ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.798.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 798/2023-363
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2023 o dovolání obviněného J. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2023 č. j. 6 To 24/2023-327, v trestní věci vedené Okresním soudem v Chomutově pod sp. zn. 5 T 115/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 12. 2022 č. j. 5 T 115/2019-294 byl obviněný J. H. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
poté, co v přesně nezjištěné době na začátku dubna 2019 v XY, v ul. XY, v pasáži převzal od J. M., nar. XY, benzinovou kotoučovou řezačku na beton zn. Stihl, oranžové barvy, nezjištěného výrobního čísla v hodnotě 6 120 Kč, a vyplatil mu za ni částku ve výši 3 100 Kč, tuto následně po datu 4. 4. 2019 prodal neznámé osobě, ačkoli si byl minimálně ode dne 4. 4. 2019, kdy za ním přišel majitel pily A. V., nar. XY, společně s J. M., vědom možnosti, že předmětnou věc J. M. nezískal legálním způsobem .
2. Za to byl obviněný podle §216 odst. 1 tr. zákoníku za použití §216a tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 (jednoho) roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený A. V., nar. XY, bytem XY, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Obviněný podal proti shora uvedenému rozsudku okresního soudu odvolání, a to do výroku o vině a trestu. O tomto opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 22. 2. 2023 č. j. 6 To 24/2023-327 tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy /dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ a dále, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku /dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř./, jakož i to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo protože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) /dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř./.
5. Obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku nejprve zrekapituloval průběh dosavadního řízení a obsáhle uvedl podmínky pro řízení dovolací. V samotném dovolání pak předeslal, že je nucen opakovat svoji odvolací argumentaci, neboť krajský soud se s námitkami nevypořádal. Dále je z provedeného dokazování patrné, že obviněný prodal dne 3. 4. 2019 předmětnou pilu svědkovi Z. a až dne 4. 4. 2019 se dozvěděl, že tato pochází z trestné činnosti. K tomuto zrekapituloval jednotlivé svědecké výpovědi a vytkl soudům, že svůj závěr o vině vyvodily pouze ze svědecké výpovědi Š. Š., která jediná uvedla, že obviněný měl sdělit, že pilu vrátí v případě, že donesou 12.000 Kč, z čehož soudy dovodily, že ji měl obviněný u sebe. Nebylo ovšem zohledněno, že to byl svědek V., kdo nabídl alternativu, buď vrátit pilu nebo 11.000 Kč jako pořizovací cenu, pro případ, že by ji dovolatel již neměl u sebe. Pokud by obviněný pilu u sebe měl, nebylo nic jednoduššího než ji vrátit, neboť sám nechtěl mít se svědkem V. problémy a současně měl ve svědkovi i záruku, že mu bude od svědka M. navrácena kupní cena. Následně obviněný obšírně popsal důvody, které jej vedly ke koupi zboží od J. M. (chtěl mu pomoci, aby měl peníze na jídlo). Poté obviněný připomněl, že podle §2079 občanského zákoníku není nutno u movitých věcí obligatorně sepisovat kupní smlouvu a lze ji tak uzavřít toliko ústně. Vzhledem k tomu, že kupoval danou věc jako fyzická osoba, a nikoliv podnikatel, nejednalo se o spotřebitelský vztah a postačovala pouze ústní forma kontraktu bez přezkumu původu pily. Přesto obviněný se svědkem smlouvu sepsali a podepsali i čestné prohlášení o tom, že pila nepochází z trestné činnosti. Dovolatel tedy zachoval obvyklou míru opatrnosti. Z kupní smlouvy sepsané se svědkem M. je zřejmé, že byla sepsána dne 2. 4. 2019, kupní cena činila 3.100 Kč a součástí bylo i prohlášení o původu zboží. Následujícího dne byla uzavřena druhá kupní smlouva se svědkem Z., jejímž předmětem byla tato pila a kupní cena činila 3.100 Kč. Zisk obviněného byl tedy nulový. Naopak zdůraznil, že to byl svědek J. M., kdo dovolatele podvedl, neboť ho uvedl omyl stran vlastnictví předmětné pily (odměna za práci v Berouně). Obviněný zopakoval důvody, pro které k předmětnému obchodu se svědkem M. došlo, uvedl, že pokud mluvil o tom, že pilu vrátí svědkovi V. za 12.000 Kč, měl tím na mysli, že za tuto částku je schopen sehnat obdobnou, ale funkční (nejspíše novou) pilu. K výtkám, že kupní smlouvy nepředložil již v přípravném řízení poukázal na povinnost orgánů činných v trestním řízení prokázat jeho vinu. Tímto pochybením policie došlo k situaci, kdy byl dovolatel obviněn z trestné činnosti a sám musel scany předložit. Skutečnost, že je bylo nutno získat ze starého telefonu, u nějž nedokázal zaručit funkčnost, mu nemůže být kladena k tíži. Oba svědci jakožto účastnici podepsaných smluv poznali své podpisy a má-li soud pochybnosti o jejich pravosti, měl by podle platného práva přijmout výklad ve prospěch obviněného. Neztotožnil se ani s tvrzením, že svědek M. byl ke své výpovědi motivován pohostinstvím obviněného a jeho bratra, neboť pokud by tomu tak bylo, jistě by jej svědek nezneužil k podvodu a nezatáhl by jej do této situace. Dále se pak obviněný vymezil i proti tomu, že v řízení nebyl vůbec prokázán jeho úmysl, přičemž obšírně rozvedl obecné teze subjektivní stránky trestného činu. Nikde ovšem není vysvětleno, z čeho soud usoudil, že obviněný v době prodeje věděl, že je pila kradená. Z odůvodnění rozhodnutí není ani známo, jak soud dospěl k závěru o převodu vlastnictví, kdo měl pilu získat, za jakou cenu či kdy mělo k takovému jednání dojít, přičemž toto zůstane zřejmě neobjasněno, neboť „tato konstrukce slouží jen jako laxní řešení důkazní nouze směřující k prokazování viny dovolatele“, s čímž se obviněný odmítl smířit. Z provedeného dokazování je tak patrno, že se skutek nestal, neboť je vyloučen úmysl dovolatele koupit kradenou věc, tuto přechovávat, či převézt na jiného. V řízení nebylo prokázáno jednání kladené mu za vinu a takto popsané jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty přisouzeného trestného činu. Rozsudek Okresního soudu v Chomutově a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem jsou tak nesprávná a nezákonná. Závěrem dal dovolatel souhlas s rozhodnutím dovolacího soudu v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. a navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2023 č. j. 6 To 24/2023-327, jakož i rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 12. 2022 č. j. 5 T 115/2019-294 a stejně tak i další rozhodnutí na citovaná rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu a konečně přikázal, aby věc byla Okresním soudem v Chomutově v potřebném rozsahu znovu projednána a rozhodnuta.
6. K podanému dovolání zaslal své vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství – §265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rakapitulaci řízení shrnul, že dovolací argumentace obviněného opakuje jeho obhajobu z přechozích fází trestního řízení, se kterou se soudy vypořádaly a připomněl judikaturu konstatující, že takové dovolání je zpravidla zjevně neopodstatněné (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2022, sp. zn. 11 Tdo 1340/2011, 6 Tdo 1217/2013, sp. zn. 5 Tdo 411/2018, sp. zn. 4 Tdo 206/2019). Výtky obviněného míří do oblasti dokazování skutkových zjištění a snaží se prosadit skutkový závěr, podle kterého inkriminovaný předmět prodal dříve, než se dozvěděl o tom, že je kradený. K těmto námitkám odkázal na str. 3 rozsudku soudu prvního stupně a str. 5 usnesení odvolacího soudu, kde se jimi zabývaly soudy prvého a druhého stupně a dostatečným způsobem vysvětlily, proč neuvěřily této obhajobě obviněného. S tímto názorem se státní zástupce plně ztotožnil a stručně doplnil, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit existenci zjevných rozporů mezi důkazy a skutkovými zjištěními. Soudy postupovaly v souladu s §2 odst. 5 a 6 tr. ř., odůvodnění jejich rozhodnutí splňují požadavky §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. a jsou plně přezkoumatelná. Obhajobě dovolatele neuvěřily a označily ji za účelovou a nelogickou, k čemuž státní zástupce doplnil, že neodpovídala ani běžné lidské zkušenosti. Co se týče právní kvalifikace i tato je správná, neboť pokud obviněný popírá svůj úmysl, činí tak na základě vlastní představy o skutkovém ději. S ohledem na shora uvedené proto státní zástupce navrhl odmítnout podané dovolaní podle §265i odst. 1 písm. e) tr.ř. jako zjevně neopodstatněné a zároveň vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) případně c) tr. ř.
7. Obviněný J. H. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti odsuzujícímu rozsudku.
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal odvolacím soudem č. 2.
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, totiž dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí anebo k odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, ačkoliv již předcházející řízení bylo zatíženo některou z vad předpokládaných v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Procesní situaci v nyní projednávané věci odpovídala druhá alternativa, neboť odvolací soud řádný opravný prostředek obviněného zamítl, avšak ten setrval na názoru, že tak učinit neměl, když řízení předcházející napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně bylo zatíženo vadami podřaditelnými pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
11. Optikou shora uvedených výkladových stanovisek jednotlivých dovolacích důvodů je nutno nahlížet i na námitky dovolatele, přičemž Nejvyššímu soudu nezbývá než konstatovat, že tyto svojí povahou nenaplnily žádný z namítaných ani jiných zákonných dovolacích důvodů. Povšechně lze uvést, že obviněný ve svých tvrzeních zpochybňuje subjektivní stránku přisouzené skutkové podstaty trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž tak činí výhradně na základě vlastního hodnocení jednotlivých svědeckých výpovědí a ostatních provedených důkazů a v důsledku toho i vytvoření vlastní verze skutkového děje, která přirozeně svědčí v jeho prospěch. Takto vznesené námitky ovšem nelze vnímat jako kvalitativně způsobilé založit dovolací přezkum, ale pouze jako nesouhlas se závěry učiněnými nalézacím soudem a potvrzenými soudem odvolacím. Dovolatel totiž v dovolání pouze obšírně poukazuje na provedené důkazy a nabízí vlastní způsob jejich interpretace, aniž by však poukázal na rozpory (tím méně extrémní) mezi určujícími skutkovými zjištěními přijatými soudy a provedenými důkazy, nebo aby označil v čem spatřuje nesprávné právní hodnocení skutku či jiné nesprávné právní hodnocení, jak to vyžadují jím uplatněné dovolací důvody. Takto formulované dovolání lze tudíž označit za prostou polemiku se skutkovými závěry nalézacího soudu aprobovanými soudem odvolacím, částečně opřené o obhajobu dotvořenou ve světle učiněných závěrů (zejména pokud jde o hodnocení výpovědi svědkyně Š.).
Stejně tak nelze přiznat jakoukoliv validitu explicitně nevyslovenému, avšak nastíněnému porušení zásady in dubio pro reo, které obviněný naznačil ve vztahu k hodnocení pravosti sepsaných kupních smluv. V této souvislosti ale nezbývá než zmínit, že nalézací soud věnoval patřičnou pozornost i té části odůvodnění svého rozhodnutí, v níž vysvětluje, proč nepovažoval smlouvy předložené obviněným za autentické. Dovolatel pak kromě urputného setrvání na svém hodnotícím závěru ve vztahu k tomuto jednotlivému důkazu pak žádné jiné námitky ve směru zachování zásady in dubio pro reo nevznesl, a tudíž takto jen okrajově naznačená výtka nemohla sama o sobě naplnit obviněným namítaný dovolací důvod.
Totožný závěr bylo nutno přijmout i ohledně výslovné námitky absence subjektivní stránky trestného činu. Ta sice zdánlivě sledovala nesprávné právní posouzení tohoto znaku – úmyslného zavinění, avšak nebylo možné přehlédnout, že tak činila až sekundárně, na základě dovolatelovi vlastní interpretace důkazů a z nich učiněných odlišných skutkových zjištění, než jak je označily ve svých rozhodnutích předchozí soudy. Takovými námitkami ale atakovat hmotně právní závěry soudů nižších stupňů účinným způsobem nelze.
12. S ohledem na výše uvedené nezbylo, než prohlásit dovolání obviněného za míjející se s limity dovolacího řízení, a jako takové je bylo nutno odmítnout. Nejvyšší soud zároveň nepovažoval za potřebné ani účelné poukazovat na jednotlivé konkrétní argumenty obviněného v konfrontaci se závěry nalézacího a odvolacího soudu, neboť se jedná o pouhé opakování jeho obhajoby, se kterou se již náležitě vypořádal jak Okresní soud v Chomutově, tak Krajský soud v Ústí nad Labem v rámci svých rozhodnutí, a proto na jimi učiněná odůvodnění plně odkazuje.
13. Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud podané dovolání obviněného J. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jak jsou jím uplatněné dovolací důvody konstruovány v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud vyhlásil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 9. 2023
JUDr. František Hrabec
předseda senátu