ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.641.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 641/2023- 1415
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2023 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného 1. Vratislava Švehly , nar. 16. 6. 1957, trvale bytem Liberecká 121, 470 01 Česká Lípa, a obviněné právnické osoby – obchodní společnosti 2. V a N CL, s. r. o. , IČ: 254 27 385, se sídlem Liberecká 14, 470 01 Česká Lípa, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 4 To 2/2023, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 56 T 3/2019, takto:
Podle §265l odst. 2 a §265m odst. 1 tr. ř. per analogiam se doplňuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 4 To 2/2023, o chybějící výrok takto: „III. Podle §256 tr. ř. se odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného Vratislava Švehly a obviněné právnické osoby V a N CL, s. r. o., zamítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 56 T 3/2019, byli obvinění Vratislav Švehla a obchodní společnost V a N CL, s. r. o., uznáni vinnými zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, obviněná obchodní společnost s odkazem na §7 a §8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) t. o. p. o. Za tento zločin uložil krajský soud obviněnému Vratislavu Švehlovi podle §256 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Obviněná obchodní společnost V a N CL, s. r. o., byla odsouzena podle §256 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §15 odst. 1 t. o. p. o. a podle §18 t. o. p. o. ve spojení s §68 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 100 000 Kč. V adhezním řízení krajský soud podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené Státní fond životního prostředí České republiky a Českou republiku – Ministerstvo životního prostředí s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud rozhodl rovněž o obžalobě spoluobviněných Pavla Bláhy a obchodní společnosti BLÁHA trade, s. r. o., a to tak, že podle §226 písm. b) tr. ř. tyto spoluobviněné zprostil obžaloby pro skutek v ní vymezený.
2. Proti citovanému rozsudku podali odvolání obvinění Vratislav Švehla a obchodní společnost V a N CL, s. r. o., a v neprospěch všech spoluobviněných také státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 4 To 2/2023, odvolání obviněných Vratislava Švehly a obchodní společnosti V a N CL, s. r. o., zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodná. Podle §258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. zároveň vrchní soud z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek ohledně obviněných Pavla Bláhy a obchodní společnosti BLÁHA trade, s. r. o., zrušil v celém zprošťujícím výroku a podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc v rozsahu zrušeného výroku soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
3. Skutek, jímž byli obvinění Vratislav Švehla a obchodní společnost V a N CL, s. r. o., uznáni vinnými, je podrobně popsán v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, který je procesním stranám dobře znám, proto na něj lze plně odkázat a není třeba jej znovu opakovat.
II. Dovolání nejvyššího státního zástupce
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných Vratislava Švehly a obchodní společnosti V a N CL, s. r. o, dovolání, které opřel jednak o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s tím, že v předcházejícím řízení rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
5. Nejvyšší státní zástupce namítl v první řadě vadu napadeného usnesení vrchního soudu spočívající v chybějícím výroku o odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podaného proti rozsudku soudu prvního stupně v neprospěch obviněných Vratislava Švehly a obchodní společnosti V a N CL, s. r. o. Nejvyšší státní zástupce odkázal v této souvislosti na rozhodovací praxi dovolacího soudu a judikaturu, zejména rozhodnutí č. 34/2000 Sb. rozh. tr., z níž vyplývá, že pokud odvolací soud shledá odvolání státního zástupce podané ohledně více osob důvodným pouze u některé z nich, odvolání ohledně dalších podle §256 tr. ř. zamítne.
6. Nejvyšší státní zástupce dále nesouhlasí s právním závěrem soudů obou stupňů, podle něhož jednání obviněných nebylo možno posoudit též jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 4 písm. a), c) tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu se zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. V tomto ohledu odmítl všechny základní argumenty, které soud prvního stupně vedly k přijetí vysloveného právního závěru a vymezil se také vůči výkladu, který k této otázce zaujal Nejvyšší soud ve svých usneseních ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020, a ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 Tdo 156/2022. Podle nejvyššího státního zástupce upravovala skutková podstata trestného činu podle §260 odst. 1 tr. zákoníku ve všech jeho zněních vždy bezprostřední vztah předkládaných dokladů k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů jí nebo jejím jménem spravovaných. Podmínkou trestnosti podle citovaného ustanovení je prostá skutečnost, že nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady kauzálně souvisejí s příjmy či výdaji Evropské unie. Nepravdivým dokladem je pak jakýkoli doklad, který svým obsahem neodpovídá skutečnosti. Pravidla pro poskytnutí dotace v posuzovaném případě, jež nejvyšší státní zástupce v dovolání citoval, předpokládala realizaci řádného zadávacího řízení a postup zadavatele v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“). Doklady prokazující dodržení této právní normy byly přitom jednou z povinných příloh předkládaných poskytovali dotace. Vzhledem k tomu, že obviněná obchodní společnost V a N CL, s. r. o., se předem domluvila s organizátorem soutěže, že v zadávacím řízení zvítězí, nelze podle státního zástupce konstatovat, že by její nabídka předložená v souvislosti s posuzovanou veřejnou zakázkou byla pravdivá. Obdobně nelze říct, že by další z uchazečů – obchodní společnost BLÁHA trade, s. r. o., která zamlčela, že soutěžit reálně nehodlá a chce pouze pomoci k vítězství předem určené osobě, postupovala v souladu s pravidly podle ZVZ, jejichž účelem je ochrana fair play veřejné soutěže, dosažení optimální ceny a ochrana veřejných prostředků. Nabídky jmenovaných obchodních společností proto nelze považovat za nabídky v řádném slova smyslu či nabídky pravdivé, nýbrž za simulovaný úkon vytvářející pouze zdání řádného dokumentu. Obviněným bylo z obsahu zadávací dokumentace zřejmé, že předmět veřejné zakázky je financován z fondů Evropské unie. Byli tedy srozuměni i s tím, že se informace o jejich nabídkách a výši nabídkových cen, resp. o účasti v soutěži jako takové, stane jedním z podkladů pro čerpání prostředků obcí XY jakožto žadatelem o dotaci z fondů Evropské unie, resp. že při vědomí skutečného stavu věci by Evropská unie nikdy finanční prostředky neposkytla, a dílo by proto nemohlo být zrealizováno. Vzhledem k tomu, že ustanovení §260 tr. zákoníku chrání finanční zájmy Evropské unie a nikoli zadavatele veřejné zakázky nebo poměr kvality a ceny vysoutěženého díla, je podle dovolatele nepodstatná otázka smysluplnosti zakázky, výhodnosti nabídky podvodného vítěze či spokojenosti zadavatele s kvalitou provedeného díla.
7. Nejvyšší státní zástupce dále zdůraznil, že na jednání obviněných nelze nahlížet pouze hlediskem jejich účasti v zadávacím řízení. Tento vztah je chráněn skutkovou podstatou §256 tr. zákoníku. Naproti tomu trestný čin podle §260 tr. zákoníku chrání zájmy Evropské unie, která obci XY poskytla dotaci. Jeho role vyplývá z původní Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, jak byla následně implementována do právního řádu České republiky. Skutková podstata tohoto trestného činu zahrnuje svou povahou podvodné jednání, přičemž poškozenou je Evropská unie, která byla uvedena v omyl a při znalosti okolností by finanční prostředky neposkytla. Nemusí tedy dojít ke vzniku škody ve formě rozdílu mezi vysoutěženou cenou díla a jeho skutečnou hodnotou.
8. V navazující argumentaci se nejvyšší státní zástupce vymezil vůči závěrům přijatým v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020, a ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 Tdo 156/2022, z nichž v posuzované trestní věci krajský a vrchní soud vycházely. Podle názoru dovolatele jednali obvinění jako nepřímí pachatelé ve smyslu §22 odst. 2 tr. zákoníku, neboť k provedení činu využili jako živý nástroj obec XY, která jednala ve skutkovém omylu, a jejím prostřednictvím vylákali dotaci jako podstatnou část finančních prostředků na provedení díla. Nejvyšší státní zástupce upozornil, že stejnou konstrukci Nejvyšší soud připustil ve svém usnesení ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 6 Tdo 360/2020. Dobrá víra příjemce dotace není podle dovolatele způsobilá vyloučit příčinnou souvislost s naplněním §260 tr. zákoníku. Z důvodu objektivní odpovědnosti příjemce dotace je nezbytným důsledkem porušení dotačních podmínek vznik jeho povinnosti poskytnutou dotaci vrátit, avšak bez možnosti vymáhat ji po obviněných za předpokladu, že jejich jednání nebude posouzeno také podle §260 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce přitom nepovažuje skutkové okolnosti posuzovaného případu za nijak výjimečné či ojedinělé. Pachatelé v pozici administrátorů zadávacích řízení a dodavatelé, kteří se jich účastní, často využívají neznalost a nezkušenost příjemců dotací k získávání zakázek financovaných z peněz Evropské unie. V případě administrátorů jde o klíčový segment jejich podnikání, běžnou součást jejich činnosti. Tyto osoby disponují znalostí systému a trhu a jsou schopny jej efektivně zneužívat. Podle nejvyššího státního zástupce jde o vysoce sofistikovanou trestnou činnost vyznačující se zvýšenou škodlivostí, kterou v souladu s mezinárodními závazky České republiky nelze privilegovat.
9. Jednání obviněných, kteří se podíleli na zmanipulování zadávacího řízení, považuje nejvyšší státní zástupce za přímou příčinu nesprávného vynaložení prostředků Evropské unie. Bez tohoto jednání by ke vzniku zákonem předvídaného následku nedošlo. Argumentace o tom, že „stáli mimo, lépe vyjádřeno vzdáleně“, na tomto závěru nic nemění. Z pohledu subjektivní stránky je pak podle dovolatele podstatné, že obvinění měli vědomost o tom, že část vysoutěžené zakázky bude proplacena z prostředků Evropské unie. Tato informace vyplývala ze zadávací dokumentace i související smlouvy o dílo, jež mimo jiné stanovila dodavateli závazek umístit na předmět díla pamětní desku deklarující, že projekt byl financován Evropskou unií. Obvinění tedy byli se způsobením tohoto následku minimálně srozuměni. Požadavek na prokázání součinnosti příjemce dotace s pachateli stojícími vně okruhu osob z řad zadavatele shledává dovolatel v obecné rovině neudržitelným. V úvahu totiž přicházejí také situace, jejichž příklady nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání zmínil, které nejsou postižitelné ustanovením §256, případně §257 tr. zákoníku, a ve světle aktuálního výkladu by nepřijatelně zůstaly zcela beztrestnými. Svou argumentaci podpořil dovolatel rovněž odkazem na institut speciálního subjektu ve smyslu §114 odst. 1 tr. zákoníku, který však není uveden mezi znaky základní skutkové podstaty §260 odst. 1 tr. zákoníku. Předpoklad součinnosti zadavatele (příjemce dotace) jakožto speciálního subjektu na protiprávním jednání tak podle nejvyššího státního zástupce nepřiléhavě zužuje podmínky trestní odpovědnosti stanovené §260 tr. zákoníku.
10. Výklad Nejvyššího soudu aplikovaný soudy obou stupňů v posuzované trestní věci považuje nejvyšší státní zástupce za rozporný také se smyslem ustanovení §260 odst. 1 tr. zákoníku, kterým je závazek převzatý z unijní právní úpravy spočívající mimo jiné v postihování protiprávního jednání nebo opomenutí souvisejícího se zadáváním veřejných zakázek, jsou-li spáchány s cílem získat poškozením finančních zájmů Evropské unie pachateli nebo jiné osobě neoprávněný prospěch. K ohrožení zájmů přitom dochází již vytvořením možnosti nesprávného použití jejích prostředků, aniž by k takovému následku nutně došlo. Nejvyšší státní zástupce odkázal v této souvislosti na rozhodovací praxi Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, podle které ke vzniku škody dochází již okamžikem neoprávněného čerpání dotačních prostředků. Pokud jde o otázku případného předražení zakázky, poukázal dovolatel na skutečnost, že P. J. a D. K. požadovali za svou činnost od obviněného odměnu po 120 000 Kč, kterou plánovali získat prostřednictvím faktury vystavené L. T. za nikdy neprovedené stavební práce. Nejméně o tuto částku tedy mohlo být dílo provedeno levněji.
11. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce připomněl unijní východiska trestného činu podle §260 tr. zákoníku, kterými jsou Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství a navazující směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (dále jen „směrnice č. 2017/1371“), jež byla přijata s ohledem na čl. 83 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, a je tedy závazná, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům. Podle dovolatele žádný z uvedených unijních právních předpisů neobsahuje ustanovení, jež by související jednání omezovalo na určitý speciální či konkrétní subjekt, podmiňovalo vznik trestní odpovědnosti speciálním postavením spolupachatele nebo některé modality podvodného jednání (např. bid-rigging ) aprobovalo jako souladné se zákonem. Vzhledem k tomu, že soudy nevyložily §260 tr. zákoníku eurokonformním způsobem, postupovaly podle názoru dovolatele nikoli zcela v souladu s platnou a účinnou evropskou legislativou.
12. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud po postoupení věci k rozhodnutí velkému senátu v souladu s §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), k němuž by měl přistoupit vzhledem k dosavadní nejednoznačné rozhodovací praxi, zejména s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 6 Tdo 360/2020, částečně zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, a to v rozsahu, v jakém jím bylo a mělo být rozhodováno o odvoláních týkajících se obviněných Vratislava Švehly a obchodní společnosti V a N CL, s. r. o., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc vrátil vrchnímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce současně vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání také pro případ, že Nejvyšší soud rozhodne jiným než navrhovaným způsobem.
13. Obvinění svého práva vyjádřit se k dovolání nejvyššího státního zástupce nevyužili, avšak v návaznosti na předchozí výzvu Nejvyššího soudu prostřednictvím svého společného obhájce udělili svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
14. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, poté se zabýval povahou a opodstatněností uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. Dovolání je totiž svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z některého zákonem taxativně stanovených důvodů.
15. Nejvyšší státní zástupce se domáhal přezkumu napadeného rozhodnutí z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a ve druhé alternativě §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod podle písm. h). Nejvyšší soud proto nejdříve stručně připomene zákonné podmínky pro jejich naplnění.
16. Podle §265b odst. 1 písm. l) t. ř. lze dovolání podat, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jde jednak o případy, v nichž nebyl vysloven určitý výrok, jehož absence tak činí výrokovou část rozhodnutí neúplnou. Chybějícím je některý výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části, a to případně i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran. Jednak může jít o situace, v nichž určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem.
17. Podstatou dovolacího důvodu uvedeného ve druhé alternativě §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v předcházejícím řízení dán jeden nebo více důvodů dovolání uvedených v písm. a) až l). Za takový důvod nejvyšší státní zástupce považuje důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který lze úspěšně uplatnit tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podmínkou jeho naplnění je tedy vadné použití ustanovení trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví.
18. Z obsahu napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího řízení Nejvyšší soud zjistil, že první z námitek nejvyššího státního zástupce je v obsahovém souladu s odkazovaným dovolacím důvodem a zároveň je třeba ji považovat za důvodnou. Jde o námitku, kterou dovolatel podřadil pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a která spočívá v tom, že v napadeném usnesení Vrchního soudu v Praze chybí výrok, jímž měl tento soud rozhodnout o odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství – pobočky v Liberci podaného v neprospěch obviněných Vratislava Švehly a obchodní společnosti V a N CL, s. r. o. Na podkladě této části dovolání proto Nejvyšší soud přistoupil podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. k přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze a jemu předcházejícího řízení.
b) K námitce odůvodňující výrok Nejvyššího soudu
19. Podle §254 odst. 4 tr. ř. platí, že byla-li odvoláním napadena část rozsudku týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, přezkoumá odvolací soud uvedeným způsobem jen tu část rozsudku a předcházejícího řízení, která se týká této osoby. Jak Nejvyšší soud vyslovil ve svém rozhodnutí uveřejněném pod č. 34/2000 Sb. rozh. tr., ze zásad, které ve smyslu citovaného ustanovení vymezují přezkumnou pravomoc odvolacího soudu, mimo jiné vyplývá, že o odvolání státního zástupce podaného ohledně více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, musí odvolací soud rozhodnout tak, aby bylo zřejmé, že je rozhodnuto výrokem o odvolání ohledně každé z těchto osob. Takové odvolání je třeba chápat jako odvolání skládající se z tolika samostatných částí, kolika osob se týká, takže o tomto odvolání není rozhodnuto jako o celku a účinky rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k jednotlivým osobám nelze dovozovat z toho, jak bylo rozhodnuto o odvolání ohledně některých z nich. To také znamená, že v případě, že odvolací soud shledá důvodným takové odvolání jen u některé z osob, odvolání ohledně dalších podle §256 tr. ř zamítne.
20. V posuzované trestní věci Vrchní soud v Praze přezkoumával rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci jednak z podnětu odvolání státního zástupce, který je podal v neprospěch všech čtyř spoluobviněných, tj. Vratislava Švehly, Pavla Bláhy a obchodních společností V a N CL, s. r. o., a BLÁHA trade, s. r. o., jednak z podnětu odvolání obviněných Vratislava Švehly a obchodní společnosti V a N CL, s. r. o. Vrchní soud výrokem pod bodem I. napadeného usnesení zamítl podle §256 tr. ř. obě odvolání posledně jmenovaných obviněných jako nedůvodná. Výrokem pod bodem II. pak vrchní soud podle §258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání státního zástupce rozsudek krajského soudu ohledně obviněných Pavla Bláhy a obchodní společnosti BLÁHA trade, s. r. o., v celém zprošťujícím výroku a podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc krajskému soudu k novému rozhodnutí. Pokud jde o odvolání státního zástupce v neprospěch spoluobviněných Vratislava Švehly a obchodní společnosti V a N CL, s. r. o., neučinil vrchní soud žádné rozhodnutí. Pouze z odůvodnění napadeného usnesení je možné předpokládat, že tento řádný opravný prostředek posoudil vrchní soud jako nedůvodný, a to jak ve vztahu k vyslovení viny obou obviněných rovněž zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 4 písm. a), c) tr. zákoníku (zřejmě ve znění účinném do 30. 11. 2019), tak ve vztahu k požadovanému zpřísnění trestu oběma obviněným (srov. bod 10. odůvodnění). Za těchto okolností tedy zbývalo ještě pojmout do výroku napadeného usnesení rozhodnutí, že podle §256 tr. ř. se jako nedůvodné zamítá odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněných Vratislava Švehly a obchodní společnosti V a N CL, s. r. o. Pouhé vypořádání tohoto opravného prostředku týkajícího se dvou ze čtyř spoluobviněných v odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu rozhodně nelze považovat za dostačující a je také v rozporu se zněním ustanovení §254 odst. 4 tr. ř. i s jeho výkladem v rozhodnutí č. 34/2000 Sb., jak bylo citováno pod bodem 19. tohoto usnesení Nejvyššího soudu. V tomto ohledu tudíž bylo dovolání nejvyššího státního zástupce podáno důvodně, neboť napadené usnesení Vrchního soudu v Praze je zatíženo vytýkanou vadou chybějícího výroku.
21. Po tomto zjištění bylo nutné přistoupit k nápravě uvedené vady. Nejvyšší soud nejprve zvažoval přímé využití ustanovení §265l odst. 2 tr. ř., které pro takové procesní situace stanoví možnost bez předchozího zrušení napadeného rozhodnutí přikázat soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl. V této souvislosti nelze současně přehlížet ustanovení §265m odst. 1 tr. ř., jež dává Nejvyššímu soudu (s výjimkami taxativně v něm stanovenými) možnost, aby ve věci sám rozhodl, avšak tento postup váže na zrušení napadeného rozhodnutí, k čemuž nebylo možno přistoupit z důvodu, že jedinou vadou napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze byl právě chybějící výrok (srov. též body 22. a násl. níže). Nejvyšší soud se proto rozhodl využít v trestním právu procesním obecně přípustné analogie (např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 6. vyd. Praha: Leges, 2021, s. 75 a 76) a na základě analogického použití dvou výše citovaných ustanovení trestního řádu na podkladě dosud zjištěného skutkového stavu sám doplnil chybějící výrok, aniž by přitom napadené usnesení vrchního soudu zrušil, resp. aniž by vrátil věc Vrchnímu soudu v Praze s příkazem rozhodnout o tomto chybějícím výroku. Nejvyšší soud dodává, že tímto způsobem rozhodnutí nemůže v posuzované trestní věci dojít k jakémukoli zkrácení práv obviněných, naopak je takový postup žádoucí z důvodu procesní ekonomie, neboť nepochybně přispěje k urychlení trestního řízení (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 1999, sp. zn. 4 Tz 141/99).
c) K námitce nesprávného právního posouzení skutku
22. Opačný závěr o důvodnosti podaného dovolání nejvyššího státního zástupce zaujal Nejvyšší soud ohledně druhé stěžejní námitky týkající se požadavku kvalifikovat zjištěný skutek nejen jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, ale též jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 4 písm. a), c) tr. zákoníku. V návaznosti na svou předcházející rozhodovací činnost ve skutkově téměř totožných trestních věcech setrval Nejvyšší soud na již vyslovených závěrech týkajících se jednočinného souběhu těchto dvou zločinů a výhrady nejvyššího státního zástupce posoudil jako zjevně neopodstatněné.
23. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud prvního stupně odsoudil obviněné Vratislava Švehlu a obchodní společnost V a N CL, s. r. o., za jednání spočívající ve stručnosti v manipulaci zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Zateplení Mateřské školy XY“ v hodnotě 2 713 128,43 Kč bez DPH, zadávanou obcí XY, resp. jí smluvně pověřeným administrátorem – obchodní společností DEVELOPER CZ, s. r. o. Nezákonné ovlivnění průběhu a výsledku zadávacího řízení vyústilo v konečném důsledku do předem domluveného výběru vítěze, jímž se stala obviněná obchodní společnost V a N CL, s. r. o., za niž jednal obviněný Vratislav Švehla. Veřejná zakázka byla spolufinancována z Fondu soudržnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj. Příjemcem dotace byl zadavatel veřejné zakázky, tedy obec XY. Z bodu 8. napadeného usnesení vyplývá, že Vrchní soud v Praze jako soud odvolací správnost veškerých skutkových zjištění učiněných krajským soudem v plném rozsahu potvrdil.
24. Nejvyšší soud konstatuje, že podle skutkových závěrů soudů se na protiprávním jednání obviněných žádným způsobem nepodílel sám zadavatel veřejné zakázky a příjemce dotace obec XY. Do trestné činnosti měli být bez jejího vědomí zapojeni samostatně trestně stíhaní P. J. a D. K. (Nejvyššímu soudu není známo, zda ohledně posuzovaného skutku již došlo k vyslovení viny obou jmenovaných), dále pak obvinění Vratislav Švehla a obchodní společnost V a N CL, s. r. o., resp. Pavel Bláha a obchodní společnost BLÁHA trade, s. r. o. (ve vztahu k posledně jmenovaným obviněným viz navazující odsuzující rozsudek soudu prvního stupně na č. l. 1377 a násl. tr. spisu, který již nabyl právní moci). Obdobnou trestní věcí, navíc se stejným okruhem zainteresovaných osob, které se měly podílet na administraci zadávacího řízení pro jiné zadavatele, se Nejvyšší soud zabýval ve svých usneseních ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020, a ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 Tdo 156/2022, z jejichž závěrů vycházely soudy obou stupňů i v nyní posuzované trestní věci.
25. Má-li Nejvyšší soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů v trestním řízení zajišťovat jednotu a zákonnost rozhodování (srov. §14 zákona o soudech a soudcích), musí samozřejmě rozhodovat jednotně i on sám. Nejvyšší soud ani přes nesouhlas nejvyššího státního zástupce nezměnil svůj názor na možnost právního posouzení této konkrétní typové situace, který podrobně vyjádřil ve výše citovaných usneseních vydaných v již skončených dovolacích řízeních. Důvodem je též skutečnost, že na dotčených právních závěrech panuje aktuálně široká shoda napříč trestním kolegiem Nejvyššího soudu, jež dne 20. 9. 2023 schválilo usnesení ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 Tdo 156/2022, k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu s následující právní větou: „Jestliže zadavatel veřejné zakázky a příjemce dotace z rozpočtu Evropské unie pověřil administrací této zakázky a zorganizováním výběrového řízení zprostředkovatele, který nezajistil dodržení pravidel výběrového řízení a vybral předem domluveného uchazeče o veřejnou zakázku, může se tento uchazeč za splnění dalších podmínek jako spolupachatel nebo účastník dopustit trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1 tr. zákoníku. V takovém případě obvykle nebude přicházet v úvahu jeho trestní odpovědnost i za trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1 tr. zákoníku.“
26. Nejvyšší soud proto jen stručně připomíná, že trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie zahrnuje širokou škálu jednání dotýkajících se zájmů Evropské unie ve finanční oblasti. Skutková podstata podle §260 odst. 1 tr. zákoníku reflektuje zejména fakt, že ohrozit a poškodit finanční zájmy Evropské unie lze za určitých okolností již vyhotovením a použitím nepravdivých, nesprávných a neúplných dokladů různého typu, uvedením nepravdivých a hrubě zkreslených údajů v nich a zatajením určitých údajů nebo celých dokladů (v nyní účinném znění trestního zákoníku jde o vyhotovení, použití nebo předložení nepravdivých, nesprávných nebo neúplných dokladů, uvedení nepravdivých, nesprávných nebo neúplných údajů anebo zatajení dokladů nebo údajů). Zákon sice neomezuje okruh osob, které mohou daný trestný čin spáchat, a může jít tedy i o osoby jednající jménem Evropské unie nebo jiné osoby, které nečerpají žádné finanční prostředky z evropských zdrojů. Avšak v takových případech je třeba důsledně zvažovat společenskou škodlivost takového činu a v té souvislosti též zvlášť pečlivě zkoumat, zda vyhotovení, použití nebo předložení nepravdivého, nesprávného nebo neúplného dokladu nebo uvedení nepravdivého nebo hrubě zkresleného údaje v něm je objektivně vůbec způsobilé ohrozit chráněný finanční zájem Evropské unie (srov. DRAŠTÍK, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, str. 1984 až 1990).
27. Při celkovém obecném pohledu na unijní právní předpisy vymezující podvodné (ale i jiné nekalé, resp. poškozující) jednání ke škodě finančních zájmů Evropské unie je nesporné, že takové jednání sankcionované prostředky trestního práva záměrně cílí na veřejné prostředky Evropské unie a dochází při něm k obohacování primárně na úkor rozpočtu Evropské unie. Na podkladě čl. 1 a 2 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství ze dne 26. 7. 1995 byla ochrana těchto zájmů implementována již do dřívější právní úpravy, a to §129a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Stalo se tak zákonem č. 122/2008 Sb. účinným od 1. 7. 2008, poté s účinností od 1. 1. 2010 byla v zásadě převzata do trestního zákoníku v §260, s následnými změnami provedenými zákony č. 420/2011 Sb., č. 86/2015 Sb., č. 315/2019 Sb. a č. 220/2021 Sb., a to vedle již stávajícího trestného činu dotačního podvodu podle §212 tr. zákoníku. S přihlédnutím ke speciálnímu účelu využití finančních prostředků z evropských či jimi spravovaných rozpočtů, jejichž ochrana má být poskytována prostřednictvím skutkové podstaty ustanovení §260 tr. zákoníku, nelze v posuzované trestní věci spatřovat porušení, resp. ohrožení objektu tohoto trestného činu, kterým je právě již zmíněná ochrana finančních zájmů Evropské unie. Ze skutkových zjištění především soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i soud druhého stupně, vyplývá, že obvinění se ucházeli o veřejnou zakázku, jejímž předmětem bylo zateplení budovy Mateřské školy XY. Zákulisní dohody obviněných se samostatně stíhanými osobami směřovaly k jedinému cíli, a to zmanipulovat zadávací řízení tak, aby smlouvu o dílo uzavřela se zadavatelem jako předem vybraný uchazeč a dodavatel díla obviněná obchodní společnost V a N CL, s. r. o. Jasným záměrem, který se obviněným podařilo uskutečnit, byla snaha realizovat veřejnou zakázku dohodnutým způsobem bez ohledu na to, zda vybranému uchazeči bude cena za dílo vyplacena z prostředků pocházejících z evropského rozpočtu nebo z vlastních zdrojů obce XY. Fakticky koordinované nabídky obchodních společností V a N CL, s. r. o., a BLÁHA trade, s. r. o., byly vyhotoveny nepochybně proti smyslu jakéhokoli konkurenčního boje mezi soutěžiteli, v zájmu naplnění předem určeného plánu, při jehož dosažení však obvinění neměli na zřeteli bezprostřední záměr vylákat evropské finanční prostředky. Stěžejní význam skutkových okolností, za nichž došlo k trestné činnosti, spočívá právě v manipulaci zadávacího řízení, primárně šlo o získání veřejné zakázky a dosažení podnikatelského zisku pro vybraného dodavatele, avšak bez ohledu na to, z jakých zdrojů bude zadavatel provedené dílo hradit. To samo o sobě sice nevylučuje, aby za splnění všech zákonných podmínek byla využita nejvyšším státním zástupcem požadovaná právní kvalifikace spočívající v souběhu trestných činů podle §256 a §260 tr. zákoníku, avšak Nejvyšší soud přijal výklad o nepoužití druhého z uvedených trestných činů (zásadně) na případy, jejichž podstata vychází „výlučně“ z porušení pravidel stanovených pro zadávací řízení tak, jak k tomu došlo podle skutkových zjištění v posuzované věci a již zmiňovaných předešlých trestních věcech, o nichž bylo Nejvyšším soudem rozhodováno.
28. Základní skutková podstata §260 odst. 1 tr. zákoníku bude v praxi převážně naplněna porušením povinností ze strany příjemce dotace, který bude jednat samostatně anebo k protiprávnímu jednání může využít další osoby. Tak tomu ostatně bylo i v dovolatelem akcentovaném případě, o němž Nejvyšší soud rozhodoval usnesením ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 6 Tdo 360/2020. Odkazovaná trestní věc se totiž od věci nyní posuzované odlišuje v podstatné skutkové okolnosti spočívající v tom, že obvinění se trestné činnosti dopustili s vědomím a aktivním přispěním zástupce zadavatele a příjemce dotace. Aniž by chtěl Nejvyšší soud jakkoli rozporovat svou předchozí rozhodovací praxi, nezbývá mu než konstatovat, že její závěry nelze přejímat zcela mechanicky či vytrhávat z kontextu konkrétních skutkových okolností, za nichž mělo dojít k posuzované trestné činnosti. Vždy je právě třeba pečlivě vyhodnocovat jednotlivé kroky, resp. části, z nichž je určitý skutek složen, a ve vztahu k nimž byl daný právní názor vysloven, neboť nemusí být bez dalšího použitelný na všechny, byť skutkově obdobné případy. Teoreticky by proto i v dané věci bylo možné uvažovat o tom, že zástupci obce XY se v kooperaci s uchazeči o veřejnou zakázku podíleli na manipulaci zadávacího řízení s cílem dosáhnout na evropské finanční prostředky. Při splnění dalších zákonných podmínek by za takových okolností již o jednočinném souběhu trestných činů zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a poškození finančních zájmů Evropské unie nebylo pochyb. Jakákoli účast zástupců obce XY jakožto příjemce dotace na protiprávním jednání obviněných nicméně v posuzované věci zjištěna nebyla. Z těchto důvodů Nejvyšší soud nepovažuje za odpovídající posoudit tento skutek obviněných též podle §260 odst. 1 tr. zákoníku, neboť trestní postih obviněných se přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odráží ve znacích skutkové podstaty zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Tato právní kvalifikace zcela vystihuje podstatu posuzovaného skutku z hlediska vyvození trestní odpovědnosti obou obviněných. Jak také již Nejvyšší soud vyjádřil v odkazovaných předešlých trestních věcech tohoto typu, jde o svým způsobem výjimečnou, resp. nikoli frekventovanou situaci porušení pravidel dotačního řízení, kterou je možné určitým způsobem odlišit od typického protiprávního jednání stejné povahy, do něhož jsou zapojeni zadavatelé veřejné zakázky, nejčastěji též příjemci poskytované finanční podpory z fondů Evropské unie. Nelze zároveň konstatovat, že by předmětný výklad odporoval závazkům České republiky vyplývajícím z unijní právní úpravy, zejména směrnice č. 2017/1371, neboť vůči obviněným bylo využito prostředků trestního práva, bylo tak dosaženo výsledku, kterým je nepochybně především postižení pachatelů trestné činnosti, a to vyvozením trestní odpovědnosti za zločin podle §256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.
29. Jak Nejvyšší soud vyslovil již ve svém usnesení ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 Tdo 156/2022, výše přijatý právní názor v žádném případě neznamená odchýlení se od právní naukou a soudní praxí zastávaného výkladu k osobě pachatele trestného činu podle §260 tr. zákoníku, kterým se bez dalšího mohou stát i osoby odlišné od příjemce dotace, neboť zákon v případě tohoto trestného činu nevyžaduje splnění podmínek konkrétního či speciálního subjektu ve smyslu §114 odst. 1 tr. zákoníku. Ze stručně připomenutých důvodů však tento závěr neplatí bezvýjimečně, přičemž v kontextu skutkových zjištění posuzované trestní věci nelze jednání obviněných bez jakéhokoli náznaku součinnosti ze strany příjemce dotace považovat za odpovídající znakům skutkové podstaty trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 tr. zákoníku. Nelze také souhlasit s tvrzením dovolatele, že by snad v důsledku tohoto výkladu měly být například praktiky typu bid-rigging aprobovány jako souladné se zákonem, což Nejvyšší soud důrazně odmítl v bodě 32. výše citovaného usnesení.
30. Pokud jde o nejvyšším státním zástupcem zmiňované škodlivé případy, které podle jeho názoru mohou v praxi zůstat bez potenciálního trestního postihu, Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzované trestní věci je vázán skutkovými zjištěními učiněnými soudy nižších stupňů, jež byly správně kvalifikovány jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Lze proto jen ve stručnosti dodat, že vzhledem k povaze skutkových okolností v každém jednotlivém případě nemusí být vyloučeno například subsidiární použití §248 odst. 2 alinea 1 nebo alinea 2 tr. zákoníku upravujícího přečin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže. Bez předjímání výsledku v jakékoli konkrétní věci to může platit také pro dovolatelem uvedené situace, v nichž uchazeč o veřejnou zakázku bez dohody s ostatními uchazeči a zadavatelem, a to případně i jako jediný uchazeč v rámci jednacího řízení bez uveřejnění, předloží nepravdivé dokumenty, například čestné prohlášení. Jednání tohoto typu by mohlo být postižitelné právě zmíněnou skutkovou podstatou ustanovení §248 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku. Podrobnější rozbor dané problematiky by však již přesahoval rámec tohoto trestního řízení.
IV. Závěrečné shrnutí
31. Na základě všech shora uvedených skutečností Nejvyšší soud shledal výhrady nejvyššího státního zástupce směřující proti právnímu posouzení skutku jako neopodstatněné. Dovolání nicméně bylo shledáno důvodným v rozsahu námitky chybějícího výroku, kterým měl Vrchní soud v Praze rozhodnout o odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněných Vratislava Švehly a obchodní společnosti V a N CL, s. r. o. Vzhledem k tomu, že šlo o jedinou vadu napadeného usnesení, kterou mohl Nejvyšší soud odstranit sám, protože chybějící výrok bylo možno doplnit na podkladě dosud zjištěného skutkového stavu, Nejvyšší soud z důvodu procesní ekonomie rozhodl na základě analogického použití ustanovení §265l odst. 2 a §265m odst. 1 tr. ř. sám tak, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze doplnil o výrok, kterým podle §256 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněných Vratislava Švehly a obchodní společnosti V a N CL, s. r. o. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. mohl Nejvyšší soud učinit toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť obvinění i nejvyšší státní zástupce s tímto postupem souhlasili.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 10. 2023
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu