ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.1148.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 1148/2022-410
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. H. , nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 10 To 228/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 72/2021, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 10 To 228/2022, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 14 T 72/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Praha-západ přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 14 T 72/2021 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. H. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil podle skutkových zjištění jmenovaného soudu tím, že
„v době od měsíce září 2020 do 27. 9. 2021 v místě trvalého bydliště ani jinde úmyslně neplnil svou vyživovací povinnost k nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené XY, nezletilému BBBBB (pseudonym), narozenému XY a nezletilému CCCCC (pseudonym), narozenému XY, ačkoliv mu tato povinnost vyplývá z §910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a její výše byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j.: 0 P 446/2016-173 ze dne 29. 8. 2017, s datem nabytí právní moci dne 21. 10. 2017, částkou 4.000 Kč měsíčně na dceru AAAAA, na BBBBB částkou 3.500 Kč měsíčně a na CCCCC částkou 2.500 Kč měsíčně, splatnými vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky D. K., narozené XY, a tak na výživném dluží částku ve výši 130 000 Kč, přičemž vyživovací povinnosti na své nezletilé děti i její výše si byl vědom a žádná objektivní závažná překážka mu nebránila vyživovací povinnost plnit“.
2. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §196 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 12 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soudu v Praze usnesením ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 10 To 228/2022, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
4. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 10 To 228/2022 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl obviněný dovoláním z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. Namítl, že bylo zamítnuto jeho odvolání, přičemž odvolací soud se žádným způsobem nezabýval konkrétními důvody, zejména pak skutečností, že mu v průběhu trestního řízení nebyla prokázána vina tak, aby o ní nebyla důvodná pochybnost. Soud prvního stupně se nezabýval otázkou, zda provedené důkazy nad veškerou pochybnost jeho vinu prokazují. Jako důkaz doložil příkazy k úhradě na zaplacení dlužného výživného (ze dne 17. 3. 2022 a 4. 5. 2022), dohromady vystavené na částku 130.000 Kč. Dodal, že jeho (obviněného) otec dne 3. 5. 2022 převedl na účet paní K. částku ve výši 130.000 Kč. Prokázání těchto plateb považuje za zcela klíčové, neboť trestnost přečinu zanedbání povinné výživy zaniká, jestliže trestný čin neměl trvale nepříznivých následků a pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek. Soudu prvního stupně pak vytkl, že v rámci jednání dne 4. 5. 2022 vynesl odsuzující rozsudek, přičemž vyšel toliko z telefonické informace od paní K., která uvedla, že k úhradě výživného nedošlo. Takový postup obviněný označil za nesprávný, neboť prokázání takto zásadní skutečnosti pouze telefonicky nemůže být považováno za důkaz řádně provedený před soudem. Soud nemohl mít jistotu, zda skutečně hovoří s paní K. a ani není ověřitelné, zda je takové prohlášení pravdivé, neboť soud nepostupoval v souladu s pravidly pro výslech svědka před soudem. Jestliže se soud prvního stupně s uvedeným způsobem prokázání úhrady dlužného výživného spokojil, neprokázal neuhrazení výživného nade vši pochybnost. V této souvislosti poukázal na zásady ústnosti, zjištění skutkového stavu věci a vyhledávací, které nebyly takovým postupem soudu prvního stupně naplněny.
5. Současně obviněný namítl, že konal-li soud prvního stupně hlavní líčení dne 4. 5. 2022 bez jeho přítomnosti i přesto, že sdělil, že na své přítomnosti trvá, požádal o odročení jednání z důvodu zdravotní indispozice (zaslal všechny lékařské zprávy) a doložil úhradu výživného doklady, které měl u sebe, došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces. V podaném odvolání akcentoval obě uvedená pochybení soudu prvního stupně, nicméně odvolací soud postupoval zcela identicky v tom, že úhradu výživného ověřil pouze telefonicky.
6. S ohledem na vše v dovolání uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, zrušil výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně a sám ve věci rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř. tak, že ho zprostí viny, nebo podle §265k tr. ř. ve spojení s §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout poté, co náležitě doplní dokazování. Současně požádal o odložení výkonu rozhodnutí.
7. K dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že dovolací argumentace je podřaditelná pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. a poukázala na to, že část dovolací argumentace by bylo třeba přiřadit i k (obviněným neuplatněnému) dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Dovolání přisvědčila v té jeho části, v níž obviněný namítl, že v řízení přecházejícím napadenému rozhodnutí byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení, resp. ta ustanovení, jež mají zabezpečit naplnění jeho práv na řádnou obhajobu, zejména pokud jde o jeho právo vyjádřit se před soudem k věci, navrhnout soudu provedení důkazů svědčících v jeho prospěch, vyjadřovat se k provedeným důkazům apod. Státní zástupkyně uvedla, že při úvaze o tom, zda jsou splněny podmínky pro konání hlavního líčení bez přítomnosti obviněného podle §202 odst. 2 tr. ř. a zda je namístě akceptovat žádost obviněného o odročení hlavního líčení, musí mít soud na zřeteli ustanovení §2 odst. 4 tr. ř. a v souvislosti s ním ustanovení článku 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod, v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jímž je garantováno právo na spravedlivý proces. Z ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. je podle ní zřejmé, že zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nejsou nijak vázány na to, zda se obviněný omluvil, ani na to, co bylo důvodem jeho nepřítomnosti. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti podle článku 38 odst. 2 Listiny je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Zásah do tohoto práva lze považovat za akceptovatelný pouze tehdy, měl-li k němu soud zákonný podklad a nebylo-li soudní řízení jako celek dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2022 sp. zn. 7 Tdo 421/2002). Soud by tak měl podle ní vážit, zda konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného i tehdy, jsou-li podmínky ustanovení §202 tr. ř. splněny. Zpravidla tedy není možné provést hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného v případě, kdy mu objektivní důvody skutečně brání v osobní účasti u hlavního líčení, obviněný existenci těchto důvodů soudu včas sdělí a požádá, aby hlavní líčení bylo odročeno. V posuzované věci je třeba podle státní zástupkyně zvažovat ještě charakter trestné činnosti. Dodatečné splnění vyživovací povinnosti je důležitější než potrestání pachatele, na což zákon reflektuje i zvláštním ustanovením o účinné lítosti (§197 tr. zákoníku). V návaznosti na to vyjádřila svou pochybnost o správnosti postupu soudů nižších stupňů, jestliže obviněný soudu prvního stupně před konáním hlavního líčení dne 4. 5. 2022 sdělil, že mu objektivní zdravotní potíže brání v účasti u hlavního líčení, přičemž tyto zdravotní potíže byly podloženy lékařskou zprávou, z níž vyplynulo, že nebylo v jeho moci dostavit se k nařízenému hlavnímu líčení, lze jen stěží bez dalších odborných lékařských závěrů vyvracejících indispozici obviněného daného dne dospět k závěru, že takové omluvě není možné vyhovět, zvláště v případě, pokud obviněný vůči soudu inzeroval splnění zákonné vyživovací povinnosti. Navíc poukázala na to, že soud náležitě nezjistil, zda skutečně došlo či nedošlo k úhradě výživného, neboť tuto skutečnost řádně neověřil, pokud pouze formou úředního záznamu zafixoval sdělení matky dětí o tom, že dlužné výživné nebylo uhrazeno. V této souvislosti odkázala i na určité nejasnosti ohledně provedených plateb.
8. Soud prvního stupně podle státní zástupkyně uzavřel, že byly splněny podmínky pro trestní odpovědnost obviněného za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §196 tr. zákoníku, upozadil však, že zánik trestní zodpovědnosti pro účinnou lítost předpokládá, že tu existovaly všechny podmínky trestní odpovědnosti, a to včetně zavinění, neboť trestní odpovědnost zaniká později po jejich splnění. Otázka splnění vyživovací povinnosti však nebyla postavena najisto, neboť matka dětí nebyla k této úhradě vyslechnuta v pozici svědka, nýbrž tato okolnost byla zjišťována pouze telefonicky. Absentuje tak procesní výpověď matky dětí, v níž by po náležitém poučení soudu sdělila, zda došlo nebo nedošlo k úhradě dlužného výživného.
9. S ohledem na vše uvedené státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud by ke změně, k níž dojde zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
11. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 10 To 228/2022, je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
12. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
13. Podle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
14. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) (§265b odst. 1 tr. ř.).
IV.
15. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací námitky jsou částečně podřaditelné pod obviněným uplatněné důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve spojení s §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (druhá alternativa), přičemž část argumentace svým obsahem odpovídá rovněž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání.
17. Podle §202 odst. 2 tr. ř. se může hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.), přičemž na to a na jiné následky nedostavení (§66 tr. ř. a 90 tr. ř.) musí být obžalovaný v předvolání upozorněn.
18. Je zjevné, že zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nejsou vázány na to, zda se obviněný omluvil, ani na to, co bylo důvodem jeho nepřítomnosti, nevymezuje ani konkrétní důvody pro odročení hlavního líčení. Jak správně uvedla již státní zástupkyně, při úvaze o tom, zda jsou splněny podmínky pro konání hlavního líčení bez přítomnosti obviněného podle §202 odst. 2 tr. ř. a zda je namístě akceptovat žádost obviněného o odročení hlavního líčení, musí mít soud na zřeteli ustanovení §2 odst. 4 tr. ř., v daném případě zejména v souvislosti s ustanovením čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Je proto na soudu, aby v každém konkrétním případě posoudil podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného s plným šetřením jeho ústavně zaručených práv. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Zásah do tohoto práva lze považovat za akceptovatelný pouze tehdy, měl-li k němu soud zákonný podklad, a nebylo-li soudní řízení jako celek dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2022, sp. zn. 7 Tdo 421/2002).
19. Jak plyne z ustanovení §202 odst. 2 tr. ř., vedle splnění formálních podmínek, musí soud dospět k závěru, že věc lze spolehlivě rozhodnout i bez přítomnosti obžalovaného. Jde zejména o to, zda nepřítomnost obžalovaného nepoznamená průběh a případné výsledky hlavního líčení do takové míry, že by nebylo možné provést v potřebném rozsahu dokazování, dostatečně zjistit skutkový stav pro rozhodnutí a spravedlivě ve věci rozhodnout, a to nejen v otázce viny, ale i o trestu nebo o upuštění od potrestání (srov. rozhodnutí č. 57/1972-II. Sb. rozh. tr.). To vše při dodržení práva obžalovaného na obhajobu a při zachování zásady rovnosti stran. V tomto směru bude nutné zvážit důkazní situaci, povahu, rozsah a právní kvalifikaci zažalovaného skutku, charakter, význam, obsah a rozsah důkazů, jejichž provedení přichází v úvahu u hlavního líčení, i důkazů dosud opatřených, dosavadní stanovisko obžalovaného k věci a k opatřeným důkazům, způsob jeho obhajoby atd. (PÚRY, František. §202 [Přítomnost při hlavním líčení]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2555.).
20. Se zřetelem k ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny má soud vážit, zda konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného i tehdy, jsou-li podmínky ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. splněny. Zpravidla proto nebude na místě provést hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného v případě, kdy mu objektivní důvody skutečně brání v osobní účasti u hlavního líčení, obviněný existenci těchto důvodů soudu včas sdělí a řádně doloží a požádá, aby hlavní líčení bylo odročeno (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. Beck, svazek 26/2004, pod č. 621).
21. V daném případě je přitom třeba přihlédnout i k tomu, že obviněný byl obžalován pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, pro který je v §197 tr. zákoníku zakotveno zvláštní ustanovení o účinné lítosti. Podle něj trestní odpovědnost za tento trestný čin zaniká tehdy, jestliže trestný čin neměl trvale nepříznivých následků a pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek.
22. Obviněný v den konání hlavního líčení dne 4. 5. 2022 zaslal soudu žádost o odročení tohoto hlavního líčení ze zdravotních důvodů, kterou doložil lékařskou zprávou, s tím, že považuje za nutné, aby osobně předložil „originály plateb“ . V odvolacím řízení ještě předložil vyjádření P, které naznačené zdravotní důvody, pro které se obviněný nemohl hlavního líčení zúčastnit, potvrzuje.
23. Je třeba zdůraznit, že kopie příkazů k úhradě, které obviněný soudu prvního stupně před konáním tohoto hlavního líčení zaslal, v žádném případě neprokazují, že předmětné platby proběhly. Na druhou stranu se však nelze spokojit ani s postupem obou soudů nižších stupňů, které se telefonicky u paní K. (zachyceno formou úředního záznamu) snažily ověřit, zda bylo dlužné výživné uhrazeno, či nikoliv, resp. v posuzovaném případě nepostačovala za daných okolností ani písemná zpráva o této skutečnosti, kterou jmenovaná matka dětí zaslala odvolacímu soudu. K tomu bylo třeba opatřit a připojit zejména výpis z účtu či zprávu od banky potvrzující proběhlou transakci.
24. Za této situace, kdy se obviněný z hlavního líčení řádně omluvil, požádal o jeho odročení a patřičně doložil, že mu v účasti na hlavním líčení, na kterém (podle svého tvrzení) chtěl prokázat splnění vyživovací povinnosti, objektivně bránily zdravotní potíže, přičemž soud prvního stupně rozhodl o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti a pouze formou úředního záznamu u matky dětí zjišťoval splnění této vyživovací povinnosti, je třeba konstatovat, že došlo k porušení ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. v kontextu čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť nebyly splněny podmínky ve smyslu výše uvedeného o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Tuto vadu pak neodstranil ani odvolací soud. Ten si rovněž neopatřil příkladmo uvedené listiny, případně procesně použitelným způsobem k této skutečnosti nevyslechl paní K.
25. Postupem soudu prvního stupně tak byly naplněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Odvolací soud pak pochybení zakládající tyto dovolací důvody nezjistil a nenapravil, přičemž důvodně podané odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř., čímž založil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
26. Nejvyšší soud vzhledem k těmto skutečnostem podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 10 To 228/2022, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 14 T 72/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu Praha-západ podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
27. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl o dovolání nedlouho po nápadu věci a také s přihlédnutím k tomu, že byl obviněnému výkon uloženého trestu odnětí svobody podle §323 odst. 2 tr. ř. odložen do 6. 3. 2023 (č. l. 388), nebylo důvodu pro postup podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 1. 2023
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu