ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.920.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 920/2023-420
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 11. 2023 o dovolání obviněného M. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023 č. j. 11 To 130/2023-370, v trestní věci vedené Okresním soudem v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 223/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 2. 3. 2023 č. j. 1 T 223/2022-344 byl obviněný M. V. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. d), e) tr. zákoníku, kterého se dopustil jako osoba rozhodující o veškeré činnosti obžalované právnické osoby Palexo, s. r. o., na základě generální plné moci, kterou mu dne 15. 10. 2019 udělila jediná jednatelka obžalované právnické osoby Palexo, s. r. o., Maria Vodrážková Malek, narozená 8. 12. 1958, jednáním níže uvedeným. Dále bylo týmž rozsudkem rozhodnuto o obviněné právnické osobě Palexo, s. r. o., IČ 08581151, se sídlem Heranova 1550/1, 155 00 Praha 5, zapsaná v obchodním rejstříku u Městského soudu v Praze v oddílu C, vložce 321399, přičemž tato byla také uznána vinnou zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. d), písm. e) tr. zákoníku, za užití §7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, kterého se dopustila níže uvedeným jednáním tak, že její vůle byla v rámci její činnosti a v jejím zájmu projevována jednáním obžalovaného M. V. jako osoby rozhodující o veškeré činnosti obžalované právnické osoby Palexo, s. r. o., na základě generální plné moci, kterou mu dne 15. 10. 2019 udělila jediná jednatelka obžalované právnické osoby Palexo, s. r. o., Maria Vodrážková Malek, narozená 8. 12. 1958. Každý z obviněných spáchali shora uvedený trestný čin samostatně tak, že
v období od 12. 6. 2020 do 10. 11. 2020, v obci XY, soudní okres XY, v ulici XY, v areálu výkupu použitého obalového materiálu provozovaného obžalovanou právnickou osobou Palexo, s. r. o., s cílem získat pro obžalovanou právnickou osobu Palexo, s. r. o., majetkový prospěch a současně při vědomí, že se v případě vykupovaného zboží jedná o zboží odcizené, vykoupil za zcela nestandardních podmínek včetně evidentně nízké ceny od Š. Š, narozeného XY, celkem 6.868 kusů nově vyrobených a nepoužitých EUR palet v celkové hodnotě nejméně 1.204.990,60 Kč, které byly ve stejném období odcizeny Š. Š., narozeným XY, v součinnosti s J. T., narozeným XY, společnosti Paletový servis, s.r.o., IČO: 271 25 416, jež předmětné palety vyráběla a dodávala společnosti LASSELSBERGER, s.r.o., IČO: 252 38 078, do výrobního závodu RAKO III v katastru obce Lubná, soudní okres Rakovník, přičemž aby zakryl původ předmětných palet, v rozporu s §31 odst. 4 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona neidentifikoval před jednotlivými výkupy předmětných EUR palet prodávajícího a o těchto obchodech nevedl evidenci, načež vykoupené EUR palety řádně nevedl ani ve skladové evidenci, což znemožnilo zpětnou kontrolu, kdy, od koho, a v jakém množství byly předmětné EUR palety vykoupeny.
2. Obviněný M. V. byl za tento zločin podle §216 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Podle §73 odst. 1 a 3 tr. zákoníku mu pak byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních korporacích a družstvech včetně zákazu jejich zastupování na základě plné moci, mandátní moci, smlouvy komisionářské, smlouvy o obchodním zastoupení nebo jiné smlouvy umožňující jednat jménem nebo na účet obchodní korporace či družstva v trvání 3 (tří) roků. Obviněná právnická osoba Palexo, s. r. o., byla podle §216 odst. 4 tr. zákoníku za využití §68 odst. 1 tr. zákoníku a §18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim odsouzena k peněžitému trestu ve výměře 250.000 Kč (dvěstěpadesát denních sazeb po 1.000 Kč).
3. Proti shora uvedenému rozsudku okresního soudu podali odvolání do výroku o vině obviněný M. V. a obviněná právnická osoba Palexo, s. r. o., a v jejich neprospěch do téhož výroku pak státní zástupce. O takto podaných opravných prostředcích rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 5. 2023 č. j. 11 To 130/2023- 370 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek okresního soudu zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při téměř nezměněné skutkové větě (byla změněna pouze výše způsobené škody s ohledem na právní posouzení, kdy nově činila 1.620 504,60 Kč) shledal obviněného M. V. i obviněnou právnickou osobu Palexo, s. r. o., vinnými zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. c) a písm. e) tr. zákoníku. Dále pak zopakoval výrok o trestu, tedy obviněný M. V. byl za tento zločin podle §216 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Podle §73 odst. 1 a 3 tr. zákoníku mu pak byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních korporacích a družstvech včetně zákazu jejich zastupování na základě plné moci, mandátní moci, smlouvy komisionářské, smlouvy o obchodním zastoupení nebo jiné smlouvy umožňující jednat jménem nebo na účet obchodní korporace či družstva v trvání 3 (tří) roků. Obviněná právnická osoba Palexo, s. r. o., byla podle §216 odst. 4 tr. zákoníku za využití §68 odst. 1 tr. zákoníku a §18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim odsouzena k peněžitému trestu ve výměře 250.000 Kč (dvěstěpadesát denních sazeb po 1.000 Kč). Zároveň pak rozhodl o odvoláních obviněných, která podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze napadl dovoláním pouze obviněný M. V. prostřednictvím svého obhájce. Má za to, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a zároveň, že je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení a vymezil dovolací důvod. V rámci vylíčení skutečností, ve kterých spatřuje zvolený dovolací důvod uvedl, že soudy obou stupňů nerespektovaly požadavky na odůvodnění rozhodnutí zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř., a tato jsou zcela nepřesvědčivá. Dále se pak dovolatel ohradil vůči právnímu posouzení učiněnému odvolacím soudem ve vztahu k majetkovému aspektu předmětné trestné činnosti. Obviněný označil právní kvalifikaci svého jednání konstatovanou nalézacím soudem ve vztahu k zjištěnému prospěchu (nikoliv ve vztahu k hodnotě dotčené věci, jak učinil soud odvolací) za přiléhavou. Společnost Palexo, s. r. o., jejímž jménem dovolatel jednal se zabývala výkupem především použitých palet a dalších logistických prostředků určených k přepravě zboží. Cena výkupu je pak vždy účtována jednotlivě podle kvalit vykupované palety, přičemž minimální množství není stanoveno a vykupuje se tedy od jedné palety. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že předmětné palety byly vykupovány od 12. 6. 2020 do 10. 11. 2020, avšak nikoliv za stejnou cenu nebo ve stejném množství, neboť kvalita palet byla proměnlivá. Toto vše je zřejmé ze skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem. V rámci svého odvolání se obviněný ohradil vůči celkové výši zjištěného získaného prospěchu, neboť tento odpovídá součtu prodejních cen všech palet, ale měly být zohledněny náklady na pořízení zlegalizovaných palet a další náklady včetně daňových. Právě v tomto ohledu byl závěr nalézacího soudu nesprávný, k čemuž zmínil neprovedení znaleckého posudku na hospodaření obžalované společnosti a také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2008 sp. zn. 5 Tdo 136/2008 zabývající se nutností zohlednění nákladů k dosažení prospěchu. Dále se dovolatel vymezil proti posouzení svého postavení v rámci trestného jednání, neboť je toho názoru, že vůči jednotlivým klientům vystupoval jako běžný zaměstnanec, k čemuž nebylo třeba zvláštní zmocnění. Plná moc udělená jednatelkou byla určena k případným jednáním, kterých by se jednatelka nemohla účastnit. Předmětné jednání proto vykonal jako zaměstnanec právnické osoby, a nikoliv jako osoba rozhodující o veškeré činnosti společnosti Palexo, s. r. o. Ačkoliv odvolací soud označil argumentaci obviněného za přiléhavou, dospěl zároveň na základě skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem k závěru, že kvalifikace jednání ve vztahu k získanému prospěchu, a nikoliv hodnotě dotčené věci byla nesprávná, neboť předmětné palety jsou druhově určenou věcí. Obviněný zdůraznil že označení palet druhově určenou věcí je zcela v rozporu se skutkovými závěry nalézacího soudu, z nichž ovšem odvolací soud vycházel. Koupě palet od pana Š. byla nahodilá, neexistovala k ní žádná dohoda či podmínky, jakost jednotlivých palet byla nestálá a ceny byly vždy určovány podle kvality jednotlivých kusů. Z ceníku výkupů vyplynulo, že cena byla vždy určována jednotlivě a jestliže bylo vykoupeno více kusů, palety v takovém balíku měly stejnou kvalitu, a tedy i cenu, což je běžná praxe a takto bývá i výkup inzerován. Palety jako věci druhově určené jsou proto pouze účelovým vyjádřením představ soudu, nemající oporu v provedeném dokazování ani reálné praxi. Obviněný připomněl, že v současné době je většina individuálně určených věcí vyráběna masově ve velkých sériích a identické kvalitě. Paleta bezpochyby může být součástí věci hromadné, do níž může být začleňována i vyjímána. To, zda je věc určena genericky nebo individuálně není otázkou momentálního způsobu použití, ale vychází ze samotné podstaty věci. Jestliže je pak cena věci určena za kus, a nikoliv měrnou jednotku, těžko lze dovodit druhový charakter věci. Dále zopakoval, že výkup probíhá tak, že palety nabídnuté zákazníkem se posoudí a nabídne se cena podle jejich kvality a souhlasí-li zákazník, palety se složí a kupní cena se mu uhradí. Rozdíl vždy spočívá v individuálním určení ceny podle kvality nabízených palet. Tak tomu bylo i v případě trestného jednání, kdy obviněný vždy posoudil palety nabídnuté svědkem Š. a nabídl cenu. Dovozuje-li odvolací soud něco jiného, nemá takový závěr oporu v provedeném dokazování. Následně předestřel obviněný úvahy stran úmyslu zákonodárce při vytváření skutkové podstaty legalizace výnosů z trestné činnosti vůči věci značné hodnoty podle §216 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Dovolatel vyjádřil domněnku, že tato právní norma měla za cíl ochránit konkrétní věci značné hodnoty, a nikoliv objem zaměnitelných genericky určených věcí. Z provedeného dokazování lze vzít za prokázané, že v době počátku páchání trestné činnosti nebyla podstatná část věcí vůbec vyrobena a například později v období října 2020 byla již část samostatně zobchodována, tedy žila svým individuálně určeným osudem. Dále pak uvedl, že jeho jednání bylo pokračujícím trestným činem, kdy každý výkup byl samostatným útokem. S tím souvisí i další poznámka obviněného, že nemohl řádně realizovat svá obhajovací práva, neboť v popisu skutku absentuje uvedení místa a času páchání tak, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným. V další části svého mimořádného opravného prostředku pak dovolatel vyjádřil přesvědčení o nesprávném právním posouzení otázky porušení důležité povinnosti, neboť nevedení skladové evidence je interní záležitostí společnosti Palexo, s. r. o., a žádný předpis nestanoví, jakým způsobem má být tato vedena. K problematice identifikace prodávajícího pak uvedl citaci zákona 455/1991 Sb., živnostenského zákona, přičemž ovšem polemizuje s dostatečným vymezením takové povinnosti, neboť tato by byla náležitě specifikována a bylo by ji možno vytknout pouze v kontextu zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Zároveň pak měl soud vzít v úvahu, zda povinnost evidence prodávajícího dopadá i na obchod s novým zbožím, když bylo prokázáno, že obviněný kupoval palety s vědomím, že jsou nové. Dovolatel tedy shrnuje, že nebyla zjištěna příčinná souvislost mezi naplněním skutkové podstaty přisouzeného trestného činu a porušením důležité povinnosti, která nebyla ani jedním ze soudů určitě a nezaměnitelně označena. Tím došlo k nesprávnému právnímu posouzení souzeného jednání jako zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. e) tr. zákoníku. S ohledem na shora uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023 sp. zn. 11 To 130/2023-370 a rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 2. 3. 2023, sp. zn. 1 T 223/2022-344 a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Rakovníku, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
6. K podanému dovolání zaslal své vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství – §265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci řízení a dovolacích námitek obviněného uvedl obecná východiska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jemuž odpovídá obsah mimořádného opravného prostředku, a přisouzené právní kvalifikace trestného činu legalizace výnosu z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea 1 a odst. 4 písm. c) a e) tr. zákoníku. Podle státního zástupce neumožňují rozhodná skutková zjištění učinit právní závěr o tom, že obviněný spáchal přisouzený trestný čin ve vztahu k věci značné hodnoty, neboť blíže neurčené množství dodávek palet nelze bez dalšího považovat za věc hromadnou, která by jako jedna věc mohla znaku kvalifikované skutkové podstaty podle odstavce 4 dosáhnout. V tomto kontextu bylo tedy třeba jednání obviněného posuzovat podle prospěchu, jak ostatně sám připustil v podaném dovolání, avšak podle prospěchu tzv. čistého (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2008 sp. zn. 5 Tdo 136/2008). Naopak za nedůvodnou označil státní zástupce námitku vůči naplnění kvalifikačního znaku porušení důležité povinnosti podle §216 odst. 4 písm. e) tr. zákoníku. K této problematice připomněl nutnost posuzovat jeho naplnění v kontextu povahy následku, který vyplývá z porušení konkrétní povinnosti, přičemž v daném případě byly všechny podmínky pro takovou kvalifikaci splněny. Obviněný nakupoval zboží bez dokladu a byl proto povinen vést o něm evidenci, jak mu ukládal živnostenský zákon, neboť ustanovení §31 odst. 4 téhož zákona ukládá takovou povinnost v případě použitého nebo nového zboží bez dokladu. Stejně tak nemohl státní zástupce akceptovat ani námitky vůči subjektu trestného činu, neboť zákon nevyžaduje naplnění speciálního nebo konkrétního subjektu podle §114 odst. 1 tr. zákoníku. Závěrem tedy shrnul, že část dovolacích námitek obviněného postrádala zjevně opodstatnění a část naplnila uvedený dovolací důvod, a to ty směřující vůči nesprávnému posouzení okolnosti podmiňující vyšší trestní sazby podle §216 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Současně však neshledal důvody pro zrušení předmětných rozhodnutí, jelikož nové projednání věci by nemohlo nikterak ovlivnit postavení obviněného a po právní stránce není s ohledem na soudní praxi zásadního významu. Trest byl obviněnému uložen na samé spodní hranici trestní sazby podle §216 odst. 4 tr. zákoníku, tudíž nelze ani v tomto směru předpokládat jakoukoliv změnu ve prospěch obviněného. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. f) tr. zákoníku odmítl. Současně vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání.
7. Obviněný M. V. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvod, na který odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
9. Předně je nutno konstatovat, že obviněný v jím podaném mimořádném opravném prostředku označil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení nebo jiném nesprávném hmotněprávním. Takto označený dovolací důvod ovšem neodpovídá zákonným dovolacím důvodům podle §265b tr. ř., ve znění účinném v době podání dovolání. Obviněný (jeho obhájce) zcela zjevně nezaznamenal novelu č. 220/2021 Sb., účinnou od 1. 1. 2022, kterou došlo ke změně systematiky §265b odst. 1 tr. ř., takže okruh dovolacích důvodů byl rozšířen o dovolací důvod g) rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy . Dosavadní písmena g) až l) se označují jako h) až m). Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout, že je povinností obviněného jakožto dovolatele vymezit rozsah a důvody, z jakých má být napadené rozhodnutí přezkoumáno, včetně správného zákonného označení [viz §265f) tr. ř.]. Z tohoto důvodu je dovolání možno podat pouze prostřednictvím obhájce, jakožto osoby znalé práva a právních předpisů (§265d odst. 2 alinea první tr. ř.). Avšak vzhledem k tomu, že z podaného mimořádného prostředku je zcela zjevné, že obviněný brojí výhradně vůči nesprávnému právnímu posouzení a pouze svojí nedůsledností odpovídající dovolací důvod označil podle již neúčinné právní úpravy, bylo by odmítnutí takovéhoto dovolání čistě formalistickým rozhodnutím. Nejvyšší soud proto vyšel z dovolací argumentace obviněného, ze které je evidentní, že měl na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
11. Nejvyšší soud poskytne nejdříve stručný komentář k těm námitkám dovolatele, které nebylo možno pod žádný dovolací důvod podřadit, či těm, které postrádaly jakékoliv opodstatnění.
12. Za zcela míjející se s mantinely dovolacího řízení vymezenými §265b tr. ř. je nutno označit námitky vůči odůvodnění a konkrétnosti skutku, které obviněný vznesl v rámci své dovolací argumentace. Takovéto výtky zůstávají svojí podstatou vyjádřením jakési nespokojenosti obviněného, kterým však nelze ani v nejmenším přisvědčit. Z rozhodnutí soudů obou stupňů je zcela zřejmé, pro jaké jednání byl dovolatel stíhán a odsouzen, přičemž ani on sám svoji vinu nepopírá, a stejně tak i důvody a myšlenky, které soudy obou stupňů při rozhodování vedly jsou explicitně vyjádřeny v odůvodnění obou rozsudků. Koneckonců je zcela zřejmé, že obviněný si je vědom toho, co páchal a toto nerozporuje, pouze na podporu svého právního názoru stran posouzení jednání jako pokračujícího trestného činu, které bude rozebráno níže, vznesl i námitku nekonkrétnosti skutku až jako námitku sekundární. Dále lze do tohoto okruhu zařadit i výhrady vůči postavení obviněného v rámci právnické osoby, neboť jejím prostřednictvím nelze dosáhnout ničeho ve prospěch obviněného. Její jádro tkví spíše v posouzení přičitatelnosti jednání právnické osobě podle §8 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, ve znění pozdějších předpisů a bylo by ji tedy možno vznést spíše ve prospěch obviněné právnické osoby, která ovšem není účastníkem dovolacího řízení.
13. Další námitky obviněného pak byly shledány jako zjevně neopodstatněné, neboť ačkoliv by je bylo možno formálně podřadit pod uplatněný dovolací důvod, vyplývaly z odlišného a nesprávného právního posouzení některé dílčí otázky. K tomuto okruhu náleží i výhrada vůči posouzení jednání obviněného jako trvajícího trestného činu, přičemž dovolatel setrval na názoru, že v jeho případě se jedná o pokračující trestný čin. Nejvyššímu soudu není zřejmé, proti čemu se tedy obviněný vymezuje, kdy z poněkud vágního propojení lze dovodit, že se ve spojitosti s námitkou nekonkrétně formulovaného skutku snaží vykreslit situaci omezení jeho obhajovacích práv, aniž by toto mělo oporu v realitě. Skutečnost, že jednotlivé dílčí útoky nejsou rozepsány ve skutkové větě není vadou, která by jakkoliv zpochybnila právní posouzení skutku, neboť soudy na něj pohlížely zcela správně jako na jeden trestný čin. Zároveň není patrno, jakým způsobem mělo dojít k tvrzenému omezení obhajovacích práv, když obviněný ani neuvedl, v čem se cítil zkrácen, respektive jaká část obhajoby mu tímto postupem byla upřena. I tato výtka je tak ve vztahu k předmětu a průběhu řízení zcela neopodstatněná. Druhou výhradou formálně podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod byla pak námitka vůči porušení důležité povinnosti, kdy dovolatel má za to, že tato povinnost měla být důkladně formulována nikoliv pouze odkazem na živnostenský zákon, ale taktéž na zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. S takovýmto výkladem se ovšem nelze ztotožnit. Nejvyššímu soudu není z podaného dovolání zřejmá úvaha, která vedla obviněného k závěru, že povinnost, jejíž porušení je mu kladeno za vinu (§31 odst. 4 živnostenského zákona), musí být navázána na povinnosti podle shora zmíněného zákona. Ustanovení §31 odst. 4 živnostenského zákona sice zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu zmiňuje, avšak pouze ve vztahu k totožné identifikaci prodávajícího. Oba zákony mají za cíl ozřejmit způsob získávání majetkových hodnot, aby byl chráněn veřejný zájem na rozkrývání trestné činnosti a bylo zamezeno jeho maskování v různých obchodních potažmo finančních tocích, což ovšem nemůže automaticky implikovat závěr o nutnosti jejich provázání ve vztahu ke konkrétním povinnostem. Živnostenský zákon v §31 odst. 4 sám zcela explicitně stanovuje povinnost podnikatele nakupujícího zboží bez dokladu (tedy i nové) identifikovat účastníky smluvního stavu, a to způsobem podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Takto formulovaná povinnost je zcela jasná, jednoznačná a srozumitelná a nevyžaduje žádné další zákonné odkazy. Současně se jedná bezpochyby o povinnost, jejíž porušení má za následek právě umožnění legalizace výnosů trestné činnosti, neboť jejím porušením se zakrývá původ zboží pocházející z trestné činnosti (viz blíže ŠÁMAL, Pavel a kol. §216 [Legalizace výnosů z trestné činnosti]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2772, marg. č. 29). Z tohoto vyšel i soud nalézací, když při formulaci skutkové věty specifikoval porušení důležité povinnosti právě touto normou a nelze mu v tomto ohledu tedy ničeho vytknout. Totéž stvrdil a své úvahy pak patřičně rozvedl soud odvolací ve svém rozhodnutí (bod 13 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze). Nejvyšší soud proto pokládá vršení další argumentace na podporu správného užití této právní kvalifikace za nadbytečné, zejména pak k otázce zplnomocnění obviněného k zastupování právnické osoby navenek na základě udělené generální plné moci, a současně prohlašuje, že takto formulovaná dovolací námitka obviněného postrádá jakékoliv opodstatnění.
14. Z dovolání podaného obviněným je zcela zřejmé, že kromě shora uvedených námitek, ke kterým musel Nejvyšší soud zaujmout odmítavé stanovisko, je primární výhradou právní posouzení předmětu trestné činnosti (palet) ve vztahu k subsumpci trestného jednání pod kvalifikovanou skutkovou podstatu. Zjednodušeně řečeno obviněný brojil proti právnímu názoru odvolacího soudu, který vnímal obchodované palety jako jednu věc značné hodnoty, přičemž dovolatel má za to (byť si v částech dovolání protiřečí), že je nutno na ně hledět jako na individuálně určené věci a posuzovat tedy prospěch, který jejich přeprodejem obviněný získal. V tomto ohledu se tak ztotožnil se soudem nalézacím, avšak jen potud, že je třeba zkoumat prospěch, nikoliv v jeho rozsahu, který nalézací soud nesprávně určil jako součet ceny předmětných palet bez zohlednění pořizovacích a dalších nákladů. Na tomto místě lze předeslat, že Nejvyšší soud se s tímto právním názorem dovolatele v této konkrétní otázce ztotožnil. Odvolací soud posoudil jednání vymezené ve skutkové větě jako zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. c) a e) tr. zákoníku. O naplnění všech znaků základní skutkové podstaty v první větě není pochyb a toto nerozporuje ani obviněný. Co se týče kvalifikované skutkové podstaty porušení důležité povinnosti, k tomu Nejvyšší soud osvětlil své odmítavé stanovisko již shora. Je tedy třeba zabývat se toliko skutkovou podstatou podle §216 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kterou dovolací senát shledal jako nepřiléhavou. Odvolací soud vycházel z teze, že palety jsou věcí druhově určenou (bod 11 in fine odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze), přičemž z charakteru obchodu mezi obviněným a svědkem (snaha o docílení co největšího zisku odkupem co největšího množství palet i v budoucnu bez jakýchkoliv nároků na specifika vykupovaných palet pocházejících z trestné činnosti svědka) dovodil nutnost nahlížet na 6 868 ks palet na věc jako celek, a to věc značné hodnoty. V tomto ohledu jsou však úvahy odvolacího soudu nepřiléhavé.
15. Trestného činu podle §216 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku se dopustí pachatel, který na sebe nebo jiného převede výnos pocházející z trestné činnosti, a to ve vztahu k věci značné hodnoty. Musí se však jednat o situaci, kdy konkrétní jedna věc dosahuje značné hodnoty (obraz, šperk) nebo se jedná o věc hromadnou (jídelní servis – blíže ŠÁMAL, Pavel a kol. §216 [Legalizace výnosů z trestné činnosti]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2771–2772, marg. č. 27). Za věc hromadnou je pak možno považovat i soubor věcí individuálně určených považovaných za jeden předmět či celek a náležející jedné osobě (sada obývacího nábytku tvořící architektonický celek, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 447/2004, a dále HUBKOVÁ, Pavlína. §501 [Hromadná věc]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 2). Ve smyslu §216 tr. zákoníku je pak možno za věc hromadnou považovat i částku peněz dosahující hranice požadované hodnoty věci, tedy věcí jinak genericky určených. V takovém případě lze ovšem očekávat, že se jedná o konkrétní obnos, tedy jednu částku dosahující požadované hodnoty a nikoli součet jednotlivých částek (viz. „… ve vztahu k více věcem nebo jiným majetkovým hodnotám není možné hodnotu jednotlivých věcí nebo jednotlivých majetkových hodnot sčítat…“ ŠÁMAL, Pavel a kol. §216 [Legalizace výnosů z trestné činnosti]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2771–2772, marg. č. 27).
16. Ze shora uvedeného je tedy patrné, že úvaha Krajského soudu v Praze označujícího palety za věc druhově určenou a v důsledku toho věc značné hodnoty je nelogická a nesprávná. Ačkoliv se jedná o předměty vyráběné sériově, totožných vlastností a určení, nečiní to z nich věci genericky určené, ale nejvýše věci zastupitelné. Nadto není ani podstatné a na tomto místě účelné se podrobně zabývat jejich povahou z hlediska tohoto dělení, neboť ze všech skutkových okolností je patrno, že se nemůže jednat ani o věc hromadnou. Z provedeného dokazování, včetně výpovědi obviněného naprosto jednoznačně vyplynulo, že předmětné palety byly odcizovány průběžně vždy po menším počtu kusů z naloženého auta mířícího k zákazníkovi tak, aby bylo možné jejich absenci ve skladových zásobách konečného zákazníka zastřít. Nejednalo se tedy o jednu dodávku mířící k budoucímu majiteli (viz srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017 sp. zn. 4 Tdo 345/2017) nebo celek skladového zboží odcizený jeden den jednomu majiteli (viz. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2011 sp. zn. 3 Tdo 793/2011), ale v daném případě o součet jednotlivých kusů palet postupně odcizovaných, byť totožnému majiteli a následně převáděných na obviněného, resp. právnickou osobu, za kterou vystupoval. Takovýto soubor odcizeného zboží tudíž nelze kvalifikovat jako jeden předmět, a tedy věc hromadnou ve smyslu §501 občanského zákoníku, potažmo ve smyslu §216 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Právní posouzení odvolacího soudu v této otázce je tak nesprávné.
17. Současně lze ovšem souhlasit s vyjadřujícím se státním zástupcem, že i přes to, že napadené rozhodnutí trpí shora uvedenou vadou nesprávného právního posouzení, nebylo by jeho zrušení a vyvolání nového rozhodnutí ve věci nikterak účelné. Obviněný byl shledán vinným trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea 1 a odst. 4 písm. c) a e) tr. zákoníku, přičemž, jak bylo shora konstatováno, právní kvalifikace podle §216 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku byla vyhodnocena jako nesprávná. Na druhou stranu jednání obviněného bezpochyby naplnilo kvalifikovanou skutkovou podstatu tohoto zločinu podle odstavce 4 písm. e) a to v podobě porušení důležité povinnosti, jak bylo vyloženo shora. I v případě dalšího dokazování a zjišťování odpovídající právní kvalifikace jednání obviněného ve vztahu k majetkové hodnotě získané trestnou činností by tak nemohlo dojít k natolik zásadní právní změně, aby to mohlo vést ke zlepšení jeho postavení, a to i ohledně uloženého trestu. Obviněný se jednoznačně dopustil zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. e) tr. zákoníku a nelze proto očekávat jakékoliv beneficium nového řízení v kontextu trestu, neboť ten byl již nyní uložen na samé spodní hranici podle §216 odst. 4 tr. zákoníku (rozpětí trestu odnětí svobody od 2 do 8 let), přičemž jeho výkon mu byl podmíněně odložen a na zkušební dobu tří let. Čili i v rámci ukládané zkušební doby nebyla uložena zvýšená její délka a totožně tomu bylo i v rámci uloženého trestu zákazu činnosti, který byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku vyměřen v délce 3 let, tedy v třetině zákonné sazby. Zároveň nelze právní otázce, která byla napadeným rozhodnutím nesprávně posouzena přičítat zásadní význam, neboť v soudní praxi je způsob určení kvalifikačního znaku hodnoty věci, respektive její výše, zcela nesporný.
18. Na shora uvedeném základě tak Nejvyšší soud po zvážení všech rozhodných skutečností a argumentů podané dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 11. 2023
JUDr. František Hrabec
předseda senátu