ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.54.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 54/2023-106
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2023 o dovolání obviněného L. K. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 5 To 196/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 8 T 43/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 8 T 43/2022, byl obviněný L. K. uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„ dne 2. 4. 2022 ve 22:00 hodin ve XY na ulici XY, okres XY, XY kraj, řídil po předchozím požití alkoholu, osobní automobil VW Sharan r.z. XY, přitom byl kontrolován policejní hlídkou, podrobil se zkoušce na přítomnost alkoholu v dechu pomocí přístroje Dräger č. ARLM 0075, přičemž ve 22:02 hodin bylo v jeho dechu naměřeno 2,50 promile alkoholu, ve 22:08 hodin pak 2,57 promile alkoholu. “
Za uvedené jednání byl obviněný L. K. odsouzen podle §podle §274 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a), §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 80 (osmdesát) denních sazeb, když výše jedné denní sazby činí 500 Kč (pět set korun českých), celkem tedy ve výměře 40.000 Kč (čtyřicet tisíc korun českých).
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 26 (dvaceti šesti) měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 8 T 43/2022, podal obviněný L. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 5 To 196/2022, tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 5 To 196/2022, podal obviněný L. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), i) a m) tr. ř. Namítl, že v plném rozsahu doznal skutek a učinil prohlášení o vině, které téměř nemělo vliv na snížení trestu. Byl tak dle svého názoru nepřiměřeně potrestán. Obviněný požadoval, aby mu byl uložen trest zákazu činnosti v kratší výměře a zároveň uložen vyšší peněžitý trest. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok o trestu soudu I. stupně a znovu rozhodl tak, že sníží trest zákazu činnosti, popř. mírně navýší peněžitý trest.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že z bodu III. dovolání je patrno, že toto směřuje pouze proti uloženému trestu.
Je podáno proti usnesení Krajského soudu v Brně, jakožto soudu odvolacího, avšak
není zřejmé, na jakém je založeno důvodu. Dovolatel namítá, že mu byl uložen trest nepřiměřený – patrně nepřiměřeně přísný. K tomu státní zástupce připomíná např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07 a uzavírá, že otázka přiměřenosti trestu žádnému z dovolacích důvodů v zásadě neodpovídá. V rámci dovolacích důvodů se tedy dovolací soud přiměřeností uloženého trestu zabývat nemůže a zejména nemůže ani hodnotit, zda soudy postupovaly podle §39 tr. zákoníku. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto shrnuje, že dovolatelova námitka proti uloženému trestu žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá a navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že v podaném dovolání obviněný L. K. neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Ač obviněný v části IV. svého dovolání vyjmenoval 4 dovolací důvody, k žádnému z nich se nepokusil přiřadit konkrétní skutečnosti. Dovolání tedy směřuje pouze proti uloženému trestu. Obviněný namítl, že v uloženém trestu se nedostatečně odrazilo jeho prohlášení viny, čímž došlo k jeho nepřiměřenému potrestání. Taková námitka však žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá.
Nejvyšší soud konstatuje, že jiné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu předvídaného ustanovením §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zahrnuje též otázky trestání, avšak pouze v tom rozsahu, je-li namítáno nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu ke zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Námitky obviněného obsažené v jeho mimořádném opravném prostředku proto nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a nelze na ně uplatnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že uložené tresty jsou ve smyslu trestního zákoníku a spáchaného přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, tresty přípustnými. Dle §274 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněný ohrožen trestem odnětí svobody až na 1 rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti. Při zhodnocení všech těchto polehčujících a přitěžujících okolností, osobních a majetkových poměrů obviněného, přihlížeje k povaze a závažnosti projednávané trestné činnosti, dosavadnímu způsobu života a možnostem nápravy obviněného, považoval nalézací soud za adekvátní uložit obviněnému peněžitý trest v celkové výměře 40.000 Kč. Jelikož trestnou činnost spáchal v souvislosti s řízením motorového vozidla, byl mu uložen také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel ve výměře 26 měsíců – tedy v první šestině zákonné trestní sazby. Při stanovení výměry trestu zákazu činnosti vzal soud v úvahu zejména stupeň ovlivnění návykovou látkou, který významně překročil limitní hranici, od níž řidič není způsobilý bezpečně řídit a ovládat vozidlo. Lze tedy uzavřít, že tresty, které byly obviněnému L. K. uloženy, jsou přiměřené a odpovídají všem zjištěným okolnostem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného L. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265btr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 1. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu