ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3653.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3653/2022-364
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně J. Š. , bytem XY, zastoupené Mgr. Ing. Ladislavem Šmardou, advokátem se sídlem v Olomouci, Černochova 265/8, proti žalovaným 1) P. D. , bytem XY, zastoupené Mgr. Veronikou Jansovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Fibichova 1141/2, a 2) J. D. , bytem XY, zastoupené Mgr. Zdeňkem Vojtáškem, advokátem se sídlem v Olomouci, Fibichova 1141/2, o určení vlastnického práva k věcem nemovitým, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 72/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 31. 5. 2022, č. j. 69 Co 76/2022-326, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.400 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Veroniky Jansové, advokátky.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.400 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Zdeňka Vojtáška, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 9. 2021, č. j. 16 C 72/2020-263, zamítl – mimo jiné – žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala určení, že žalovaná 2) je „ke dni vydání rozhodnutí“ vlastnicí podílu o velikosti jedné poloviny pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č.p. XY v katastrálním území XY a obci XY (list vlastnictví XY), a vlastnicí pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a obci XY (list vlastnictví 155), a rozhodl o nákladech řízení účastnic a státu. Soud prvního stupně odkázal na rozsudek ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 366/2015, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6/2016, v němž Nejvyšší soud uvedl, že „[V] rozhodovací praxi dovolacího soudu je jednotně judikováno, že určovací žaloba podle §80 (dříve písm. c/) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k příslušné nápravě nelze dospět jinak, nebo když účinněji než jiné procesní prostředky, vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu a právě jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, představující určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani splněna podmínka naléhavého právního zájmu, přičemž platí, že takový závěr je podmíněn též tím, z jakých právních poměrů žalobce vychází, jakého konkrétního určení se domáhá a vůči komu žaloba o určení směřuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2002, sp. zn. 30 Cdo 1332/2002). Panuje také shoda v závěru, že předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), jsou po procesní stránce skutečnosti, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. “ Ve shodě s těmito závěry shledal na straně žalobkyně nejen nedostatek aktivní věcné legitimace, ale i absenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.
Rozsudkem ze dne 31. 5. 2022, č. j. 69 Co 76/2022-326, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o určení žalované 2) coby spoluvlastnice pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č.p. XY, a vlastnice pozemku parc. č. XY potvrdil, ve zbylém rozsahu je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že příbuzenský vztah mezi žalobkyní a žalovanou 2), obava z exekučních řízení vedených proti obdarované (žalované 1/) a tvrzení, že žalobkyně, která není účastna právního vztahu založeného darovací smlouvou, je potencionální dědičkou žalované 2), nezakládá naléhavý právní zájem na požadovaném určení.
Dovolání, jímž žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Obě žalované se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnily a navrhly, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Odvolací soud zjistil, že darovací smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu 2. 12. 2019, NZ 271/2019, sepsaného JUDr. Leonou Václavkovou, notářkou, žalovaná 2) – matka žalobkyně – darovala žalované 1) spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny pozemku parc. č. st. XY - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. XY, a pozemek parc. č. XY - zahrada, vše v katastrálním území XY a obci XY. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná 2) neprojevila vážnou vůli darovat a že bez uvážení všech relevantních informací – i pod vlivem duševní poruchy a jisté podřízenosti žalované 1) – jí darovala nemovité věci. Řízení o omezení svéprávnosti žalované 2) bylo zastaveno, neboť žalobkyně nepředložila zprávu o duševním stavu matky, kterou označila za polymorbidní seniorku ve špatném fyzickém a psychickém stavu. Dne 15. 1. 2020 žalobkyně podala trestní oznámení, jímž žalovanou 1) obvinila z toho, že psychicky, ekonomicky a sociálně vydírala žalovanou 2), kterou měla blíže nezjištěným způsobem donutit, aby jí nemovitosti darovala. Obě žalované obvinění popřely a prohlásily, že žalovaná 2) svou dceru (žalovanou 1/) obdarovala dobrovolně a bez jakéhokoliv nátlaku. Provedeným šetřením nebylo prokázáno, že se žalovaná 1) vůči své matce dopustila protiprávního jednání, trestného činu nebo přestupku.
Žaloba o určení je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 54/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6/2003, či ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4675/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95).
V projednávané věci dovolatelka argumentuje tím, že jako osoba blízká chrání „před marnotratným nabyvatelem“ majetek dárkyně a tím – současně – ve prospěch svůj (jako zákonné dědičky) a svých dětí i rodinný majetek, sleduje zachování materiálního zázemí osoby, vůči níž má vyživovací povinnost (určením vlastnictví žalované 2/ „nemusí do budoucna plnit vyživovací povinnost“ ), a její žaloba směřuje i k ochraně práv třetích osob, které spoléhají na správnost zápisů v katastru nemovitostí.
Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žádné takové právo či právní vztah žalobkyně v projednávané věci neosvědčila. Jde-li o případné nároky spojené s dědictvím, je obrana žalobkyně předčasná, pro ochranu majetku dárkyně není žádný důvod, neboť žalovaná 2) je sama schopna svá práva ošetřit, a namítá-li žalobkyně, že žalovaná 2) je osobou nesvéprávnou, neschopnou svá práva hájit, a že odvolací soud pochybil, pokud jí neustanovil opatrovníka, vychází ze skutkového stavu jiného, než který zhodnocením provedených důkazů zjistil odvolací soud.
Jde-li o vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalované 2), jde o námitku v řízení před soudy nižších stupňů neuplatněnou, a tudíž v dovolacím řízení nepřípustnou (§241a odst. 6 o. s. ř.).
Je třeba rozlišovat naléhavý právní zájem na určení práva (§80 o. s. ř.) a aktivní věcnou legitimaci (důvodnost žaloby); žaloba zjevně nedůvodná nemusí postrádat naléhavý právní zájem na určení, a naopak naléhavý právní zájem není zárukou důvodnosti žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3050/2020). Naléhavý právní zájem se váže k žalobě, resp. k otázce, zda určovací žaloba může být způsobilým procesním instrumentem ochrany práva, zatímco identifikace rozhodného hmotněprávního vztahu, o jehož (preventivní) určení z potřeby ochrany žalobce jde, vystihuje ve sporu otázku aktivní a pasivní věcné legitimace; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že určovací žaloba bude plnit svoji funkci, soud – aniž by se zabýval věcí samou (otázkami aktivní a pasivní legitimace) – žalobu zamítne (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 20 Cdo 450/2000, ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 12/2011, ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4737/2018, ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3167/2021, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1239/2022, ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1985/2019, a ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1449/2022). Z toho plyne, že dovolací námitka týkající se aktivní věcné legitimace, i kdyby ji dovolací soud shledal důvodnou, nemůže – vzhledem k výše uvedené argumentaci ohledně (ne)existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení – žalobkyni přivodit pro ni příznivé rozhodnutí ve věci.
Neuvedla-li dovolatelka žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně co jí ukládá pravomocné rozhodnutí, mohou žalované podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 18. 5. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu