ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.169.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 169/2023- 799
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 2. 2023 o dovolání, které podal obviněný R. C. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. 9 To 326/2022, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 135/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. C. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 8. 2022, sp. zn. 4 T 135/2021, byl obviněný R. C. uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl podle §254 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
2. Uvedené trestné činnosti se obviněný dopustil podle zjištění soudu prvního stupně zjednodušeně uvedeno tím, že dne 27. 3. 2018 jako jednatel obchodní společnosti L., IČO: XY, se sídlem XY (dále jen jako obchodní společnost „L.“), která byla jednatelem obchodní společnosti R., IČO: XY, se sídlem XY (dále jen jako obchodní společnost „R.“), v úmyslu zbavit se své odpovědnosti za stav a fungování obchodní společnosti R. a odstranit její účetnictví, ačkoli si byl vědom výzvy Finančního úřadu pro hl. m. Prahu, územní pracoviště pro Prahu 4, ze dne 18. 1. 2018, k umožnění zahájení daňové kontroly na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období ledna 2017, převedl svůj obchodní podíl na S. B., nar. XY, kterého téhož dne pouze formálně jmenoval jednatelem, přestože věděl, že S. B. nemá vážný úmysl v činnosti společnosti pokračovat. Obviněný v rozporu se svou zákonnou povinností k řádnému vedení účetnictví na základě účelově sepsaného předávacího protokolu ze dne 27. 3. 2018 pouze předstíral předání účetnictví obchodní společnosti R. S. B., zatímco s ním naložil jiným nezjištěným způsobem, čímž jednak ohrozil majetková práva samotné obchodní společnosti R., která byla dne 17. 3. 2020 zrušena s likvidací, neboť jmenovaný likvidátor JUDr. Patrik Graňák nemohl účetnictví převzít, v důsledku čehož nemohl řádně vykonávat svoji funkci, obviněný tak trvale znemožnil řádné zjištění, přezkoumání a uspořádání majetkových poměrů této obchodní společnosti, a jednak ohrozil řádné vyměření daně, když správci daně neposkytl potřebnou součinnost, v důsledku čehož musel příslušný správce daně doměřit dodatečným platebním výměrem ze dne 15. 3. 2018 daň z přidané hodnoty za zdaňovací období ledna 2017 ve výši 132 559 Kč.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. 9 To 326/2022, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněného
4. Proti uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný R. C. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
5. Podle názoru obviněného usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně bylo zatíženo vadami spočívajícími v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Odvolací soud dále rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel tak nesouhlasil se závěry odvolacího soudu a trval na tom, že se skutku tak, jak byl popsán ve skutkové větě, nedopustil. Byl přesvědčen, že soudy nižších stupňů nesprávně zhodnotily skutkový děj, který neměl oporu v provedeném dokazování. Důkazní řízení bylo v dané věci provedeno nedostatečně, neboť soudy dovozovaly jeho vinu pouze na základě výpovědi svědka S. B. Naopak jeho vlastní výpověď soudy nižších stupňů vyhodnotily jako nepravdivou. Měl za to, že jeho vina nebyla dostatečně prokázána, došlo k porušení zásady principu presumpce neviny, zásady in dubio pro reo, zásady volného hodnocení důkazů, materiální pravdy, zásady oficiality a zásady vyhledávací a bylo tak porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Závěry o jeho vině byly založeny téměř výhradně na výpovědi svědka S. B. a na subjektivním přesvědčení soudů, že dovolatel musel nutně úmyslně jednat tak, jak je popsáno v obžalobě v reakci na oznámení o zahájení daňové kontroly a výzvy k umožnění jejího zahájení správcem daně. Tvrzení svědka S. B. však bylo v hrubém rozporu s jednáními, která učinil tento svědek při koupi i následném převodu obchodního podílu v obchodní společnosti R. Nelze nyní vinit dovolatele, že účetnictví odstranil a naložit s ním blíže nezjištěným způsobem s úmyslem zbavit se své odpovědnosti za stav a fungování obchodní společnosti R., když účetnictví řádně předal. Bylo naopak otázkou, jak s ním bylo naloženo ze strany svědka S. B. Osobní odpovědnost za následné vedení obchodní společnosti měl výhradně svědek S. B. Soudy se nevypořádaly s tím, že S. B. osobně vykonával funkci jednatele, osobně si obstarával přístupové údaje do datové schránky obchodní společnosti R., osobně docházel do bankovních institucí za účelem zřízení přístupových práv k bankovním účtům obchodní společnosti R. a osobně vytvářel ekonomickou činnost, z níž rovněž podával daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, a to minimálně za období od dubna 2018 do srpna 2018, když dosáhl výnosu ve výši 97 680 Kč. Obviněný v přípravném řízení i v řízení před soudem vypovídal konzistentně, od počátku jakoukoliv vinu odmítal. V další části dovolání obviněný obsáhle citoval judikaturu Ústavního soudu a měl za to, že se v dané věci jednalo o tvrzení proti tvrzení. Odůvodnění a posouzení věrohodnosti svědeckých výpovědí považoval dovolatel za zcela nedostatečné a nepřesvědčivé. Závěry obou soudů nižších stupňů tak byly v extrémním rozporu s fakticky provedeným dokazováním a postrádají logické vyhodnocení.
6. Obviněný dále namítl nenaplnění subjektivní stránky trestného činu, který mu byl kladen za vinu. Opakovaně uvedl, že účetní dokumentaci nikterak nezatajoval či činil neupotřebitelnou, neboť účetní dokumentací obchodní společnosti R. z důvodu jejího předání svědkovi B. vůbec nedisponoval. Závěry soudů nižších stupňů ohledně naplnění subjektivní stránky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění považoval za nesprávné, z dokazování spolehlivě nevyplývaly, nejsou podle jeho názoru seznatelné ani ze skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně, v níž není jeho úmysl dostatečně vyjádřen, konečně nevyplývaly ani z dalších rozhodných okolností, popisovaných soudy nižších stupňů v odůvodnění jejich rozhodnutí. Napadená rozhodnutí jsou podle něj nepřezkoumatelná.
7. Soudem prvního stupně byly jako nadbytečné zamítnuty důkazní návrhy spočívající v provedení výslechů jím navrhovaných osob a v zajištění telekomunikačního provozu svědka S. B., které byly způsobilé ozřejmit některé významné nejasnosti ohledně průběhu skutkového děje a zejména ohledně skutečného fungování svědka S. B. jakožto jednatele obchodní společnosti. Dovolatel namítl, že napadená rozhodnutí nebyla řádně odůvodněna, o jeho odsouzení stále panují důvodné pochybnosti. Jeho vina byla shledána pouze na základě svědecké výpovědi, o jejíž věrohodnosti panují důvodné pochybnosti.
8. S ohledem na výše uvedené obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl, popř. aby přikázal odvolacímu soudu, aby věc v nezbytném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
9. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného neměl Nejvyšší soud v době svého rozhodování k dispozici.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
10. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
11. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. podle §265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.
12. Na úvod je třeba zmínit, že obviněný uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
13. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
14. V tomto duchu a naznačeném směru musí být vykládán také nově formulovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl do trestního řádu doplněn jeho novelizací provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022. Šlo především o reakci na rozvinutou judikaturu zejména Ústavního soudu, který dlouhodobě judikuje, že ani Nejvyšší soud nestojí mimo soustavu obecných soudů a že je tudíž též povolán k ochraně základních práv a svobod, takže nemůže ponechat bez povšimnutí zásah do těchto práv v rámci procesu dokazování. Určitou výjimku ze shora rozvedeného přístupu založeného na tom, že Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává proces dokazování a na jeho základě učiněná skutková zjištění, tvoří jen případ tvrzení a prokázání tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, z nichž jsou skutková zjištění vyvozována, pokud zároveň učiní dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání [nyní podle nově formulovaného §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Jde především o případy týkající se pro rozhodnutí významných (tj. rozhodných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, pokud konkrétní skutkové zjištění nevyplývá z žádného provedeného důkazu, pokud se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných (tj. absolutně neúčinných) důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ důkazů opomenutých), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení, jako jsou zásada volného hodnocení důkazů, zásada vyhledávací a presumpce neviny. Taková existence zjevného (extrémního) nesouladu by mohla naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a odůvodnit mimořádný zásah do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, a to ani po uvedeném doplnění trestního řádu o nově formulovaný dovolací důvod. Tento extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Tvrzení nedostatků skutkových zjištění, která nelze oddělovat od nesprávné právní kvalifikace, samo o sobě nezakládá důvod pro zásah dovolacího soudu, jak uznal i Ústavní soud ve stanovisku ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
16. Nejvyšší soud připomíná, že zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval (v tomto případě srov. zejména str. 3 - 5 odůvodnění jeho usnesení) a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002). Takové námitky dovolatele samy o sobě nenaplňují dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (podobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014).
b) K uplatněným námitkám obviněného
17. Na úvod lze uvést, že obviněný vznesl námitky, které jemu uplatněným dovolacím důvodům (ani žádným jiným) neodpovídají. Jeho dovolání bylo ve své podstatě a zjednodušeně uvedeno postaveno na polemice se skutkovými závěry učiněnými soudy nižších stupňů a jejich náhledem na hodnocení důkazů, zejména pokud jde o hodnocení věrohodnosti svědka S. B. a pravdivosti jeho výpovědi. Obviněný sveřepě uplatňoval svou verzi skutkového děje, že úplné a řádné účetnictví předal svědkovi S. B., v řízení podle něj nebyl prokázán opak, a proto měl být obžaloby zproštěn. V tomto směru jde o opakované námitky obviněného, s nimiž se vypořádaly oba soudy nižších stupňů.
18. Obviněný svými námitkami brojil především proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a v dovolání předkládal vlastní verzi skutkového děje, kterou žádal právně posoudit, což jsou námitky zásadně neodpovídající dovolacím důvodům, jak bylo uvedeno shora. Nejvyšší soud totiž není další (třetí) soudní instancí s plnohodnotným přezkumem závěrů soudů nižších stupňů, takto jeho role a postavení v trestním řízení nebylo koncipováno, na tom nic nezměnilo ani doplnění nového dovolacího důvodu uvedeného v nynějším §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní . 6. vydání. Praha: Leges, 2021, str. 180 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu. Před dovolacím soudem se ale dokazování zásadně neprovádí (viz §265r odst. 7 tr. ř.). Proto je též zcela důvodná koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jímž mají být napravovány jen zásadní vady právního posouzení, případně úzce vymezený okruh vad procesních majících povahu zmatečných důvodů, pro které nemůže napadené pravomocné rozhodnutí obstát. Mezi takové vady se ovšem zásadně neřadí vady dokazování, při němž dochází k utváření závěrů o skutkovém ději, jenž je kladen obviněným za vinu. Naopak Nejvyšší soud, který sám dokazování zásadně neprovádí, musí vycházet ze závěrů soudů nižších stupňů, které samy důkazní prostředky provedly a důkazy z nich vyplývající mohly též náležitě vyhodnotit, jak bylo naznačeno shora. Nemá tak být arbitrem v polemice o tom, jaké skutkové závěry učinit na základě hodnocení důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků.
20. Nejvyšší soud na shora vymezený okruh námitek obviněného ohledně skutkového stavu, rozsahu dokazování, použitelnosti jednotlivých důkazů a případně dalších ryze procesních výhrad nahlížel ve světle judikatury Ústavního soudu, přitom nezjistil ani porušení základních práv obviněného, a to ani práva na spravedlivý proces. Dovolací soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění zmíněných dovolacích námitek tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu [srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu]. V daném případě však žádný nesoulad, natožpak extrémní, mezi důkazy vyplývajícími z provedených důkazních prostředků a na jejich základě dovozeným skutkovým stavem neshledal. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dostatečné dokazování, aby na jeho základě učinily skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku rozsudku soudu prvního stupně, jakož i v použité právní kvalifikaci.
21. Pokud šlo o zamítnutí jeho návrhů na doplnění dokazování, odvolací soud dostatečně vysvětlil, proč jeho návrhům nevyhověl (bod 23, str. 5), když uvedl, že obviněným tvrzené skutečnosti neměly relevantní souvislosti s předmětem řízení.
22. Také nesouhlas obviněného s posouzením subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu je založen výlučně na polemice se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, obviněný i v tomto případě vlastně namítal jen to, že účetnictví předal novému jednateli a nabyvateli obchodního podílu, svědkovi S. B.
23. Soudy nižších stupňů však zcela důvodně vycházely především z výpovědi svědka S. B., který již v rámci v přípravném řízení potvrdil, že se jednalo pouze o fiktivní převzetí obchodní společnosti a vše bylo jen na oko. O tom, že se jednalo o tzv. bílého koně, svědčil i fakt, že šlo o nemocného a nemajetného důchodce, který figuroval v dalších 19 obchodních společnostech, který nijak nepodnikal, neměl ani bankovní účet apod., jen se za úplatu nechával napsat do orgánů obchodních společností. Obviněný tak podle důvodných závěrů soudů nižších stupňů pouze předstíral předání účetnictví svědku S. B., ve skutečnosti mu žádné účetnictví nepředal a zašantročil jej. Tomu odpovídá i závěr soudů nižších stupňů o motivaci obviněného vztažené k posloupnosti jeho kroků a postupu správce daně. V tomto ohledu ale jde skutečně o skutkové závěry soudů nižších stupňů, které mají svůj podklad v provedeném dokazování a vyhodnocení důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků, což je doména zejména soudu prvního stupně (s možnou případnou korekcí před soudem druhého stupně), jak bylo rozvedeno shora. Nejvyšší soud vychází ze skutkových závěrů soudů nižších stupňů a nikoli z verze předestřené obviněným v dovolání. Již shora bylo proto vysvětleno, že skutkové okolnosti případu byly zcela jiné, než je uváděl obviněný na podporu své obhajoby.
24. Dovolání obviněného R. C. z nastíněných důvodů nemohlo obstát a bylo třeba jej odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než je uvedeno v §265b tr. řádu. Pokud jde o skutkové závěry soudů nižších stupňů, lze v plném rozsahu odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí (viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně zejména na str. 8-10 a odůvodnění usnesení odvolacího soudu zejména na str. 4-6).
IV. Závěrečné shrnutí
25. Lze tak shrnout, že dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. byly obviněným uplatněny jen formálně, ve skutečnosti jeho dovolací námitky neodpovídají uplatněným ani žádným jiným dovolacím důvodům.
26. Vzhledem ke všem shora zmíněným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 2. 2023
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu