ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3713.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 3713/2023-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce P. B. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 15 301 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 77 C 93/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2023, č. j. 36 Co 274/2023-44, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 26. 4. 2023, č. j. 77 C 93/2022-33, odmítl žalobu (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu žalobce napadl dovoláním, řízení o něm však Nejvyšší soud podle §243c odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, zastavil, neboť dovolání nebylo sepsáno a podepsáno advokátem. Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, přitom představuje zvláštní a obligatorní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku představuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, (jen) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by žalobce byl právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci nebyla splněna zákonem stanovená podmínka povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí ve spojení s ustanovením §243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. a dovolací řízení zastavil (ve smyslu ustanovení §241b odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
Žalobce není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Soud prvního stupně jej proto správně vyzval svým usnesením ze dne 18. 10. 2023, č. j. 77 C 93/2022-48, k tomu, aby si pod hrozbou zastavení dovolacího řízení tohoto zástupce do 10 dnů ode dne doručení zmíněného usnesení zvolil a jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání. Žalobce v reakci na tuto výzvu svým podáním doručeným prvostupňovému soudu dne 15. 11. 2023 požádal, aby mu byl zástupce z řad advokátů ustanoven. Učinil tak navzdory tomu, že obdobná jeho žádost již byla v tomto řízení pravomocně zamítnuta, a to s poukazem na svévolnost a zjevnou bezúspěšnost uplatňování práva [viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. 12. 2022, č. j. 77 C 93/2022-23, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2023, č. j. 36 Co37/2023-31], přičemž od vydání tohoto rozhodnutí nedošlo v uvedeném směru v řízení k žádné změně.
Vzhledem k popsané procesní situaci, jakož i s přihlédnutím k tomu, že žalobce dlouhodobě podává mimořádně vysoký počet neurčitě formulovaných žalob, v nichž po žalované České republice požaduje náhradu majetkové nebo nemajetkové újmy, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání, v souvislosti s nimiž byl k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení již mnohokrát bezúspěšně vyzýván (z celé řady rozhodnutí lze zmínit např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2298/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3878/16, ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2349/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3784/16, ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5518/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 112/17, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 464/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 845/18, ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2134/2019, ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2795/2019, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1229/2020, ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3701/2020, ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3669/2020, nebo ze dne 10. 8. 2022, č. j. 30 Cdo 1940/2022), proto dovolací soud na uvedený nedostatek žalobcova zastoupení nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. K poslední žalobcově žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, jež byla soudu prvního stupně doručena dne 15. 11. 2023, přitom Nejvyšší soud nepřihlédl, a to v souladu s §41 odst. 3 o. s. ř., neboť se za daných okolností jedná o zjevné zneužití tohoto procesního institutu, které dle §2 a §6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, a ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017).
Přestože si je dovolací soud vědom toho, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které v obdobných řízeních zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti a opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020), aniž by kdy vyměřený soudní poplatek zaplatil.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 12. 2023
JUDr. David Vláčil
předseda senátu