ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.7.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 7/2023- 326
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2023 o dovolání, které podala obviněná V. F. , nar. XY v XY, trvale bytem XY č. XY, XY, okr. XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 5. 2022, sp. zn. 7 To 107/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 2 T 138/2020, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 5. 2022, sp. zn. 7 To 107/2022.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 2 T 138/2020, byla obviněná V. F. uznána vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustila skutkem uvedeným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tento přečin byl obviněné uložen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněné uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil a možností uhradila dlužné výživné a aby řádně a včas platila běžné výživné. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený R. R. (správně měl být ve výroku uveden poškozený nezletilý AAAAA (pseudonym), nikoliv jeho zákonný zástupce R. R.) se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podstata spáchaného přečinu spočívala v tom, že obviněná dne 28. 11. 2017 při sepisování žádosti o invalidní důchod podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem (dále jen „žádost o invalidní důchod“) na Okresní správě sociálního zabezpečení v Klatovech (dále jen „OSSZ v Klatovech“) úmyslně neuvedla, že je proti její osobě usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 11 E 129/2010, které nabylo právní moci dne 2. 3. 2010, nařízen výkon rozhodnutí srážkami z jejího příjmu k uspokojení přednostní pohledávky na výživném pro poškozeného nezletilého AAAAA, zastoupeného jeho zákonným zástupcem R. R. Obviněná také v žádosti o invalidní důchod neuvedla, že jsou proti ní vedeny exekuce, přestože prohlásila a svým podpisem stvrdila, že veškeré údaje učinila podle pravdy. V důsledku toho byl obviněné rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) ze dne 12. 4. 2019 přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a dne 30. 4. 2019 jednorázově vyplacen doplatek důchodu v částce 669 016 Kč bez jakékoliv srážky, přičemž za situace, pokud by obviněná řádně uvedla, že je proti ní nařízen výkon rozhodnutí pro uspokojení přednostní pohledávky, ČSSZ by jí z doplatku invalidního důchodu srazila částku celkem 126 244 Kč. Tímto svým jednáním se obviněná obohatila a poškozenému nezletilému AAAAA způsobila škodu ve výši nejméně 126 244 Kč.
3. Proti shora citovanému rozsudku Okresního soudu v Klatovech podala obviněná odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26. 5. 2022, sp. zn. 7 To 107/2022, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněné
4. Obviněná V. F. podala prostřednictvím svého obhájce proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni dovolání, které opřela o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněná vycházela z označení důvodů dovolání podle trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021; s ohledem na novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 měla obviněná správně označit jí uplatněné dovolací důvody s odkazem na §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., z tohoto označení tedy bude Nejvyšší soud dále vycházet.
5. V dovolání obviněná namítla, že nespáchala trestný čin podvodu z důvodu pochybnosti, zda mohlo jejím jednáním dojít k zamlčení podstatných skutečností. Po obecném vymezení pojmu „podstatných skutečností“ zdůraznila, že zamlčení se může týkat pouze takových okolností, které nejsou druhé straně známy. Za podstatné pro právní posouzení skutku obviněná označila to, že subjektem práv není OSSZ v Klatovech, ani Okresní soud v Domažlicích, jelikož jde o organizační složky státu, jejichž právní osobnost je odvozena od téhož subjektu – státu, tj. České republiky. Obviněné je tak nelogicky kladeno za vinu, že měla zamlčet podstatné skutečnosti před subjektem, který o nich věděl a byl schopen si je náležitě zjistit a ověřit. Jak dále v této souvislosti obviněná uvedla, Okresní soud v Domažlicích zaslal OSSZ v Klatovech přípisy ze dne 3. 1. 2018 a 1. 11. 2018, z nichž bylo možno získat informaci o tom, že u Okresního soudu v Domažlicích probíhá řízení o výkonu rozhodnutí, v němž obviněná vystupuje jako povinná. Tato oznámení byla učiněna ještě před tím, než ČSSZ rozhodla o žádosti obviněné o invalidní důchod, a při řádném postupu správních orgánů mohla být nesprávnost údaje o výkonu rozhodnutí včas zjištěna. Příčinu nastalého stavu tak lze podle obviněné spatřovat v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu ve správním řízení před OSSZ v Klatovech a obviněná trvá na tom, že se nemohla dopustit zamlčení podstatných skutečností, které je znakem přečinu podvodu.
6. Dále obviněná poukázala na nerespektování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku ze strany soudů nižších stupňů, přičemž postrádá její uplatnění mimo jiné i s ohledem na ustanovení §56 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
7. Nakonec obviněná zmínila i pochybnosti o své příčetnosti, konkrétně o tom, zda mohla chápat smysl a podstatu správního řízení u OSSZ v Klatovech. S ohledem na její zdravotní stav lze proto pochybovat o naplnění subjektivní stránky trestného činu, tedy zda z důvodu jejího sníženého intelektu mohlo jít o úmyslné neuvedení podstatného údaje do žádosti o invalidní důchod. V tom obviněná spatřuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a závěry z nich vyplývajícími a právním posouzením skutku.
8. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i jemu předcházející odsuzující rozsudek a přikázal Krajskému soudu v Plzni, případně Okresnímu soudu v Klatovech, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Vyjádření k dovolání
9. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněné V. F. prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitky, kterými obviněná zpochybňuje svou příčetnost, obsahově neodpovídají dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože jimi není vytýkáno nesprávné použití hmotněprávních ustanovení. Těmito námitkami obviněná pouze zpochybňuje závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, podle kterých simuluje mentální deficit a netrpí duševní chorobou, v jejímž důsledku by u ní mohlo dojít ke snížení rozpoznávacích nebo ovládacích schopností.
10. Ve vztahu k námitkám, podle kterých OSSZ v Klatovech bez ohledu na jednání obviněné měla informace o exekučních řízeních proti ní vedených, státní zástupce uvedl, že odvolací soud se nezabýval tím, zda skutečně proběhla korespondence mezi OSSZ v Klatovech a Okresním soudem v Domažlicích týkající se výkonu rozhodnutí proti obviněné jakožto povinné, protože s ohledem na svůj právní názor zřejmě považoval tuto otázku za nerozhodnou. Odvolání i dovolání obviněné obsahují konkrétní odkazy na zmíněnou korespondenci a státní zástupce nepředpokládá, že by si obviněná takové údaje vymýšlela.
11. Jak dále státní zástupce zdůraznil, v projednávané věci je subjekt jednající v omylu odlišný od poškozeného, když poškozeným byl nezletilý AAAAA a rozhodné majetkové dispozice provedla ČSSZ. Otázku, do jaké míry má subjekt jednající v omylu možnost zjistit skutečný stav věci, lze však podle názoru státního zástupce posuzovat podle obdobných zásad jako v případě, kdy v omylu, resp. s neznalostí podstatných skutečností, jedná sám poškozený. Obecně platí, že trestní odpovědnost pachatele trestného činu podvodu není vyloučena tím, že subjekt jednající v omylu nebo s neznalostí podstatných skutečností měl při zachování větší obezřetnosti možnost zjistit skutečný stav věci. O podvodné jednání jde i v případě, jestliže poškozený je schopen prověřit si skutečný stav rozhodných okolností, avšak je ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací tak, že si v důsledku pachatelova jednání neověří skutečný stav věci buď vůbec, anebo tak neučiní včas (viz usnesení Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 8 Tdo 1641/2014). Na druhé straně však státní zástupce poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, podle kterého je-li omyl definován jako rozpor mezi představou a skutečností u oklamaného, pak logicky nelze na straně oklamaného odhlížet od jeho sumy vědomostí o skutečnosti, ohledně níž je klamán, tedy od jeho způsobilosti být oklamán (nelze např. bez dalšího pomíjet možnost oklamaného jednoduše eliminovat omyl). Otázku možnosti oklamaného subjektu zjistit si skutečný stav věci tedy nelze podle státního zástupce považovat za nepodstatnou. Pokud navíc jednajícím v omylu je státní orgán, jeho možnosti vyvarovat se omylu budou zpravidla vyšší než u fyzické osoby. Přestože správní řád ani jiný právní předpis neukládá správním orgánům povinnost zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nemůže podle státního zástupce obstát strohé konstatování odvolacího soudu, že není povinností správního orgánu zjišťovat si podklady pro své rozhodnutí.
12. Podle názoru státního zástupce obviněná pomíjí skutečnost, že zmíněná korespondence probíhala mezi OSSZ v Klatovech a Okresním soudem v Domažlicích, kdežto o nároku na invalidní důchod rozhodovala ČSSZ sídlící v Praze, proto nelze vycházet z představy, že o určité skutečnosti známé některému státnímu orgánu by automaticky musely vědět ostatní státní orgány. Na druhé straně však tato korespondence údajně probíhala zčásti před tím, než OSSZ v Klatovech předložila žádost obviněné o invalidní důchod na ČSSZ, když dotazy soudu měly být zasílány dne 3. 1. 2018 a 1. 11. 2018 a žádost o invalidní důchod byla předložena ČSSZ dne 19. 6. 2018. Objektivně tedy měla ČSSZ možnost dozvědět se o tom, že jsou proti obviněné vedeny exekuce a výkon rozhodnutí.
13. Pochybnosti o tom, zda obviněná úmyslně zamlčela podstatné skutečnosti, však podle státního zástupce vznikly třeba i ze skutečnosti, že obviněná v žádosti o invalidní důchod uvedla, že proti ní nebyl nařízen výkon rozhodnutí „na srážky ze mzdy“, nikoli že proti ní není vedena žádná exekuce. Výkon rozhodnutí „na srážky ze mzdy“ totiž skutečně nařízen nebyl, jelikož obviněná v době sepsání její žádosti o invalidní důchod nebyla zaměstnána v pracovním poměru. Taková nejednoznačnost formulace ve zřejmě předtištěném formuláři, na kterém byla žádost sepsána, pak svědčí proti naplnění objektivní i subjektivní stránky trestného činu, když obviněná neuvedla skutečnost, na kterou se jí nikdo výslovně neptal. K tomu je také nutno přihlížet při posuzování společenské škodlivosti činu ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku.
14. Shora uvedené námitky lze podle státního zástupce obsahově podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a je možné je považovat za částečně důvodné. Ve stejném rozsahu pak jsou námitky důvodné též z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
15. Nad rámec uplatněných dovolacích námitek státní zástupce uvedl, že má pochybnosti o právním posouzení skutku jako trestného činu podvodu i z dalšího důvodu. Údaj o exekucích vedených proti obviněné totiž nebyl skutečností podstatnou z hlediska existence jejího nároku na invalidní důchod. Tento nárok byl podmíněn jejím zdravotním stavem a jeho oprávněnost nebyla řešena v trestním řízení. Uvedený údaj měl význam pouze pro rozhodování ČSSZ o tom, zda doplatek invalidního důchodu bude v plné výši vyplacen přímo obviněné, nebo zda jeho část bude použita k úhradě jejího dluhu na výživném. Nejde tedy o to, že by obviněná dosáhla neoprávněně výplaty invalidního důchodu, ale o to, že tento příjem odstranila z dosahu svého věřitele. K postihu takového jednání je přitom v zásadě určeno ustanovení §222 tr. zákoníku o trestném činu poškození věřitele.
16. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Plzni a aby tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
17. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
18. Obviněná V. F. uplatnila ve svém dovolání dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. K prvně uvedenému Nejvyšší soud připomíná, že je dán především tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. pak může být naplněn ve dvou variantách. Podle první z nich jde o případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Druhá varianta je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., přesto soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. Obviněná uplatnila druhou z uvedených variant, když podle jejího názoru napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo zamítnuto její odvolání podané proti rozsudku soudu prvního stupně, který údajně trpí vadami odpovídajícími dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
b) K uplatněným námitkám obviněné
19. Obviněná v dovolání uplatnila námitku, podle které jí spáchaný skutek není trestným činem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, protože jejím jednáním nemohlo dojít k naplnění znaku tohoto přečinu v podobě zamlčení podstatných skutečností, neboť to se může týkat pouze takových okolností, které nejsou druhé straně známy. Nejvyšší soud shledal tuto námitku svým obsahem spadající pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a rovněž důvodnou.
20. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterým byla obviněná shledána vinnou, spáchá ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. Obviněné bylo kladeno za vinu, že naplnila skutkovou podstatu tohoto přečinu ve třetí zmíněné alternativě, tedy tím, že zamlčela podstatné skutečnosti. Jak správně uvedl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání, o trestný čin podvodu jde i tehdy, jestliže subjekt jednající v omylu nebo s neznalostí podstatných skutečností je schopen prověřit si skutečný stav rozhodných okolností, avšak je ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací tak, že si v důsledku pachatelova jednání neověří skutečný stav věci buď vůbec, nebo tak neučiní včas (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003). I s přihlédnutím k tomuto závěru ovšem nelze zcela přehlížet možnost oklamaného subjektu eliminovat svůj vlastní omyl, resp. nedostatek znalosti podstatných okolností, takže není možné odhlédnout od sumy jeho vědomostí o skutečnosti, o níž je klamán, a tedy od jeho způsobilosti být oklamán (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 7 Tdo 461/2007, a nález Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01). Uvedené přitom platí tím spíš, pokud subjektem jednajícím s neznalostí podstatných skutečností je státní orgán disponující účinnými prostředky (např. odborným aparátem, možností nahlížení do základních registrů či různých evidencí dat atd.), které rozšiřují jeho možnosti prověřit si skutečný stav rozhodných okolností, na rozdíl od fyzických osob, které takové prostředky zpravidla nemají.
21. V projednávané věci odvolací soud k této otázce konstatoval, že neobstojí argumentace obhajoby, podle níž při náležitém postupu ČSSZ by mohla být nesprávnost údaje o nařízeném výkonu rozhodnutí srážkami z příjmů obviněné zjištěna, protože není povinností správního orgánu zajišťovat si podklady pro svá rozhodnutí (viz bod 8. na s. 3 jeho usnesení). Odvolací soud ovšem učinil takový závěr, aniž by jakkoliv ověřoval, do jaké míry rozhodující subjekt, v tomto případě ČSSZ, resp. OSSZ v Klatovech jako územní organizační jednotka ČSSZ, u něhož obviněná podala žádost o invalidní důchod, disponoval či mohl disponovat informací o nařízeném výkonu rozhodnutí srážkami z příjmů obviněné a exekucích proti ní vedených. To navíc za situace, kdy sama obviněná již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně namítala, že OSSZ v Klatovech bylo již v roce 2018 opakovaně Okresním soudem v Domažlicích adresováno oznámení, z něhož bylo možné získat informaci o tom, že u Okresního soudu v Domažlicích probíhá řízení o výkonu rozhodnutí, v němž obviněná vystupuje jako povinná. Tato oznámení přitom byla učiněna ještě dříve, než ČSSZ rozhodla o žádosti obviněné o invalidní důchod v roce 2019. Za stavu, kdy se odvolací soud dostatečným způsobem nevypořádal s uvedenými námitkami obviněné a se související otázkou, zda byla ČSSZ subjektem způsobilým být v konkrétním případě oklamán zamlčením podstatných skutečností ze strany obviněné, když OSSZ v Klatovech mohla mít informace o těchto podstatných skutečnostech, Nejvyšší soud neshledal přiléhavé právní posouzení skutku spáchaného obviněnou jako přečinu podvodu.
22. Vzhledem ke shora uvedenému tedy nelze považovat za správný závěr soudů nižších stupňů, že obviněná naplnila všechny znaky skutkové podstaty přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a proto Nejvyšší soud považuje za důvodnou námitku obviněné, kterou s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zpochybnila správnost právního posouzení skutku.
23. Nad rámec podaného dovolání Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že vzhledem ke skutkovým okolnostem projednávané věci se jeví jako přiléhavější právní kvalifikace jednání obviněné podle některé z alternativ trestného činu poškození věřitele podle §222 tr. zákoníku. Ustanovení o trestném činu podvodu podle §209 tr. zákoníku spočívá v ochraně cizího majetku (věci cizí), proti kterému směřuje útok pachatele, kdežto podstatou trestného činu poškození věřitele podle §222 tr. zákoníku je ochrana majetku věřitelů, do něhož se nedostane odpovídajícího plnění z majetku dlužníka (pachatele) v důsledku jeho jednání, které ovšem směřuje vůči jeho vlastnímu majetku, nikoliv majetku cizímu. Jak přitom správně uvedl v projednávané věci státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání, význam jednání obviněné spočíval právě v tom, že svůj majetek v podobě vypláceného invalidního důchodu úmyslně odstranila z dosahu svého věřitele – poškozeného nezletilého AAAAA.
24. Pokud jde o námitky, kterými obviněná zpochybnila svou příčetnost a s ní související naplnění subjektivní stránky spáchaného činu, tyto formálně neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněná jimi totiž nevytýká nesprávné užití hmotně právních ustanovení trestního zákoníku o nepříčetnosti či zmenšené příčetnosti pachatele, ale pouze zpochybňuje závěry důkazu provedeného v řízení, a to znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, které jsou podrobně rozvedené pod body 5. až 7. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
25. Námitkami, v nichž obviněná poukázala na porušení zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, je předčasné se zabývat, a to vzhledem ke kasačnímu výroku tohoto usnesení. Za současné situace totiž není zcela zřejmé, jakou skutkovou podstatu trestného činu obviněná svým jednáním naplnila a zda jde o čin natolik společensky škodlivý, že u něj nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
26. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že ho lze naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V této variantě jde o procesní dovolací důvod, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. V nyní posuzované věci však bylo odvolání obviněné v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. ř. věcně přezkoumáno a odvolací soud podle §256 tr. ř. rozhodl o zamítnutí tohoto odvolání, neboť je neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy byly splněny, neboť nedošlo k omezení obviněné v jejím přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohl být naplněn ani zmíněný dovolací důvod v jeho první alternativě.
27. Podle druhé alternativy lze dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. shledat za situace, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán jiný z důvodů dovolání obsažených v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obviněná shledala ve svém dovolání existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K tomuto důvodu dovolání se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše, přičemž zjistil, že obviněná s poukazem na něj uplatnila i námitku, která je opodstatněná, takže tím byl naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
V. Závěrečné shrnutí
28. Na podkladě shora uvedených skutečností a úvah Nejvyšší soud shledal dovolání obviněné V. F. zčásti důvodným, a proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni, včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících, pokud zrušením pozbyla svůj podklad. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud věc přikázal tomuto soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Plzni tedy opětovně projedná trestní věc obviněné a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím. Především bude vycházet z toho, že za současného stavu dokazování skutek, jehož spácháním byla obviněná shledána vinnou, nevykazuje znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, takže je povinen učinit tomu odpovídající rozhodnutí. Po případném doplnění dokazování a posouzení všech skutkových okolností pak zváží i vhodnou právní kvalifikaci skutku spáchaného obviněnou, přičemž – jak již bylo shora nastíněno – jako přiléhavé se jeví posouzení činu jako trestného činu poškození věřitele podle §222 tr. zákoníku, avšak nelze vyloučit ani naplnění znaků některého jiného trestného činu, např. maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Zároveň se odvolací soud náležitě vypořádá s námitkami ohledně uplatnění zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, které obviněná uplatnila ve svém dovolání.
29. Nejvyšší soud dále připomíná, že podle §265s odst. 1 tr. ř. je soud nižšího stupně vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí.
30. Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné na podkladě zčásti důvodně podaného dovolání obviněné nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud o dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu