ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.209.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 209/2023- 99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2023 o dovolání, které podala obviněná právnická osoba M.-C., IČO: XY, se sídlem XY, zastoupená opatrovníkem P. A., bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2022, sp. zn. 3 To 185/2022, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 25/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné právnické osoby M.-C. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2022, sp. zn. 2 T 25/2022, byla obviněná právnická osoba M.-C., IČO: XY, se sídlem XY (dále jen obviněná nebo „M.-C.“), zastoupená opatrovníkem P. A., uznána vinnou přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 2 alinea 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), za nějž jí byl podle §254 odst. 2 tr. zákoníku a §18 odst. 1, odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „t. o. p. o.“), a §68 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 25 denních sazeb po 1000 Kč, tedy celkem ve výši 25 000 Kč.
2. Uvedeného trestného činu se podle rozsudku soudu prvního stupně obviněná dopustila (zjednodušeně uvedeno) následovně. Obviněné bylo §8 odst. 1 písm. a) a podle §8 odst. 2 písm. a) t. o. p. o. přičítáno jednání jejích jednatelek, a sice v době do 25. 3. 2017 Š. A. a od 9. 8. 2017 E. M. Konkrétně šlo o jejich jednání v době od 8. 2. 2014 do 31. 12. 2018 spočívající v tom, že uvedené jednatelky jako osoby odpovědné za pravdivost údajů zakládaných do sbírky listin v obchodním rejstříku, v úmyslu ohrozit nebo omezit práva věřitelů na uspokojení splatných pohledávek za obviněnou, bez zbytečného odkladu od vzniku rozhodné skutečnosti nesplnily zákonnou povinnost a neuložily do sbírky listin žádné listiny sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku této obchodní společnosti specifikované v §66 písm. c) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších změn, a to konkrétně výroční zprávy, řádné, mimořádné a konsolidované účetní závěrky, nejsou-li součástí výroční zprávy, stanoví-li povinnost jejich uložení do sbírky listin zákon upravující účetnictví osob a vyžaduje-li jejich vyhotovení jiný zákon, tedy kupř. rozvahu, výkaz zisků a ztrát, přílohy k účetní závěrce, jež slouží k přehledu o stavu hospodaření a majetku této obchodní společnosti za kalendářní roky 2012 až 2017. Tímto jejich jednáním došlo k omezení a ohrožení práv věřitelů obviněné, kterým byla znemožněna orientace v ekonomické situaci svého dlužníka při aktivním vymáhání pohledávek. Jednalo se konkrétně o obchodní společnost DIES CZ, spol. s r. o., IČO: 25537288 (dále jen obchodní společnost „DIES CZ“), které nebylo za období od listopadu 2015 do června 2016 uhrazeno nájemné ve výši 377 576,22 Kč za užívání nebytových prostor, jehož byla nucena se domáhat v civilním řízení vedeném před Městským soudem v Brně, který jí tuto částku s příslušenstvím přiznal pravomocným rozsudkem ze dne 5. 9. 2019, sp. zn. 42 C 120/2018 (následně neúspěšně exekvovaném). Dále obchodní společnosti DIES CZ nebylo za období od června 2016 do dubna 2017 uhrazeno nájemné ve výši 459 865,79 Kč za užívání týchž prostor, zaplacení nájemného se věřitel domáhá v civilním řízení vedeném u Městského soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 17 C 130/2020, uložil dlužníkovi uvedenou částku zaplatit, avšak tento rozsudek dosud nenabyl právní moci. Přitom poškozená obchodní společnost DIES CZ mohla při znalosti listin sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku obviněné ukončit nájemní vztah dříve a nepovolit odklad splátek.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 11. 2022, sp. zn. 3 To 185/2022, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněné právnické osoby
4. Proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení skutku a v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a to s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ač v době podání dovolání byl tento důvod uveden v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
5. Konkrétně (po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení) obviněná namítla, že odvolací soud podle jejího názoru zcela převzal závěry soudu prvního stupně, aniž by se vypořádal s námitkami obsaženými v jejím odvolání. Soud prvního stupně posoudil skutkový stav čistě formalisticky a nezohlednil specifické okolnosti projednávané trestní věci. Pro spáchání uvedeného přečinu je totiž nezbytné, aby do obchodního rejstříku byly bez zbytečného odkladu uloženy požadované a označené listiny a v důsledku toho došlo k ohrožení nebo omezení jiného na právech. Obviněná právnická osoba nerezignovala na kontrolu a ověřování, zda účetní poradce zakládal nezbytné listiny do obchodního rejstříku. Účetní podklady neměla fakticky k dispozici, neboť se nacházely u jednotlivých účetních firem, které měly vypracovat daňová přiznání, podat je finančnímu úřadu a založit listiny do obchodního rejstříku. Dále obviněná namítla, že od počátku vstupu do nájemního vztahu s obchodní společností DIES CZ existoval dluh na nájemném a poškozená měla informaci, že obviněná nezakládá listiny do obchodního rejstříku. V důsledku nezaložení listin do obchodního rejstříku nedošlo ani k ohrožení nebo omezení práv jiného. Soudy nižších stupňů rovněž nezohlednily, že pohledávky obchodní společnosti DIES CZ byly v plném rozsahu zajištěny zadržovacím právem vůči věcem na předmětu nájmu.
6. Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a sám ji zprostil obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., neboť v obžalobě popsaný skutek není trestným činem.
III. Vyjádření k dovolání právnické osoby
7. K dovolání obviněné právnické osoby se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Nejprve upozornil, že obviněná uplatnila v dovolání důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ač podle slovního vyjádření šlo o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění jeho novelizace provedené zákonem č. 220/2021 Sb.). Uplatněné námitky obviněné však ve skutečnosti byly pouhým opakováním obhajoby uplatňované v předcházejících fázích trestního řízení, s níž se soudy nižších stupňů vypořádaly.
8. Státní zástupce připomněl, že k trestní odpovědnosti za přečin podle §254 odst. 2 alinea 3 tr. zákoníku nepostačuje pouhé nezaložení do sbírky listin účetních závěrek právnické osoby, pokud to současně nemělo vliv na ohrožení nebo omezení na právech jiného subjektu. Soud prvního stupně správně omezil konečný okruh subjektů, vůči nimž mělo dojít k ohrožení na právech v dané ekonomické oblasti v důsledku toho, že za obviněnou nezajistily jednatelky bez zbytečného odkladu uložení předepsaných listin do obchodního rejstříku, ačkoli k tomu byly ze zákona povinny. Obchodní společnost DIES CZ jako nový vlastník nemovitosti s nebytovými prostory disponovala informací, že obviněná byla dříve v prodlení s úhradou nájemného, ale dluhy vždy nakonec uhradila, z čehož vycházela pro případy budoucí. V rámci zkoumání majetkových poměrů však bylo po splatnosti pohledávek přistoupeno k potřebě zkoumání obsahu sbírky listin, kde chyběly příslušné účetní závěrky poskytující relevantní sdělení. Toto ovlivňovalo rozhodování zástupců poškozené, zda bude pokračovat ve smluvních vztazích s obviněnou.
9. Podle státního zástupce se s deklarovaným dovolacím důvodem míjely i výhrady obviněné k rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu. Ani v tomto směru nelze shledat pochybení odvolacího soudu, který přisvědčil předcházejícím závěrům soudu prvního stupně. V návaznosti na rekapitulaci odvolacích námitek odkázal především na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Jeho rozhodnutí přitom zcela dostálo požadavkům vyplývajícím z §134 odst. 2 tr. ř.
10. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
11. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno k případné replice obviněné právnické osobě, která tohoto práva do konání neveřejného zasedání nevyužila.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
12. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
13. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.
14. Obviněná ve svém dovolání odkázala na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem citovala jeho znění účinné do 31. 12. 2021, zjevně tak měla na mysli dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022, tj. ve znění účinném v době sepsání i podání dovolání). Novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. totiž byl do výčtu dovolacích důvodů v §265b odst. 1 tr. ř. vložen nový dovolací důvod, a to pod písm. g), dalším dovolacím důvodům byla přiřazena písmena následující. Ve skutečnosti ale měla mnohem spíše mít na mysli dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť se domáhala přezkumu rozhodnutí soudu odvolacího, který svým usnesením rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, odvolání, proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl podle jejího přesvědčení v řízení mu předcházejícím dán označený důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (k tomu viz výše). Jinými slovy obviněná ani správně neoznačila dovolací důvody, na jejichž základě by dovolací soud měl napadené rozhodnutí, tj. usnesení odvolacího soudu o zamítnutí jejího odvolání, přezkoumat. Tato vada jejího podání však sama o sobě nebyla důvodem, pro který by mělo být její dovolání odmítnuto, jak bude rozvedeno níže, tím byla zjevná neopodstatněnost jejích námitek vzhledem k uplatněnému dovolacímu důvodu.
15. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který ve skutečnosti s chybným odkazem obviněná uplatnila, a to jen ve spojení s dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který obviněná vůbec neoznačila (viz výše), je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
16. Nejvyšší soud dále obecně připomíná, že zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval (v tomto případě srov. zejména str. 3-4 odůvodnění jeho usnesení) a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002). Takové námitky dovolatele samy o sobě nenaplňují dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (podobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014).
b) K vlastním dovolacím námitkám obviněné právnické osoby
17. Nejvyšší soud předně zjistil, že prakticky veškeré námitky deklarované v dovolání obviněná právnická osoba M.-C. uplatnila již v předcházejících stadiích trestního řízení v rámci své obhajoby, byly tak součástí její argumentace před soudem prvního i druhého stupně. Oba soudy nižších stupňů se s nimi také vypořádaly, takže na odůvodnění jejich rozhodnutí lze odkázat, a to především na zevrubné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a závěry týkající se ohrožení konkrétního věřitele. Podobně přesvědčivě se soud prvního stupně vypořádal i s obhajobou obviněné, že za nezaložení listin do sbírky listin mohou sjednaní podnikatelé, kteří jí měli zpracovávat účetnictví. V podrobnostech je možno odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (zejména na bod 14. na str. 6 a následující).
18. Obviněná právnická osoba se dále opětovně bránila námitkou, že povinnost založit listiny do sbírky listin obchodního rejstříku měli sjednaní podnikatelé, kteří pro ni měli zpracovávat účetnictví. Soudy nižších stupňů správně dospěly k závěru, že odpovědnými osobami za zakládání závěrek byly bezesporu postupně obě jednatelky obchodní společnosti M.-C. z titulu jejich funkce jako statutárního orgánu, a to již pravomocně odsouzené Š. A. a E. M. za přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle §254 odst. 2 alinea 3 tr. zákoníku (dovolání prvně jmenované bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 5 Tdo 1166/2022).
19. Podle závěrů soudů nižších stupňů statutární orgán, tedy obě jednatelky obviněné, jak obviněná Š. A., tak i E. M., neposkytovaly prakticky žádnou součinnost a listiny do sbírky listin nezakládaly po dobu několika let. Obě tak svým jednáním ohrozily či omezily práva věřitelů obchodní společnosti M.-C., kteří se nemohli zorientovat v ekonomické situaci dlužníka. O svých zákonných povinnostech statutárního orgánu věděly, neboť již odsouzená E. M. v minulosti závěrky zakládala, a minimálně byly srozuměné s tím, že svým opomenutím mohou ohrozit práva věřitelů, kteří se nebudou moci orientovat v ekonomické situaci obviněné právnické osoby M.-C. a adekvátně se v dané situaci rozhodnout, např. zda pokračovat ve smluvních vztazích se svým dlužníkem, případně jakým způsobem a kdy své splatné pohledávky vymáhat. Z rozsudku soudu prvního stupně je patrné, že se touto otázkou okresní soud zevrubně zabýval. Vedl k tomu dokazování, což jej nakonec přimělo zúžit výčet takto ohrožených věřitelů obviněné, kteří jejím jednáním, kladeným jí v tomto řízení za vinu, byli skutečně ohroženi či omezeni na svých právech. Konkrétně soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že tomu tak bylo jen v případě poškozené obchodní společnosti DIES CZ, která zvažovala, zda má pokračovat ve smluvním vztahu s obviněnou, jaké kroky provést pro vymožení vlastních pohledávek, přitom se zajímala o ekonomický stav obviněné a nahlížela prostřednictvím označených fyzických osob jednajících v jejím zájmu do sbírky listin obchodního rejstříku na obviněnou.
20. Obviněná právnická osoba M.-C. tak svými námitkami brojila především proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a v dovolání předkládala vlastní verzi skutkového děje, kterou žádala právně posoudit, což jsou námitky zásadně neodpovídající dovolacím důvodům, jak bylo uvedeno shora. Nejvyšší soud ovšem není další (třetí) soudní instancí s plnohodnotným přezkumem závěrů soudů nižších stupňů, takto jeho role a postavení v trestním řízení nebylo koncipováno, na tom nic nezměnilo ani doplnění nového dovolacího důvodu uvedeného v nynějším §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
21. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní . 6. vydání. Praha: Leges, 2021, str. 180 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu. Před dovolacím soudem se ale dokazování zásadně neprovádí (viz §265r odst. 7 tr. ř.). Proto je též zcela důvodná koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jímž mají být napravovány jen zásadní vady právního posouzení, případně úzce vymezený okruh vad procesních majících povahu zmatečných důvodů, pro které nemůže napadené pravomocné rozhodnutí obstát. Mezi takové vady se ovšem zásadně neřadí vady dokazování, při němž dochází k utváření závěrů o skutkovém ději, jenž je kladen obviněným za vinu. Naopak Nejvyšší soud, který sám dokazování zásadně neprovádí, musí vycházet ze závěrů soudů nižších stupňů, které samy důkazní prostředky provedly a důkazy z nich vyplývající mohly též náležitě vyhodnotit, jak bylo naznačeno shora. Nemá tak být arbitrem v polemice o tom, jaké skutkové závěry učinit na základě hodnocení důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků.
22. Nejvyšší soud na shora vymezený okruh námitek obviněné právnické osoby M.-C. ohledně skutkového stavu, rozsahu dokazování, použitelnosti jednotlivých důkazů a případně dalších ryze procesních výhrad nahlížel ve světle judikatury Ústavního soudu, přitom nezjistil ani porušení základních práv obviněné, a to ani práva na spravedlivý proces. Dovolací soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění zmíněných dovolacích námitek tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu [srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu]. V daném případě však žádný nesoulad, natožpak extrémní, mezi důkazy vyplývajícími z provedených důkazních prostředků a na jejich základě dovozeným skutkovým stavem neshledal. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dostatečné dokazování, aby na jeho základě učinily skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, jakož i v použité právní kvalifikaci.
23. Jen s notnou mírou benevolence (i vzhledem k výše uvedenému) tak lze za námitky nesprávného právního posouzení skutku označit ty výhrady obviněné právnické osoby, jimiž zpochybňovala vlastní odpovědnost za nezaložení označených listin do sbírky listin jako součásti obchodního rejstříku, resp. znaku ohrožení či omezení práv jiného. K tomu je však třeba upozornit, že je třeba vycházet ze skutkových závěrů soudů nižších stupňů a nikoli z verze předestřené obviněnou v dovolání. Již shora bylo proto vysvětleno, že skutkové okolnosti případu byly zcela jiné, než uváděla obviněná na podporu své obhajoby.
24. Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 2 alinea 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného ohrozí nebo omezí na právech tím, že bez zbytečného odkladu nepodá návrh na zápis zákonem stanoveného údaje do obchodního rejstříku, nadačního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností nebo rejstříku společenství vlastníků jednotek nebo neuloží listinu do sbírky listin, ač je k tomu podle zákona nebo smlouvy povinen. Jde tedy o konkrétně ohrožovací trestný čin, jehož následkem je ohrožení majetkových práv konkrétních osob. Musí dojít k ohrožení majetkových práv nejméně jedné konkrétní osoby odlišné od pachatele. Objektem tohoto trestného činu je zájem na publikaci označených údajů a dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole v příslušných veřejných rejstřících a na jejich pravdivosti. Pachatelem může být fyzická nebo právnická osoba.
25. Pokud šlo o ohrožení a omezení jiného na právech, právě absence označených dokumentů ve sbírce listin negativně ovlivnila možnost obchodní společnosti DIES CZ úspěšně se domoci svých pohledávek a možnost zjistit rozsah uspokojení svých pohledávek z majetku jmenované obchodní společnosti jako dlužníka. Ohledně prodlení v podobě neuhrazeného nájemného a špatné platební morálky obviněné, měla obchodní společnost DIES CZ jako nový vlastník nemovitosti s nebytovými prostory informaci, avšak v minulosti byly vždy obviněnou (resp. jejím jménem jednajícími jednatelkami) dlužné částky na nájemném (byť s prodlením) uhrazeny, jak vyplynulo zejména z vyjádření svědka R. H. (viz rozhodnutí soudu prvního stupně bod 6., str. 3-4). Pokud by obchodní společnost DIES CZ znala stav hospodaření a majetku obchodní společnosti M.-C., vedlo by to podle svědka k dřívějšímu ukončení nájemního vztahu z jejich strany.
26. Tvrzení obviněné právnické osoby M.-C., že to byly jednotlivé účetní společnosti, které měly založit účetní doklady do sbírky listin jako součásti obchodního rejstříku, lze charakterizovat pouze jako snahu obviněné právnické osoby zprostit se vlastní odpovědnosti. Obviněná prostřednictvím svých jediných jednatelek a společnic byla odpovědnou za zakládání účetních závěrek do sbírky listin při obchodním rejstříku. Nemůže uspět její obrana, že tuto svou zákonnou povinnost smluvně převedla na zjednané další podnikatele, pokud současně ke splnění této povinnosti neposkytla součinnost, její plnění nekontrolovala, nevymáhala a případně nenapravila zjištěné nedostatky. Především ale účetní společnosti v mandátních smlouvách neměli sjednanou povinnost ukládat zákonem stanovené listiny, v tomto případě zejména účetní roční závěrky, do sbírky listin v obchodním rejstříku, proto tak také nečinily. Tuto povinnost měly již odsouzené jednatelky obviněné. Pouze v mandátní smlouvě s účetní společností V. N. byla zakotvena povinnost mandatáře zasílat účetní uzávěrky do obchodního rejstříku v rozsahu daném zákonem a nést odpovědnost za škodu vzniklou nesplněním těchto povinností, k čemuž však z důvodů na straně obviněné vzhledem k její nečinnosti nedošlo a listiny do sbírky listin založeny nebyly. Ostatně i v tomto případě by byla nezbytná součinnost obou jednatelek obviněné, neboť účetní závěrku by musela schválit jimi svolaná valná hromada, teprve pak by ji bylo možno nechat do sbírky listin obchodního rejstříku zaslat. Nic z toho ovšem nenastalo. V tomto směru lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů (zejména rozsudku soudu prvního stupně na str. 8-9, resp. usnesení odvolacího soudu na str. 3-4).
27. Nejvyšší soud z uvedených důvodů považuje ty dovolací námitky obviněné právnické osoby, které odpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu, za zjevně neopodstatněné a zároveň zcela souhlasí se závěry soudů nižších stupňů, že obviněná svým jednáním naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 2 alinea 3 tr. zákoníku. Lze tak uzavřít, že soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, aby na jeho základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Své hodnotící úvahy soudy nižších stupňů pečlivě vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí, přičemž se nijak neodchýlily od výsledků dokazování, v rámci hodnocení jednotlivých důkazů nedošlo z jejich strany k deformaci jejich obsahu a závěr o pachatelství obviněné vychází z logického vyhodnocení všech ve věci opatřených a v hlavním líčení provedených důkazních prostředků. V tomto směru lze odkázat na příslušné pasáže odůvodnění jejich rozhodnutí.
V. Závěrečné shrnutí
28. Vzhledem ke všem shora zmíněným důvodům Nejvyšší soud dovolání obviněné právnické osoby M.-C. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 3. 2023
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu