ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.907.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 907/2023-714
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2023 o dovolání, které podal obviněný Mgr. Lubomír VOLNÝ , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 5 To 50/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 59/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. Lubomíra Volného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 12. 2022, sp. zn. 24 T 59/2022, byl obviněný Mgr. Lubomír Volný (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 1, odst. 4 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“). Uvedeného zločinu se obviněný dopustil tím že:
jako poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky prostřednictvím celosvětové sítě Internet
1. dne 2. 3. 2021 ve 12:16 hodin z blíže nezjištěného místa na internetové sociální síti Twitter prostřednictvím přístupu Twitter for iPhone k profilu s názvem „Lubomír Volný – VOLNÝ blok @lubomir_volny“ umístil veřejný příspěvek s tvrzením: „Podle mých informací se připravuje plán na diskreditaci Ivermektinu pomocí úmrtí (tedy vraždy) několika pacientů, kteří jej budou užívat. Jste-li jako lékař, lékařka, zdravotník, součástí tohoto plánu NEDĚLEJTE TO!!! Ať už Vám vyhrožují čímkoliv!!! Nejste sám, nejste sama!!!“,
2. dne 2. 3. 2021 ve 12:19 hodin z blíže nezjištěného místa na internetové sociální síti Facebook, prostřednictvím profilu s názvem „Mgr. Lubomír Volný – Jednotní“ umístil veřejný příspěvek s tvrzením „Podle mých informaci se připravuje plán na diskreditaci Ivermektinu pomocí úmrtí (tedy vraždy) několika pacientů, kteří jej budou užívat. Jste-li jako lékař, lékařka, zdravotník, součástí tohoto plánu NEDĚLEJTE TO!!! Ať už Vám vyhrožují čímkoliv!!! Nejste sám, nejste sama!!!“,
3. dne 2. 3. 2021 ve 13:16 hodin, na blíže nezjištěném místě na svém facebookovém profilu pojmenovaném „Mgr. Lubomír Volný – Jednotní“ uložil videosoubor o délce trvání 8 minut a 54 vteřin, na kterém ze své poslanecké kanceláře komentuje aktuální politické dění v České republice a následně od času 02:10 sděluje, rozvádí a konkretizuje informace ze svých písemných příspěvků na internetových sociálních sítích popsaných v bodech 1. a 2. obžaloby, podle kterých existuje plán některých politiků a farmaceutických společností na diskreditaci léku zvaného Ivermektin, který je účinnou a přitom levnou zbraní v boji proti pandemii COVID-19 pomocí cílených úmrtí pacientů, s cílem dosažení zabránění jeho používání za současného prodeje drahých a neověřených léčiv generujících zúčastněným největších zisků, a současně vystupuje s výzvou ke všem lékařům, zdravotnickému personálu, příslušníkům tajných služeb, policistům a vojákům, aby se takového plánu, jsou-li jeho součástí, neúčastnili,
4. dne 9. 3. 2021 v 8:13 hodin, z blíže nezjištěného místa na internetové sociální síti Twitter prostřednictvím přístupu Twitter for iPhone k profilu s názvem „Lubomír Volný - VOLNÝ blok @lubomir_volny“ umístil příspěvek s tvrzením: „Akce na diskreditaci Ivermektinu, na které jsem byl upozorněn, a před kterými jsem varoval jak laickou, tak odbornou i politickou veřejnost, nabírají na obrátkách. Už chybí pouze „oběti“. Mediálně už je pro ně vše připraveno.“,
5. dne 9. 3. 2021 ve 12:45 hodin z blíže nezjištěného místa na internetové sociální síti Twitter prostřednictvím přístupu Twitter for iPhone k profilu s názvem „Lubomír Volný - VOLNÝ blok @lubomir_volny“ umístil příspěvek s tvrzením: „Normální doktoři hrdinové zachraňují lidské životy, i proti vůli systému, idioti v bílých pláštích je mezitím VRAŽDÍ. Ve své podstatě bohužel žádná novinka, pouze dramaticky větší rozsah :(“,
a to přesto, že si musel být přinejmenším vědom toho, že tvrzení uvedená v jeho příspěvcích se nezakládají na pravdě a jsou způsobilá vyvolat obavy u alespoň části obyvatel České republiky o jejich zdraví a život, a byl s tím srozuměn, a to vše učinil za situace, v rámci které byl na území České republiky usnesením vlády České republiky č. 196 ze dne 26. února 2021 (publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 96/2021 Sb.), v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášen pro území České republiky nouzový stav od 00:00 hodin dne 27. února 2021 na dobu 30 dnů, z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS-CoV-2) na území České republiky, tedy v době extrémně škodlivého stavu, v rámci kterého je potřeba směřovat veškeré lidské zdroje právě a toliko k odstranění tohoto extrémně škodlivého stavu.
2. Za uvedený zločin byl obviněný podle §357 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. O tomto odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 5 To 50/2023, tak, že podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) odvolání zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. Dovoláním napadá všechny výroky napadeného rozsudku, avšak dovolací argumentace směřuje pouze proti výroku o vině, tedy pokud byl obviněný uznán vinným zločinem šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Dovolání obviněného obsahuje jak námitky skutkové a procesní povahy, tak námitky proti právnímu posouzení.
5. Obviněný namítá, že odvolací soud se nijak nezabýval jeho odvolacími námitkami, a pouze odkázal na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Nalézací soud skutková zjištění nepodřadil správně pod jednotlivé obligatorní znaky skutkové podstaty, případně si skutková zjištění dotvořil, aniž by vyplývala z provedeného dokazování.
6. Obviněný namítá, že skutková podstata trestného činu šíření poplašné zprávy ve smyslu §357 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku nebyla naplněna, a to hned z několika důvodů. Jednak nebylo prokázáno, že by příspěvky zveřejnil přímo on. Dále nebylo prokázáno, že by úmyslně rozšiřoval poplašnou zprávu, která je nepravdivá, ani že zpráva vyvolala nebo mohla vyvolat nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva.
7. Obviněný namítá, že je nadále přesvědčen, že proti léku Ivermektin proběhla a stále probíhá očerňovací kampaň, zveřejněná zpráva proto není nepravdivá. K prokázání této skutečnosti obviněný navrhoval řadu důkazů, soud z nich však buď nevyvodil žádné závěry, nebo tyto důkazní návrhy rovnou zamítl.
8. K závěru, že obviněný o nepravdivosti jím zveřejněných informací musel vědět a že tyto úmyslně jako nepravdivé šířil, soudy podle obviněného došly bez jakéhokoli důkazu.
9. Závěr o tom, že předmětné příspěvky na sociálních sítích zveřejnil obviněný, soud podle obviněného založil na konfrontaci jeho vyjádření novinářům před hlavním líčením s jeho výpovědí v hlavním líčení. Mezi jeho vyjádřeními novinářům a výpovědí v hlavním líčení však podle obviněného nejsou žádné ani nepřímé rozpory. Postup soudu při posouzení pachatelství obviněného nelze považovat za volné hodnocení důkazů, jedná se o svévolný výklad odporující právu na spravedlivý proces.
10. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
12. Státní zástupce míní, že uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyžaduje, aby obviněný konkrétně vymezil, kterých rozhodných skutkových zjištění se námitka týká, v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy, proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny. Takto ovšem obviněný neargumentuje.
13. Námitky obviněného směřují proti skutkovým zjištěním, jež jsou značně relativizována, zjevně ve snaze odvést pozornost stranou rozhodujících skutkových závěrů, a neodpovídají přesně těm nepravdivým sdělením, která se stala předmětem skutkové věty. Obviněný svou veškerou pozornost směřuje k jakési imaginární očerňovací kampani vůči léku Ivermektin, o jejíž reálnosti byl údajně přesvědčen. Jednání obviněného však spočívalo v tom, že deklaroval, že se chystají výslovně vraždy několika pacientů, kteří by lék Ivermektin užívali, a to za účelem diskreditace tohoto léku. Současně se obviněný v příspěvcích očividně snažil navodit u adresátů příspěvků dojem, že by součástí takového vražedného plánu měli být lékaři či další zdravotnický personál. Tato skutková zjištění předmětem argumentace obviněného vůbec nejsou. Podle státního zástupce tak obviněný neuplatnil rozpor takových skutkových zjištění, která by byla rozhodná a současně určující pro naplnění znaků trestného činu.
14. O tzv. opomenuté důkazy se nejedná tehdy, kdy se soudy důkazními návrhy zabývaly a rozhodly tak, že další dokazování nebudou provádět, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními provedenými důkazy.
15. Státní zástupce odmítl tvrzení obviněného, že k závěru o způsobilosti zpráv vyvolat nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa došly soudy pouhou spekulací. Soudy v tomto směru pochopitelně musely vycházet ze všech důkazně podložených skutečností, od vlastního obsahu zpráv, jejich formulace, naléhavosti, způsobu šíření, přes dobu, v níž k šíření zpráv došlo, probíhající gradaci dříve neznámého onemocnění, oblast zdravotnictví, k zasažení, které měly zprávy posloužit a ohrozit důvěru v odbornost a schopnosti mj. i státem zajišťované zdravotnické péče, po opodstatněný zájem bezpečnostních složek, jež tyto zprávy také pochopitelně vyvolaly.
16. Pokud obviněný kritizoval závěry soudů týkající se jeho motivace, tato námitka nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Motiv činu totiž není zákonným znakem zločinu šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Závěr nalézacího soudu o důvodech počínání obviněného však státní zástupce hodnotí jako velice blízký pravdě.
17. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají ani námitky obviněného týkající se neprokázání autorství příspěvků. Pochopitelně nelze jakoukoliv rozpornost spatřovat mezi závěrem o autorství příspěvků a skutkovým zjištěním o vlastnictví mobilního zařízení iPhone, z něhož byly zadávány předmětné příspěvky na sít Twitter. Logicky nejpravděpodobnější osobou, kterou je možno považovat za autora určité zprávy, sdělení či informace, jež byla prokazatelně odeslána z určitého technologického či elektronického zařízení, je vlastník takového zařízení, zvlášť pokud je zjištěno, že toto zařízení také pravidelně užívá, včetně období, kdy k odeslání sdělení došlo. Toto zjištění navíc nezůstalo rozhodně v úvahách soudů osamoceno a bez zohlednění dalších důležitých skutkových zjištění, jež byly nalézacím soudem vyhodnoceny nejen jednotlivě, ale i ve všech vzájemných souvislostech.
18. O zjevné rozpornosti nelze hovořit ani v případě interpretace komunikace obviněného s médii, jak byla podrobně rozvedena nalézacím soudem v jeho rozhodnutí. Svévoli soudu v hodnocení důkazů obviněný toliko deklaruje, aniž by pro ni postup nalézacího soudu při dokazování poskytoval reálný podklad. Rozpornost předmětného skutkového zjištění nemůže být založena toliko na skutečnosti, že obviněný při svém výslechu autenticitu příspěvků a jejich umístění na internet sám nepotvrdil.
19. Jelikož nebyl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g). tr. ř., nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle písm. m) citovaného ustanovení v jeho druhé alternativě.
20. Odvolací soud podle státního zástupce svou přezkumnou povinnost splnil. Po provedeném přezkumu se se závěry nalézacího soudu plně ztotožnil a v odůvodnění svého rozhodnutí využil možnost pojmout odůvodnění svého rozhodnutí ve stručnější formě, než učinil prvoinstanční soud v odsuzujícím rozsudku, s převzetím podstatných pasáží z odůvodnění napadeného rozhodnutí, nicméně současně takovým způsobem, že z odůvodnění zamítavého usnesení je zcela zřejmé, že se odvolací soud všemi důležitými otázkami vznesenými v odvolání sám zabýval a nespokojil se jen s pouhým všeobecným odkazem na závěry soudu nižší instance.
21. Státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněného podle §265i písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
23. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v §265f tr. ř.
24. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
25. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
26. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
27. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
28. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
29. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
30. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný jím brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí, jeho argumentace však směřuje výlučně proti výroku o vině, tedy pokud byl uznán vinným zločinem šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Námitky obviněného jsou jak skutkové a procesní povahy (námitky proti odůvodněním napadeného usnesení odvolacího soudu, proti skutkovým závěrům nižších soudů a proti způsobu hodnocení důkazů), tak povahy formálně právní (pachatelství obviněného, objektivní a subjektivní stránka trestného činu).
31. Podstatu argumentace obviněného, tak jako tomu bylo již v předchozím průběhu trestního řízení, lze zjednodušeně shrnout tak, že obviněný je přesvědčen, že zprávy, jejichž šíření je mu kladeno za vinu, nebyly nepravdivé , a ani neměly potenciál způsobit nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa . Jejich případné nepravdivosti si obviněný v době, kdy byly zveřejněny, přinejmenším nebyl vědom, což vylučuje jeho úmyslné zavinění . Konečně nebylo prokázáno, že by autorem předmětných příspěvků byl právě obviněný, čímž obviněný rozporuje své pachatelství .
32. V případě těchto námitek lze konstatovat, že námitky proti pachatelství, objektivní a subjektivní stránce trestného činu jsou námitky, kterými obviněný zpochybňuje (některé) znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným, tedy zločinu šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Takovéto námitky by obecně vzato bylo nutné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Tento dovolací důvod však obviněný (výslovně) neuplatnil a z hlediska obsahu dovolání ani jeho naplnění dovodit nelze, a to nejen pro zcela absentující (právní) argumentaci.
33. Navíc obviněný tuto svoji argumentaci proti uvedeným znakům trestného činu v naprosté většině námitek staví na odlišném skutkovém základu, než jaký se stal podkladem pro závěr o jeho vině a jaký se projevuje ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu. Obviněný se totiž a především (stejně jako ve svém předchozím odvolání) snaží odvést pozornost od podstaty sdělení, která na sociálních sítích zveřejnil, když neustále akcentuje okolnost, že proti léku Ivermektin (podle jeho názoru) proběhla a nadále probíhá očerňující kampaň. Současně však zcela upozaďuje tu – prokazatelně vědomě nepravdivou – část sdělení, kterou nižší soudy považovaly z hlediska naplnění znaků zločinu šíření poplašné zprávy za zásadní. Jde o tu část sdělení, kdy obviněný v příspěvcích výslovně informoval o připravované „vraždě“ několika pacientů, sděloval, že „idioti v bílých pláštích (…) VRAŽDÍ“ a vyzýval mj. lékaře, lékařky a zdravotníky, aby se takového plánu neúčastnili. Tyto námitky pak doplňuje výhradami, že nebylo prokázáno, že se vytýkaného jednání dopustil on, neboť závěry o pachatelství obviněného soudy založily na nedostatečném dokazování.
34. Je tedy zjevné, že souhrn všech shora uvedených námitek a výhrad obviněného je čistě skutkové či procesní povahy, a proto bylo nutné tyto námitky posoudit z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který již obviněný uplatnil.
35. Jak již bylo uvedeno výše, obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu , jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
36. Konfrontuje-li Nejvyšší soud argumentaci obviněného s podstatou citovaného dovolacího důvodu, pak je především zřejmé, že obviněný ve svém dovolání výslovně neuvedl a blíže nerozvedl (není přitom povinností Nejvyššího soudu si dovolací argumentaci za obviněného domýšlet – viz bod 28. výše v tomto usnesení) námitku zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními. Tato námitka je jím uplatněna toliko implicitně a lze ji dovodit toliko z některých jeho dílčích výhrad. Dovodit lze i námitku opomenutých důkazů , nikoliv však již námitku procesně nepoužitelných důkazů, u které již argumentace zcela absentuje.
37. Podle judikatury se o zjevný rozpor jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011 nebo ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). Naproti tomu odlišný náhled obviněného na to, jak má být který důkaz hodnocen a jaký význam mu má být přisuzován, zjevný rozpor ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nezakládá.
38. Nejvyšší soud ve světle shora uvedeného konstatuje, že v ani jednom z obviněným namítaných okruhů námitek neshledal žádný, natož zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními.
39. Pokud jde o otázku pachatelství (námitky obviněného jsou zde čistě skutkového charakteru, neboť obviněný tvrdí, že skutek nespáchal), pak je třeba připustit, že nalézací soud (jak sám uvedl) neměl k dispozici technické údaje o tom, z jakého konkrétního zařízení byly předmětné příspěvky na sociální sítě publikovány, neboť tyto údaje nebyly v přípravném řízení opatřeny, resp. nebyly včas archivovány. Současně je však z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu patrné, že soud věnoval otázce určení osoby, která příspěvky publikovala, o to větší pozornost a svůj závěr o pachatelství obviněného důkladně odůvodnil (srov. bod 6. odůvodnění rozsudku). Takto soud hodnotil zejm. časovou osu událostí dne 2. 3. 2021 (zveřejnění příspěvků, příchod obviněného do budovy Poslanecké sněmovny, zveřejnění videa z prostředí kanceláře, vystoupení obviněného s projevem na shodné téma na plénu Poslanecké sněmovny v krátkém časovém sledu po sobě). Dále soud hodnotil vzájemnou návaznost jednotlivých příspěvků, jejich stylizaci odpovídající ustálenému stylu používanému obviněným, použití telefonu iPhone, spontánní výpověď svědka Bojka, obsah trestního oznámení podaného dne 2. 3. 2021 obviněným, a konečně také vyjádření obviněného do médií. Obviněnému lze přisvědčit, že jeho vyjádření pro média jej sama o sobě z ničeho neusvědčují – dával si zjevně záležet, aby své odpovědi formuloval tak, aby s projednávanými výroky na jedné straně souhlasil, ale aby současně výslovně nepotvrdil, že je jejich autorem. To ale rozhodně nebránilo nalézacímu soudu, aby i tato jeho vyjádření vzal v potaz a hodnotil je společně s dalšími důkazy. Závěr, že příspěvky na sociální sítě umístil obviněný, v provedených důkazech jednoznačně oporu má. Soudy při učinění tohoto závěru rozhodně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. a rozhodnutí tak rozhodně vadou zjevného rozporu mezi důkazy a skutkovými zjištěními netrpí.
40. Pokud jde o námitky, které obviněný vztahoval k otázce ne/naplnění objektivní stránky, Nejvyšší soud shledal, že je třeba odmítnout námitku obviněného, který tvrdí, že závěr soudu o způsobilosti zveřejněných sdělení způsobit nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa je pouhou spekulací soudu.
41. Obecně se vážným znepokojením míní psychický stav s pocity strachu, úzkosti a nejistoty. Poplašná zpráva musí být dostatečně konkretizována a takového charakteru, aby byla schopna takové vážné znepokojení vyvolat, i když k němu nemusí dojít (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 3 Tdo 40/2017). Musí zde však být nebezpečí takového vážného znepokojení, tj. toto vážné znepokojení musí bezprostředně hrozit. [ŠÁMAL, Pavel, ŠÁMALOVÁ, Milada, GŘIVNA, Tomáš. §357 (Šíření poplašné zprávy). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 4492, marg. č. 5.].
42. Nalézací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí důkladně zabýval otázkou způsobilosti obviněným publikovaných sdělení způsobit nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa (srov. bod 7. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud akcentoval, že zpráva o připravovaných vraždách pacientů ve zdravotnických zařízeních je bezpochyby způsobilá vyvolat u části obyvatelstva nějakého místa podložené obavy z možných budoucích událostí, které by zásadně negativně ovlivnily jejich život a vedly k ohrožení jejich života nebo majetku. Soud poukázal také na stabilní okruh sledujících, který si obviněný vytvořil, a který byl ještě více náchylný věřit informacím sdělovaným obviněným. Soud se zabýval také dosahem předmětných příspěvků na sociálních sítích (neomezená přístupnost profilů obviněného, počet sledujících v řádech tisíců; „lajky“, komentáře a sdílení těchto příspěvků v řádech stovek až tisíců uživatelů). Pokud soud po takovémto zevrubném rozboru došel k závěru, že informace šířené obviněným měly potenciál způsobit nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa, pak se rozhodně nejedná o závěr spekulativní. Se závěry nižších soudů o závažnosti obviněným prezentovaných poplašných zpráv se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje i po věcné stránce, když v podrobnostech odkazuje na vyčerpávající odůvodnění poskytnuté nalézacím soudem.
43. Konečně obviněný rozporoval naplnění objektivní a subjektivní stránky zločinu šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku s tím, že jím sdělované zprávy nebyly nepravdivé, a i kdyby nepravdivé byly, pak si obviněný jejich nepravdivosti nebyl vědom a nelze mu tak přičítat úmyslné zavinění.
44. K takto pojaté argumentaci lze odkázat na již úvodem zmíněné, tedy že obviněný brojí proti jiným skutkovým zjištěním než proti těm, která byla rozhodná pro závěr o jeho vině. Obviněný se totiž věnuje údajné očerňující kampani proti Ivermektinu, která není pro závěr o jeho vině relevantní, aniž by se jakkoliv vyjádřil k prokazatelně nepravdivé části svých sdělení, podle níž budou „ vražděni“ lidé. S uvedenými námitkami obviněného ohledně pravdivosti zpráv se přitom již nalézací soud vyčerpávajícím způsobem vypořádal, a to zejm. v bodě 6. na str. 9 odůvodnění rozsudku. Klíčové je, že obviněný nedisponoval pro své tvrzení jakoukoliv zdrojovou informací. I kdyby snad skutečně proběhla údajná tajemná schůzka s neznámou osobou, která měla obviněného před plánem na diskreditaci léku Ivermektin varovat, pak zůstává skutečností, že ani obviněný nepotvrdil, že by ho tato osoba varovala před „vraždami“. Toto sdělení je – jak ostatně obviněný sám připouští – jeho vlastním vývodem. K tomu přistupuje skutečnost, že obviněný dne 4. 3. 2021 policii přiznal, že žádné konkrétní informace nemá. Přesto obviněný dne 9. 3. 2021 pokračoval ve sdílení dalších příspěvků na sociálních sítích, kde opět bez jakékoliv relativizace hovořil o „VRAŽDĚNÍ“ pacientů. Není tedy pochyb o tom, že obviněným šířená sdělení (ve své konkrétní podobě) byla jednak nepravdivá, jednak si obviněný musel být jejich nepravdivosti vědom.
45. Na uvedených závěrech by nemohly nic změnit ani důkazy, jejichž provedení obviněný navrhoval, a z nichž buďto soudy neučinily žádné relevantní závěry, nebo je pro nadbytečnost zamítly. Tyto důkazní návrhy totiž měly opět sloužit k hodnocení léčebných účinků Ivermektinu či k prokázání tvrzení obviněného, že proti Ivermektinu je vedena očerňující kampaň. Jak již bylo v tomto usnesení vysvětleno, takové skutečnosti jsou pro posouzení naplnění znaků zločinu šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku irelevantní. Rozhodnutí nižších soudů tak netrpí ani vadou opomenutých důkazů.
46. Mimo dovolací důvody pak stojí i námitky obviněného, že nebyl objasněn motiv jeho jednání. Jednak není motiv znakem trestného činu šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, jednak nebyl motiv jednání obviněného vyjádřen v rámci soudy učiněných skutkových zjištění. Zkoumání motivu obviněného k jeho námitce tak není v dovolacím řízení v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. přípustné. Nadto Nejvyšší soud uvádí, že sdílí náhled státního zástupce, podle něhož závěry prvoinstančního soudu o důvodech počínání obviněného budou patrně velice blízké pravdě (viz bod 6. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
47. Námitky obviněného proti způsobu, jakým odvolací soud přistoupil k přezkumu rozhodnutí nalézacího soudu, jsou námitkami proti důvodům rozhodnutí, které jsou podle §265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné. Nad rámec tohoto konstatování však Nejvyšší soud uvádí, že odůvodnění usnesení odvolacího soudu odpovídá požadavkům §134 tr. ř. a lze je považovat za dostatečné. Vzhledem k podrobnému a vyčerpávajícímu odůvodnění nalézacího soudu nic nebránilo soudu odvolacímu, aby v situaci, kdy se se závěry nalézacího soudu zcela ztotožnil, na tyto závěry v podrobnostech odkázal. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu je zřejmé, že se odvolací soud všemi důležitými otázkami vznesenými v odvolání sám zabýval a nespokojil se jen s pouhým všeobecným odkazem na závěry soudu nižší instance.
48. Závěrem tedy mohl Nejvyšší soud konstatovat, že ty námitky obviněného, které sice bylo možné podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, tedy pod výslovně obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byly shledány jako zjevně neopodstatněné. V důsledku toho pak nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve své druhé alternativě.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
49. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
50. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 10. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu