ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3211.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3211/2022-641
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně M. P. , zastoupené Mgr. Markétou Chudáčkovou, advokátkou se sídlem Praha, Uruguayská 416/11, proti žalované Armádní Servisní, příspěvkové organizaci, se sídlem Praha 6, Dejvice, Podbabská 1589/1, identifikační číslo osoby 60460580, o zaplacení 4 766 184 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 54/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2022, č. j. 58 Co 159/2022-608, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 5. 2022, č. j. 58 Co 159/2022-608, potvrdil rozsudek ze dne 29. 11. 2021, č. j. 6 C 54/2013-547, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni 4 766 184 Kč, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Předmětem řízení je pohledávka GLOBE ESTATE s.r.o. (postoupená žalobkyni) vůči žalované z titulu vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo tím, že jmenovaná společnost na základě smluv o dílo (č. 17/09-2009 ze dne 27. 10. 2009 - „Zateplení bytových domů Kozlov“, č. 19/09-2009 ze dne 2. 11. 2009 - „Čáslav – letiště, rekonstrukce ubytovny č. 42“ a č. 1/01-2010 ze dne 8. 1. 2010 - „Rekonstrukce objektu – Tábor, Klokoty, Lidická 2356“) dodala materiál a vykonala práce potřebné na zhotovení děl podle smluv uzavřených se společností H+V Praha s.r.o., která i přes řádné a včasné splnění povinností vyplývajících z těchto smluv dohodnutou cenu díla a vykonané vícepráce v plné výši podle jednotlivých smluv neuhradila. Povinnost žalované k jejich úhradě žalobkyně zakládá na přesvědčení, že žalovaná se jako vlastník objektů, jichž se provedení děl týkalo, na úkor předchůdkyně žalobkyně obohatila.
Odvolací soud vyšel z následujících zjištění.
Na na základě jednotlivých smluv o dílo uzavřených se žalovanou provedly zhotovitelky APERK s.r.o., IČO 27780490, a Czech Professional Building s.r.o., IČO 28031482, díla spočívající v zateplení či rekonstrukci objektů žalované (bytového domu v Kozlově, ubytovny na letišti Čáslav a objektu v Táboře, Klokotech, Lidická 2356). Zhotovitelky za tím účelem uzavřely další jednotlivé smlouvy se subdodavatelem - společností H+V Praha s.r.o., IČO 25712268, která dále uzavřela smlouvy o zajištění prací a materiálu se společností GLOBE ESTATE s.r.o., IČO 27946380, která od smluv odstoupila, protože jí její smluvní partner nezaplatil za vykonané práce.
Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, který nedostatek pasivní legitimace žalované v dané věci dovodil z toho, že GLOBE ESTATE s.r.o. plnila (provedla tvrzené vícepráce) na základě smluvního vztahu s H+V Praha s.r.o., tudíž i když následně došlo k odstoupení od smlouvy, právním důvodem jejího plnění byly jednotlivé uzavřené smlouvy, tudíž osobou povinnou k vypořádání z těchto smluv byl dotyčný smluvní partner, nikoliv žalovaná. Tento právní závěr podle odvolacího soudu konvenuje s judikaturou Nejvyššího soudu.
Žalobkyně přípustnost dovolání, jímž se domáhá zrušení rozsudku odvolacího soudu, zakládá na přesvědčení, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva dovolacím soudem již vyřešené, kterou by však dovolací soud měl nyní posoudit jinak. Prosazuje názor, že v případě „odpadnutí smlouvy“, na základě níž bylo reálně plněno ve prospěch třetí osoby (osoby, která nebyla smluvním partnerem), sice přetrvává pasivní legitimace smluvního partnera, nicméně je třeba zkoumat, kdo se fakticky obohatil. Dosavadní soudní praxe, podle níž je pasivně legitimována výlučně smluvní strana zaniklé smlouvy, neřeší, kdo se skutečně fakticky obohatil bez spravedlivého důvodu na úkor jiného a kdo tedy je povinen vydat ochuzenému, oč se obohatil, tedy limituje jeho nárok pouze na bývalého smluvního partnera, který se nicméně vůbec neobohatil.
Dovolání není přípustné.
Závěr odvolacího soudu, který neshledal věcnou pasivní legitimaci žalované k zaplacení prací či víceprací podle smluv, které právní předchůdkyně dovolatelky uzavřela s H+V Praha s.r.o., je (i podle samotné dovolatelky) v souladu s ustálenou judikaturou, podle níž zrušení smlouvy (odstoupením od smlouvy jednou ze stran) zakládá nároky pouze stranám smlouvy. Vzhledem ke zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy uzavřené s H+V Praha s.r.o. z důvodu jejího prodlení odstoupila poté, co – jak žalobkyně tvrdí – podle smlouvy řádně plnila, by na straně dovolatelky přicházel v úvahu nárok na zaplacení ceny podle smlouvy (§548 obch. zák). Dovolatelka přitom zjevně přehlíží rozdíl mezi skutkovou podstatou plnění bez právního důvodu a skutkovou podstatou plnění z právního důvodu, který odpadl, neboť svůj právní názor, že se žalovaná na úkor její předchůdkyně obohatila, zakládá na mylném přesvědčení, že její právní předchůdkyně plnila ve prospěch žalované, ač ze skutkových zjištění vyplývá, že plnila ve prospěch strany, s níž měla uzavřenou smlouvu, a že ve prospěch žalované plnily (na základě uzavřených smluv) společnosti APERK s.r.o. a Czech Professional Building s.r.o. Nejde tedy o případ, kdy by předchůdkyně žalobkyně plnila ve prospěch žalované a bez právního důvodu. Argumentaci dovolatelky, aby věc podle §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), předložil velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia, dovolací soud neshledal přesvědčivou.
Již jen nad rámec řečeného dovolací soud připomíná též závěr vyplývající z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, že plnění z titulu víceprací beze změny uzavřené smlouvy není bezdůvodným obohacením objednatele na úkor zhotovitele, neboť v takovém případě se nenaplní žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, jelikož nejde o plnění bez právního důvodu, ale o plnění na základě smlouvy o dílo, u něhož nebyly splněny podmínky pro úhradu těchto prací (srov. např. usnesení ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1146/2007, nebo rozsudky ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, a ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3891/2010).
Namítá-li žalobkyně vady řízení, jichž se měl dopustit soud prvního stupně, přehlíží, že vady řízení samy o sobě nejsou způsobilým dovolacím důvodem (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci) a že k jejich případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), což v této věci není naplněno. Uplatnila-li žalobkyně v této souvislosti porušení jejích ústavně zaručených práv stanovených v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „Úmluva“) a v čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), neučinila tak prostřednictvím žádného z předpokladů přípustnosti dovolání stanovených v §237 o. s. ř. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení základních práv a svobod je uplatnitelná jako dovolací důvod a může založit přípustnost dovolání, ale tato možnost nikterak nezbavuje dovolatele povinnosti vymezit předpoklady přípustnosti dovolání, a to mj. tím, že poukáže na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, od níž se odvolací soud odchýlil při řešení otázky vztahující se k ochraně základních práv a svobod, kterou musí dovolatel vymezit. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sb., a dále například usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. III. ÚS 3963/18). Žalobkyně v nyní projednávané věci uvedla, že k namítanému porušení mělo dojít procesním postupem soudu prvního stupně, aniž vymezila otázku, na jejímž řešení je založeno rozhodnutí odvolacího soudu, a aniž specifikovala, o který případ přípustnosti podle §237 o. s. ř. se má jednat. V této části proto dovolání neobsahuje náležitosti stanovené v §241a odst. 2 o. s. ř. Vytčené nedostatky obligatorních náležitostí dovolání již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula.
Žalobkyně napadla výslovně „ všechny výroky tohoto rozhodnutí “, tj. i výrok o nákladech odvolacího řízení, proti němuž dovolání není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání žalobkyně odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. zčásti pro nepřípustnost a zčásti pro vady.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 10. 2023
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu