ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2204.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 2204/2021-278
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně D. B., nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 59/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 35 Co 316/2020-200, ve spojení s opravným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2021, č. j. 35 Co 316/2020-242, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 14 Nc 1654/11, sp. zn. 3 C 8/2012, a následně pod sp. zn. 7 C 9/2013. Řízení trvalo celkem 7 let a 3 měsíce.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 6. 2020, č. j. 27 C 59/2019-132, konstatoval, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 7 C 9/2013 došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a bylo tak porušeno právo žalobkyně na projednání její věci v přiměřené lhůtě (výrok I). Dále soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22 570 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 24. 11. 2020, č. j. 35 Co 316/2020-200, ve spojení s opravným usnesením odvolacího soudu ze dne 1. 3. 2021, č. j. 35 Co 316/2020-242, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 46 875 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 22. 5. 2019 do zaplacení (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 34 912 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně „ve výroku I, a to v rozsahu částky 100 000 Kč s příslušenstvím, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a žaloba v meritu věci částečně zamítnuta“ včasným dovoláním ze dne 7. 1. 2021 (č. l. 206), které doplnila podáními ze dne 21. 9. 2021 a ze dne 14. 3. 2022. Nejvyšší soud však dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Postup soudu a účastníků řízení pro případ, že soud ve výroku rozsudku, kterým se řízení končí, v rozporu s ustanovením §152 odst. 2 větou první o. s. ř. nerozhodl o celém předmětu řízení, je upraven v ustanovení §166 o. s. ř., podle něhož nerozhodl-li soud o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu (odstavec 1). Doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak soud rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne (odstavec 2).
Tato právní úprava vylučuje možnost napadnout odvoláním to, že soud nerozhodl o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, tedy "nevydání" příslušného rozhodnutí ve výroku rozsudku (srov. shodně DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1126 s.). Již pojmově nelze podat odvolání proti výroku, který nebyl vydán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 44/99). Nelze-li procesní vadu spočívající v nevyčerpání celého předmětu řízení uplatnit cestou odvolání proti rozhodnutí ve věci samé, postrádajícímu příslušný výrok, pak ji nelze uplatnit ani dovoláním; dovoláním lze napadnout toliko rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.), neexistující výrok rozhodnutí odvolacího soudu předmětem dovolacího přezkumu být nemůže (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1244/97) a dovolání jen proti důvodům rozhodnutí přípustné není (§236 odst. 2 o. s. ř.) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1212/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 2208/2017, či ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3103/2020).
Tak je tomu i v případě žalobkyně, napadá-li dovoláním rozsudek odvolacího soudu v části výroku I, kterou podle žalobkyně mělo být potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a žaloba v meritu věci částečně zamítnuta. Takový výrok totiž rozsudek odvolacího soudu neobsahuje. Žádná z účastnic přitom neučinila návrh na vydání doplňujícího rozsudku ohledně dané části předmětu řízení, o které nebylo odvolacím soudem rozhodnuto, a soud rozsudek nedoplnil ani bez návrhu, což znamená, že pochybení odvolacího soudu již nelze zhojit.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 1. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu