání stanoviska České lékařské akupunkturistické společnosti. Ani těmto výhradám však nebylo možno věcně přisvědčit.
29. Pokud jde o obviněným navrhované svědky, nalézací soud neprovedení těchto důkazů odůvodnil tím, že jejich výslech by nemohl přinést nic nového, neboť tito svědci se v průběhu skutkového děje v ordinaci nenacházeli. K tomuto odůvodnění je ovšem Nejvyšší soud nucen dodat, že obviněný výslech daných svědků navrhoval proto, že jím měla být zpochybněna věrohodnost poškozené tím, že tito svědci měli potvrdit, že obviněný v čekárně své ordinace poškozenou odkazoval na pohotovost, což poškozená vylučovala. Jakkoliv soudy nižších stupňů tímto směrem odůvodnění neprovedení navrhovaných důkazů nezaměřily, Nejvyšší soud konstatuje, že potřeba vyslechnutí obviněným navrhovaných svědků i tak nevyvstala. Je tomu tak z toho důvodu, že i pokud by byla potvrzena verze obviněného, že poškozenou posílal na pohotovost, nemohlo by to ničeho změnit na závěrech o tom, že výpověď poškozené je stran osahávání a líbání jejích prsou věrohodná. Argumentace obviněného v tom směru, že pokud by hodlal poškozenou osahávat, neodesílal by ji na pohotovost, ale naopak by ji k sobě zval, je navíc ryze spekulativní, neboť obviněný záměr poškozenou osahávat mohl pojmout i v průběhu vyšetření.
30. K obviněným navrhovanému stanovisku České lékařské akupunkturistické společnosti pak Nejvyšší soud uvádí, že jeho opatření je z hlediska nyní projednávané věci bezpředmětné, neboť není sporu o tom, že obviněný jako lékař mohl vyšetřovat prsa poškozené, pokud by tak činil postupem lege artis . Jinými slovy, obviněnému není kladeno za vinu, že by v rámci vyšetření odůvodněně a v souladu s lékařskou etikou sahal na prsa poškozené, ale že tato nevhodně osahával a líbal, čímž zřetelně a svévolně (lhostejno však z jakého důvodu) překročil rámec, ve kterém se měl při vyšetření poškozené pohybovat. Z toho důvodu nebyl důvod obstarávat žádné odborné stanovisko, neboť toto by se z povahy věci nemohlo týkat situací, kdy lékař své postavení vůči pacientovi zneužije.
31. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak nemohl být naplněn, neboť zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy dán není (když obviněný v tomto směru ani výslovně neargumentoval), stejně jako nejde o situaci, kdy ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
32. Pokud jde o druhý stěžejní okruh námitek obviněného, který se týká existence omylu u poškozené a jejího využití obviněným, je tyto námitky možné s určitou dávkou benevolence označit za námitky právní , neboť se týkají naplnění jednoho ze znaků přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (jehož skutkovou podstatu měl naplnit tím, že jinému způsobil vážnou újmu na právech tím, že využil něčího omylu).
33. Je nicméně nutno konstatovat, že obviněný námitku týkající se omylu zakládá na jiných skutkových okolnostech, než ze kterých při svém rozhodování vycházely soudy nižších stupňů, kdy neustále opakuje, že byl oprávněn poškozenou vyšetřit. Podstatou nyní projednávané trestní věci ovšem není otázka, zda obviněný byl či nebyl oprávněn poškozenou vyšetřit (a to i na prsou), nýbrž to, že obviněný v průběhu vyšetření vybočil z jeho rámce a poškozenou nevhodným způsobem na prsou osahával a líbal je. Tato stěžejní skutečnost přitom byla, jak shora toliko stručně konstatováno a v rozhodnutích soudů nižších stupňů blíže rozvedeno, spolehlivě zjištěna v průběhu dokazování. V takovém případě není třeba zabývat se oprávněností k provedení vyšetření prsou poškozené, neboť v daném případě, alespoň po dobu, kdy obviněný prsa poškozené nevhodně osahával a líbal, se o žádné vyšetření nejednalo a šlo o svévolné počínání obviněného.
34. S tím souvisí i zbývající část argumentace obviněného, že i pokud by při vyšetření políbil prsa poškozené, nešlo by o jednání využívající předchozího omylu poškozené, tedy pokud by takový omyl nespočíval v přesvědčení poškozené, že je obviněný oprávněn její prsa políbit. Takový způsob argumentace je nutno označit za zavádějící, neboť podstatou nyní řešené věci není to, že poškozená měla být v omylu ohledně toho, zda ji poškozený může nevhodně osahávat a líbat jí prsa, ale o tom, že počínání obviněného bude zaměřeno toliko na vyšetření jejího zdravotního stavu. Tak tomu však po celou dobu provádění vyšetření nebylo, neboť, přinejmenším po dobu, kdy poškozenou nevhodně osahával na prsou a tato líbal, obviněný vyšetření poškozené neprováděl, počínal si zcela svévolně a uspokojoval vlastní zájem (ať už byl jakýkoliv). Je přitom zcela pochopitelné, že poškozená nezareagovala hned a že nevhodné chování obviněného zaznamenala až s určitým zpožděním, neboť každý pacient, který jako laik podstupuje vyšetření zdravotního stavu lékařem, předpokládá, že ošetřující lékař postupuje lege artis , a není schopen okamžitě (jestli vůbec) rozpoznat, pokud se tak neděje. Lze tak uzavřít, že poškozená byla v omylu ohledně toho, že bude podrobena výhradně lékařskému vyšetření. Pokud obviněný takto, alespoň po část doby, kdy poškozená ležela na lehátku, nepostupoval, využil jejího omylu a tím jí způsobil vážnou újmu na jejích právech.
35. Nedůvodné jsou i námitky obviněného týkající se popisu skutku , neboť od samého počátku trestního řízení bylo zřejmé, že obviněnému je mj. kladeno za vinu nevhodné osahávání prsou a jejich líbání. Je přitom nerozhodné, že skutek, tak jak byl vymezen v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení i v usnesení o zahájení trestního stíhání (a pro který byla následně i podána obžaloba), vedle toho zahrnoval i vyšetření konečníku poškozené, přičemž tato část byla nakonec v rozsudku soudu prvního stupně vypuštěna, neboť část skutku týkající se prsou poškozené byla obviněnému kladena za vinu konstantně po celou dobu trestního řízení. Odsuzující rozsudek nalézacího soudu proto stran popisu skutku kladeného mu za vinu nemohl být pro obviněného jakkoliv překvapivý. V žádném případě pak v důsledku formulace popisu skutku v jednotlivých fázích trestního řízení nemohlo dojít ani ke zkrácení práva obviněného na obhajobu.
36. Konečně, pokud obviněný poukázal na zásadu subsidiarity trestní represe a na to, že za uvedený skutek (jakkoliv jeho spáchání popírá) mohl být postihnut i v disciplinárním řízení vedeném Českou lékařskou komorou, rovněž i tento okruh námitek shledal Nejvyšší soud neopodstatněným. K této otázce Nejvyšší soud uvádí, že společenskou škodlivost jednání obviněného nelze zlehčovat, neboť obviněný zneužil svého postavení lékaře a z toho vyplývající důvěry poškozené coby jeho pacientky a svévolně zasáhl do její intimní sféry. Takové jednání i s ohledem na míru stresové reakce na straně poškozené dosáhlo takové intenzity společenské škodlivosti, že na ně již bylo nutno reagovat prostředky trestního práva.
37. Nelze přitom pominout, že v případě jednání obviněného by podle názoru Nejvyššího soudu přicházela v úvahu i jeho právní posouzení jako přečinu znásilnění podle §185 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, neboť obviněný v průběhu vyšetření fakticky využil bezbrannosti poškozené, která ležela zcela obnažená na lehátku a nebyla po určitou dobu schopna zaznamenat a rozpoznat nevhodnost počínání obviněného (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 3 Tdo 929/2011, publikované pod č. 24/2013 Sb. rozh. tr., a tam projednávaný skutek). Jednání obviněného bylo ostatně jako přečin znásilnění podle §185 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku kvalifikováno v době zahájení úkonů trestního řízení, přičemž ke změně právní kvalifikace na přečin poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku došlo při zahájení trestního stíhání. Nicméně vzhledem k tomu, že dovolání bylo podáno toliko obviněným a nemůže tak dojít ke zhoršení jeho postavení, nepřichází takové právní posouzení, které by bylo pro obviněného nepříznivější, v úvahu, byť by je podle Nejvyššího soudu bylo možné považovat za přiléhavější. Skutečnost, že orgány činné v trestním řízení včetně obou soudů nižších stupňů nakonec jednání obviněného posoudily toliko jako přečin poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, ovšem nevylučuje zohlednit vyšší míru společenské škodlivosti jednání obviněného, které by jinak mohlo naplňovat znaky přísněji trestného přečinu znásilnění podle §185 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Nejvyšší soud tak uzavírá, že k porušení zásady subsidiarity trestní represe v této trestní věci nedošlo.
38. Vzhledem k tomu, že ani jedné z dovolacích námitek obviněného nebylo možno přiznat důvodnost, resp. opodstatněnost, nemohlo dojít k naplnění obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
39. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného MUDr. Alexeje Nevedomského rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
40. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 10. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu