ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3807.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3807/2022-408
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně obci Lužice , se sídlem obecního úřadu v Lužicích 58 (identifikační číslo osoby 008 49 529), zastoupené Mgr. Ondřejem Masopustem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 394/17, proti žalované LINDAUR STAVBY s. r. o. , se sídlem v Šternberku, Dvorská 899/15 (identifikační číslo osoby 278 15 421), zastoupené JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 1447/10, o 1 044 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 13 C 263/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 6. 2022, č. j. 69 Co 98/2022-359, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 15 488 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Tomáše Čejny, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 1 044 000 Kč z titulu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o dílo pro případ prodlení se zhotovením díla, které spočívalo v provedení stavebních prací (naložení a odvoz směsné vytěžené zeminy - stavební suti, včetně uložení na skládce dle platné legislativy pro nakládání s odpady).
Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 10. 2021, č. j. 13 C 263/2019-314, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 6. 2022, č. j. 69 Co 98/2022-359, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně po právní stránce shodně s ním uzavřel, že žalobkyni právo na smluvní pokutu sjednanou pro případ prodlení s dokončením díla nevzniklo, neboť žalovaná dílo dokončila a žalobkyni ve sjednané lhůtě (včas) protokolárně předala.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Je přesvědčena, že při řešení otázky, „ zda u nesprávného pokynu objednatele ve smyslu §2594 občanského zákoníku je zkoumána míra zavinění objednatele, “ odvolací soud nerespektoval rozsudek ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2851/2011, v němž Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že „ povinnost provést dílo řádně znamená, že zhotovitel musí postupovat odborně a jsou-li pokyny objednatele k provedení díla nevhodné, je namístě postup podle §637 ObčZ .“ Prosazuje, že žalovaná jako zhotovitelka a profesionál v oboru měla několik příležitostí zjistit, že jí objednatelka (žalobkyně) předložila nesprávnou analýzu hodnotící zeminu jako nekontaminovanou, přestože tomu tak nebylo. Měla rozpoznat („provést odborné posouzení“), že předané dokumenty jsou zavádějící („příloha rozborů půdy je nesprávná“), a postupovat podle §2594 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tedy upozornit, že pokyn objednatelky je nevhodný. Jestliže tak neučinila, nesplnila svou zákonnou informační povinnost a nese odpovědnost za její nesplnění. Otázku „ zda porušení informační povinnosti dle §2594 občanského zákoníku ze strany zhotovitele, byť vyjde najevo až po předání díla, má za následek prodlení zhotovitele z řádného a včasného předání díla “ má za dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4046/2009, kterým podpořil svou argumentaci odvolací soud, má dovolatelka za nepřiléhavé, neboť v něm byla řešena skutkově odlišná situace, kdy objednatel vědomě převzal dílo s vadami, a protože tyto nebyly následně odstraněny, odstoupil od smlouvy o dílo. V nyní posuzované věci vypadalo dílo v době převzetí jako řádně dokončené a okolnosti, z nichž šlo posléze dovodit, že nebylo zhotoveno řádně a včas, nastaly až po převzetí díla.
Žalovaná pokládá rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Dovolatelkou formulovaná otázka, zda u nesprávného pokynu objednatele ve smyslu §2594 o. z. je zkoumána míra zavinění objednatele, takovou otázkou není, protože na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá.
Dovolatelka se mýlí, dovozuje-li, že právní otázka „zda porušení informační povinnosti podle §2594 o. z. ze strany zhotovitele, byť vyjde najevo až po předání díla, má za následek prodlení zhotovitele z řádného a včasného předání díla“, nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Příkladmo lze uvést již odvolacím soudem zmiňovaný rozsudek ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4046/2009, v němž Nejvyšší soud dovodil, že má-li při předání věc vady, může objednatel odmítnout takové plnění převzít, nebo plnění neodmítne, věc převezme a uplatní práva z odpovědnosti za vady. Jestliže objednatel protokolárním převzetím dá zhotoviteli najevo, že dílo považuje za zhotovené (byť s vadami a nedodělky, které nebrání jeho užívání) a nevyužije možnosti dané §650 obč. zák., podle něhož má objednatel povinnost převzít jen zhotovené dílo od okamžiku převzetí (byť vadného) díla, nemůže již objednatel odstoupit od smlouvy a nemůže mu ani po tuto dobu vzniknout právo na zaplacení smluvní pokuty pro prodlení se zhotovením díla. Z uvedených závěrů vychází dlouhodobě rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srovnej např. jeho rozsudky ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 48/2002, ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 171/2006, ze dne 27. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo749/2005, ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 26 Cdo 1158/2006, a ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3186/2009, který obstál i v ústavní rovině, neboť podaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 213/2012, odmítnuta). Odvolací soud se od zde přijatých závěrů v nyní posuzované věci neodchýlil. Jelikož v napadeném rozhodnutí výslovně uvedl, že se nezabýval tím, zda tu skutečně byly vady předaného díla a zda byly způsobeny porušením povinnosti zhotovitelky stanovené v §2594 o. z., nebylo nutné posuzovat otázku předání díla optikou §2594 o. z., jak dovolatelka navrhuje.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu