ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.240.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 240/2023- 2127
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2023 o dovolání, které podal obviněný D. F. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, fakticky bytem XY č. XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 4 To 142/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 4 T 113/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. F. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obviněný D. F. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 3. 2022, sp. zn. 4 T 113/2019, uznán vinným v bodě 1. a 2. pokračujícím zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“) a v bodě 2. též přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu byl uložen podle §240 odst. 2 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku společný úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 30 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 60 měsíců. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2, 3 a 5 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i peněžitý trest v počtu 180 denních sazeb s výší denní sazby 2 500 Kč, celkem ve výši 450 000 Kč. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věci konkretizovaný v tomto výroku rozsudku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost Philip Morris Brands Sàrl Neuchȃtel se sídlem ve Švýcarsku odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti všem výrokům citovaného rozsudku podal odvolání obviněný D. F. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné v neprospěch obviněného, který je směřoval pouze proti výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě rozhodl z podnětu obou podaných odvolání rozsudkem ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 4 To 142/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl tak, že obviněnému D. F. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podmíněně odložil podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu 5 let. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2, 3 a 5 tr. zákoníku dále obviněnému uložil peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb s výší denní sazby 500 Kč, celkem ve výši 50 000 Kč. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku odvolací soud rovněž obviněnému uložil trest propadnutí věci konkretizovaný v tomto rozsudku. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
3. Skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, se ve stručnosti dopustil tím, že
jednak od 6. 6. 2018 do 8. 8. 2018 v XY a v XY se záměrem vyhnout se platbě spotřební daně, ačkoliv věděl, že na daňovém území České republiky musí být tabákové výrobky označeny českou tabákovou nálepkou, získal 970 000 kusů cigaret, které nebyly označeny českou tabákovou nálepkou, a to bez účetních dokladů, které za účelem jejich další distribuce dovezl spoluobviněným V. K. a V. J. do jejího bydliště v XY ulici č. p. XY, XY, čímž porušil ustanovení §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), a způsobil tak únik na spotřební dani ve výši 2 551 100 Kč,
jednak od přesně nezjištěného dne do 12. 9. 2018 v XY, se záměrem vyhnout se platbě spotřební daně, ač věděl, že na daňovém území České republiky musí být tabákové výrobky označeny českou tabákovou nálepkou, získal přesně nezjištěné množství cigaret za účelem jejich prodeje, a to bez účetních dokladů a bez označení těchto cigaret českou tabákovou nálepkou, přičemž při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor a pozemků, které byly uskutečněny dne 12. 9. 2018, bylo u něj zajištěno 87 848 kusů cigaret, a to 9 999 ks značky Marlboro, 8 509 ks značky Compliment, 69 200 ks značky Marble, 60 ks značky LM, 40 ks značky Winston, uschovaných v ulici XY č. p. XY, v XY, v bytě obviněného a v hospodářské budově na stejné adrese i v obviněným užívaných motorových vozidlech zn. Hyundai Santa Fe, RZ XY, zn. Chrysler, RZ XY, čímž porušil ustanovení §114 odst. 2 zákona o spotřebních daních a způsobil tím únik na spotřební dani ve výši 231 040 Kč. Přitom s ohledem na způsob, jak tyto cigarety získal, a s vědomím, že nejsou označeny českými tabákovými nálepkami, rovněž věděl, že se jde o napodobeniny krabiček s ochrannými známkami zn. Marlboro č. zápisu 152790 a 167568 držitele Philip Morris Brands Sàrl Neuchȃtel, zn.Complimet č. zápisu 69040 držitele Joh.Wilh von Eicken GmbH & co. LüBeck, čímž porušil ustanovení §8 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů.
II. Dovolání obviněného
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný D. F. dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Podle přesvědčení obviněného rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků zločinu podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku jsou založena na procesně nepoužitelném důkazu, a to výslechu obviněného V. K. ze dne 9. 5. 2019, který byl proveden ještě před sdělením obvinění dovolateli, přičemž rozhodné zjištění, z něhož soudy nižších stupňů dovodily počet cigaret a vypočetly rozsah zkrácení spotřební daně, vycházelo právě z této výpovědi spoluobviněného. Tento důkaz nebylo možno v trestním řízení použít, neboť výslech spoluobviněného policejní orgán po zahájení trestního stíhání dovolatele nezopakoval a u hlavního líčení spoluobviněný V. K. o počtu kartonů v krabici označené nálepkou „televizor“ nevypovídal. Dovolatel vyjádřil nesouhlas s názorem odvolacího soudu o procesní použitelnosti tohoto důkazu za situace, že tato výpověď spoluobviněného byla podle §207 odst. 2 tr. ř. přečtena u hlavního líčení, byť mu byl osobně přítomen. Podle dovolatele je tato výpověď procesně použitelným důkazem pouze ve vztahu k osobě, která ji učinila, nikoli však při posuzování viny dovolatele, neboť tomu brání ustanovení §158 odst. 9 tr. ř. Shodný právní názor v této otázce potvrdil i Vrchní soud v Olomouci ve svém rozsudku ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 5 To 27/2021, v němž uvedl, že přečtení takové výpovědi podle §207 odst. 2 tr. ř., kterou spoluobviněný u hlavního líčení již nezopakoval a ani ji nepotvrdil jako správnou, založilo její využitelnost pouze proti samotnému nositeli tohoto důkazu. Ve vztahu k osobě spoluobviněného (rozuměj dovolatele), jehož trestní stíhání bylo zahájeno později, než byla učiněna tato již nezopakovaná a nepotvrzená výpověď, však nikoli.
6. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že soudy nižších stupňů učinily nesprávný právní závěr, pokud posoudily jednání popsané v bodech 1. a 2. výroku o vině jako pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2, písm. a), c) tr. zákoníku. Podle názoru obviněného nejde o pokračování v trestném činu, ale z hlediska věcného, časového, místního a procesního o totožný skutek, neboť jednání popsané v bodě 2. ( správně v bodě 1. ) výroku o vině je svým popisem pouhou podmnožinou jednání popsaného v bodě 2. výroku o vině, pro které byl již dříve pravomocně odsouzen rozsudkem Okresním soudem v Karviné ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 10 T 7/2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2019, sp. zn. 3 To 409/2019. Podle přesvědčení obviněného byla věc nesprávně právně posouzena z hlediska totožnosti skutku, ve věci mělo být rozhodnuto o zastavení jeho trestního stíhání podle §223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. h) tr. ř., jak původně rozhodl Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 4 T 113/2019, které zrušil Krajský soud v Ostravě svým usnesením ze dne 21. 10. 2021, sp. zn. 4 To 205/2021. Přitom argumentace k těmto jeho opakovaným námitkám v bodech 28. až 30. rozsudku odvolacího soudu není podle obviněného přesvědčivá, neboť z hlediska totožnosti skutku je nepodstatné, že jednání popsané v bodě 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně bylo ukončeno dne 8. 8. 2018. Podstata jeho jednání totiž spočívá v získání 970 000 kusů cigaret za účelem jejich další distribuce. Přitom totožné jednání bylo podstatně obecněji popsáno v bodě 2. výroku o vině v předchozím pravomocném rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 10 T 7/2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2019, sp. zn. 3 To 409/2019, v němž je uvedeno, že se jednalo o „přesně nezjištěné množství cigaret“, které bylo získáno za „účelem jejich prodeje“ v popisu skutku „neuvedeným osobám“, byť přesně nezjištěné množství cigaret ve stejném časovém období bylo vyjádřeno nejméně počtem cigaret zajištěných při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor. Obviněný vyslovil přesvědčení, že tyto předchozí rozsudky, jimiž byl odsouzen v bodě 2. výroku o vině, se vztahují i k jiným cigaretám než k těm, které byly zajištěny dne 12. 9. 2018 v rámci domovní prohlídky a prohlídek jiných prostor, tedy i k cigaretám získaným v období od 6. 6. 2018 do 8. 8. 2018, které podle výroku o vině v bodě 1. rozsudku soudu prvního stupně distribuoval V. J. a V. K., a to právě s ohledem na skutečnost, že ve výroku o vině v bodě 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně je mu kladen za vinu prodej cigaret ve stejném období neurčeným osobám a získání nezdaněných cigaret za účelem dalšího prodeje. Z tohoto hlediska je přitom nerozhodné, že jednání pod bodem 1. výroku o vině popřel.
7. Obviněný dále namítl, že se předmětné trestné činnosti měl dopouštět dlouhodobě, nejméně po dobu několika měsíců, vymezená časová období se vzájemně překrývala a je nepodstatné, že domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor proběhla v konkrétní den a prakticky završila toto delší dobu páchanou trestnou činnost i z hlediska zjištění minimálního počtu získaných cigaret a určení rozsahu zkrácení spotřební daně. Jednání, které je mu kladeno za vinu v bodě 1. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, je pouze součástí (podmnožinou) jednání popsaného pod bodem 2. téhož rozsudku, za které byl již pravomocně odsouzen, jak ostatně soud prvního stupně správně vysvětlil v bodech 5. a 6. svého usnesení ze dne 10. 2. 2021, které však bylo zrušeno odvolacím soudem. Podle obviněného tedy není pravdou, že v popisu jednání pod bodem 2. výroku o vině je významné pouze to, že dne 12. 9. 2018 bylo při domovní prohlídce v jeho bydlišti a při prohlídce jiných prostor zajištěno uvedené množství cigaret, neboť jednání v bodě 1. a 2. výroku o vině na sebe navazovala, jen v bodě 2. bylo vymezeno šířeji. V rámci prohlídek nalezené cigarety tudíž byly tytéž, které získal v rámci jednání popsaného pod bodem 1. výroku o vině, a nestihl jejich distribuci. Soudy stanovená výše úniku na spotřební dani v částce nejméně 231 040 Kč pak logicky zahrnuje i přesně vyčíslený únik na spotřební dani v částce 2 551 100 Kč, který je popsán v bodě 1. výroku o vině. Podstatou jednání popsaného pod bodem 2. výroku o vině totiž bylo, že „získal přesně nezjištěné množství cigaret za účelem prodeje“, přičemž bylo při prohlídkách dne 12. 9. 2018 zajištěno konkrétní množství cigaret, k nimž je nutno započíst i oněch 970 000 kusů distribuovaných V. K. a V. J. v období od 6. 6. 2018 do 8. 8. 2018. Základem skutku totiž není množství cigaret, ale obecněji vymezené jednání, přičemž množství cigaret má význam pouze pro výpočet minimální výše úniku na spotřební dani a není základem skutku, který spočívá v tom, že od nezjištěné osoby získával za účelem další distribuce cigarety, které před touto distribucí skladoval ve svém bydlišti a prostorách s ním souvisejících. V této souvislosti totiž nelze pominout, že původně byl stíhán pro výrazně větší rozsah zkrácení spotřební daně, neboť od března 2018 měl od něj převzít dalších nejméně 500 000 kusů cigaret M. W. a rovněž již v květnu 2018 měl distribuovat cigarety V. K. a V. J. Podle obviněného veškeré jednání představovalo jediný totožný skutek, o kterém bylo rozhodnuto již předchozím pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 10 T 7/2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2019, sp. zn. 3 To 409/2019.
8. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
9. Do doby rozhodnutí o dovolání obviněného nebylo Nejvyššímu soudu doručeno vyjádření nejvyššího státního zástupce.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
10. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
11. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele svým obsahem odpovídaly takovému důvodu. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by mu bylo možné podřadit uplatněné výhrady, Nejvyšší soud zpravidla odmítne dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).
12. Obviněný opřel své dovolání o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. První z těchto důvodů je možno uplatnit v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod je tudíž určen k nápravě tří okruhů vad v procesu dokazování, ale jeho existenci nelze dovodit z pouhé polemiky o tom, jaké důkazy byly provedeny, jak je soudy hodnotily a jaké skutkové závěry z nich vyvodily.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou citovaného dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tomu tak zejména v případě, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad pro závěr o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Ani na základě tohoto dovolacího důvodu však nelze přezkoumávat správnost a úplnost skutkového stavu podle §2 odst. 5 tr. ř. či prověřovat zákonnost provedeného dokazování ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. jakožto otázek práva procesního. Nejvyšší soud se nemůže bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění učiněného v předcházejícím stadiu řízení a je zásadně vázán zjištěným skutkovým stavem soudů obou stupňů.
b) K námitkám obviněného
14. Podstatou námitek, které obviněný D. F. podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a které odpovídají jeho druhé alternativě, jsou založeny na tvrzení obviněného o vadném použití důkazu, konkrétně výpovědi původně spoluobviněného V. K. zařazené na č. l. 410 až 417 spis, kterou však učinil před zahájením trestního stíhání proti dovolateli. S ohledem na skutečnost, že výslech spoluobviněného V. K. nebyl následně po zahájení trestního stíhání proti obviněnému D. F. policejním orgánem proveden znovu a tento spoluobviněný ke skutečnostem týkajícím se dovolatele a množství jím dodaných cigaret ve vztahu k dílčímu skutku popsanému v bodě 1. výroku rozsudku soudu prvního stupně nevypovídal v hlavním líčení, ani nepotvrdil správnost své původní výpovědi z přípravného řízení, nelze tento důkaz použít při objasnění viny dovolatele, a po jejím přečtení v hlavním líčení podle §207 odst. 2 tr. ř. Obsah uvedené výpovědi mohly soudy použít pouze jako důkaz vůči spoluobviněnému V. K. Takto uplatněná námitka obviněným D. F. je však zjevně neopodstatněná.
15. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ten opřel svůj závěr o množství cigaret dodaných obviněným V. K. a V. J. do jejího bydliště v XY ulici č. XY v XY primárně o kamerové záznamy ze sledování osob a věcí v období od 6. 6. 2018 do 8. 8. 2018. Z těchto záznamů vyplývá, že obviněný D. F. dovezl do bydliště V. J. krabice, tašky a pytle, které zde od něj přebírali právě V. K. a V. J. Soud prvního stupně neuvěřil obhajobě obviněného, podle níž se v krabicích nacházelo jiné zboží, například potraviny, svíčky, nikoli cigarety (viz bod 16. až 18., 24. a 25 odůvodnění jeho rozsudku), a učinil zjištění, že dovolatel předal oběma jmenovaným celkem 97 krabic, přičemž v každé z nich bylo vloženo 50 kartonů cigaret nezjištěných značek. Podle závěru soudu prvního stupně tak obviněný předal těmto spoluobviněným 970 000 kusů cigaret, které nebyly opatřeny českou tabákovou nálepkou, v důsledku čehož došlo ke zkrácení spotřební daně v celkové výši 2 551 100 Kč. Zjištění o množství cigaret v předávaných obalech učinil soud prvního stupně též na základě skutečnosti, že při domovní prohlídce v bydlišti dovolatele XY, provedené dne 12. 9. 2018 byly právě ve shodné krabici nalezeny řádně neoznačené cigarety v počtu 50 kartonů.
16. Okolnost, že soud prvního stupně v této souvislosti zmínil i výpověď obviněného V. K., z níž čerpal skutková zjištění ohledně viny tohoto spoluobviněného, který byl pravomocně odsouzen rozsudkem ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 4 T 113/2019, neumožňuje závěr tvrzený obviněným, že rozhodná skutková zjištění o jeho vině byla učiněna právě na podkladě této výpovědi. Z obsahu trestního spisu je totiž zřejmé, že primárními a podstatnými důkazy byly pro soud shora zmíněné kamerové záznamy pořízené při sledování osob a věcí a shodná krabice naplněná 50 kusy kartonů neoznačených cigaret zajištěná v bydlišti obviněného při domovní prohlídce dne 12. 9. 2018. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani tvrzení obviněného o procesní nepoužitelnosti výpovědi obviněného V. K. ve vztahu k jeho osobě, neboť, jak správně konstatoval již odvolací soud, v rámci hlavního líčení před soudem prvního stupně dne 16. 7. 2020 obviněný V. K. odmítl vypovídat, byla mu proto podle §207 odst. 2 tr. ř. přečtena jeho výpověď ze dne 13. 9. 2018, kterou stvrdil tím, že si za ní stojí. Nelze tak přijmout nesprávnou interpretaci dovolatele, podle něhož se obviněný V. K. nevyjádřil k této dovolatelem zpochybněné výpovědi jako důkazu použitelného vůči jeho osobě. Rovněž nesprávně dovolatel poukazoval na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 5 To 27/2021, neboť to se na jeho případ nevztahuje. Navíc je nutno zdůraznit ve vztahu k výpovědi obviněného V. K. z přípravného řízení, že v ní popřel, že by mu nekolkované cigarety dodával obviněný D. F., tato výpověď proto má význam pouze ve vztahu k tvrzení, že krabice tzv. televizor byly využívány při dodávkách cigaret, přičemž jedna krabice obsahovala 50 kartonů cigaret.
17. Námitky týkající se nesprávného právního posouzení zjištěného skutku v obou bodech výroku o vině odsuzujícího rozsudku lze jen s velkou mírou tolerance podřadit dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný totiž fakticky nezpochybnil nesprávné použití ustanovení 116 tr. zákoníku, v němž jsou upravena pravidla pro pokračování v trestném činu, nýbrž fakticky obviněný brojil proti skutkovému závěru soudů, podle něhož skutek, resp. útok pokračujícího zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a c) tr. zákoníku pod bodem 1. výroku o vině, je již zahrnut ve skutku posuzovaném v předchozí, již pravomocně skončené trestní věci obviněného. V podrobnostech lze odkázat na srozumitelné a přesvědčivé vysvětlení k totožné odvolací námitce obviněného v bodech 28. až 30. rozsudku odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto může na logické úvahy odvolacího soudu odkázat, navíc jde o opakované tvrzení obviněného, který setrval na své obhajobě uplatňované již před soudy obou stupňů.
18. Pouze na podporu jinak správných úvah soudů obou stupňů lze připomenout, že trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku může být spáchán jako pokračující trestný čin za splnění pravidel uvedených v §116 tr. zákoníku, přičemž dílčím útokem pokračování v tomto trestném činu je tu zpravidla zdaňovací období, za které měla být konkrétní daň nebo jiná obdobná platba přiznána, resp. odvedena (viz rozhodnutí uveřejněná pod č. 41/2016 a č. 29/2005 Sb. rozh. tr.).
19. V případě spotřební daně podle §9 odst. 1 zákona o spotřebních daních povinnost daň ve stanovené lhůtě přiznat a zaplatit vzniká uvedením vybraných výrobků do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky. V tomto smyslu představuje postupné dodávání celkem 970 000 kusů cigaret neoznačených českou tabákovou nálepkou obviněným D. F. za účelem jejich další distribuce spoluobviněným V. K. a V. J. v jimi provozovaných stáncích v průběhu období od 6. 6. 2018 do 8. 8. 2018 první dílčí útok pokračujícího zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, jímž došlo ke zkrácení spotřební daně v částce 2 551 100 Kč. Druhým dílčím útokem tohoto pokračujícího zločinu byl další dovoz a uschování k následné distribuci 87 848 kusů opět neoznačených cigaret v bydlišti obviněného, a v prostorách s ním souvisejících, případně ve vozidlech obviněným užívaných, ohledně nichž byla spotřební daň zkrácena při jejich dovozu na daňové území České republiky ve výši 231 040 Kč. Nelze přitom pochybovat o tom, že takto nalezené a zajištěné neoznačené cigarety nejsou totožné s těmi, které obviněný předal k prodeji spoluobviněným V. K. a V. J., neboť ti si je převzali a následně prodali. Rozhodně nelze uvažovat o tom, že by je snad vrátili obviněnému.
20. Odvolací soud správně konstatoval, že nelze s vědomím výše uvedených skutečností dospět k závěru, že by dílčí skutek popsaný v bodě 2. rozsudku soudu prvního stupně, za který byl obviněný D. F. již odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 10 T 7/2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2019, sp. zn. 3 To 409/2019, byl totožný se skutkem popsaným v bodě 1. výroku rozsudku soudu prvního stupně, jehož se obviněný dopustil v době od 6. 6. 2018 do 8. 8. 2018, tedy v době předcházející provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor dne 12. 9. 2018 v bydlišti obviněného a prostorách s ním souvisejících. Nelze sice zpochybnit skutečnost, že se orgánům činným v trestním řízení nepodařilo objasnit přesnou dobu dovozu předmětných cigaret na daňové území České republiky, nicméně ve vztahu k dílčímu útoku pod bodem 1. výroku o vině byla rozhodná doba uvedení těchto výrobků do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky, za níž je třeba považovat jejich předání obviněným D. F. spoluobviněným V. K. a V. J. k prodeji konečným spotřebitelům. Přitom s ohledem na množství dodávaných cigaret v období od 6. 6. 2018 do 8. 8. 2018 a počet cigaret zajištěných dne 12. 9. 2018 rovněž není pochyb o tom, že nákup těchto cigaret byl realizován obviněným D. F. zřejmě ve spolupráci s dalšími osobami postupně, všechny výše uvedené cigarety rozhodně nebyly nakoupeny a do České republiky dovezeny v jediný den. Závěr o totožném skutku v bodech 1. a 2. výroku o vině obviněného v rozsudku soudu prvního stupně proto nelze učinit již z toho důvodu, že dovoz cigaret na daňové území České republiky obviněným probíhal postupně, v bodě 1. výroku o vině v jiném období než v bodě 2. výroku o vině a rovněž následek v podobě zkrácení spotřební daně byl v obou útocích tohoto pokračujícího trestného činu odlišný (u dílčího skutku pod bodem 1. výroku o vině činilo zkrácení spotřební daně částku 2 551100 Kč a u dílčího útoku pod bodem 2. výroku o vině částku 231 040 Kč).
21. Soudy nižších stupňů za této situace správně aplikovaly ustanovení §45 tr. zákoníku o ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu a správně odmítly námitky obviněného, pokud se dovolával nepřípustnosti svého trestního stíhání z důvodu §11odst. 1 písm. h) tr. ř. pro skutek pod bodem 1. výroku o vině s poukazem na zásadu „ne bis in idem“ . Lze pouze dodat, že při této argumentaci měl obviněný spíše uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
IV. Závěrečné shrnutí
22. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Dovolací námitky obviněného sice částečně odpovídaly uplatněným dovolacím důvodům podle 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., avšak Nejvyšší soud je neshledal důvodnými. O dovolání obviněného bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a Nejvyšší soud tak mohl učinit na podkladě trestního spisu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu
Vypracoval:
JUDr. Bohuslav Horký