ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.1012.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 1012/2023-992
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 12. 2023 o dovolání, které podal obviněný J. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 10 To 80/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 15/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 5 T 15/2022 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný J. P. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ad 1.) a přečiny šíření pornografie podle §191 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2.) a §191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ad 3.), jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„1. v přesně nezjištěné době v létě roku 2016 v karavanu umístěném na pozemku Jezdeckých stájí XY, XY, XY, okres Praha - západ, za účelem uspokojení pohlavního pudu, násilím donutil k pohlavnímu styku poškozenou nezletilou AAAAA, která v karavanu přespávala, tak, že ač věděl, že poškozená AAAAA je dítětem mladším 15 let, poškozené ve spánku začal stahovat kalhoty od pyžama, což ji probudilo a s jeho jednáním začala projevovat nesouhlas, když mu říkala, aby toho nechal, sdělil jí, aby se nebránila, že se jí to bude líbit, načež se mu podařilo sundat poškozené spodní díl pyžama, ta si jej oblékala zpět, zatímco on jí jej znovu sundával a trenýrky sundal i sobě, poškozená mu opět říkala, aby toho nechal, odstrkovala ho a dala mu také facku, obžalovaný jí držel ruce, se kterými nemohla hýbat, opět jí začal sundávat spodní část pyžama, poškozenou osahával na prsou, v rozkroku i jinde na těle a dotýkal se obnaženým penisem jejího obnaženého přirození a na okraj vagíny jí opakovaně strkal penis i prsty, poté, co se obžalovanému znovu vyvlékla, si obžalovaný poškozenou k sobě přitáhl, držel ji kolem pasu a ležíc za jejími zády takto spali,
2. v přesně nezjištěném období, nejméně od 18. 6. 2018 do 5. 10. 2020, v Hřebčíně XY, okres XY, v Jízdárně XY, okres Praha - západ, v obci XY, okres XY či na dalších neustanovených místech vyrobil prostřednictvím svého mobilního telefonu zn. Xiaomi Redmi 5A, celkem 77 obrazových souborů (fotografií) a 62 videosouborů zobrazujících pohlavní styky své osoby s koňmi a psy a z těchto míst, ze XY, okres XY, případně z dalších neustanovených míst, v období od 13. 7. 2018 do 7. 3. 2020 prostřednictvím komunikační aplikace WhatsApp zaslal T. J., narozenému XY, nejméně dva videosoubory zobrazující pohlavní styky své osoby s kobylami, v období od 28. 11. 2018 do 5. 10. 2020 prostřednictvím komunikační aplikace Telegram zaslal L. J., narozenému XY, nejméně 11 obrazových souborů a 14 videosouborů zobrazujících pohlavní styky své osoby s koňmi a psy a v období od 18. 5. 2020 do 1. 9. 2020 zaslal prostřednictvím komunikační aplikace WhatsApp neustanoveným osobám 22 videosouborů zobrazujících pohlavní styky své osoby s koňmi,
3. v období listopadu roku 2019 z dosud nezjištěného místa zaslal prostřednictvím aplikace Messenger nezletilé AAAAA, fotografie s pornografickou tématikou, a to nejméně celkem 13 fotografií, z toho na čtyřech fotografiích je zachycen penis obžalovaného“.
2. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen také trest propadnutí věci specifikované v tomto výroku. Současně mu bylo podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. 10 To 80/2022, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Z podnětu dovolání obviněného následně Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. 6 Tdo 219/2023, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. 10 To 80/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. V novém řízení Vrchní soud v Praze rozhodl o odvolání obviněného rozsudkem ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 10 To 80/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o vině toliko pod bodem 1., a v důsledku toho i v celých výrocích o uložených trestech a ochranném opatření. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že (při nezměněných skutkových zjištěních) obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (bod 1.) a při nezměněných výrocích o vině pod body 2. a 3. ho odsoudil podle §185 odst. 3 tr. zakoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §40 odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon ho zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil také trest propadnutí věci specifikované v tomto výroku. Současně mu podle §99 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uložil ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě. Jinak ponechal napadený rozsudek nedotčený.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 10 To 80/2022 (dále také jen „napadený rozsudek“), napadl obviněný dovoláním z důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. směřujícím toliko do výroku o trestu odnětí svobody. Namítl, že i napodruhé uložený trest vybočuje z ústavního rámce proporcionality trestní represe a je trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Dovolání podal také z důvodu porušení jeho práv podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále také jen „Listiny“), čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod s ohledem na nedostatečné odůvodnění uloženého nepodmíněného trestu odvolacím soudem. Tomu vytkl, že nerespektoval názor Nejvyššího soudu vyjádřený v bodě 46. zrušujícího usnesení, tj. aby řádně vyhodnotil kritéria podle §39 a násl. tr. zákoníku, zejména §40 odst. 1 tr. zákoníku a dostatečně zvážil postup podle §40 odst. 2 tr. zákoníku, čímž porušil §265s odst. 1 tr. ř. a ve svém důsledku nerespektoval Ústavu. Obviněný uvedl, že úvahy odvolacího soudu vedoucí jej k uložení změněné výše trestu odnětí svobody ve smyslu §39 a §40 tr. zákoníku nejsou z odůvodnění napadeného rozsudku patrné, když není zřejmé, jak odvolací soud dospěl k výši tohoto trestu konkrétně v trvání 4 let. Trest přitom musí být nejen přiměřený, ale také náležitě odůvodněný, což podle něj nebylo v tomto případě splněno. Odvolací soud měl přistoupit ke zcela zásadní moderaci trestu. Nemělo by proto být nyní Nejvyšším soudem pouze automaticky konstatováno, že trest odnětí svobody byl snížen pod dolní hranici zákonné trestní sazby, a že tedy takový trest již není možné považovat za trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený, ale měl by naopak zkoumat, zda odvolací soud skutečně řádně vyhodnotil daná kritéria. Pro ilustraci, že jeho trest zůstává stále trestem extrémně přísným, poukázal na některá rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu, resp. tresty uložené za obdobně kvalifikovaná protiprávní jednání.
7. Obviněný dále ke své osobě konstatoval, že již před svým nástupem do výkonu trestu vedl po dlouhou dobu řádný život a pracoval, resp. má i do budoucna přislíbenou práci v případě, že by mu nebyl uložen nepodmíněný trest, k uloženému ochrannému léčení dobrovolně prohlásil, že jej akceptuje a že jej podstoupí, se svou družkou žije dlouhodobě v pevném partnerském svazku se stabilní zázemím, s poškozenou a ani s osobami mladšími 15 let se vůbec (při pracovních ani volnočasových činnostech) nestýká. Od svého vazebního stíhání až po vydání napadeného rozsudku prošel podstatnou sebereflexí a je odhodlán se vedle případného dohledu probačního úředníka a ochranného léčení podrobit jakýmkoliv dalším opatřením, omezením a povinnostem, které mu budou případně uloženy ve smyslu §85 tr. zákoníku. S ohledem na to, že již část nepodmíněného trestu odnětí svobody vykonal, jakož i s přihlédnutím k jím dalším uvedeným skutečnostem, je přesvědčen, že jeho nápravy lze dosáhnout uložením podmíněného trestu (v jeho maximální zákonné výměře 3 let se zkušební dobou 5 let) za současného uložení ochranného léčení, případně již zmiňovaných dalších povinností.
8. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl co do výroku o úhrnném trestu odnětí svobody tak, že mu uloží trest odnětí svobody v nižší výměře a že jej ve smyslu §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odloží, případně současně stanoví přiměřená omezení a přiměřené povinnosti ve smyslu §82 odst. 2, 3 tr. zákoníku. Pokud by Nejvyšší soud sám nerozhodl, navrhl, aby podle §265k tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
9. K tomuto dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že odvolací soud v souvislosti s ukládaným trestem zvážil všechny odpovídající skutečnosti, především však v souladu s ustanovením §40 odst. 2 tr. zákoníku reflektoval možnost nápravy obviněného s ohledem na jeho vstřícnost vůči podstoupení sexuologické léčby, která je v daném případě způsobilá vyvážit zkrácení trestu pod dolní zákonnou hranici §185 tr. zákoníku. Usiloval při tom o maximální objektivitu, neboť na druhou stranu musel zvážit, že obviněný se dopustil několika trestných činů, všech sexuálně motivovaných, přičemž po celou dobu si byl vědom své komplikované sexuality a neučinil žádné kroky k tomu, aby svou deviaci ovládl. I přesto je však podle ní v rozsudku odvolacího soudu akceptována dobrovolná snaha obviněného podstoupit léčbu. Odvolací soud zaznamenal rovněž, že obviněnému poskytuje kvalitní zázemí jeho družka. Závěry odvolacího soudu označila za logické, odůvodněné a přesvědčivé a nijak nevybočující z rámce úvah, které §40 odst. 2 tr. zákoníku připouští. Představa obviněného, že by mu měl být za danou trestnou činnost uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem přitom nemohla být nijak určující, stejně tak jako v žádném ohledu nemohly být úvahy soudu ovlivněny postupem jiných trestných senátů jiných soudů, které případně za typově podobnou trestnou činnost ukládaly podmíněně odložené tresty. Státní zástupkyně konstatovala, že trest je ukládán vždy za individuální trestný čin individuálnímu pachateli a v rámci jeho ukládání je zvažován široký komplex skutečností a souvislostí, takže v zásadě není možné argumentačně poukazovat na to, jakým způsobem by rozhodl jiný soud, byť samozřejmě není vyloučeno, že by se jiný soudní senát mohl přiklonit k jinému závěru.
10. Závěrem proto navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Souhlasila přitom s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
12. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 10 To 80/2022, je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
13. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jemu uplatněnému důvodu dovolání.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
IV.
Důvodnost dovolání
15. V návaznosti na uvedené Nejvyšší soud připomíná, že dovolací námitky směřovaly výlučně do výroku o trestu odnětí svobody. I napodruhé uložený trest odnětí svobody obviněný označil jako vybočující z ústavního rámce proporcionality trestní represe, je podle něj i nadále trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. K tomu je třeba uvést následující.
16. Ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jiné hmotněprávní posouzení, než je právní posouzení skutku, může být nesprávné, pokud se týká některé další otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Jestliže by se jiné hmotněprávní posouzení vztahovalo k trestu nebo k ochrannému opatření, zpravidla půjde o zvláštní dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. i) nebo k) tr. ř. Skutkovou okolností zakládající jiné nesprávné hmotněprávní posouzení zde může být např. otázka, zda byly dva trestné činy (skutky) spáchány ve vícečinném souběhu, a zda tedy za okolností uvedených v §43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba dva trestné činy, nebo zda je mezi nimi vztah recidivy a za každý trestný čin je třeba uložit samostatný trest (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr., č. 36/2004 Sb. rozh. tr.). Jiným nesprávným hmotněprávním posouzením ve smyslu tohoto dovolacího důvodu není ve vztahu k výroku o trestu ani jeho pouhá nepřiměřenost (zejména ve vztahu k hlediskům určujícím druh a výměru trestu podle §39 , §41 a §42 tr. zákoníku) – viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr. [Šámal, P., Púry, F. §265b (Důvody dovolání). In: Šámal, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3166–3167.].
17. Námitky vztahující se k hmotněprávnímu posouzení trestu, konkrétně k druhu a výměře uloženého trestu, lze tedy uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., podle kterého byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. „Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zákona (nyní zejména §39 tr. zákoníku a násl.) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.“ (rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
18. Určitý průlom může nastat toliko ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Tak by zásah Nejvyššího soudu přicházel v úvahu i v případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně, jestliže by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).
19. O takový případ se však v případě nově uloženého trestu odnětí svobody nejedná, resp. nejde o trest, který by vybočoval z ústavního rámce proporcionality trestní represe a byl trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Je třeba zdůraznit, že obviněnému byl v novém řízení uložen tento trest, který byl ve smyslu §40 odst. 2 tr. zákoníku snížen nikoli nepodstatně pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Nejvyšší soud svým předchozím usnesením soudu prvního stupně vytkl, že nedostatečně zhodnotil kritéria uvedená v §39 a násl. tr. zákoníku, resp. dostatečně nezvážil a neodůvodnil postup ve smyslu §40 tr. zákoníku, přičemž ani odvolací soud toto pochybení nenapravil, což ve svém důsledku svědčilo o zjevně nepřiměřeném trestu nacházejícím se mimo rámec ústavní konformity. Nyní už však takovou vadu v napadeném rozsudku odvolacího soudu spatřovat nelze. Nejvyšší soud se plně ztotožňuje s vyjádřením státní zástupkyně (viz výše) a konstatuje, že odvolací soud již odpovídajícím způsobem odůvodnil, jak jednotlivá kritéria, a to i ve smyslu §40 tr. zákoníku, hodnotil a proč přistoupil k uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, byť stále jako trestu nepodmíněného (bod 49. napadeného rozsudku).
20. V těchto souvislostech Nejvyšší soud uvádí, že v nálezu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17 (N 75/89 SbNU 153), se Ústavní soud zabýval diskrecí obecných soudů při ukládání trestu. K tomu mimo jiné uvedl, že je samotnou podstatou diskrece, že – nevybočí-li ze svých zákonných mezí a zejména je-li i řádně odůvodněna – ji nelze považovat za vadu řízení jen proto, že jiný subjekt by ve stejných mezích dospěl k jinému řešení. Tím se diskrece při posuzování kritérií pro výběr druhu a stanovení výměry trestu, s výslovným odkazem Ústavního soudu na §36 až §54 tr. zákoníku pro volbu druhu trestu a stanovení jeho konkrétní výměry, podobá zásadě volného hodnocení důkazů, neboť ani do ní nelze zasahovat, děje-li se v rámci řádného dokazování probíhajícího v souladu se všemi ústavněprávními požadavky na něj kladenými, ačkoliv tato zásada uznává, že po identickém dokazování by mohl jiný soud nabýt odlišné vnitřní přesvědčení.
21. Nejvyšší soud s přihlédnutím k tomu, že se dovolací řízení v trestním řízení v žádném případě nevymyká z požadavků na ústavně konformní průběh soudního řízení, konstatuje, že za daného stavu není opětovný zásah do rozhodnutí odvolacího soudu namístě, jelikož se nejednalo o svévolné porušení některého ústavně zaručeného základního práva či svobody obviněného, nýbrž (v porovnání s původním řízením) o projev dostatečně odůvodněné zákonné diskrece při ukládání trestu. Jinými slovy vyjádřeno, podstatné je, že se odvolací soud nedostal výrokem o trestu do žádného extrémního rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe ve smyslu jeho mimořádné a zcela vybočující (excesivní) přísnosti a zjevné nespravedlnosti. Nutno přitom zopakovat, že trest odnětí svobody byl obviněnému uložen za využití §40 odst. 2 tr. zákoníku ve výměře pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. To, že obviněný považuje uložený trest stále za nepřiměřeně přísný a domáhá se uložení trestu odnětí svobody jako trestu podmíněného, zásah Nejvyššího soudu do výroku o trestu neopodstatňuje.
V.
Způsob rozhodnutí
22. Nejvyšší soud s ohledem na vše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. 12. 2023
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu