ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.1174.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 1174/2022-6950
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2023 o dovolání obviněného V. S. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 1 To 39/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 1/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. 61 T 1/2022, byl obviněný V. S. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, který spáchal ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §240 odst. 3 tr. zákoníku a podle §58 odst. 1, 2, 6 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy, včetně jejich zastupování na základě plné moci, na dobu deseti let. Podle §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl taktéž odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb ve výši denní sazby 1 000 Kč, tedy k peněžitému trestu v celkové výměře 200 000 Kč. V dalším bylo rozhodnuto o výrocích o vině a trestech spoluobviněných J. M., společnosti M. G., A. K. a P. H.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný V. S. dopustil zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, který spáchal ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, tím, že (velmi stručně vyjádřeno):
jako jednatel a jediný společník ve společnosti M. G. v době nejméně od 16. 1. 2007 do 17. 12. 2012 na nezjištěném místě, pravděpodobně v sídle své společnosti v XY, v úmyslu ke škodě českého státu soustavně krátit daňové povinnosti ve velkém rozsahu napomáhal za odměnu organizované zločinecké skupině, založené, organizované a řízené R. B., zaměřené na soustavnou produkci, dopravu, skladování a prodej lihu nezatíženého spotřební daní (dále jen „mimobilanční líh“), vyznačující se vnitřní organizační strukturou, vztahy vzájemné nadřízenosti a podřízenosti, stanovenými funkčními kompetencemi a s vymezenou dělbou úkolů, což bylo specifikováno ve výroku odsuzujícího rozsudku,
po předchozí dohodě s R. B., aby mu pomohl nepravdivě vykázat ve společnosti M.-CH. nakoupený potravinářský líh jako líh technický, spotřebovaný pro výrobu autochemie, a zakrýt tak jeho faktický nezákonný prodej výrobcům alkoholických nápojů, potvrzoval razítkem a podpisem za společnost M. G. ve skutečnosti neodpovídající účetní doklady na odběr autokosmetiky s vysokým obsahem lihu od výrobce a dodavatele M.-CH. rovněž nepravdivě razítkem a podpisem potvrzoval dodací list o převzetí zboží a pokladní doklad o úhradě faktury v hotovosti, a za to dostával hotovostně vyplacenou odměnu, přičemž následně vykazoval před orgány státní správy, zejména správcem daně v rámci svých daňových přiznání, prodej tohoto neexistujícího zboží dalším odběratelům, když takto učinil v případě celkem 205 fiktivních faktur vystavených v letech 2007–2012 (specifikovaných ve výrokové části rozsudku),
tyto účetně vykázané odběry zboží nebyly ve skutečnosti realizovány a nebyly tedy ani odběratelem M. G. zaplaceny, čímž docházelo k zastírání faktického způsobu, jakým bylo ve společnosti M.-CH. nakládáno s lihem, a obviněný V. S. odebíráním fiktivních faktur umožnil osobám podílejícím se na činnosti zločinecké skupiny prodávat líh, účetně vykázaný jako spotřebovaný na výrobu nemrznoucích směsí a autokosmetiky, k nelegální výrobě alkoholických nápojů bez odvedení spotřební daně a s vědomím popsaného cíle tak záměrně pomohl R. B. a jím ovládané společnosti M.-CH. vykázat s pomocí fiktivně vystavených faktur mimobilanční líh jako spotřebovaný při výrobě autochemie, pomohl tak zatajit před správcem spotřební daně z lihu vznik daňové povinnosti, která by jinak společnosti M.-CH. při prodeji nedenaturovaného lihu příslušela,
přičemž za předmětné období roků 2007 až 2012 pomohl R. B., jím řízené organizované zločinecké skupině a jím ovládané společnosti M.-CH. zastřít zkrácení spotřební daně v celkové výši 510.017.893 Kč.
3. Proti uvedenému rozsudku podala v neprospěch všech obviněných fyzických osob odvolání státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, a to do výroků o trestech. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 1 To 39/2022, byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státní zástupkyně částečně zrušen ve výrocích o trestech uložených obviněným J. M., V. S., A. K. a P. H. a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný V. S. byl za spáchaný zločin odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §108 odst. 1, §58 odst. 2 písm. b), odst. 6 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo prokuristy, včetně jejich zastupování na základě plné moci, na dobu pěti let. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb ve výši denní sazby 1 000 Kč, tedy peněžitý trest v celkové výměře 200 000 Kč. Dále bylo nově rozhodnuto o trestech dalších spoluobviněných. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 1 To 39/2022, podal obviněný V. S. prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání opřené o dovolací důvody podle §265 odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
5. Namítl, že Vrchní soud v Olomouci v napadeném rozsudku nerespektoval zákonné atributy ukládání trestu, které jsou zakotveny v §38 odst. 1 a 2 a §39 odst. 1, 3 a 6 tr. zákoníku. V rámci rozhodnutí o nepodmíněném trestu odnětí svobody přehlédl, že jeden z organizátorů a jeden z hlavních příjemců benefitů z organizované trestné činnosti T. B. je v současné době podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, zatímco obviněného ve věku 74 let čeká dlouhodobý výkon trestu v trvání 4,5 roku, což v jeho případě znamená uložení trestu na doživotí. Obviněný je nejen v pokročilém věku, ale také vážně nemocný (onemocnění srdce, hypertenze, závratě, má voperován aortokoronární bypass, ateroskleróza končetinových tepen, klaudikační syndrom). Vrchní soud v Olomouci rovněž přehlédl postavení obviněného jako tzv. bílého koně hlavních organizátorů a příjemců výhod získaných trestnou činností. Sám majetkový prospěch z jejich činnosti neměl. Ačkoli odvolací soud rozhodl o přijetí prohlášení viny obviněného (čímž zhojil procesní vadu soudu prvního stupně), nezohlednil tuto skutečnost jako výraznou polehčující okolnost při ukládání trestu. Upozornil, že trestní stíhání bylo zahájeno po sedmi letech od ukončení trestné činnosti, pravomocně bylo rozhodnuto po dalších 2,5 letech a celkově tak od roku 2012 nejsou vůči obviněnému zaznamenány žádné aktuální negativní poznatky, tedy není osobou se sklonem k opakování trestné činnosti. Rozhodnutí o uložení trestu odnětí svobody v trvání 4 roků a 6 měsíců tak vykazuje známky libovůle, svévole a je nepřezkoumatelné.
6. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 1 To 39/2022, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání odložil výkon napadeného rozsudku.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že podstata dovolací argumentace tkví ve výhradách proti uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 4,5 roku, kdy obviněný se dožaduje zohlednění určitých okolností ve svůj prospěch. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek však není určeno ke korekcím uložených trestů z hlediska jejich přiměřenosti, ale jen k nápravě těch nejzávažnějších pochybení. Určité námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě v rámci důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., o takový případ se však v dané věci nejedná a sankce byla vyměřena dokonce za využití institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. ř. Uložení nepřiměřeně přísného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze, jde-li o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 7 Tdo 342/2019). Podle státního zástupce tedy námitky proti výroku o trestu z hlediska jeho přiměřenosti nejsou žádným z deklarovaných dovolacích důvodů.
8. Státní zástupce nicméně připomněl, že zásah Nejvyššího soudu by mohl být zcela výjimečně možný, pokud by uložený trest vykazoval výrazné ústavněprávní nedostatky a byl extrémně přísný, exemplární, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený. Naznačené pochybení však ve věci obviněného neshledal. Vrchní soud v Olomouci se individualizací trestu ve vztahu k osobě obviněného a jeho případu zabýval adresně a v odůvodnění rozhodnutí vysvětlil, které skutečnosti vzal v úvahu při stanovení druhu a výměry trestu a dostatečně vysvětlil ve věci aplikovaná hlediska. Kromě úvah společných pro všechny čtyři obviněné poukázal státní zástupce na pasáže týkající se obviněného V. S. (body 20., 23. a 30. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). I prohlášení viny bylo vzato v potaz, čemuž odpovídá využití institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Ačkoli obviněný zlehčoval svoje kriminální postavení, faktem zůstává, že jeho činnost ve spojení s dalšími třemi pomocníky byla vysoce společensky škodlivá. Každý z nich po dobu několika let soustavným jednáním ve prospěch organizované zločinecké skupiny umožnoval páchat daňovou kriminalitu spočívající v krácení spotřební daně z lihu. U obviněného V. S. šlo o pomoc ke krácení daně v částce přesahující 500 mil. Kč. Přesto odvolací soud pokládal ještě za přiléhavé uložit mu trest pod dolní hranici trestní sazby i vzhledem k důvodu mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 6 tr. zákoníku. Odvolací soud si byl vědom též věku obviněného a jeho zdravotního stavu. Pakliže by nastaly vážnější nedostatky zdravotního stavu bránící řádném výkonu trestu odnětí svobody, lze je zohlednit za využití jiných nástrojů trestního řádu (např. odkladem výkonu trestu podle §322 tr. ř. nebo přerušením výkonu trestu podle §325 tr. ř.). Nemůže být úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivá hlediska ukládání trestu znovu rozebíral, přehodnocoval a činil v tomto ohledu nějaké vlastní závěry. Podstatné je, že Vrchní soud v Olomouci se výrokem o trestu nedostal do žádného extrémního rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe.
9. Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného V. S. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
12. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu, apod.
14. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
15. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
16. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že ukládání trestů obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a pamatuje v této souvislosti zejména na případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu mohou porušit některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného. O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémní rozporu s provedeným dokazováním, zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17).
IV. Důvodnost dovolání
17. V projednávaném případě obviněný prostřednictvím mimořádného opravného prostředku brojil výlučně proti nepřiměřenosti trestu odnětí svobody. Dovolací soud však neshledal, že by uložený nepodmíněný trest odnětí svobody byl v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. V posuzované věci se odvolací soud žádného pochybení při ukládání trestu odnětí svobody obviněnému V. S. nedopustil.
18. Obviněný byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, který spáchal ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odvolacím soudem podle §240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §108 odst. 1, §58 odst. 2 písm. b), odst. 6 tr. zákoníku, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo prokuristy, včetně jejich zastupování na základě plné moci, na dobu pěti let a peněžitý trest v celkové výši 200 000 Kč. Odvolací soud z podnětu odvolání státní zástupkyně zpřísnil trest odnětí svobody uložený nalézacím soudem, který obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Odvolací soud naproti tomu obviněnému zmírnil trest zákazu činnosti, jehož původní výměra činila deset let. Peněžitý trest pak ponechal ve stejné výši.
19. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud zcela podrobným a přehledným způsobem odůvodnil, jaké polehčující a přitěžující okolnosti vzal v úvahu a jakými úvahami byl veden při rozhodnutí o zpřísnění trestu odnětí svobody. V těchto souvislostech je třeba odkázat na body 14. až 30. jeho rozsudku a odmítnout, že by snad rozhodnutí bylo zatíženo tzv. nepřezkoumatelností. Mj. nelze ani akceptovat, že by soud nevzal v úvahu dosavadní trestní bezúhonnost obviněného, vedení řádného života, prohlášení o vině a jeho postavení v hierarchii pachatelů kompletní trestné činnosti, neboť i těmito aspekty osoby obviněného a projednávané trestné činnosti se odvolací soud v označených pasážích odůvodnění rozsudku stran výroku o trestu výslovně zabýval (viz níže). Dále odůvodnil výše a výměry jednotlivých druhů trestů a přiměřenost použité kombinace trestů. Měl za to, že trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 5 let, je s ohledem na mimořádně vysoký stupeň společenské škodlivosti všech čtyř obviněných trestem nepřiměřeně mírným, naopak trest zákazu činnosti uložený na samé horní hranici zákonné trestní sazby stanovené pro tento druh trestu je v konkrétním případě trestem nepřiměřeně přísným. Přistoupil proto ke zrušení výroku o trestu a k novému rozhodnutí o trestech. Při svých úvahách především akcentoval, že obviněný po dobu několika let soustavným jednáním páchaným ve prospěch rozsáhlejší organizované zločinecké skupiny umožňoval páchat daňovou trestnou činnost spočívající v krácení spotřební daně z lihu. Umožnil tak vystavováním fiktivních faktur osvědčujících provedení zdanitelného plnění, které ve skutečnosti neproběhlo, vykazovat líh reálně použitý k nelegální výrobě alkoholických nápojů bez odvedení spotřební daně jako líh spotřebovaný na výrobu nemrznoucích směsí a autokosmetiky. Trestná činnost obviněného pomohla ke zkrácení spotřební daně z lihu v rozsahu cca 510 mil. Kč a trvala delší dobu, konkrétně 6 let. Za tuto dobu obviněný vystavil nepravdivé faktury v počtu 205 kusů, přičemž z tohoto pohledu byla i jeho role jako pomocníka při trestné činnosti hlavních pachatelů zkrácení daně nezastupitelná. Samotná délka páchání trestného jednání a rozsah pomoci ke zkrácení daně byly podle odvolacího soudu okolnostmi, pro které nebylo možné uložit trest odnětí svobody nespojený s přímým výkonem.
20. Odvolací soud konstatoval, že horní hranice trestní sazby stanovené v §240 odst. 3 tr. zákoníku, zvýšené podle §108 odst. 1 tr. zákoníku, činí 13 roků a 4 měsíce, přičemž trest bylo třeba ukládat v horní polovině takto stanovené trestní sazby, tedy od 9 roků a 2 měsíců až do 13 roků a 4 měsíců. Zohlednil obviněnému polehčující okolnost ve smyslu §41 písm. l ) a p) tr. zákoníku, tedy že se k trestnému činu doznal a vedl před jeho spácháním řádný život. Současně ovšem poukázal na skutečnost, že ve dvou výpovědích v přípravném řízení 13. 1. 2020 a 7. 9. 2020 obviněný trestnou činnost popíral a její páchání připustil až v hlavním líčení 7. 4. 2022. Naopak i tomuto obviněnému přitěžuje ve smyslu §42 písm. m) tr. zákoníku páchání trestné činnosti po dobu 6 roků, a rovněž rozsah pomoci hlavní skupině pachatelů v organizované zločinecké skupině, který se projevil vystavením 205 fiktivních faktur, což napomohlo ke zkrácení spotřební daně v částce přes 510 mil. Kč. Odvolací soud tedy shrnul, že v posuzované věci jsou dány okolnosti, které spoluurčují mimořádně vysoký stupeň společenské škodlivosti jednání obviněných, a to délka páchání trestné činnosti a její sofistikovanost. Na druhou stranu ale shledal souhrn okolností, které umožnily uložit obviněnému trest odnětí svobody ve výměře mimořádně snížené pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle §58 tr. zákoníku. S ohledem na absenci závadové trestní minulosti dovodil, že míra narušení obviněného není natolik vysoká, aby bylo nutné ukládat trest odnětí svobody v zákonné trestní sazbě, která počíná na 9 letech a 2 měsících. S přihlédnutím k době, která uplynula od spáchání trestné činnosti, a věku obviněného, dospěl odvolací soud k závěru, že s ohledem na ustálené osobní poměry by ukládání trestu odnětí svobody v nesnížené sazbě počínající bylo nepřiměřeně přísné. Reflektoval rovněž prohlášení viny [srov. §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku], které bylo jeho usnesením přijato. Za významné považoval, že obviněný byl odsouzen za pomoc k trestnému činu (srov. §58 odst. 6 tr. zákoníku), byť spáchanému ve prospěch organizované zločinecké skupiny, kdy i z popisu skutku vyplývá, že obvinění sice napomáhali ke zkrácení spotřební daně z lihu v ohromném rozsahu, avšak zisk z trestné činnosti měli v rozsahu daleko menším. Odvolací soud se výslovně zabýval též zdravotním stavem obviněného (jeho zdravotní obtíže shledal v zásadě úměrnými jeho věku, přičemž otázka možnosti výkonu trestu bude případně následně řešena až ve vykonávacím řízení) a diferenciací uložených trestů mezi jednotlivými spoluobviněnými.
21. Dovolací soud se s vyčerpávající argumentací odvolacího soudu zcela ztotožnil a proti jeho závěrům nemá žádných výhrad. Trest uložený obviněnému rozhodně nelze označit za nepřiměřeně přísný a zjevně nespravedlivý. Úvahy soudu jsou přiléhavé a nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců je s přihlédnutím k závažnosti, sofistikovanosti a dlouhodobosti trestné činnosti a rovněž k rozsahu zkrácení daně, kterému napomohl, bezpochyby adekvátní. Jak již uvedl státní zástupce, prohlášení viny bylo reflektováno, v rámci úvah o trestu bylo relevantně bráno v potaz, neboť odvolací soud přistoupil k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody i podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, podle něhož, má-li soud za to, že vzhledem k poměrům pachatele a povaze jím spáchané trestné činnosti lze dosáhnout jeho nápravy i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, pokud odsuzuje pachatele, který prohlásil svoji vinu. Odvolací soud zohlednil taktéž účastenství ve formě pomoci na trestném činu, což se odrazilo v postupu podle §58 odst. 6 tr. zákoníku, podle kterého soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu nebo pomoci za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Omezením stanoveným v odstavci 4 přitom není vázán. Ačkoliv tedy, jak shora opakovaně akcentováno, se obviněný dopustil dlouhodobého účastenství na rozsáhlé daňové trestné činnosti organizované zločinecké skupiny se způsobením výrazného škodného následku, přesto mu byl uložen trest pod dolní hranicí trestní sazby, což samo o sobě vylučuje závěr o uložení extrémně nepřiměřeného trestu. Odvolací soud vzal v potaz i věk obviněného a s tím související zdravotní stav, nicméně správně neshledal zásadnější handicapy a správně odkázal ve shodě se státním zástupcem na instituty trestního řádu, které umožňují event. později nastalou nezpůsobilost k výkonu trestu odnětí svobody řešit.
22. Nadto třeba zopakovat, že dovolacím důvodem speciálním, určeným k nápravě vad stran druhu či výměry uloženého trestu, je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který dovolatel neuplatnil. Jeho námitky, kterým nebylo možno přisvědčit, pokud jde kolizi s principem proporcionality trestní sankce, je tak třeba vyhodnotit jako prostou polemiku s přiměřeností trestu. Obviněný totiž nevytýkal uložení druhu trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Dovolával se toliko intenzivnějšího zohlednění polehčujících okolností plynoucích zejména z pozitivních referencí k jeho osobě odkazem na §38 odst. 1, 2 a §39 odst. 1, 3, 6 tr. zákoníku (viz str. 2 až 3 dovolání). Jak ovšem bylo již výše konstatováno, eventuální jiná pochybení [než předvídaná v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.] spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Argumentaci obviněného je tedy třeba vyhodnotit jako neodpovídající uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., ani dovolacímu důvodu jinému. Dovolací soud tedy uzavírá, že námitkám obviněného vzneseným v návaznosti na uložený trest odnětí svobody nebylo možno přisvědčit. Nezbývá než uzavřít, že k zásahu dovolacího soudu není dán v projednávané věci žádný důvod.
V. Způsob rozhodnutí
23. Se zřetelem k rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného V. S. bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
24. Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného na odložení výkonu rozhodnutí, poněvadž dovolatel není osobou oprávněnou k podání takového návrhu (což nevylučuje, aby k takovému postupu učinil podnět) a předseda senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložil. Předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 1. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu