ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.340.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 340/2023- 350
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 5. 2023 o dovolání, které podal obviněný D. K., nar. XY v XY, bytem XY č. XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2022, sp. zn. 44 To 46/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 103/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 11. 2021, sp. zn. 4 T 103/2021, byl obviněný D. K. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se ve stručnosti dopustil tím, že dne 26. 7. 2020 ve 13:53 hodin v Praze v ulici XY ve směru od ulice XY k ulici XY ve stavu vylučujícím způsobilost, který si sám dobrovolně přivodil konzumací alkoholu a který se mimo jiné projevoval vrávoráním i tím, že se při lékařském vyšetření, které proběhlo v 16:21 hodin, neudržel v sedě na židli, řídil své motorové vozidlo tov. zn. Mazda 6, reg. zn. XY, přičemž v blízkosti sloupu veřejného osvětlení č. 42421 narazil do podélně zaparkovaného (při pravém okraji vozovky) vozidla tov. zn. Citroën C3, reg. zn. XY, majitelky D. E., nar. XY, nárazem poškodil levou zadní část tohoto vozidla a z místa nehody ujel. Poté obviněný zaparkoval své vozidlo až asi o 500 metrů dále, kde byl následně nalezen přivolanou hlídkou Policie České republiky, přičemž se opakovaně odmítl podrobit jak orientační dechové zkoušce na alkohol, tak při výše uvedeném lékařském vyšetření i odběru kontrolního vzorku krve nebo moči; z lékařského vyšetření pro zjištění ovlivnění alkoholem, jemuž se dobrovolně podrobil v 16:21 hodin, vyplynulo jeho zřejmé ovlivnění.
2. Za tento přečin byl obviněnému uložen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Dále byl obviněnému podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 1 roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost AXA pojišťovna, a. s., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti zmíněnému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 3. 2022, sp. zn. 44 To 46/2022, a to tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný D. K. podal proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Obviněný ve svém dovolání uplatnil námitky týkající se znaleckých posudků, které byly ve věci zpracovány, protože se domnívá, že došlo k pochybení ze strany obou znalkyň, a to v tom směru, že hodnotily důkazy, které měly k dispozici pro vypracování znaleckých posudků, což jim nepříslušelo.
6. Obviněný, stejně jako v řízení před soudy nižších stupňů, opětovně poukázal na svůj zdravotní stav, a na to, že v době, kdy došlo k celému incidentu, užíval předepsané léky Prednison a Pentasa, které mohou ovlivnit centrální nervovou soustavu, což se projevuje např. pohybovým neklidem, závratí, bolestí hlavy, výkyvy nálad apod., k čemuž znalci ani orgány činné v trestním řízení nepřihlédly. Za pochybení považuje také to, že nebylo znalecky podloženo, jaký vliv by mohlo mít užívaní těchto léků společně s alkoholem (byť v menším množství), a zda by právě tato kombinace nemohla přispět k nežádoucím účinkům. V návaznosti na to se pak obviněný domnívá, že nebylo dostatečně prokázáno, že to byl právě alkohol, jímž byla ovlivněna jeho schopnost řídit motorové vozidlo.
7. Obviněný shledal pochybení soudu prvního stupně i v tom, že na základě výše uvedených argumentů by fakticky jediným spolehlivým usvědčujícím důkazem mohla být lékařská zpráva, neboť znalecké posudky ani výslechy svědků nejsou podle názoru obviněného dostačující, ať už z důvodu jejich laickosti v případě svědeckých výpovědí, či z důvodu překročení pravomoci v případě hodnocení důkazů znalkyněmi. Obviněný pak spatřuje nedostatky i v této lékařské zprávě, protože ošetřující lékařka neznala celkový zdravotní stav obviněného a jeho medikaci, což mohlo mít vliv na chování obviněného, proto nelze bez dalšího tvrdit, že závěry obsažené v lékařské zprávě jsou správné.
8. Obviněný se domnívá, že za účelem objasnění těchto skutečností, tedy zejména možného vlivu užívané medikace z důvodu zdravotního stavu obviněného na jeho chování v kombinaci s alkoholem, by měl být ve věci přibrán znalec z oboru gastroenterologie, a dále znalec z oboru psychologie, a to z důvodu komplikované rodinné situace obviněného, která měla rovněž vliv na jeho chování.
9. Úmyslné požití alkoholu totiž obviněný nepopírá, stejně tak ani to, že jako policista tím spíše věděl, že po jeho požití nesmí řídit motorové vozidlo, avšak k požití alkoholu dospěl v důsledku stresující rodinné situace, která nastala krátce předtím.
10. Závěrem obviněný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ve věcech vedených pod sp. zn. 3 Tdo 897/2015 a sp. zn. 7 Tdo 1291/2015, jejichž podstatou je, že je vždy třeba zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost pachatele vykonávat danou činnost. Podle názoru obviněného je tedy třeba řádně objasnit vliv alkoholu na jeho chování v době jízdy a případně i to, zda zde byl i jiný vliv a jak mohl působit.
11. Na základě výše uvedeného se tedy obviněný domnívá, že v řízení před soudem prvního stupně nebyl dostatečně objasněn skutkový stav věci, a právní posouzení se tak opírá o neúplný soubor důkazů.
12. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu jeho dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak napadené usnesení Městského soudu v Praze, tak i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, a aby dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř.
III. Vyjádření k dovolání
13. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného D. K. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný nikoli zcela přesně označil dovolací důvody, protože měl správně uplatnit i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě.
14. Jak dále státní zástupce zdůraznil, obviněný ve svém dovolání co do obsahu skutkových námitek uvedl stejné argumenty, které uplatnil již ve svém odvolání, přičemž odvolací soud se s nimi dostatečně vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí (konkrétně pak pod bodem 8. napadeného usnesení). V takovém případě řízení o dovolání, ve kterém se opakují námitky, s nimiž se soudy nižších stupňů již dostatečně vypořádaly v předcházejícím řízení, by mělo vyústit v odmítnutí podaného dovolání. To se týká i požadavku na úplný přezkum skutkového stavu ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který obviněný opřel svou argumentaci neopodstatněně, protože rozhodná skutková zjištění nejsou založena na důkazech, které by byly získány procesně nepřípustným způsobem. Přitom podle státního zástupce obviněný ve své argumentaci opomenul veškeré důkazy, které by mohly vyvrátit jeho obhajobu.
15. Soudy nižších stupňů dospěly ve svých rozhodnutích k závěrům ze souhrnu důkazů, jimiž byl způsob jízdy obviněného, který vedl k dopravní nehodě, jeho chování bezprostředně po nehodě vyplývající z výpovědí svědků, záznam o lékařské prohlídce a znalecké posudky, přičemž i z nich si obviněný vybral jen určité části, aby jimi mohl zpochybnit posudky znalců a vytknout jim překročení jejich úkolu.
16. Další dokazování navrhované ze strany obviněného ve vztahu k jeho zdravotním obtížím považuje státní zástupce za nadbytečné, neboť skutečnost, že obviněný řídil vozidlo po požití alkoholu, nemohla být nijak vyvrácena a ze strany soudů nižších stupňů nedošlo k žádné svévoli při hodnocení důkazů či k jejich deformaci.
17. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na která obviněný odkazuje ve svém dovolání, se zabývala skutkově odlišnými situacemi, v nichž řidiči motorových vozidel byli pod vlivem jiných návykových látek, než je alkohol, a proto nejde o judikaturu odpovídající projednávané trestní věci.
18. Obviněný pak neuvedl žádné argumenty k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože jeho naplnění založil na stejných námitkách, jaké použil u dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejde tedy o námitky, které by bylo možno podřadit pod tento hmotněprávní dovolací důvod.
19. Státní zástupce proto na základě výše uvedeného navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
20. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. Obviněný D. K. ve svém dovolání uvedl dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a v této souvislosti dovodil, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.
21. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může obviněný úspěšně uplatnit za předpokladu, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
22. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že je dán především tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
23. Obviněný D. K. sice měl správně uplatnit také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě, která je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nicméně toto formální pochybení samo o sobě nemá vliv na možnost přezkoumat dovolací námitky uplatněné obviněným.
b) K námitkám obviněného
24. S ohledem na výše uvedené nelze podřadit pod uplatněné dovolací důvody ty námitky obviněného obsažené v jeho dovolání, jimiž zpochybňoval skutková zjištění učiněná soudy prvního i druhého stupně a jimi provedené hodnocení důkazů. Totéž se týká i výhrad obviněného k tomu, jak se soudy nižších stupňů vypořádaly s jeho obhajobou.
25. Soudy nižších stupňů v posuzované věci ve svých rozhodnutích podrobně a v souladu s principy formální logiky vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněného a jeho tvrzením, která uplatnil i v podaném dovolání a jimiž se snažil prokazovat svoji nevinu, a z jakých důvodů a na základě jakých důkazů dospěly k závěru o jeho vině přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
26. Obviněný dovozuje zmíněný nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním pouze na základě svého nesouhlasu s vyhodnocením jednotlivých důkazů soudy nižších stupňů a s tím, jaká skutková zjištění učinily tyto soudy z provedených důkazů. Podle názoru obviněného při vypracování znaleckých posudků se obě znalkyně dopustily hodnocení důkazů, což jim nepříslušelo, a navíc ve věci měli být přibráni znalci z oboru gastroenterologie a psychologie za účelem řádného objasnění celého skutkového stavu. Stejně tak obviněný spatřuje pochybení v tom, že při lékařské prohlídce ošetřující lékař nevzal v úvahu jeho zdravotní stav a medikaci, která mohla mít vliv na jeho chování v dané době. Podle názoru Nejvyššího soudu se ovšem s těmito argumenty, které obviněný uplatnil již v odvolacím řízení, dostatečně vypořádal odvolací soud ve svém usnesení. Navíc citované dovolací důvody nemohou být naplněny jen tím, že se soudy nižších stupňů nepřiklonily k verzi skutkového děje prosazované obviněným, ale rozhodly ve shodě s výpověďmi svědků, se znaleckými posudky i s lékařskou zprávou. Jestliže tedy obviněný ve svém dovolání opakovaně argumentuje údajným extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, jde o jeho pouhou polemiku s výsledky provedeného dokazování a z nich vyplývajícími skutkovými zjištěními.
27. Stěžejní námitkou v podaném dovolání obviněného je pak jeho obecné tvrzení o nedostatečném dokazování ve vztahu k jeho ovlivnění alkoholem, k případnému vlivu jeho medikace ve vzájemné kombinaci s alkoholem a k tomu, jakou měrou byla požitím alkoholu ovlivněna schopnost obviněného řídit motorové vozidlo i s ohledem na to, že nebyla provedena dechová ani krevní zkouška na množství alkoholu v krvi. Tuto argumentaci obviněného však Nejvyšší soud nemohl akceptovat, neboť již soudy nižších stupňů odkázaly na ustálenou rozhodovací praxi v obdobných případech, přičemž i Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích dospěl k závěru, že k prokázání stavu vylučujícího způsobilost pachatele k řízení motorového vozidla mohou postačovat i důkazy v podobě svědeckých výpovědí a další podklady, i když nebylo k dispozici klinické vyšetření takového pachatele (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 8 Tdo 421/2011). Nelze taktéž odhlédnout od toho, že k dechové či krevní zkoušce na alkohol v krvi nedošlo u obviněného právě z důvodu jeho nesoučinnosti. Jak přitom vyplývá z dosavadní judikatury, trestní odpovědnost řidiče motorového vozidla za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku není vyloučena ani v případě, jestliže se nepodařilo objektivně (tj. odběrem a vyšetřením krve) zjistit přesné množství alkoholu v krvi řidiče v době jízdy. Citované ustanovení totiž podmiňuje trestní odpovědnost stavem, který vylučuje způsobilost k výkonu zaměstnání nebo k jiné činnosti, při nichž by mohl pachatel ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Na takový stav lze sice usuzovat především z množství (hladiny) alkoholu v krvi řidiče, ale není-li tento údaj k dispozici, je možné a nutné stav pachatele vylučující jeho způsobilost k řízení motorového vozidla vyvodit ze souhrnu ostatních okolností, za nichž byla jízda řidiče motorového vozidla uskutečněna, např. z druhu a množství alkoholických nápojů požitých před jízdou řidičem, z doby, kdy k požití došlo, ze způsobu jízdy, z celkového chování řidiče před nehodou i po ní, ze závěrů lékařského vyšetření apod. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 5 Tz 202/99). V nyní posuzované trestní věci se tak stalo zejména na podkladě lékařského vyšetření obviněného, který při něm vykazoval jednoznačný vliv požitých alkoholických nápojů a svou nezpůsobilost k výkonu takové činnosti, jakou je řízení motorových vozidel. Přitom rozhodnutí Nejvyššího soudu, na která obviněný odkazuje ve svém dovolání, se zabývala skutkově odlišnými situacemi, v nichž řidiči motorových vozidel byli pod vlivem jiných návykových látek, než je alkohol, a proto nejde o judikaturu odpovídající projednávané trestní věci.
28. Ani námitku, v níž obviněný poukazoval na možnou kontraindikaci jeho medikace s alkoholem a vliv na jeho chování, nelze podle názoru Nejvyššího soudu akceptovat. Ačkoliv lze připustit, že medikace, kterou obviněný užívá z důvodu svého chronického onemocnění, může mít po požití alkoholu vliv na účinek alkoholu na lidský organismus, a to v tom smyslu, že např. může dojít k silnějšímu stavu opilosti, než by bylo běžné po užití obdobného množství alkoholu, nelze to považovat za okolnost, která by měla mít vliv na rozhodnutí o trestní odpovědnosti obviněného. Jak totiž i sám obviněný v řízení před soudy nižších stupňů připustil, požil alkoholické nápoje zcela vědomě, jako policista si měl být o to více vědom, že poté nemá řídit motorové vozidlo, a jako osoba dlouhodobě se léčící s chronickým onemocněním a užívající léky měl být a jistě byl seznámen i se skutečností, jaké následky může mít jejich společné požití s alkoholem.
29. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný ani k němu neuplatnil nad rámec výše uvedeného žádné argumenty zpochybňující správnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení. Zejména pak v této souvislosti nijak nekonkretizoval, které znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož spácháním byl uznán vinným, nebyly naplněny nebo jakou jinou vadou hmotně právního posouzení jsou zatížena rozhodnutí soudů nižších stupňů. Pokud popřel naplnění toho znaku zmíněného přečinu, který spočívá v nezpůsobilosti obviněného k řízení motorových vozidel v době vykonané jízdy, pak tak učinil jen na podkladě vlastní interpretace skutkového stavu a v rozporu s důkazy, z nichž vycházely soudy nižších stupňů.
30. Dovolací námitky obviněného tedy věcně neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům, ani žádným jiným důvodům, pro které lze dovolání podat. Přestože Nejvyšší soud připouští, že odsouzení obviněného, jak on sám uvedl ve svém dovolání, bude mít vliv na jeho kariéru jako příslušníka Policie České republiky, nelze přisvědčit jeho obhajobě, která spočívá ve velké míře pouze v polemice s důkazy a se skutkovými zjištěními soudů. Přitom je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně uložil obviněnému tresty na samé dolní hranici jejich zákonné trestní sazby.
V. Závěrečné shrnutí
31. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obviněný D. K. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Za této situace Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Navíc se shodnými námitkami, jaké obviněný uplatnil ve svém dovolání, se již věcně správně a přesvědčivě vypořádaly soudy nižších stupňů, které v této věci rozhodovaly a na jejichž rozhodnutí lze zcela odkázat. Proto mohl Nejvyšší soud učinit rozhodnutí o odmítnutí dovolání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 5. 2023
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu