ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.184.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 184/2023-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně M. R. , nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení částky 85 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 64/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 8. 2021, č. j. 18 C 64/2015-189, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2022, č. j. 53 Co 22/2022-207, 53 Co 23/2022, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 8. 2021, č. j. 18 C 64/2015-189, se zastavuje .
II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 8. 2021, č. j. 18 C 64/2015-189, odmítl odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 5. 2021, č. j. 18 C 64/2015-182, pro opožděnost (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Usnesením ze dne 21. 1. 2022, č. j. 53 Co 22/2022-207, 53 Co 23/2022, Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu), odmítl odvolání žalobkyně ze dne 13. 9. 2021 proti nespecifikovanému rozhodnutí soudu prvního stupně pro vady (výrok II usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení soudu prvního stupně i proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dne 19. 4. 2022 včasné dovolání, při jehož podání nebyla zastoupena advokátem. V dovolání současně požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (srov. čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb. a čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud nejprve uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b o. s. ř. ve spojení s §104 odst. 1 větou první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).
Pokud jde o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které žalobkyně napadla ve všech jeho výrocích, odmítl je Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, o čemž byla žalobkyně v usnesení odvolacího soudu řádně poučena.
Dovolání žalobkyně směřující proti části výroku I usnesení odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok I usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 5. 2021, č. j. 18 C 64/2015-182, pro opožděnost, a dále proti výroku II usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto (další) odvolání žalobkyně ze dne 13. 9. 2021 pro vady, není přípustné dle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť se jedná o výroky, proti kterým je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně části výroku I usnesení odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok II usnesení soudu prvního stupně, a dále ohledně výroku III usnesení odvolacího soudu, je dovolání nepřípustné dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Vzhledem k tomu, že dle §241b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost odmítnutí dovolání pro jeho objektivní nepřípustnost dle §238 o. s. ř., otázkou nedostatku zastoupení žalobkyně v dovolacím řízení se Nejvyšší soud již nezabýval.
Pokud jde o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, jedná se již o několikátou žádost v tomto řízení. První žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nebylo vyhověno usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 5. 2018, č. j. 18 C 64/2015-73, z důvodu nedoložení majetkových poměrů žalobkyní. Druhá žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků z dovolání a dále i o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení byla vyřízena usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 11. 2018, č. j. 18 C 64/2015-80, kterým byla žádost o ustanovení zástupce zamítnuta (v tomto rozsahu bylo usnesení odvolacím soudem potvrzeno) a ohledně osvobození od soudních poplatků bylo toto usnesení soudu prvního stupně usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 5. 2019, č. j. 53 Co 158/2019-97, změněno tak, že se řízení o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků z dovolání zastavuje, neboť oproti předchozí žádosti žalobkyně netvrdila žádnou změnu poměrů a své majetkové poměry opět řádně nedoložila. Třetí žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení byla vypořádána v usnesení soudu prvního stupně ze dne 3. 2. 2020, č. j. 18 C 64/2015-136, kterým bylo dovolací řízení zastaveno a které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 2. 6. 2020, č. j. 53 Co 144/2020-148, ve znění opravného usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 6. 2020, č. j. 53 Co 144/2020-151, s tím, že žalobkyně netvrdí změnu poměrů a její opakované žádosti navíc představují svévolné uplatňování práva. Řízení o čtvrté žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků z dovolání bylo zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 5. 2021, č. j. 18 C 64/2015-182, a usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 8. 2021, č. j. 18 C 64/2015-184, bylo rozhodnuto, že se žalobkyni zástupce pro dovolací řízení neustanovuje. Ani v pořadí pátou žádost obsaženou v předmětném dovolání nepovažuje Nejvyšší soud za důvodnou, neboť žalobkyně v ní opět netvrdí, že by u ní od rozhodnutí o její první žádosti v této věci, kterým je soud vázán, došlo k nějaké změně poměrů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5755/2016). Navíc podání dovolání proti usnesení soudu prvního stupně, kde není dána funkční příslušnost Nejvyššího soudu, a dále objektivně nepřípustného dovolání proti usnesení odvolacího soudu představuje zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Na soudu prvního stupně nyní bude, aby v souladu s §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zvážil, zda dovolatelce podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 2. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu