ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.2251.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 2251/2022-672
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně LEVISTO s. r. o. , se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Poděbrad 1561/9 (identifikační číslo 037 91 548), zastoupené Mgr. Bc. Davidem Taušem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pod Stadiony 2719/19, proti žalovanému G. T. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Paolou Spoladore, advokátkou se sídlem v Praze 2, U Kanálky 1359/4, o 13.560.107,08 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 8 C 272/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, č. j. 19 Co 230/2021-609, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 60.548,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Paoly Spoladore, advokátky.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze zamítl návrh žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupila DIAROL s. r. o., se sídlem v Praze 2, Mánesova 1649/86 (identifikační číslo 140 11 719). Odvolací soud uzavřel, že návrh na procesní nástupnictví je podáván za situace, kdy již dříve žalobkyně opakovanými návrhy, které byly buď zamítnuty, případně řízení o nich bylo zastaveno, dosáhla odročení nařízeného jednání, přičemž tyto návrhy byly vždy (stejně jako je tomu v tomto případě) podávány nikoli bezprostředně poté, co nastala tvrzená skutečnost, o níž žalobkyně ten který svůj návrh opírala, nýbrž zpravidla až krátce před jednáním. Postupnicí je nyní jiná společnost než v případě předchozích návrhů na procesní nástupnictví, avšak i v tomto případě platí, že nástupnická společnost DIAROL s. r. o. je personálně propojená s žalobkyní, jelikož jednatelkou i společnicí obou společností je tatáž osoba. Tyto okolnosti svědčí o tom, že zde není reálná ekonomická kauza postoupení pohledávky, nýbrž že jde o zřejmou soustavnou snahu oddálit rozhodnutí o uplatněném nároku mezi dosavadními účastníky řízení. Procesní postup žalobkyně je podle odvolacího soudu zjevně obstrukčním a právo zneužívajícím (§2 občanského soudního řádu).
Dovolání, kterým žalobkyně napadla usnesení, jímž odvolací soud v průběhu odvolacího řízení nevyhověl jejímu návrhu, aby na její místo vstoupil jiný subjekt, Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
V posouzení předpokladů pro vstup nového účastníka do řízení podle §107a o. s. ř. se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 46/2012, Nejvyšší soud ve výjimečných případech nevyloučil možnost založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř., přičemž takový postup by byl namístě například tehdy, bylo-li by možno podle toho, co v řízení vyšlo najevo, dovodit, že cílem takového návrhu je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou (srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 259/2016, a ze dne 16. 12. 2020, č. j. 27 Cdo 3628/2019). V ústavní rovině přijal obdobný závěr Ústavní soud, jenž zdůraznil ve svém nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví formalisticky, ale musí také posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení §2 o. s. ř. (postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy). Nejvyšší soud tyto závěry v usnesení ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3064/2018, souhrnně konkretizoval tak, že zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi může podle okolností nasvědčovat například předchozí postup účastníka v průběhu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013, ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5112/2014). Přihlédnout je třeba také k časové souvislosti mezi datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a podáním návrhu na procesní nástupnictví a termínem odročeného jednání či k obtížně zjistitelné bonitě postupníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4180/2015). Odvolací soud tedy postupoval zcela v intencích citované judikatury Nejvyššího soudu, když s ohledem na okolnosti případu zmíněné v bodě 8 a 9 odůvodnění svého rozhodnutí návrh žalobkyně zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 23. 2. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu