ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.272.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 272/2023-1069
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2023 o dovolání obviněného O. H. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 8 To 318/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 51/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. 8. 2022, sp. zn. 1 T 51/2022, byl obviněný O. H. uznán vinným ze spáchání pod bodem 1) přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pod bodem 2) přečinu lichvy podle §218 odst. 1, kterých se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě daného rozsudku.
Za uvedené jednání a za sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 8. 2020, sp. zn. 51 T 92/2020, za další sbíhající se přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném po 1. 10. 2021, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. 2. 2021, sp. zn. 2 T 140/2020, dále za sbíhající se zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, pro který byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 5. 2022, sp. zn. 3 T 48/2022, byl obviněný O. H. odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) let a 6 (šesti) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice ostrahou.
Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý ve výměře 150 denních sazeb po 100 Kč, tj. v celkové výši 15.000 Kč. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest propadnutí věci a podle §71 odst. 1 tr. zákoníku současně trest propadnutí náhradní hodnoty, blíže specifikovaný ve výroku rozsudku.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 8. 2020, sp. zn. 51 T 92/2020, dále z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. 2. 2021, sp. zn. 2 T 140/2020, dále ohledně O. H. z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 5. 2022, sp. zn. 3 T 48/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným E. J., nar. XY a I. J., nar. XY, oba bytem XY, XY, okr. XY, částku 170.382,80 Kč s tím, že v rozsahu zaplacení jednomu z poškozených zaniká povinnost zaplatit druhému poškozenému.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému I. J., nar. XY, bytem XY, XY, okr. XY, částku 568.000 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený I. J., nar. XY, bytem XY, XY, okr. XY, odkázán se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. 8. 2022, sp. zn. 1 T 51/2022, podal obviněný O. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 8 To 318/2022, tak, že podle §253 odst. 3 tr. ř. odvolání odmítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 8 To 318/2022, podal následně obviněný O. H. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uvádí, že podle ust. §251 odst. 1 tr. ř., nesplňuje-li odvolání náležitosti obsahu odvolání, vyzve předseda senátu k odstranění vad. K tomuto uvádí, že zákon hovoří o tom, že výzvu k odstranění vad podání činí předseda senátu. Zákon nehovoří o žádné jiné osobě. Vzhledem k tomu, že taková výzva má dopad do práv a povinností obviněného, měla by být vydána osobou oprávněnou. V daném případě tuto výzvu neučinil předseda senátu, ale nějaká protokolující úřednice. Ve smyslu práva je neakceptovatelné, aby protokolující úřednice nahrazovala předsedu senátu. Obviněný má proto za to, že výzva k odstranění vad podání nebyla učiněna řádně a došlo tak k nenaplnění procesních podmínek pro odmítnutí odvolání. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 8 To 318/2022 ze dne 11. 10. 2022 a vrátil věc k novému řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obviněný podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání formálně opřené o §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., přičemž zřejmě dosud nevzal na vědomí novelizaci vymezení dovolacích důvodů provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022. Co se týká nesplnění procesních podmínek pro odmítnutí odvolání, dovolatel nezpochybňuje, že jeho odvolání, byť zpracované obhájkyní, nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti obsahu odvolání. Nezpochybňuje ani skutečnost, že vady odvolání nebyly v zákonné lhůtě odstraněny. Vytýká výlučně skutečnost, že výzvu k odstranění vad odvolání učinila „nějaká protokolující úřednice“. Ze spisového materiálu, který má Nejvyšší státní zastupitelství k dispozici, se předmětná výzva k odstranění vad odvolání nenachází. Státní zástupce však nepředpokládá, že by obhájkyně postupovala natolik v rozporu s etikou obhajoby, aby v dovolání uváděla smyšlené údaje. Ostatně i výzva k vyjádření dle §265h odst. 2 tr. ř. doručená Nejvyššímu státnímu zastupitelství byla podepsána protokolující úřednicí, přičemž v jejím textu bylo odkázáno na pokyn předsedy senátu. S odkazem na ustanovení §253 odst. 4 tr. ř. ve spojení s ustanovením §251 odst. 1, 2 tr. ř. státní zástupce konstatuje, že je zřejmé, že obviněnému a jeho obhájkyni se dostalo věcně správného poučení o nutnosti odstranění vad odvolání a o následcích neodstranění těchto vad. Nelze tedy z materiálního hlediska hovořit o tom, že by procesní práva obviněného byla zkrácena tím, že mu byl v rozporu se zákonem odepřen přístup k soudu druhé instance. Státní zástupce dodává, že nesplnění procesních podmínek pro odmítnutí dovolání podle §253 odst. 3 tr. ř. nelze dovozovat jen z toho, že úkon podle §251 odst. 1 tr. ř. provedl jiný pracovník soudu, byť by takovýto postup předsedy senátu neměl výslovnou oporu ve vyhlášce Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajském soudy, v platném znění nebo v jiném právním předpise. Vzhledem k výše uvedenému proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný O. H. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že obviněný zřejmě nereflektuje novelu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. a měl patrně na mysli uplatnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to ve znění účinném od 1. 1. 2022, jelikož ve svém dovolání namítl, že bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uplatněné námitky jsou tak podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v nyní platném znění.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán mj. v případě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V rámci uplatněného dovolacího důvodu obviněný namítl, že výzva k odstranění vad odvolání nebyla učiněna řádně, čímž došlo k nenaplnění procesních podmínek pro odmítnutí odvolání. Dodává, že výzvu k odstranění vad odvolání má činit předseda senátu, nikoliv protokolující úřednice, jak tomu bylo v projednávané věci.
Nejvyšší soud uvádí, že obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně prostřednictvím své obhájkyně dne 29. 8. 2022 odvolání, ve kterém mimo označení napadeného rozhodnutí uvedl pouze tolik, že jej podává do výroku o vině
i o trestu. Dne 20. 9. 2022 vyzval soud prvního stupně obhájkyni obviněného k odstranění vad podaného odvolání s poučením, že pokud tak neučiní do pěti dnů, bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Na to bylo ze strany obviněného reagováno sdělením ze dne 22. 9. 2022, v němž uvedl, že na základě výzvy soudu sděluje, že vady spatřuje v „ust. §258 odst. 1 písm. b), c), d), e) o.s.ř.“ Krajský soud v Brně učinil telefonický dotaz na vedoucí kanceláře trestního oddělení Okresního soudu v Prostějově a zjistil, že ve věci nebylo učiněno žádné další vyjádření, že tedy blanketně podané odvolání nebylo i přes výzvu doplněno. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 8 To 318/2022 bylo poté odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Odvolací soud konstatoval, že odvolání nebylo ani přes výzvu Okresního soudu v Prostějově nijak odůvodněno a nesplňuje proto náležitosti tak, jak to požaduje §249 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud připomíná, že podle §253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Podle §253 odst. 4 tr. ř. odmítnout odvolání podle odstavce 3 nelze, jestliže nebyla oprávněná osoba řádně poučena podle §249 odst. 1 nebo nebyla oprávněné osobě, která nemá obhájce nebo zmocněnce, poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (§251 odst. 2). Po prostudování spisového materiálu lze konstatovat, že jak obviněný, tak i jeho obhájkyně byli poučení o nutnosti odstranění vad odvolání a o následcích neodstranění vad ve stanovené lhůtě. I přesto však vady odvolání neodstranili. Nelze tedy hovořit o tom, že by byl obviněný krácen na svých procesních právech. Jak je již uvedeno výše, jedinou konkrétní procesní vadu spatřuje obviněný v tom, že výzva byla podepsána „nějakou protokolující úřednicí“. Nejvyšší soud, shodně jako státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, uvádí, že nesplnění procesních podmínek nelze dovozovat z toho, že úkon podle §251 odst. 1 tr. ř., tedy výzvu k odstranění vad podání, provedl jiný pracovník soudu. Tento pracovník tak totiž učinil na pokyn předsedy senátu, který výzvu ve svém referátu přesně formuloval a podepsal, což je běžná soudní praxe. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že na výzvu k odstranění vad odvolání reagoval obviněný pouze podáním, kterým odkázal na občanský soudní řád a nevznesl přitom žádné pochybnosti o tom, že by tato výzva byla učiněna osobou neoprávněnou. Vznesené námitce proto nelze přisvědčit.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného O. H. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu