ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.1182.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 1182/2022-383
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 1. 2023 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch obviněného M. E. , nar. XY, t. č. bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 8. 2022, sp. zn. 55 To 206/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 8 T 7/2022, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 8. 2022, sp. zn. 55 To 206/2022. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 8 T 7/2022, byl obviněný M. E. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy dle §196 odst. 1, 3 tr. zákoníku [bod 1) uvedeného rozsudku], přečinem nebezpečné pronásledování dle §354 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku [bod 2) uvedeného rozsudku] a přečinem nebezpečného vyhrožování dle §353 odst. 1 tr. zákoníku [bod 3) uvedeného rozsudku], kterých se dopustil jednáním uvedeným ve výrokové části tohoto rozsudku.
Za uvedené jednání byl obviněný M. E. odsouzen podle §196 odst. 3 tr. zákoníku, za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 10 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 8 T 7/2022, podal obviněný M. E. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 11. 8. 2022, sp. zn. 55 To 206/2022, tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 8. 2022, sp. zn. 55 To 206/2022, podal dovolání nejvyšší státní zástupce opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a uvedl, že odvolací Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci odůvodnil splnění zákonných podmínek pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak, že „ Krajský soud projednal věc v nepřítomnosti obžalovaného M. E., neboť ten se k veřejnému zasedání bez omluvy nedostavil“ Dále uvedl, že s výše uvedeným procesním postupem odvolacího soudu při projednání odvolání se nelze ztotožnit. Z protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne 10. 8. 2022 je zřejmé, že obviněný M. E. byl v jiné trestní věci vedené policejním orgánem zadržen dne 10. 8. 2022 v 6.45 hodin podle §76 odst. 1 tr. ř. a umístěn do policejní cely. Jak vyplývá z protokolu podle §314b odst. 2 tr. ř. sepsaného u Okresního soudu v Liberci, ve zmiňované věci následně započalo dne 11. 8. 2022 v 10.00 hodin pod sp. zn. 5 T 117/2022 zjednodušené řízení před samosoudcem, které bylo ukončeno v 10.44 hodin. V jeho průběhu bylo rozhodnuto o vzetí obviněného do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. c) tr. ř. V intencích obsahu protokolu o veřejném zasedání u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 8. 2022 sp. zn. 55 To 206/2022, v nyní předkládané věci je nutno poukázat na skutečnost, že předmětné veřejné zasedání započalo v 9.00 hodin a ukončeno bylo v 9.28 hodin. V době jeho konání se tedy obviněný nacházel v zadržení (jeho osobní svoboda byla omezena), byť striktně vzato, nikoli ve výkonu vazby. K dané problematice poznamenal, že okolnostmi vylučujícími konání veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného bez jeho výslovného souhlasu jsou podle §263 odst. 4 tr. ř. pouze výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody.
Podle názoru nejvyššího státního zástupce je namístě přihlédnout ke specifickým okolnostem nyní posuzovaného případu, za které je třeba považovat kombinaci způsobu, jímž bylo obviněnému M. E. doručeno vyrozumění odvolacího soudu o konání veřejného zasedání o odvolání, kdy tak bylo učiněno tzv. fikcí, a zadržení obviněného v jiné trestní věci bezprostředně před konáním veřejného zasedání o podaném odvolání. Z dostupných informací je zjevné, že obviněný neměl žádnou faktickou možnost se u příslušného orgánu realizujícího jeho zadržení domáhat své účasti na nadcházejícím veřejném zasedání o jím podaném odvolání (neboť vzhledem k doručení vyrozumění o tomto jednání tzv. fikcí nebyl obeznámen s tím, že takové jednání dne 11. 8. 2022 v 9.00 hodin u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci bylo nařízeno. Stanovisko obviněného k účasti na veřejném zasedání o odvolání ze strany odvolacího soudu logicky zjišťováno nebylo z toho důvodu, že odvolací soud o omezení osobní svobody obviněného v okamžiku zahájení veřejného zasedání dne 11. 8. 2022 v 9.00 hodin prokazatelně nevěděl. Naznačený procesní postup odvolacího soudu tak objektivně způsobil porušení práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti jakožto práva obviněného na spravedlivý proces (k tomu srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Ze shora nastíněných důvodů lze uzavřít, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací postupoval (nezaviněně) nesprávně, pokud v případě projednání odvolání obviněného M. E. proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 5. 2022, č. j. 8 T 7/2022-287, shledal splněnými podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného zakotvené v §263 odst. 4 tr. ř., byť takové podmínky objektivně dány nebyly. Tím svůj postup zatížil vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Navrhnul proto, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 8. 2022, sp. zn. 55 To 206/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále, aby postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vyjádřil také svůj souhlas s konáním neveřejného zasedání pro případ, že by Nejvyšší soud shledal, že je nutno v posuzované věci rozhodnout jiným způsobem než jím navrhovaným [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 8. 2022, sp. zn. 55 To 206/2022, je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. d) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou, tedy podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšším státním zástupcem naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo ve veřejném zasedání, nýbrž pouze v absenci, která je v rozporu se zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného (viz v případě hlavního líčení aplikace ustanovení §202 odst. 2 až 5 tr. ř. a v případě veřejného zasedání §263 tr. ř.). Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má obviněný právo na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Toto právo je v soudním stadiu trestního řízení zabezpečeno právě povinností soudu obviněného předvolat k hlavnímu líčení a předvolat nebo vyrozumět jej i ohledně konaného veřejného zasedání (§198, §233 tr. ř.). Porušení těchto ustanovení přitom může založit právě tento dovolací důvod.
Nejvyšší soud přezkoumal ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Po tomto přezkoumání Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné. Ve vztahu k nejvyšším státním zástupcem namítanému porušení ustanovení trestního řádu (konkrétně §263 odst. 4 tr. ř.) o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání o odvolání totiž Nejvyšší soud dospěl k jednoznačnému závěru, dovolací námitky v této části uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají a jsou důvodné.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v odůvodnění svého rozhodnutí na str. 2 konstatoval, že projednal věc v nepřítomnosti obviněného M. E., neboť ten se k veřejnému zasedání bez omluvy nedostavil, přičemž obviněnému bylo doručeno vyrozumění o konání veřejného zasedání prostřednictvím fikce doručení (§64 odst. 4 tr. ř.), neboť si na adrese, kterou označil pro účely doručování, ve stanovené lhůtě vyrozumění o konání veřejného zasedání nepřevzal. Vyrozumění o konání veřejného zasedání bylo možno považovat za doručené ke dni 22. 7. 2022. Pětidenní lhůta k přípravě k veřejnému zasedání ve smyslu §233 odst. 2 tr. ř. byla zachována. Z Centrální evidence vězněných osob bylo zjištěno, že obviněný se ke dni konání veřejného zasedání nenacházel ve výkonu trestu odnětí svobody ani ve výkonu vazby (§263 odst. 4 tr. ř. a contrario ).
Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že v době konání veřejného zasedání o odvolání, tj. dne 11. 8. 2022, byla na straně obviněného řádně zachována zákonná pětidenní lhůta na přípravu k tomuto jednání ve smyslu §233 odst. 2 tr. ř.
Ke zcela opačnému závěru je naopak třeba dospět stran odvolacím soudem tvrzeného splnění podmínek pro konání veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného podle §263 odst. 4 tr. ř. za situace, kdy se obviněný v inkriminovanou dobu konání tohoto soudního jednání (tj. 11. 8. 2022 v 9:00 hodin), o kterém byl vyrozuměn tzv. fikcí, tzn. že o jeho konání nemohl mít žádného povědomí a nemohl se tak domáhat své osobní účasti na něm, nacházel v zadržení v jiné trestní věci (a to od 10. 8. 2022 v 6:45 hodin). Z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (zejména bodu 5.) jasně plyne, že krajský soud své závěry o splnění podmínek pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti osoby obviněného opřel o skutečnost, že se obviněný k tomuto jednání bez jakékoli omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo vyrozumění o veřejném zasedání doručeno na adresu, kterou označil pro účely doručování. Daný postup však podle Nejvyššího soudu nelze považovat za správný, neboť odvolací soud se nijak nevypořádal s tím, zda jsou v daném případě splněny i další zákonné podmínky stanovené pro možnost konání veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného.
V ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. je uvedeno, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Jak přitom vyplývá z usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 8. 2022, sp. zn. 5 T 117/2022, byl obviněný M. E. soudcem jmenovaného soudu téhož dne vzat do vazby, a to v trestní věci následně vedené u téhož soudu pod sp. zn. 5 T 117/2022. Součástí tohoto usnesení je rovněž výrok o počátku trvání vazby, jenž odpovídá okamžiku zadržení obviněného v dané věci, ke kterému došlo dne 10. 8. 2022 v 6:45 hodin. Z výše uvedeného je tedy zcela zřejmé, že v okamžiku zahájení veřejného zasedání o odvolání v nyní posuzované věci, tj. dne 11. 8. 2022 v 9:00 hodin, nebylo – a z dostupných evidencí (včetně výpisu z centrální evidence vězněných osob, kde tato informace nemohla být uvedena) nejspíš ani nemohlo být – známo, že předchozího dne v ranních hodinách došlo v jiné trestní věci k zadržení obviněného s tím, že toto omezení jeho osobní svobody kontinuálně trvalo i v okamžiku zahájení a následného konání daného veřejného zasedání.
Přestože samo zadržení obviněného učiněné za podmínek §75 či §76 tr. ř. v jiné trestní věci (stejně jako jiné formy omezení jeho osobní svobody) není uvedeno mezi okolnostmi, jejichž existence podle §263 odst. 4 tr. ř. představuje překážku pro konání veřejného zasedání o odvolání u odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného, pokud se tento svým výslovným prohlášením (učiněným nejpozději na počátku tohoto jednání) své účasti na tomto veřejném zasedání nevzdá, nelze na nyní posuzovaný případ bezezbytku aplikovat nejvyšším státním zástupcem citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 6 Tdo 830/2006. V tomto rozhodnutí přitom Nejvyšší soud konstatoval, že zadržení nelze automaticky zaměňovat s vazbou či výkonem trestu , když mezi vazbu a výkon trestu na straně jedné a zadržení na straně druhé nelze mechanicky klást rovnítko, které by těmto institutům přikládalo shodnou aplikovatelnost §263 odst. 4 tr. ř. Ve vazbě či výkonu trestu se obviněný nachází na základě rozhodnutí soudu, zatímco v případě zadržení v konkrétním případě bylo až dodatečně rozhodováno o tom, že vazba se bude počítat do zadržení. V této souvislosti – jak správně poukázal již nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání – dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jiné omezení osobní svobody obviněného v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu, např. jeho zadržení v jiné trestní věci, samo o sobě nebrání konání takového veřejného zasedání i bez výslovného souhlasu obviněného, pokud z konkrétních okolností nevyplývá, že obviněný, který byl o veřejném zasedání řádně a včas toliko vyrozuměn, měl zájem se jej skutečně osobně účastnit. Tak tomu může být např. tehdy, informoval-li obviněný v rámci svého zadržení příslušné orgány činné v trestním řízení o svém rozhodnutí se veřejného zasedání zúčastnit, přičemž s ohledem na dobu a místo zadržení by bylo také reálné, aby se k němu jinak, tj. pokud by nebyl zadržen, mohl dostavit.
I když z dikce citovaného ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. vyplývá, že se jedná o výčet okolností, jejichž existence zakládá nemožnost konání veřejného zasedání o odvolání u odvolacího soudu, pokud se obviněný svým výslovným prohlášením své účasti na tomto veřejném zasedání nevzdá, taxativní, je podle Nejvyššího soudu namístě přihlédnout ke specifickým okolnostem nyní posuzovaného případu, za které je třeba považovat kombinaci způsobu, jímž bylo obviněnému doručeno vyrozumění odvolacího soudu o konání veřejného zasedání o odvolání, jež bylo učiněno tzv. fikcí (tedy náhradním doručením písemnosti marným uplynutím zákonné desetidenní lhůty po uložení dotčené písemnosti v místě doručujícího orgánu), a zadržení obviněného v jiné trestní věci bezprostředně před konáním veřejného zasedání o podaném odvolání. Za tohoto stavu je totiž zřejmé, že obviněný neměl žádnou faktickou možnost se u příslušného orgánu realizujícího jeho zadržení domáhat své účasti na nadcházejícím veřejném zasedání o jím podaném odvolání (ve smyslu shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 6 Tdo 830/2006). Díky doručení vyrozumění o tomto jednání tzv. fikcí totiž ani nebyl se skutečností, že je takové jednání na den 11. 8. 2022 v 9:00 hodin nařízeno, fakticky seznámen, neboť si soudní obsílku obsahující toto vyrozumění v zákonné úložní lhůtě fyzicky nevyzvedl, tudíž se nemohl fakticky seznámit s jejím obsahem.
Byť z hlediska zákonného postupu, jenž byl ze strany odvolacího soudu při doručování vyrozumění osobě obviněného zvolen, nelze tomuto ničeho vytknout, neboť zcela odpovídal podmínkám stanoveným v §64 tr. ř. dopadajícím na doručování písemností v trestním řízení do vlastních rukou adresáta, nelze současně pominout skutečnost, že zadržení realizované dne 10. 8. 2022 v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 117/2022 bylo následným usnesením příslušného soudce tohoto soudu ze dne 11. 8. 2022, sp. zn. 5 T 117/2022, započteno do vazby obviněného, jejímž se tak stalo nedílnou součástí.
Jak Nejvyšší soud konstatoval již ve svém shora citovaném usnesení ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 6 Tdo 830/2006, každou věc je třeba hodnotit podle konkrétních okolností, které ji charakterizují. Pokud obviněný příslušné orgány o konání veřejného zasedání odvolacího soudu neinformoval a nepožádal o umožnění své účasti na tomto jednání, pak by v obecné rovině nemohlo dojít k porušení procesních práv obviněného z hlediska materiálního, a to ani ve vztahu k ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Nyní posuzovaný případ obviněného M. E. se však od předchozí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 830/2006 podstatným způsobem liší, neboť v této judikované věci byl obviněný o konání veřejného zasedání vyrozuměn několik dní předem, přičemž při svém výslechu před policejním orgánem, který byl realizován krátce před stanoveným termínem veřejného zasedání o jím podaném odvolání, policejní orgán na nařízené jednání odvolacího soudu nikterak neupozornil, tzn., že neprojevil žádný zájem se tohoto veřejného zasedání osobně účastnit, byť o jeho konání byl řádně vyrozuměn. Naproti tomu v nyní posuzované věci, obviněný M. E. nebyl – s ohledem na doručení vyrozumění o konání veřejného zasedání o odvolání formou tzv. fikce – s nařízením, resp. konáním tohoto jednání fakticky seznámen, proto od něho nebylo ani možné reálně očekávat, že by byl v okamžiku svého zadržení v jiné trestní věci schopen projevit svůj případný zájem se daného zasedání osobně účastnit.
Z výše uvedeného je tak zřejmé, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací postupoval nesprávně, když v případě projednání odvolání obviněného M. E. proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 8 T 7/2022 , shledal za splněné podmínky §263 odst. 4 tr. ř. pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, byť takové podmínky objektivně dány nebyly, čímž svůj postup zatížil vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Za situace, kdy byl obviněný krátce před konáním veřejného zasedání o odvolání, o němž byl vyrozuměn tzv. fikcí, zadržen orgány Policie ČR v jiné trestní věci, je totiž namístě na takové omezení jeho osobní svobody nahlížet obdobně, jako na omezení osobní svobody vazbou, do které ostatně toto jeho zadržení následně i vyústilo. Za těchto specifických okolností tedy podle Nejvyššího soudu platilo striktní omezení podmínek pro konání veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného ve smyslu §263 odst. 4 tr. ř., které tak bylo možné konat pouze tehdy, pokud by se obviněný své účasti na něm výslovně vzdal. Takovéto stanovisko obviněného však ze strany odvolacího soudu zjišťováno nebylo, a to – jak správně poukázal nejvyšší státní zástupce – zjevně z toho důvodu, že odvolací soud o omezení osobní svobody obviněného v okamžiku zahájení veřejného zasedání dne 11. 8. 2022 v 9:00 hodin vůbec nevěděl a s přihlédnutím k časovým souvislostem (když k zadržení došlo dne 10. 8. 2022 v 6:45 hodin) mohl takový údaj jen stěží zjistit. Daný postup odvolacího soudu, jenž byl v rozporu s podmínkami §263 odst. 4 tr. ř., tak bezesporu vedl k porušení práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti, jež představuje jeden ze základních komponentů širšího práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo podáno důvodně, přičemž podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 8. 2022, sp. zn. 55 To 206/2022 . Podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil i další rozhodnutí na zrušené usnesení odvolacího soudu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikázal, aby danou věc v potřebném rozsahu znovu v rámci odvolacího řízení projednal a rozhodl.
Úkolem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci , jemuž se předmětná věc vrací k dalšímu řízení, bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, jakož i s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, věc na podkladě podaného odvolání obviněného znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. Zároveň je ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. nutno připomenout závaznost právního názoru, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 1. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu