ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.991.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 991/2023-556
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2023 o dovolání, které podal obviněný Š. K ., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2022, sp. zn. 7 To 253/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 6/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného Š. K. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2022, sp. zn. 88 T 6/2022, byl obviněný Š. K. spolu se spoluobviněným M. K. uznán vinným zločinem loupeže dle §173 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství dle §23 trestního zákoníku a zločinem vydírání dle §175 odst. 1, 2 písm. c), f) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství dle §23 trestního zákoníku. Za tyto trestné činy a taktéž za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2021, sp. zn. 89 T 136/2021, který nabyl právní moci téhož dne, byl obviněný Š. K. podle §173 odst. 1 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 trestního řádu byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2021, sp. zn. 89 T 136/2021, který nabyl právní moci téhož dne, jakož i všechny výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněným stanovena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozeným S. M. L., škodu ve výši 297 100 Kč a K. S., škodu ve výši 464 790 Kč. Podle §229 odst. 2 trestního řádu byli poškození S. M. L. a poškozený K. S. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněných M. K. a Š. K. proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 11. 2022, sp. zn. 7 To 253/2022 , jímž podle §256 trestního řádu obě odvolání zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 3. 11. 2022 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu. Podle obviněného byl v řízení předcházejícím rozhodnutí Krajského soudu v Brně dán důvod dovolání dle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, neboť ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný má za to, že Městský soud v Brně měl provést výslechy jím navržených svědků, které měly význam z hlediska řádného objasnění věci a bylo možné na jejich základě shledat pochybení o tom, že se skutkový děj odehrál jinak, respektive, že obviněný není vinen ze spáchání daného skutku. Obviněný konkrétně navrhoval výslech svědků M. K., M. P., L. L. a R. L. Soud prvního stupně se marně pokusil předvolat M. K. a M. P. k výslechu, nakonec však jejich výslech neprovedl, přičemž v odůvodnění jeho rozsudku jen předjímal, jak by se tito svědci chovali v případě, kdyby se dostavili ke svědecké výpovědi. M. K. mohla svou výpovědí poskytnout zásadní svědectví kolem celé věci a vysvětlit, co a proč se skutečně stalo. Mohly tak být zpochybněny výpovědi a věrohodnost obou poškozených a mohlo být postaveno najisto, že se obviněný předmětného jednání nedopustil. Navíc nalézací soud neprovedení výslechu navržených svědků ani řádně a srozumitelně neodůvodnil. Rozsudek nalézacího soudu, jakož i navazující usnesení odvolacího soudu jsou proto podle něj zatíženy vadou, která má ve svém důsledku za následek porušení práva na spravedlivý proces.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a přikázal Krajskému soudu v Brně, popř. Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství . Státní zástupkyně tam činná odmítla tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznesl, podle ní kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Souhlasila se závěrem druhoinstančního soudu, který potvrdil závěry soudu prvního stupně, že jednání obviněných je plně prokázáno výpovědí poškozených S. M. L. a K. S. a svědka J. S., přičemž tyto výpovědi plně korespondují s kamerovými záznamy z centra města a z ulice Košinovy, a s dalšími listinnými důkazy, včetně dokladů ze zastavárny o zastavení zlatého řetězu jednoho z poškozených. Jednání obou obviněných je prokázáno dále prostřednictvím dvou videí z mobilního telefonu, jež pořídil a na sociální síti umístil obviněný Š. K. Podle státní zástupkyně neobstojí ani návrh obviněného na provedení doplňujících důkazů tak, jak uvedl v rámci hlavního líčení i v rámci řízení odvolacího, neboť jím navrhované důkazy jsou zcela bezvýznamné. Právní kvalifikaci jednání obviněného státní zástupkyně rovněž označila za přiléhavou.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila státní zástupkyně výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu.
Obviněný Š. K. je podle §265d odst. 1 písm. c) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Nejvyšší soud připomíná, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění přichází v úvahu pouze tehdy, pokud by skutková zjištění soudů neměla v důkazech vůbec obsahový podklad, případně pokud by byla opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Nejvyšší soud se ani po dni 1. 1. 2022 nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu a dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek nemůže plnit funkci „dalšího odvolání“. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Proto stále není smyslem řízení o dovolání a tím ani úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Pokud se soudy nedopustily žádné zásadní deformace provedených důkazů a tyto hodnotily v souladu s jejich obsahem a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 trestního řádu a také své úvahy logicky a přijatelně vysvětlily, pak nepřichází do úvahy změna v těch skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině.
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor, jak již bylo zmíněno, je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Brně ani Městského soudu v Brně netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Městský soud v Brně realizoval komplexní a bezvadné dokazování. Svým povinnostem současně dostál taktéž Krajský soud v Brně, který podaná odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se přesvědčivým způsobem vypořádal. Nutno dodat, že dokazování není bezbřehé a jeho rozsah není určován přáními a požadavky obviněného či státního zástupce v tom smyslu, že by snad byl soud povinen provést každý důkaz, který některá ze stran trestního řízení navrhla. Rozsah dokazování je vymezen výlučně potřebou objasnit skutkový stav v míře nezbytné a postačující k náležitému a spravedlivému rozhodnutí věci. Jinak řečeno, v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. V posuzovaném případě je zjevné, že soudy žádný z eventuálních návrhů na doplnění dokazování nepominuly, řádně se s nimi vypořádaly a jejich neprovedení rovněž zdůvodnily. Lze tudíž uzavřít, že rozhodnutí žádného ze soudů není zatíženo vadou opomenutých důkazů.
Odsuzující rozhodnutí není zatíženo ani vadou zjevného rozporu podstatných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznesl, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat, a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Nejvyšší soud souhlasil se závěry Městského soudu v Brně, které potvrdil Krajský soud v Brně ve svém usnesení, že jednání obviněného Š. K. a spoluobviněného M. K. je prokázáno výpovědí poškozených S. M. L. a K. S. a svědka J. S., přičemž tyto výpovědi plně korespondují s kamerovými záznamy z centra města a z ulice Košinovy, a také s dalšími listinnými důkazy, včetně dokladů ze zastavárny o zastavení zlatého řetězu jednoho z poškozených. Jednání obou obviněných je rovněž prokázáno prostřednictvím dvou videí z mobilního telefonu, která pořídil a umístil na sociální síti obviněný Š. K. V těchto videích se přitom obviněný Š. K. sám usvědčil ze spáchání předmětné trestné činnosti a současně usvědčil i spoluobviněného M. K., kdy ho touto formou vyzval, aby poškozeným odcizené věci vrátil, aby neměli ostudu ve své komunitě. V tomto ohledu nemůže obstát ani návrh obviněného na provedení doplňujících důkazů, jak navrhoval v rámci hlavního líčení i v rámci odvolacího řízení. Jím navrhované důkazy jsou zcela bezvýznamné, neboť trestná činnost byla na základě shora uvedených poznatků jednoznačně prokázána. Vytýkaný zjevný nesoulad nemůže být založen pouze tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů v návaznosti na vyhodnocení provedených důkazů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě. To platí samozřejmě tehdy, pokud svůj postup soudy přesvědčivě zdůvodnily, což však jak Městský soud v Brně, tak i Krajský soud v Brně v dané věci respektovaly. Nejvyšší soud k tomu nad rámec dodává, že i právní kvalifikace jednání obviněného je bezvadná a plně přiléhavá.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jej obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný v rámci svého dovolání vytkl, že Krajský soud v Brně jeho odvolání nevyhověl, přestože již řízení a rozhodnutí prvostupňového soudu bylo zatíženo vadami podřaditelnými pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Nejvyšší soud však shledal, že, rozsudek Městského soudu v Brně žádným z takových nedostatků zatížen není. Logicky tak nemůže být vadné ani usnesení Krajského soudu Brně z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 31. 10. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu