ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.717.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 717/2022-501
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyně M. P. , bytem v XY, zastoupené Mgr. Václavem Zelenkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Velehradská 88/1, proti žalovanému C. D. , bytem v XY, zastoupenému JUDr. Ladislavou Lebedovou, advokátkou se sídlem v Ledči nad Sázavou, Koželská 205, o zaplacení 150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 115 C 51/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2021, č. j. 26 Co 174/2021-473, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.954,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Václava Zelenky, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 1. 2021, č. j. 115 C 51/2015-435, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1.413.041,90 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že účastníci řízení dne 20. 3. 2015 uzavřeli kupní smlouvu týkající se prodeje nemovitostí v katastru obce XY za kupní cenu ve výši 5.984.000,- Kč. Žalovaný (jako prodávající) ve smlouvě prohlásil, že na adrese prodávané nemovitosti nemá on ani jiná třetí osoba zřízen trvalý pobyt, že k předmětu prodeje nesvědčí nikomu právo nájmu, neexistuje soudní ani správní rozhodnutí, jež by mohlo ohrozit nabytí, financování či řádné užívání předmětu prodeje, a nehrozí žádné takové žaloby nebo řízení. Předmět prodeje nemá žádné zásadní faktické (technické) ani právní vady, které by znemožňovaly či podstatně omezovaly jeho užívání, je způsobilý, vhodný k bydlení, je ve stavu odpovídajícímu jeho stáří a době užívání a žalovanému není známa žádná překážka nebo vada, která by znemožňovala nebo omezovala užívání předmětu prodeje. Smlouva obsahuje prohlášení žalovaného, že nezamlčel nic o stavu předmětu prodeje a kupující pravdivě a úplně seznámil se všemi rozhodujícími skutečnostmi, které jsou mu známy. Pro případ nepravdivosti shora uvedených prohlášení byla mezi účastníky smlouvy sjednána povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 150.000,- Kč pro tu smluvní stranu, která podmínky, závazky a termíny nesplnila. Žalobkyně postupně vytkla žalovanému vady předmětu koupě spočívající v provedení přístavby a stavebních úprav v rozporu se stavebním povolením, v tom, že ji neinformoval o trvalém pobytu třetí osoby v předmětu koupě, neupozornil ji na probíhající správní řízení o povinnosti nabyvatele pozemku č. parc. XY jej zalesnit, a na neoprávněně připojený kabel elektrického vedení na elektroměr, přičemž kromě slevy z ceny koupě žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty, neboť se jako nepravdivá ukázala smluvní prohlášení žalovaného. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný prokazatelně žalobkyni neinformoval o probíhajícím správním řízení o uložení povinnosti vlastníku zalesnit pozemek, což představuje právní vadu, která existovala v době uzavření kupní smlouvy, přičemž žalobkyně o této vadě nevěděla, resp. s ní byla seznámena až 14. 7. 2015. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalovaným a V. D. byla dne 1. 9. 2011 uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nájem budovy č. ev. XY, pozemků č. parc. st. XY, č. parc. XY, a č. parc. XY v k. ú. XY na dobu určitou od 1. 9. 2011 do 31. 8. 2021, přičemž dne 14. 8. 2015 V. D. sdělila žalobkyni, že jí svědčí právo nájmu k předmětným nemovitostem, a dotázala se na další užívání nemovitostí podle nájemní smlouvy. Ve vztahu k provedení přístavby a stavebním úpravám objektu č. ev. XY v rozporu se stavebním povolením stavebního úřadu městyse XY č. j. 448-585/05/S/st. ze dne 7. 7. 2005 bylo zjištěno, že žádost žalovaného o dodatečné povolení stavby byla rozhodnutím správního úřadu dne 5. 11. 2014 zamítnuta, neboť přístavbu provedl žalovaný v rozporu s vydaným stavebním povolením. Podle soudu prvního stupně žalovaný neprokázal, že by žalobkyně věděla o tom, že k provedení rekonstrukce nemovitosti došlo v rozporu se stavebním povolením. Žalovaný v rozporu se skutečností prohlásil, že na adrese předmětu prodeje nemá žádná osoba trvalý pobyt (ač se prokázal opak), zamlčel existenci nájemní smlouvy, stejně jako i řízení o uložení povinnosti vlastníku zalesnit pozemek, i okolnost, že přístavba a stavební úpravy objektu č. ev. 452 byly provedeny v rozporu se stavebním povolením. Smluvní pokuta ve výši 150.000,- Kč sjednaná pro případ, že se byť jediné prohlášení ukáže být nepravdivé, není nepřiměřená, přičemž ze stejných důvodů soud prvního stupně neshledal důvod pro její snížení, a to se zřetelem k významu uvedených prohlášení pro právní jistotu žalobkyně.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. 9. 2021, č. j. 26 Co 174/2021 - 473, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v části výroku I., jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 161.941,90 Kč (smluvní pokutu ve výši 150.000,- Kč a náhradu škody ve výši 11.941,90 Kč) s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), změnil ho v části výroku I., jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 1.100,- Kč s úrokem z prodlení tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II.); v části výroku I., jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 1.250.000,- Kč s úrokem z prodlení, jakož i ve výrocích II. a III. rozsudek soudu prvního stupně zrušil, a věc vrátil v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě k dalšímu řízení. Důvodem zrušení rozsudku soudu prvního stupně v části výroku I., jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 1.250.000,- Kč s příslušenstvím a ve výrocích o nákladech řízení, byla nepřezkoumatelnost rozsudku (viz bod 26 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Ve vztahu k potvrzujícímu výroku o věci samé odvolací soud zdůraznil, že je správný závěr soudu prvního stupně, že předmět koupě vykazoval v okamžiku uzavření kupní smlouvy vady, o kterých žalobkyně jako kupující nevěděla a ani vědět nemohla, navíc ji žalovaný ujišťoval, že předmět koupě má jisté vlastnosti. Zjištěné nedostatky předmětu prodeje žalobkyně bez zbytečného odkladu u žalovaného vytkla. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně neuvěřil žalovanému, že žalobkyni předal projektovou dokumentaci osvědčující to, že přístavba a stavební úpravy byly provedeny v rozporu se schválenou projektovou dokumentací, a že o tom žalobkyně věděla při uzavírání kupní smlouvy. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud má za to, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 150.000,- Kč. Akcentoval, že nejméně čtyři prohlášení žalovaného ve smlouvě se ukázala jako nepravdivá, přičemž pro přiznání práva na zaplacení smluvní pokuty stačila nepravdivost i jen jednoho z prohlášení. Jestliže si žalobkyně výslovně vymínila uvedená smluvní prohlášení (ujištění), je zřejmé, že pro ni měla zásadní význam - byla pro ni jako kupující podstatná; bez nich by vážila, zda kupní smlouvu uzavře, popř. jak vysokou kupní cenu by byla ochotna za nemovitosti bez jejich existence zaplatit. Při zohlednění výše kupní ceny s ohledem na množství porušení smluvních ujištění žalovaným, se zřetelem k závažnosti následků, které nepravdivá prohlášení mají na řádné užívání nemovitosti, považoval odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, smluvní pokutu za přiměřenou. Se zřetelem ke shora uvedenému odvolací soud neshledal důvody pro moderaci smluvní pokuty.
Proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v části, kterou bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni z titulu smluvní pokuty 150.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že v této části rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu představovanou jeho usnesením ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1121/2020, a rozsudkem ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3249/2019, při řešení otázky (ne)přiměřenosti sjednané smluvní pokuty pevnou částkou. Podle jeho přesvědčení při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty měl odvolací soud „zohlednit všechny okolnosti konkrétního případu, nikoli jen hodnotu a význam zajišťované povinnosti.“ Odvolacímu soudu vytýká, že v tomto ohledu nepřihlédl např. k ujednání obsaženému v čl. IX. odst. 2 kupní smlouvy, dále k faktickému nevykonávání nájemního práva V. D., jakož i k tomu, že žalobkyni byla před uzavřením kupní smlouvy předána projektová dokumentace, a proto věděla o tom, že přístavba a stavební úpravy byly provedeny v rozporu s ní.
Žalobkyně navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout, popř. pro nedůvodnost zamítnout.
Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §239 část věty před středníkem o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až §238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Dovolání není přípustné.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Ustanovení §2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr o tom, zda smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, je tedy zákonodárcem ponechán na uvážení soudu, založeném na posouzení individuálních okolností konkrétního případu, které soud shledá právně významnými. Zákon pouze ukládá přihlédnout při následné moderaci k hodnotě a významu zajišťované povinnosti a limituje možnost snížení smluvní pokuty výší škody vzniklé do doby rozhodnutí z porušení povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.
Vzhledem k tomu, že zkoumání přiměřenosti smluvní pokuty (konkrétního nároku) a její následná moderace na přiměřenou částku nezbytně vyžadují vážení konkrétních zájmů dlužníka a věřitele při konkrétním porušení smluvní povinnosti, budou při posouzení přiměřenosti hrát roli nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty (může se uplatnit též kritérium hodnoty a významu zajišťované povinnosti, to se však může po sjednání smluvní pokuty změnit), ale též okolnosti, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti, které nastaly po porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ (např. dodatečně vzniklá újma) a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Není-li totiž zřejmé, jakým způsobem a za jakých okolností porušení smluvní povinnosti nastalo a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, nelze zodpovědět otázku, zda nárok ze smluvní pokuty je in concreto nepřiměřený. Moderace přitom může být užita jen tam, kde o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty nepanují pochybnosti, neboť jen tehdy je soudní zásah do pohledávky věřitele (tj. do vlastnického práva chráněného čl. 11 Listiny základních práv a svobod) ospravedlnitelný (srovnej bod 55 a 56 odůvodnění rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022).
Platí, že byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem proto, že nebyly objasněny okolnosti další, případně že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné, neboť takové okolnosti nejsou součástí hypotézy právní normy, vymezené soudem v souladu se zákonem, z níž soud při právním posouzení věci vychází. V dovolacím řízení by přitom bylo možno úvahu odvolacího soudu o tom, zda v konkrétním případě jde o nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, zpochybnit jen tehdy, byla-li by z pohledu zjištěných skutečností zjevně nepřiměřená (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4755/2014, a ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1920/2019). Úvaha soudu, zda byla naplněna skutková podstata konkrétního ustanovení zákona, se vždy odvíjí od posouzení všech zvláštností případu a nelze ji „objektivizovat“. Z tohoto důvodu nemůže být přípustnost dovolání spojována pouze s aplikací právní normy s relativně neurčitou hypotézou.
Ze shora uvedených důvodů nemůže být rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s obecnými závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1121/2020, a ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3249/2019.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Václav Duda
předseda senátu