ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2712.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 2712/2022-220
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně N. T. T. N. , nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. et Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení náhrady škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 46 C 118/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2022, č. j. 17 Co 131/2022-203, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 11. 2021, č. j. 46 C 118/2020-183, zamítl žalobu o zaplacení částky 251 100 EUR a částky 51 476 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako odvolací soud rozsudkem ze dne 18. 5. 2022, č. j. 17 Co 131/2022-203, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Zaplacení částky 251 100 EUR a částky 51 476 Kč s příslušenstvím se žalobkyně po žalované domáhala z titulu náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že žalobkyně podala dne 5. 10. 2016 exekuční návrh spolu s návrhem na zřízení exekutorského zástavního práva k nemovitostem vedený pod sp. zn. 15 EXE 6432/2016, Obvodní soud pro Prahu 8 však rozhodl o pověření exekutora až dne 3. 4. 2017, čímž nedodržel zákonnou lhůtu 15 dnů, což vedlo k nevymožení pohledávky žalobkyně přiznané rozhodčím nálezem rozhodce Mgr. Pavla Čvančary ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 15 SmS 3/2016, v plném rozsahu. Žalovaná částka 200 000 EUR představuje nevymoženou jistinu dluhu, částka 51 100 EUR nevymožený kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 2. 9. 2019 a částka 51 476 Kč nevymoženou část nákladů řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém jeho rozsahu, tedy v obou jeho výrocích, včasným dovoláním. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Dovolání žalobkyně směřující proti části výroku I rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, a dále proti výroku II rozsudku odvolacího soudu není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Pokud se žalobkyně řídila nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
Pokud jde o zbylou část dovolání směřující proti části výroku I rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně o věci samé, není dovolání žalobkyně dle §237 o. s. ř. přípustné ohledně námitky výkladu §73a odst. 2 věta první zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), tedy v jaké lhůtě byl exekutor povinen příslušnému katastrálnímu úřadu oznámit podání návrhu na zřízení exekutorského zástavního práva a zda je lhůta 35 dnů v takovém případě lhůtou přiměřenou, neboť se týká otázek, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí a odvolací soud na jejich posouzení své rozhodnutí nezaložil, poněvadž se v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně zabýval tím, zda žalobkyni vznikla škoda nedodržením lhůty 15 dnů k pověření exekutora k provedení exekuce dle §43a odst. 3 věta první exekučního řádu ze strany Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Žalobkyně sice v čl. I žaloby obecně uvedla, že uplatňuje náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem soudního exekutora JUDr. Milana Makariuse, v čl. II však tvrdila průběh posuzovaného řízení, namítala, že o pověření exekutora rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 až po uplynutí lhůty dle §43a odst. 1 (správně má být uveden odst. 3, poznámka Nejvyššího soudu), čímž bylo řízení stiženo průtahy ze strany Obvodního soudu pro Prahu 8, které vedly k nevymahatelnosti pohledávky žalobkyně v exekučním řízení, neboť pokud by Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl včas, exekutor by obratem vydal exekuční příkaz a zabránil by převodu nemovitých věcí dlužníka. Na tomto vymezení skutku žalobkyně setrvala v průběhu řízení před soudy obou stupňů.
Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka, zda v daném případě žalovaná odpovídá za škodu spočívající v nemožnosti vymožení pohledávky způsobené nedodržením zákonné lhůty dle §43a odst. 3 věta první exekučního řádu, neboť dle žalobkyně v případě dodržení této lhůty (do 2. 11. 2016) by nedošlo k povolení vkladu vlastnického práva k převáděným nemovitostem povinného dne 7. 11. 2016 a exekutor by je postihl svými příkazy. Žalobkyně tudíž zpochybnila závěr odvolacího soudu o neexistenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 8 a nevymahatelností pohledávky žalobkyně.
Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009). Závěry odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti (vztahu mezi škodnou událostí a tvrzenou majetkovou újmou) nejsou výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Brojí-li žalobkyně proti těmto (skutkovým) závěrům odvolacího soudu, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Pokud žalobkyně v části II dovolání k přípustnosti dovolání obecně uvádí kromě toho, že v dovolání (níže) předestřené otázky dosud nebyly v rozhodovací činnosti dovolacího soudu řešeny, i to, že se odvolací soud při řešení „hmotněprávní otázky poskytnutí přiměřené výše zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, posoudil toto vyjádření Nejvyšší soud jako chybu v psaní, nikoliv jako alternativní vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, neboť jednak předmětem řízení není přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení a jednak žalobkyně u jednotlivých otázek výslovně uvádí, že předpoklad jejich přípustnosti spatřuje v tom, že se jedná o otázky dovolacím soudem dosud neřešené.
Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu