ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.941.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 941/2022-461
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně G. C., S., se sídlem v XY (identifikační číslo osoby XY), zastoupené Mgr. Viktorem Chytkou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, proti žalované obci XY , se sídlem obecního úřadu v XY, o zaplacení 6.011.702 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 24 C 188/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2021, č. j. 47 Co 180/2019-410, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 10. 2021, č. j. 47 Co 180/2019-410, potvrdil rozsudek ze dne 21. 3. 2019, č. j. 24 C 188/2017-370, kterým ve spojení s opravným usnesením ze dne 22. 3. 2019, č. j. 24 C 188/2017-375, Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (po částečném zpětvzetí) domáhala zaplacení 6.011.702 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení); ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně změnil (jen co do jejich vyčíslení) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud se po zopakování dokazování ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, podle nichž právní předchůdkyně žalobkyně PROLES s. r. o. (zhotovitelka) uzavřela dne 24. 6. 2013 s žalovanou obcí (objednatelkou) smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo stavební dílo označené jako „dešťová kanalizace v ulici XY a XY a související přeložky“ (dále jen „dílo“). Zhotovitelka dílo dokončila, před předáním díla se však zhroutila zemina pod jeho částí a došlo k propadu chodníků i části komunikace. Objednatelka (žalovaná) dílo odmítla převzít a dne 15. 12. 2014 od smlouvy o dílo odstoupila z důvodu, že zhotovitelka nesplnila povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním v dohodnuté době 26 týdnů od uzavření smlouvy, a z důvodu nevhodného způsobu zásypu, který byl posouzen jako příčina propadu chodníků a části komunikace. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud posoudil odstoupení od smlouvy jako platný právní úkon. Podrobně se zabýval otázkou, zda za vady díla nese odpovědnost zhotovitelka, neboť od řešení této otázky se odvíjí povinnost objednatelky po odstoupení od smlouvy doplatit zhotovitelce zbývající část ceny díla (ve smyslu článku 10.2 smlouvy o dílo). Provedl přitom výklad smluvních ujednání, podle nichž,
a) v případě, že zhotovitelka v průběhu provádění díla zjistí, že dokumentace, podle které je povinna dílo zhotovit, obsahuje nesprávné pokyny nebo definuje věci, které mají nevhodnou povahu vzhledem ke zbytku smlouvy, nebo je vnitřně rozporná, je povinna na to objednatelku bez zbytečného prodlení písemně upozornit (čl. 8.21), a
b) pokyn autorského dohledu objednatelky se nepovažuje za změnu smlouvy o dílo (8.21), nepřesahuje-li její rámec nebo není-li v rozporu s obsahem projektové dokumentace podle článku 1.7 a 1.8; v takovém případě se za změnu smlouvy o dílo považuje a vyžaduje postup změny smlouvy podle článku 15.1 smlouvy. V pochybnostech se má za to, že pokyn autorského dohledu přesahuje rámec, nebo je v rozporu s obsahem projektové dokumentace (článek 8.29).
c) není-li ve smlouvě ujednáno jinak, je smlouvu možno měnit nebo doplňovat pouze písemnými dodatky označenými jako dodatek ke smlouvě o dílo a potvrzenými oběma smluvními stranami na téže listině, jinak je taková změna nebo doplnění neplatné (článek 15.1 smlouvy). V článku 16.10 se smluvní strany dohodly, že právní úkony spojené s uplatněním nároku z této smlouvy o dílo jsou oprávněni činit pouze a výlučně starosta objednatelky a T. T. za zhotovitelku nebo jimi pověřené osoby, jinak jsou takové úkony vůči druhé smluvní straně neplatné [předchůdkyně žalobkyně (zhotovitelka) se přitom zavázala dílo zhotovit (mj.) v souladu s vyjádřením příspěvkové organizace Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje k územnímu řízení a stavebnímu řízení a stavebnímu povolení ze dne 3. 2. 2008 a ze dne 4. 7. 2008 (bod 2.2.1 a 2.2.12 smlouvy), dle projektové dokumentace pro provedení stavby zpracované společností SUDOP BRNO, spol. s r. o. pod číslem X401-01-0113 (nedílná součást smlouvy o dílo; příloha č. 3)].
V reakci na tvrzení žalobkyně, že smlouva byla změněna zápisem ve stavebním deníku z kontrolního dne 26. 11. 2013 následujícího znění: „V pá. 22. 11. 2013 GP poslal elektronickou poštou návrh úpravy podloží pod komunikací. Z toho vyplývá zásyp podloží min. 50 cm štěrkodrtí. GD ocení úpravy“, který podepsala mimo jiné starostka žalované , odvolací soud konstatoval, že zápis ve stavebním deníku podepsaný oprávněnými zástupci smluvních stran je sice možné (v obecné rovině) považovat za změnu smlouvy o dílo, avšak v posuzovaném případě tomu tak nebylo; ze zápisu ve stavebním deníku totiž vyplývá, že změna spočívající v odlišném způsobu zásypu a použití jiného materiálu než předpokládá projektová dokumentace, měla (resp. mohla mít) vliv na cenu. O takové změně (i proto, že šlo o veřejnou zakázku) by musely jednat příslušné orgány obce a musela by jimi být schválena (viz článek 15.1 a zákonem vyžadovaný způsob jednání za obec), k čemuž v posuzované věci nedošlo. Uzavřel, že právo na plnění předchůdkyni žalobkyně nevzniklo ani ve smyslu čl. 10.2 smlouvy o dílo, ani podle §351 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obch. zák.“), protože náklady na odstranění vadného plnění stanovené znaleckým posudkem dvojnásobně převýšily nárokovanou částku.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2015, č. j. KSBR 52 INS 3217/2015-A-20, byl zjištěn úpadek zhotovitelky a žalobkyně nabyla pohledávku, která je předmětem řízení, na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené insolvenční správkyní zhotovitelky M. C. dne 18. 1. 2017.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud podle jeho názoru odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem (nyní) posouzena jinak; k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013.
Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je formulace konkrétní otázky hmotného nebo procesního, která má být podrobena dovolacímu přezkumu. Tuto otázku je povinen vymezit výhradně dovolatel a dovolací soud je jí vázán. Vždy musí jít o právní otázku, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední.
Žalobkyně žádnou otázku hmotného nebo procesního práva v dovolání sice neformulovala, namítá však, že odvolací soud se odchýlil od rozhodnutí sp. zn. 23 Odo 1450/2006 a sp. zn. 23 Cdo 2925/2015, v nichž se Nejvyšší soud vyjadřoval k otázce změny smlouvy o dílo zápisem ve stavebním deníku . Z obsahu dovolání se podává, že zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že zápis ve stavebním deníku ze dne 26. 11. 2013 (konkrétně text „…v pá 22. 11. 2013 GP poslal el. poštou návrh úpravy podloží pod komunikací. Z toho vyplývá zásyp podloží min, 50 cm štěrkodrti. GP ocení úpravy…“ ) nelze mít za řádnou změnu smlouvy (není způsobilý změnit smlouvu o dílo). Akcentuje, že pokyn žalované byl učiněn v písemné formě, byl podepsán zástupci smluvních stran na téže listině, resp. stránce stavebního deníku, a byl určitý natolik, že podle něj mohl být upraven technický postup při provádění díla; postrádal pouze označení, že jde o „Dodatek ke smlouvě o dílo“. Prosazuje proto, že vůle smluvních stran nepochybně směřovala ke změně postupu zasypávání výkopů způsobem podle upraveného pokynu žalované (objednatelky), neboť ona jako zhotovitelka tímto způsobem začala dílo provádět, objednatelka se účastnila kontrolních dnů a viděla způsob provádění díla i běžné zápisy ve stavebním deníku, v němž jsou všechny technologické postupy provádění díla uvedeny. Protože technický dozor objednatelky a její zástupce tomu nebránili (přestože k tomu byli čl. 9. 2 smlouvy o dílo zavázáni a povinni), lze mít za to, že byli srozuměni s tím, že dílo je prováděno odlišně od původního pokynu.
Žalobkyně se mýlí, dovozuje-li, že odvolací soud při právním posouzení věci nerespektoval závěry, které Nejvyšší soud přijal a odůvodnil ve svém rozsudku ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3341/2006. Naopak odvolací soud rozhodl v jejich intencích. Nepopíral, že zápisem ve stavebním deníku je (obecně vzato) možné učinit dodatek ke smlouvě, nýbrž dovodil, že zápisem ve stavebním deníku může dojít ke změně uzavřené smlouvy o dílo pouze v případě, že k tomu směřoval projev vůle smluvních stran, tedy řečeno jinak, že ne každý zápis ve stavebním deníku podepsaný smluvními stranami představuje jejich dohodu o změně smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 23 Odo 1450/2006). Odvolací soud skutkově dovodil, že zápis ve stavebním deníku s datem 26. 11. 2013 neobsahuje projev vůle smluvních stran směřující k dohodě o změně smlouvy. Proto uzavřel, že ke změně smlouvy o dílo nedošlo. V této souvislosti je na místě připomenout, že Nejvyšší soud ustáleně judikuje, že zjišťuje-li soud obsah právního úkonu, a to i pomocí výkladu projevů vůle jeho účastníka (účastníků) ve smyslu ustanovení §35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 73/2000, nebo usnesení ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 1860/2016, a ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 32 Cdo 358/2019, a judikatura v nich označená). V dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud, resp. správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat výhradami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu věci, a to i kdyby šlo o námitky právní.
Nelze-li dospět k závěru, že zápis ve stavebním deníku podepsaný starostkou žalované obce (zástupkyní objednatelky) je řádnou změnou smlouvy o dílo, bylo nadbytečné se zabývat (jak učinil odvolací soud) tím, zda by starostka byla k takovému jednání samostatně (bez ingerence příslušného orgánu obce) oprávněna. Na posouzení otázky, zda změna smlouvy provedená starostkou představovala změnu podstatných nebo nepodstatných náležitostí, tj. zda pro svoji platnost vyžaduje nebo nevyžaduje předchozí výslovný pokyn rady obce rozhodnutí odvolacího soudu, zjevně nespočívá a spočívat ani nemůže. Odkazy na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1329/2014, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4255/2009, jsou tudíž irelevantní.
Závěry dovozené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2925/2015, kterými dovolatelka podpořila svou argumentaci, na nyní posuzovanou věc nedopadají; Nejvyšší soud zde řešil formální požadavek na číslování dodatků ke smlouvě a uzavřel, že z absence čísla na dodatku smlouvy nelze dovodit jeho neplatnost.
Pro úplnost se sluší uvést, že žalobkyně se mýlí, dovozuje-li, že odvolací soud při rozhodování nerespektoval závěry, které Nejvyšší soud zformuloval v rozsudku ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3168/2013. Dovolatelka podsouvá odvolacímu soudu závěr, že zhotovitel je odpovědný za jakékoli vady díla - bez ohledu na příčinu jejich vzniku - v případě, kdy nesplní povinnost podle §551 odst. 1 obch. zák.; takový závěr ale odvolací soud v posuzované věci neučinil. Dovolatelka prosazuje, že vady díla nevznikly díky původním vadným pokynům objednatelky (vadám projektové dokumentace, na které jako zhotovitelka objednatelku upozornila), nýbrž že existuje příčinná souvislost mezi vznikem vad díla a upraveným pokynem žalované (nikoli primárním pokynem obsaženým v projektové dokumentaci). To však nevyplývá z výsledků dokazování. Vytýká-li žalobkyně - dovolávajíc se přitom rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5750/2015, - odvolacímu soudu, že pochybil při zjišťování skutkového stavu věci, nevzal-li v potaz vše, co vyšlo v řízení najevo, pomíjí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalobkyně v dovolání sice výslovně uvedla, že ho podává „v plném rozsahu do všech výroků rozsudku“, proti nákladovým výrokům však žádné konkrétní výhrady v dovolání neuplatnila. Ostatně ve vztahu k nim není dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 2. 2023
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu