ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.250.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 250/2023-217
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2023 o dovolání obviněného P. P. , rozeného K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, přechodně bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 4 To 198/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 103 T 55/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 103 T 55/2022 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný P. P. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu, podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a podle §21 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku [jednání pod body 1–2], a dále přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod bodem 1]. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že:
1.
dne 5. 3. 2022 v době od 22:00 hodin do 24:00 hodin v XY, na ul. XY, poblíž restaurace S., veden záměrem získat neoprávněný prospěch, poté co nálezem získal ztracenou platební kartu M. V. číslo XY vydanou Fio bankou a.s., tuto platební katru si neoprávněně ponechal a s touto následně hradil platby ke škodě M. V., tedy
dne 6. 3. 2022 v době od 01:13 hodin do 05:21 hodin na benzínové čerpací stanici OMV v XY provedl celkem 5 neoprávněných plateb v částkách 110,-Kč, 57,-Kč, 37,- Kč, 310,-Kč a 259,-Kč, celkem tedy za 773,-Kč, přičemž k dalším neoprávněným platbám, které zadal téhož dne po 05:24 hod. na benzínové čerpací stanici OMV, tabáku Geco, hypermarketu Albert a výběrům z bankomatů Komerční banky a.s. a České spořitelny a.s. v částkách 358,-Kč, 242,-Kč, 200,-Kč, a 20,-Kč nedošlo z důvodu blokace karty, čímž způsobil nebo chtěl způsobit M. V. souhrnnou škodu v částce 1 539 Kč,
2.
dne 16. 5. 2022 kolem 21:15 hodin v XY, na ul. XY, u obchodního domu Kaufland, veden záměrem získat neoprávněný prospěch, pomocí přinesených kleští, stříhal lanko, kterým bylo zabezpečeno tam odstavené jízdní kolo zn. GT Avalanche F. S. v hodnotě 3 000 Kč, v úmyslu kolo vzít, ale byl při této činnosti zpozorován opodál stojící osobou, která přivolala hlídku Policie České republiky, která jej na místě zadržela, takže k odcizení kola a vzniku škody 3 000 Kč za kolo a škody 200 Kč za uzamykací lanko, F. S. nedošlo,
a tohoto jednání pod bodem 1. a 2. se dopustil přesto, že trestním příkazem Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, sp. zn. 101 T 84/2021 ze dne 10. 12. 2021, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2022, byl uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let, tedy do 22. 1. 2024 .
2. Za uvedenou trestnou činnost uložil soud prvního stupně obviněnému podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §62 odst. 1, 3 a §63 odst. 1 a §64 tr. zákoníku úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 (dvě sta) hodin. Podle §63 odst. 2 tr. zákoníku soud dále obviněnému uložil, aby se sám neprodleně od doručení tohoto rozhodnutí dostavil a projevil řádnou součinnost k projednání podmínek výkonu uloženého trestu obecně prospěšných prací k Probační a mediační službě XY, XY, XY. Současně, aby se dostavoval k úřadu Probační a mediační služby v pravidelných intervalech v termínech stanovených probačním pracovníkem ve věci kontroly plnění uložených povinností, výkonu trestu obecně prospěšných prací a vedení řádného života, a to vždy řádně a včas ve střízlivém stavu bez předchozího požití alkoholu, omamných či psychotropních látek a podroboval se každému testu na jejich požití, nařízenému probačním úředníkem. Také, aby do ukončení výkonu trestu obecně prospěšných prací řádně plnil všechny podmínky, povinnosti a omezení, uložené mu probačním úředníkem nebo poskytovatelem výkonu trestu obecně prospěšných prací, řádně s nimi spolupracoval, dostavoval se k sjednaným směnám. Soud obviněnému dále uložil, aby oznamoval do 5 dnů každou změnu svého pobytu a telefonického kontaktu, a informoval o všech podstatných změnách, které mohou ovlivnit výkon trestu obecně prospěšných prací.
3. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost nahradit majetkovou škodu poškozenému M. V. ve výši 773 Kč a poškozenému F. S. ve výši 200 Kč. Dále podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozenou FIO banku, a.s., IČ 61858374, odkázal se s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozeného M. V. odkázal se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 103 T 55/2022, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné – pobočky v Havířově, odvolání, a to v neprospěch obviněného. Odvolání zaměřil do výroku o trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) rozsudkem dne 21. 9. 2022, sp. zn. 4 To 198/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově odsoudil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněného pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 4 To 198/2022, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů §265b odst. 1 písm. d) a h) tr. ř., neboť se domnívá, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a současně je toho názoru, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
6. K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvádí, že odvolací soud v bodě 5. odůvodnění rozsudku uvedl, že se k veřejnému zasedání konaném dne 21. 9. 2022 nedostavil, ačkoliv byl vyrozumíván z adresy, kterou udal jako doručovací, když zásilka byla vložena do poštovní schránky, a mimo to bylo doručováno také vyvěšením na úřední desku Krajského soudu v Ostravě. Odvolací soud také uvedl, že svou účast u veřejného zasedání neomluvil a nakonec uzavřel, že lhůta k přípravě k veřejnému zasedání byla u něho zachována a podmínky pro konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti splněny.
7. Dovolatel namítá, že se nemohl veřejného zasedání u Krajského soudu v Ostravě dne 21. 9. 2022 zúčastnit z důvodu své náhlé hospitalizace v N. H. Měl astmatický záchvat, mimo to předvolání se mu fakticky dostalo do jeho osobní dispozice až v 9 hodin ráno dne 21. 9. 2022. Má za to, že lhůta pro přípravu na veřejné zasedání tak nebyla splněna, tudíž nebyla ani splněna podmínka pro konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti.
8. Další námitky směřuje do nově uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, přičemž má za to, že třebaže se možnosti výkonu trestu obecně prospěšných prací zabýval odvolací soud částečně v bodě 11. a 12. odůvodnění, nevycházel ze správných zjištění. Zdůrazňuje, že je schopný vykonávat obecně prospěšné práce, byť s jistým omezením. S Probační a mediační službou v XY vždy spolupracoval.
9. Považuje také za důležité, že se po výkonu dříve uloženého desetiletého trestu odnětí svobody nedopouštěl trestné činnosti nejméně po dobu 1 roku, přesto byl často popotahován jako recidivista. Je přesvědčen, že není možné, aby se orgány činné v trestním řízení neustále ohlížely na jeho minulost. V nyní posuzované trestné činnosti se dopustil v době podmíněného odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 101 T 84/2021, ale soudkyně tohoto okresního soudu mu po vyhlášení rozsudku výslovně sdělila, ať si ihned uložené obecně prospěšné práce odpracuje, že podmínka mu poběží dále a nemusí mít obavy z dalšího vývoje, také že odhlížela od dříve uloženého trestu, protože ví, že za posuzovanou trestnou činnost postačí uložit alternativní trest obecně prospěšných prací.
10. Namítá, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, že se odvolací soud nezabýval dostatečně zákonností nově ukládaného trestu odnětí svobody. Tento trest považuje za nepřiměřený z hledisek uvedených v §39 tr. zákoníku, což dále rozebírá. Domnívá se, že takový trest mu zasahuje do základních práv a svobod a současně byl i zkrácený na svém právu být přítomen u veřejného zasedání, když podmínky pro jeho konání v jeho nepřítomnosti nebyly vzhledem k výše uváděným skutečnostem splněny.
11. Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 4 To 198/2022, a aby přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
12. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 13. 1. 2023, sp. zn. 1 NZO 5/2023, nejprve shrnul průběh trestního řízení, uplatněné dovolací důvody a zvolenou argumentaci obviněného. Následně rozebírá podstatu dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Poté předestřel, jak k naplnění takového dovolacího důvodu může dojít v rámci veřejného zasedání. Státní zástupce následně uvádí, že námitka dovolatele směřující do tohoto bodu je sice uplatněná relevantně, avšak je zjevně neopodstatněná. Státní zástupce považuje za významné, že dovolatel nebyl v době konání veřejného zasedání zbaven osobní svobody v důsledku výkonu trestu odnětí svobody nebo vazebního stíhání. Tím, že jej krajský soud k veřejnému zasedání nepředvolal, ale o jeho konání ho pouze vyrozuměl, dal současně zřetelně najevo, že jeho osobní účast při jednání nepokládá za nezbytnou. Akcentuje, že odvolací soud v době nařízení a zahájení veřejného zasedání ani nezvažoval, že by prováděl zásadní důkazy či dokonce opětovně vyslýchal obviněného, kterému byl dán dostatečný prostor k vyjádření a přednesení obhajoby v rámci řízení před Okresním soudem v Karviné – pobočkou v Havířově. Zmíněné vyrozumění o konání veřejného zasedání bylo obviněnému v souladu s §63 odst. 2 tr. ř. doručováno na adresu, kterou sám označil za adresu pro doručování jak před orgány činnými v trestním řízení, tak i před příslušným orgánem probační a mediační služby. Současně bylo vykázáno řádné a včasné doručení tohoto vyrozumění tzv. fikcí ve smyslu §64 odst. 4 tr. ř. Za dané situace je státní zástupce toho názoru, že nebylo překážkou pro uskutečnění veřejného zasedání dne 21. 9. 2022 ani to, že obviněný se o termínu fakticky dozvěděl až v den jeho konání poté, co byl údajně hospitalizován v N. H.
13. Ohledně námitek obviněného směřujících do uloženého trestu připomíná, že námitky takového druhu lze úspěšně primárně uplatnit podle dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., což obviněný neučinil. Dále rozvádí podstatu tohoto dovolacího důvodu a je toho názoru, že by ani námitky dovolatele nebylo možné pod tento dovolací důvod podřadit. Připouští, že lze za jistých okolností napadnout výrok o trestu také skrze obviněným vytýkaný dovolací důvod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to tehdy, je-li namítáno jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Za což lze považovat pouze jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Šlo by např. o situace, kdy by se soud dopustil pochybení v právním závěru stran toho, zda měl či neměl být ukládán souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Žádnou z takto naznačených eventualit však obviněný nevytkl. Dodává, že v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být – až na zcela výjimečné případy – relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, a to ani v případě, pokud je dovolatel subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritériích uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku. Konkrétní druh a výše uloženého trestu jsou totiž věcí volné úvahy soudu, do níž zásadně cestou dovolání zasahovat nelze. Oněmi výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. O takový případ se ovšem nejedná, neboť druh a výše trestu a způsob jeho výkonu byly Krajským soudem v Ostravě odůvodněny řádně s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem, a rovněž postupem ústavně konformním. V naznačeném směru soud adekvátně zohlednil především trestní historii dovolatele a ukládání trestu za více trestných činů. Nepodmíněný trest odnětí svobody uložený při samé spodní hranici zákonné trestní sazby proto podle názoru státního zástupce nepřiměřeným, extrémně přísným či nespravedlivým rozhodně není.
14. Závěrem tak státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jelikož je zjevně neopodstatněným. Současně vyjadřuje souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným, naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
17. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
18. Nejvyšší soud připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
19. Z podaného dovolání obviněného je patrné, že v něm uplatňuje dovolací důvody podle 265b odst. 1 písm. d) a h) tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Existence tohoto dovolacího důvodu tedy předpokládá situaci, kdy bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím by byl obviněný zkrácen na svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a bylo mu tak umožněno vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Zmíněný dovolací důvod nedopadá na jakýkoli případ, kdy je hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného. Může být uplatněn jen za situace, kdy soudy konají hlavní líčení či veřejné zasedání v nepřítomnosti a činí tak v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněné (viz rozhodnutí č. T 621/2004 publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, svazek 26). Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je pak zejména zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti.
20. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř . je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
22. Nejvyšší soud následně přistoupil k posouzení důvodnosti dovolání obviněného. Argumentaci dovolatele je možné rozdělit do dvou okruhů. Prvním z nich jsou námitky směřující pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud má za to, že argumentaci dovolatele lze obecně pod tento dovolací důvod podřadit. Nicméně je toho názoru, že odvolací soud svým postupem neporušil ustanovení, která se vážou k přítomnosti obviněného u veřejného zasedání v řízení o odvolání. Proto námitky obviněného vyhodnotil jako neopodstatněné, jak dále více rozvede. Druhým okruhem jsou pak námitky, kterými obviněný rozporuje trest uložený odvolacím soudem. Dovolatel svou argumentací pouze polemizuje se závěry odvolacího soudu, ve kterých dospěl k tomu, že je mu nutné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody. Tuto argumentaci přitom podřazuje pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. i přes skutečnost, že správně by měl takovou argumentaci směřovat do dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Současně je ale třeba uvést, že obsahově tato argumentace neodpovídá žádnému z výše uvedených dovolacích důvodů, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b tr. ř.
23. Obviněný konkrétně ve vztahu k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítá, že veřejné zasedání u odvolacího soudu bylo konáno v jeho nepřítomnosti, přestože dne 21. 9. 2022 byl náhle hospitalizován v N. H. s astmatickým záchvatem. Nad to se o jeho konání dozvěděl až 21. 9. 2022 v 9 hodin ráno.
24. Obecně je nezbytné zdůraznit, jak již bylo naznačeno, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle kterých nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. Z pohledu tohoto prezentovaného závěru je potřebné připomenout, že trestní řád upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněné osoby u hlavního líčení a u veřejného zasedání, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Platí, že v hlavním líčení, které je těžištěm dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem. Pro odvolací řízení a nutnosti přítomnosti obviněného u veřejného zasedání trestní řád neobsahuje speciální podmínky a je proto nutno postupovat podle §238 tr. ř., resp. z toho, že obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou vymezena v §232 a násl. tr. ř., když zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je modifikována v ustanovení §263 tr. ř. Jinak vyjádřeno, podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení §263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 11 Tdo 907/2020).
25. Ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. stanoví, že předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, osobu, která může být přímo rozhodnutím dotčena, pokud tyto osoby nebyly předvolány, dále vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce nebo opatrovníka těchto osob. Z dikce tohoto ustanovení je tedy nepochybné, že obviněný může být k veřejnému zasedání předvolán či o něm vyrozuměn, když to, zda je předvolán či vyrozuměn závisí na tom, zda předseda senátu považuje jeho účast u veřejného zasedání za nutnou či nutnost jeho účasti vyplývá přímo ze zákona (viz §263 odst. 4 tr. ř.). Lze tedy uzavřít, že vymezení okruhu osob, jejichž osobní účast je nutná a jež je třeba k veřejnému zasedání předvolat, závisí na konkrétních okolnostech věci, která je předmětem veřejného zasedání. Konkrétní okruh osob předvolaných k veřejnému zasedání stanoví předseda senátu v rámci přípravy veřejného zasedání, přičemž v jeho průběhu může být podle potřeby rozhodnuto o nutnosti předvolat osoby další, ale i o tom, že bude upuštěno od osobní přítomnosti některých osob v případech, kdy není účast takovéto osoby podle zákona ani podle mínění soudu potřebná. Vždy je ale nezbytně nutné jasně stanovit a do trestního spisu příslušným pokynem doložit, zda se má určitá osoba – zejména obviněný – k veřejnému zasedání předvolat nebo vyrozumět. Toto jednoznačné rozlišení má významné procesní důsledky vztahující se k tomu, kdy může soud v souladu se zákonem bez přítomnosti předvolané osoby jednat a kdy nikoliv. Lze tedy uzavřít, že obviněný je k veřejnému zasedání předvoláván tehdy, pokud je jeho osobní účast u něj nutná, a to zejména v případech, kdy soud považuje za nezbytné obviněného vyslechnout, vyzvat ho k vyjádření k důkazu provedenému ve veřejném zasedání atd. V ostatních případech, kdy účast obviněného u veřejného zasedání nutná není, se obviněný o něm pouze vyrozumívá.
26. V dané souvislosti je vhodné ještě zmínit článek 38 odst. 2 Listiny, který stanoví, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Jedná se o právo, nikoliv povinnost, když rozhodující a důležité je, aby obviněný měl reálnou možnost se veřejného zasedání či hlavního líčení zúčastnit a pokud se v důsledku svého zaviněného jednání veřejného zasedání nebo hlavního líčení nezúčastní, nelze z tohoto dovozovat porušení čl. 38 odst. 2 Listiny a naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
27. Z pohledu shora naznačených východisek je nutno zdůraznit, že se spisového materiálu je zřejmé, že odvolací soud dovolatele o konání veřejného zasedání vyrozuměl, nikoliv předvolával. Vyrozumění o konání veřejného zasedání odvolací soud doručoval na jeho kontaktní adresu, kterou určil pro účely doručování a současně bylo vykázáno řádné a včasné doručení tohoto vyrozumění tzv. fikcí ve smyslu §64 odst. 4 tr. ř. (č. l. 124), tedy vhozením do schránky. Odvolací soud následně vyvěsil na své úřední desce informaci o neúspěšném pokusu doručit obviněnému písemnost a o možnosti si ji vyzvednout (č. l. 155). Zde ovšem považuje Nejvyšší soud pro jistou přesnost za nutné uvést, že pro splnění podmínky doručení je podstatná fikce doručení vhozením písemnosti do schránky na adrese, kterou určil obviněný pro doručování, nikoliv vyvěšení předvolání na úřední desce soudu, neboť tento postup nesplňuje podmínky §64 odst. 4 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1186/2011). Tím, že obviněného odvolací soud pouze vyrozuměl, dal jasně najevo, že jeho osobní účast nepokládá za nezbytnou, resp. že v jeho absenci nespatřuje překážku, která by bránila pravomocnému skončení věci. Nejvyšší soud v takovém postupu odvolacího soudu neseznal nijakého pochybení, a tedy není vadou postupu, že se o konání veřejného zasedání obviněný dozvěděl až v den veřejného zasedání (jak tvrdí obviněný), neboť rozhodující je, že k doručení vyrozumění o konání veřejného zasedání došlo tzv. fikcí doručení. Ostatně proti tomuto ani dovolatel vícero nenamítá, jeho argumentace je opřena zejména o tvrzení, že se v daný den nemohl dostavit z důvodu náhlé hospitalizace, která ovšem zůstala pouze v rovině jeho obecného tvrzení. Obviněný ani k tomuto tvrzení nepředložil žádné podklady. Nejvyšší soud v postupu odvolacího soudu neseznal žádného pochybení a námitky dovolatele tak vyhodnotil jako neopodstatněné.
28. Druhá skupina námitek obviněného směřuje do přísnosti trestu. Ten považuje za nepřiměřený z hledisek uvedených v §39 tr. zákoníku. Domnívá se, že takový trest zasahuje do jeho základních práv a svobod. Svou argumentaci přitom opírá o dovolací důvod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zde je nutno připomenout, že takové námitky nejsou podřaditelné pod obviněným zvolený dovolací důvod, ale ani pod žádný jiný. Námitky vztahující se k hmotně právnímu posouzení trestu, konkrétně k druhu a výměře uloženého trestu, lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ve znění od 1. 1. 2022, podle kterého byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. „[j]iná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zákona (nyní zejm. §39 tr. zákoníku a násl.) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.“ (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). O takový případ se však v této věci nejedná.
29. Lze připustit, že určitý průlom může nastat toliko ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Tak by zásah Nejvyššího soudu přicházel v úvahu i v případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně, jestliže by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Nejvyšší soud však neshledal, že by odvolací soud uložil dovolateli extrémně přísný a zjevně nespravedlivý trest. Zde lze odkázat na odůvodnění odvolacího soudu (body 13–17), který řádně odůvodnil, proč dovolateli tento trest uložil a Nejvyšší soud pro stručnost na jeho přesvědčivé odůvodnění zcela odkazuje. Nad to je třeba zopakovat, že takové námitky ani nezakládají přezkum Nejvyššího soudu v dovolacím řízení.
30. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného bylo podáno z důvodu, který lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., kdy ovšem uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak nebyl uplatněn právně relevantně.
31. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu