ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.488.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 488/2023-310
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy v právní věci žalobkyně Pronájmy bez starostí, s.r.o. , se sídlem Praha 7, Holešovice, V Háji 1092/15, identifikační číslo osoby 03560805, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem Praha, Jankovcova 1518/2, proti žalovaným 1) J. M. K. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL. M., advokátem se sídlem Plzeň, Veleslavínova 363/33 , 2) J. K. a 3) L. K. , oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Václavem Polomisem, advokátem se sídlem Plzeň, Veleslavínova 363/33, o zaplacení 418 464,97 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 244/2021, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, č. j. 30 Co 325/2022-154, takto:
I. Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 20. 8. 2022, č. j. 25 C 244/2021-139, připustil, aby do řízení na straně žalované jako další účastníci přistoupili J. K., bytem XY a L. K., bytem XY (výrok I.), a připustil změnu žaloby navrženou podáním žalobkyně ze dne 14. 7. 2022 doručeným soudu dne 14. 7. 2022 (výrok II.).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. 9. 2022, č. j. 30 Co 325/2022-154, k odvolání prvního žalovaného výrok I. usnesení soudu prvního stupně potvrdil, odvolání směřující proti výroku II. odmítl.
Odvolací soud připomenul závěr vyplývající z judikatury dovolacího soudu, že přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí, je-li zřejmé, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován, a že tedy návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení sleduje žalobce obejití institutu záměny žalovaného podle §92 odst. 2 o. s. ř. V nyní souzené věci taková situace nenastala, jelikož žalobkyně (která se domáhá vůči žalovanému zaplacení částky 418 464,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o správě nemovitostí uzavřené dne 12. 3. 2020 mezi ní a manželi J. a L. K., kteří na základě darovací smlouvy ze dne 21. 8. 2020, převedli vlastnická práva k nemovitostem společně se závazky ze smlouvy o správě nemovitostí na žalovaného) návrh učinila z opatrnosti v návaznosti na konstatování soudu prvního stupně při jednání dne 27. 5. 2022, že otázka pasivní legitimace je nejasná, a z důvodu hospodárnosti; změnou žaloby se domáhá, aby žalovaná částka byla zaplacena žalovanými společně a nerozdílně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Odvolacímu soudu vytýká, že nerespektoval právní úpravu §92 o. s. ř. tím, že umožnil obejití institutu záměny účastníka, neboť žalobkyně žalobu podala vůči osobě, která v okamžiku podání žaloby nebyla věcně legitimována. Tím se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně od jeho rozhodnutí ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3267/2012; ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 32 Odo 466/2003; ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 319/2008; a ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 23 Cdo 3743/2018.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání není přípustné.
Argument dovolatele, podle něhož má být otázka hmotného nebo procesního práva posouzena dovolacím soudem jinak, významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena (opětovně, ale) jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013).
Odvolací soud se - oproti přesvědčení dovolatele - při řešení otázky připuštění přistoupení dalšího účastníka neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu.
Výklad podávaný soudní praxí je ustálen v závěru, že přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2940/2008). Nehospodárnost připuštění dalšího účastníka do řízení je podle konstantní judikatury dovolacího soudu dána zejména tehdy, jestliže tento postup vyvolává další dokazování, které by jinak nebylo potřebné, a ve svých důsledcích vede k oddálení rozhodnutí věci mezi dosavadními účastníky řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 33 Odo 503/2004). Vzhledem k tomu, že sporné řízení je ovládáno zásadou dispoziční, z níž vyplývá, že je zásadně věcí žalobce, koho chce žalovat, je třeba omezující zásahy ze strany soudu vykládat (jako každou výjimku z pravidla) restriktivně, takže rozpor se zásadou procesní ekonomie musí být zjevný (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1651/2009).
V projednávané věci z obsahu spisu nevyplývá, že by připuštěním přistoupení druhého a třetí žalované do řízení vznikla potřeba rozsáhlého či nadbytečného dokazování (žádné dokazování doposud neproběhlo), ani že by přistoupení mohlo vést k nepřiměřenému oddálení rozhodnutí sporu mezi dosavadními účastníky, a že by tudíž tento postup byl ve zjevném rozporu se zásadou procesní ekonomie (hospodárnosti).
Námitka, že se odvolací soud odchýlil od závěrů uvedených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3267/2012, jelikož žalobkyni muselo být při podání žaloby zřejmé, že žalovaný od počátku řízení není pasivně legitimován, se týká samotného vlastního hmotně právního nároku, o kterém bude rozhodnuto v dalším řízení o věci samé. Nelze přisvědčit dovolateli, že v projednávané věci bylo zřejmé (postaveno najisto), že v době zahájení řízení nebyl ve věci věcně legitimován. Takový závěr soudy neučinily, naopak soud prvního stupně konstatoval, že otázka pasivní legitimace je nejasná. Za této situace nelze vyvozovat, že by žalobkyně návrhem na přistoupení dalších účastníků na straně žalovaného zjevně sledovala obejití institutu záměny účastníků.
Dovolatelem namítané nedostatky odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu představují jinou vadu řízení, k níž lze přihlédnout tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), přípustnost dovolání však tvrzení této vady nezakládá.
Dovolání, které není podle §237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 3. 2023
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu