ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3087.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 3087/2023-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce P. B. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16 o zaplacení částky 9 210 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 8 C 105/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 2023, č. j. 7 Co 663/2023-19, takto:
I. Dovolání se v rozsahu směřujícím proti té části usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 2023, č. j. 7 Co 663/2023-19, kterou bylo usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 22. 5. 2023, č. j. 8 C 105/2023-9, potvrzeno ve výroku III, odmítá .
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolací řízení zastavuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Prachaticích jako soudu prvního stupně ze dne 22. 5. 2023, č. j. 8 C 105/2023-9, kterým tento soud vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému (výrok II), přičemž současně rozhodl, že se žalobci zástupce z řad advokátů neustanovuje (výrok III).
Usnesení odvolacího soudu v jeho celém rozsahu napadl žalobce dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Potvrdil-li odvolací soud napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně mimo jiné i v jeho výroku, kterým bylo rozhodnuto o žalobcově žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů, není v souladu s citovaným zákonným ustanovením v tomto rozsahu dovolání proti napadenému rozhodnutí přípustné. V této části proto Nejvyšší soud podané dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako objektivně nepřípustné.
Co se týče zbývající části žalobcova dovolání, pak žalobce při jeho podání nebyl zastoupen advokátem.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem, nebo osobou uvedenou v §21, 21a, 21b, anebo v §26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
V souladu s §241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v §241, postupuje se obdobně podle §104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle §238 přípustné.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v §241 o. s. ř. viz též §241b odst. 3 věta třetí a §243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o dovolání meritorně rozhodnout.
Žalobce není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Soud prvního stupně jej proto správně vyzval svým usnesením ze dne 24. 8. 2023, č. j. 8 C 105/2023-25, k tomu, aby si pod hrozbou zastavení dovolacího řízení tohoto zástupce do 15 dnů ode dne doručení zmíněného usnesení zvolil a jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání. Žalobce v reakci na tuto výzvu, jež mu byla doručena dne 28. 8. 2023, svým podáním doručeným prvostupňovému soudu dne 11. 9. 2023 požádal, aby mu byl zástupce z řad advokátů ustanoven. Učinil tak navzdory tomu, že obdobná jeho žádost již byla v tomto řízení pravomocně zamítnuta, a to s poukazem na svévolnost a zjevnou bezúspěšnost uplatňování práva [viz usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 22. 5. 2023, č. j. 8 C 105/2023-9 (výrok III), ve spojení s napadeným rozhodnutím], přičemž od vydání tohoto rozhodnutí nedošlo v uvedeném směru v řízení k žádné změně.
Vzhledem k popsané procesní situaci, jakož i s přihlédnutím k tomu, že žalobce dlouhodobě podává mimořádně vysoký počet neurčitě formulovaných žalob, v nichž po žalované České republice požaduje náhradu majetkové nebo nemajetkové újmy, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání, v souvislosti s nimiž byl k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení již mnohokrát bezúspěšně vyzýván (z celé řady rozhodnutí lze zmínit např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2298/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3878/16, ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2349/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3784/16, ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5518/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 112/17, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 464/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 845/18, ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2134/2019, ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2795/2019, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1229/2020, ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3701/2020, ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3669/2020, nebo ze dne 10. 8. 2022, č. j. 30 Cdo 1940/2022), proto dovolací soud na uvedený nedostatek žalobcova zastoupení nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. K poslední žalobcově žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, jež byla soudu prvního stupně doručena dne 11. 9. 2023, přitom Nejvyšší soud nepřihlédl, a to v souladu s §41 odst. 3 o. s. ř., neboť se za daných okolností jedná o zjevné zneužití tohoto procesního institutu, které dle §2 a §6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, a ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017).
Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které dlouhodobě zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti, kdy opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020).
Dovolací soud tedy uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení žalobce nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení ani o zbývající části jeho dovolání, která směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno ve výrocích o vyslovení místní nepříslušnosti soudu a o postoupení věci soudu místně příslušnému, a proto dovolací řízení v této části podle §243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů řízení, zahrnujících též náklady tohoto dovolacího řízení, rozhodne soud v rozhodnutí, kterým bude řízení skončeno (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2023
Mgr. Viktor Sedlák
předseda senátu