ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.445.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 445/2023-152
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 5. 2023 o dovolání obviněného J. Ch. , nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 13 To 35/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 82/2022, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 13 To 35/2023. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 12. 2022, sp. zn. 26 T 82/2022, byl obviněný J. Ch. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
dne 6. 11. 2022 v době od 00.38 hodin do 00.43 hodin v XY, zejména v ulici XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, RZ XY, ačkoliv mu byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 12. 2016, č. j. 2 T 152/2016-262, který nabyl právní moci dne 21. 2. 2017, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 6 let, který v předmětné době vykonával .
Za uvedené jednání byl obviněný J. Ch. odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, na dobu 12 měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 12. 2022, sp. zn. 26 T 82/2022, podal obviněný J. Ch. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 13 To 35/2023, tak, že ho podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 13 To 35/2023, podal následně obviněný J. Ch. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo odmítnuto, aniž pro to byly dány podmínky stanovené zákonem. Odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí tak, že hlavnímu líčení dne 29. 12. 2022, v jehož závěru byl vyhlášen napadený rozsudek, byl obviněný osobně přítomen. Obhájce v té době neměl, po řádném poučení o opravném prostředku prohlásil, že si ponechává lhůtu. Písemné vyhotovení rozsudku osobně převzal dne 9. 1. 2023, přičemž posledním lhůty k podání odvolání byl den 17. 1. 2023. Pokud následně zvolený obhájce JUDr. Michal Račok (plná moc se ve spise nenachází) podal jménem klienta odvolání až dne 18. 1. 2023, podal opravný prostředek opožděně. Odvolání tak v zákonné lhůtě podáno nebylo, tudíž rozsudek nabyl právní moci dne 18. 1. 2023. Dále uvedl, že advokát JUDr. Michal Račok předložil plnou moc k obhajobě obviněného již v přípravném řízení a od té doby se účastnil jako obhájce všech úkonů trestního řízení (výslech obviněného dne 21. 11. 2022, hlavní líčení dne 29. 11. 2022), když byl orgány činnými v trestním řízení o těchto úkonech vyrozumíván a rovněž mu byl Okresním soudem v Kladně dne 6. 12. 2022 doručen návrh na potrestání obviněného. JUDr. Michal Račok se jako obhájce obviněného tedy zúčastnil dne 29. 12. 2022 i hlavního líčení, nestal se tedy obhájcem obviněného až následně, tj. po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Naznačeným postupem došlo k zásadnímu porušení ustanovení §130 odst. 2 tr. ř. a v souladu s ustanovením §248 odst. 2 tr. ř. obhájci obviněného dosud nepočala běžet lhůta k podání odvolání. Odvolací soud za dané situace nemohl přistoupit k odmítnutí odvolání jako opožděného.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že za stavu, že se JUDr. Michal Račok nestal dovolatelovým obhájcem „až následně“, ale v tomto postavení se nacházel ještě před vyhlášením odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, byla dána povinnost soudu nalézacího doručit vyhotovení tohoto rozsudku (také) jmenovanému obhájci. Tak se však v posuzovaném případě nestalo. Pokud z obsahu zaslaného sdělení Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 4. 2023, sp. zn. 26 T 82/2022, vyplynulo, že rozsudek ze dne 29. 12. 2022 byl obhájci JUDr. Michalu Račokovi doručen až dne 7. 3. 2023, pak mu odvolací lhůta ve smyslu §248 odst. 1 tr. ř., počítaná podle pravidla uvedeného v §248 odst. 2 tr. ř., ani nezačala běžet v době, kdy ve věci rozhodoval soud odvolací. Je tedy zřejmé, že soud druhé instance rozhodl bez splněných podmínek §253 odst. 1 tr. ř. a zatížil tak svoje rozhodnutí vadou, postižitelnou uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) alt. prvá tr. ř.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 13 To 35/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. S odkazem na něj bylo možné dovolání úspěšně podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obsahoval tedy dvě alternativy, přičemž obviněný zjevně namítal existenci první z nich, spočívající v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, dovolateli přístup k soudu druhého stupně ve skutečnosti odepřel a opravný prostředek (v daném případě odvolání) zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. odpovídají, přezkoumal proto podle §265i odst. 3 tr. ř. dovoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že námitky jsou i důvodné.
Obviněný v rámci dovolání namítl, že byl obhájcem JUDr. Michalem Račokem zastoupen již v době konání přípravného řízení, přičemž poukázal na jím v této fázi řízení předloženou plnou moc, která byla přílohou jeho podání ze dne 15. 11. 2022, zaslaného Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Středočeského kraje, Územnímu odboru XY, Obvodnímu oddělení XY.
Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu zjistil, že obsahuje plnou moc udělenou obhájci JUDr. Michalu Račokovi dne 8. 11. 2022 (č. l. 56 spisu). Ze spisového materiálu rovněž vyplývá, že se zvolený obhájce JUDr. Michal Račok účastnil všech procesních úkonů trestního řízení, a to včetně hlavního líčení ze dne 29. 12. 2022 (viz protokol o hlavním líčení ze dne 29. 12. 2022, č. l. 88a–88b). Je dále nutné zdůraznit, že z připojeného spisového materiálu vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně nebyl obhájci obviněného doručen. K provedení takového úkonu nesměřoval ani pokyn samosoudce ze dne 30. 12. 2022 (č. l. 92).
K předmětné problematice Nejvyšší soud uvádí, že povinnost doručit opis rozsudku obhájci obviněného (§130 odst. 2 tr. ř.) odvisí od okolností fakultativní či obligatorní obhajoby v dané věci. Jedná-li se o situaci nutné obhajoby a vznikl-li důvod nutné obhajoby ještě v době, kdy obviněnému běží lhůta k podání odvolání, je třeba obhájci obviněného rovněž opis rozsudku doručit a poskytnout mu relativně samostatnou lhůtu k podání odvolání. Povinnost doručit opis rozsudku obhájci naopak nevzniká v případě fakultativní obhajoby, a to konkrétně za situace, jestliže sdělení obviněného o tom, že si zvolil obhájce, došlo soudu až po vydání opatření k doručení opisu rozsudku předsedou senátu. Stejně tak není soud povinen doručit obhájci opis rozsudku (a spojit s tím běh lhůty pro podání odvolání), vznikl-li důvod nutné obhajoby až poté, co obviněnému uplynula lhůta k podání odvolání (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád I. §1-156. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1716; či také Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017, s. 1033). Současně je možné připomenout, že podle §248 odst. 2 tr. ř. jestliže se rozsudek doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
Z uvedeného plyne, že pokud sdělení obviněného o tom, že si zvolil obhájce, došlo soudu před vydáním opatření k doručení opisu rozsudku předsedou senátu, mají obecné soudy povinnost doručit opis rozsudku soudu prvního stupně i obhájci obviněného a poskytnout mu relativně samostatnou lhůtu k podání odvolání. Takto ovšem ve věci obviněného J. Ch. postupováno nebylo, neboť ač si obviněný zvolil obhájce již v přípravném řízení, jeho obhájci rozsudek doručen nebyl. Rozsudek soudu prvního stupně byl obhájci JUDr. Michalu Račokovi doručen teprve dne 7. 3. 2023 (č. l. 91). Lhůta k podání odvolání tedy obhájci v době, kdy ve věci rozhodoval odvolací soud ještě nezačala běžet, tudíž ani neuplynula, a proto nebylo možné odvolání zamítnout podle §253 odst. 1 tr. ř.
Je tedy namístě ztotožnit se s námitkami obviněného, podle nichž odvolací soud nebyl oprávněn zamítnout jeho odvolání jako opožděně podané ve smyslu §253 odst. 1 tr. ř., neboť obhájci obviněného ještě nepočala běžet lhůta pro podání odvolání.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že soud druhého stupně rozhodl o odmítnutí řádného opravného prostředku, tj. odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tím bylo odmítavé usnesení soudu druhého stupně zatíženo vadou odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
Nejvyšší soud na podkladě dovolání obviněného podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 13 To 35/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Lze doplnit, že krajský soud je vázán právním názorem vysloveným v kasačním rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. ř.), přičemž v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§265s odst. 2 tr. ř.).
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 5. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu