ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.388.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 388/2023-4557
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 5. 2023 o dovolání, které podal obviněný Š. R., nar. XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2022, č. j. 6 To 46/2022-4432, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 2/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2022, č. j. 48 T 2/2021-4299 , byl obviněný Š. R. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb, se stanovenou výší denní sazby částkou 1.200 Kč, tedy celkem 480.000 Kč. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému a spoluobviněné I. S. uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu poškozenému Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj ve výši 42.523.703 Kč.
3. O odvolání obviněného, spoluobviněné S. a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 12. 2022, č. j. 6 To 46/2022-4432 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek, z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, odvolání obviněného a odvolání spoluobviněné I. S., zrušil a to ohledně obviněné I. S. v celém rozsahu a ohledně obviněného ve výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §314r odst. 4 tr. ř. schvaluje dohodu o vině a trestu mezi státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a obviněnou I. S., ohledně níž dále specifikoval výrok o vině, trestu a náhradě škody v bodě III. výroku rozsudku. Obviněnému za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn, uložil podle §240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku mu uložil peněžitý trest ve výši 400 denních sazeb, se stanovenou výší jedné denní sazby částkou 2.500 Kč, tedy celkem 1.000.000 Kč. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu pěti let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozený Finanční úřad pro Jihomoravský kraj s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněné I. S.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Kláry A. Samkové, Ph.D. dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [pozn. zřejmě míněn dovolací důvod podle písm. h) cit. ust.], neboť se domnívá se, že v jeho věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Zároveň uplatňuje námitky extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními a tzv. opomenutých důkazů, přičemž tak dovozuje porušení jeho práva na spravedlivý proces.
5. Obviněný namítá, že důkazy, které mohly prokázat jeho nevinnu a jejichž provedení opakované navrhoval, byly posouzeny jako nadbytečné. Navrhoval výslech osob, které mohly dosvědčit, že obchody jím prováděné nebyly pouze fiktivní. Konkrétně navrhoval výslech P. M., kdy tento důkaz byl soudy zcela opomenut. Dále upozorňuje, že v souladu se zásadou předvídatelnosti práva by neměla být obžalována I. S. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 3/2020 (svou povahou totožné), týkající se jiného časového období, totiž vystupovala pouze v pozici svědkyně. V právě projednávané věci došlo k odsouzení dovolatele v rozporu se zásadou in dubio pro reo , neboť je založeno na několika izolovaných faktech, nevypovídajících o trestné činnosti. Tvrzená fiktivnost obchodů obviněného za účelem daňového úniku nebyla nijak doložena, stejně jako nebyla zjištěna spojitost mezi dovolatelem a danými transakcemi. Soud prvního stupně navíc uvěřil svědkům, o jejichž věrohodnosti existují pochybnosti.
6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2022, č. j. 6 To 46/2022-4432, stejně jako jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2022, č. j. 48 T 2/2021-4299, a další rozhodnutí navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby dovolací soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která po shrnutí formálních nedostatků dovolání týkajících se vymezení dovolacích důvodů, uvedla, že tyto nemají zásadní vliv na projednání daného mimořádného opravného prostředku.
8. Námitky obviněného by podle jejich obsahu bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a třetí alternativě. Obviněný ovšem pouze obecně uvádí, že se v jeho věci vyskytuje tzv. extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a z něj vyvozenými skutkovými zjištěními, což podkládá již dříve vyvrácenými tvrzeními. Daný dovolací důvod není ovšem naplněn pouze tím, že se soudy nepřiklonily ke skutkové verzi prezentované obviněným, ale rozhodly na podkladě širokého spektra důkazů. Dovolatel přitom vůbec nekonkretizuje, v čem by měl jím tvrzený extrémní nesoulad spočívat. Pod výše zmíněný dovolací důvod by bylo možné podřadit i problematiku tzv. opomenutých důkazů. Nicméně s důkazními návrhy obhajoby se soudy obou stupňů řádně a důkladně vypořádaly, a to nalézací soud v bodě 43. jeho rozsudku a soud odvolací v bodě 22. jeho rozsudku. Jejich závěry státní zástupkyně dále prezentuje a aprobuje. Dále konstatuje, že fiktivnost provedených transakcích ze strany obviněného, resp. jeho ve výroku rozsudku nalézacího soudu vyjádření trestná činnost byla v řízení jednoznačně prokázána a není tak ani prostor pro jeho námitku o porušení zásady in dubio pro reo . Pro úplnost státní zástupkyně dodává, že námitky vztahující se k trestnímu stíhání I. S., nenaplňují žádný z dovolacích důvodů, neboť od jejího postavení jako spoluobviněné v této trestní věci se neodvíjí žádné úvahy soudů stran trestní odpovědnosti dovolatele. Dovolatel je navíc oprávněn vznášet pouze námitky vztahující se toliko k výrokům jej se přímo dotýkajícím.
9. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání odmítl. Současně navrhla, aby tak učinil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Vyjádřila rovněž souhlas, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
11. Dovolatel ve svém opravném prostředku slovně vymezil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že v jeho věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku či jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Jeho dovolací argumentace však zároveň tomuto důvodu dovolání nevyhovuje a lze ji podřadit spíše pod důvod dovolání upravený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který pouze formálně označil. Primární zaměření jeho námitek lze shledávat ve třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu spočívající v tom, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, určujícím pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Konkrétně tak odkazuje na neprovedení výslechu P. M., případně vágně podotýká, že za vyslechnutí osob, s nimiž obchodoval, by bylo prokázáno, že dané kontrakty nebyly pouze fiktivní povahy.
12. Zmíněná varianta předmětného dovolacího důvodu nemíří pouze na situaci, kdy soudy na důkazní návrh vůbec procesně nereagovaly, nýbrž i na případy, kdy tak učinily nedostatečně a zamítnutí důkazního návrhu tak nebylo náležitě odůvodněno. V právě projednávané věci se ovšem soudy obou stupňů s důkazními návrhy obhajoby vypořádaly zcela řádným způsobem, a to v bodě 43. rozsudku nalézacího soudu a v bodě 22. rozsudku soudu odvolacího. Zejména pak soud druhého stupně velmi důkladně shrnuje procesní postup ve vztahu k důkazním návrhům obhajoby. Uvádí, že pokud jde o návrh ze dne 5. 10. 2021, pak ve vztahu k němu byl výslech proveden u tří ze čtyř navrhovaných svědků. Čtvrtý navrhovaný svědek L. nebyl vyslechnut, neboť, jak uvedl nalézací soud v bodě 43. jeho rozsudku, nebyl ze skutkového hlediska, jakkoliv propojen s projednávanou trestnou činností. Zároveň nebyly shledány potřebnými ani jeho odborné znalosti daňové problematiky, aby byl přibrán jako znalec či pro účely vypracování odborného vyjádření. Obhajoba navíc na konci nalézacího řízení na provedení výslechu tohoto svědka (ani jiných svědků – č. l. 4270 p. v.) již netrvala (a ani na konci řízení odvolacího – č. l. 4419 p. v.). Pokud jde o navržený výslech P. M., pak tohoto se soudu prvního stupně nepodařilo podle údajů poskytnutých obhajobou ztotožnit, a tudíž nemohl být vyslechnut. Nalézací soud se přitom o dohledání jmenované osoby snažil podle instrukcí obhajoby, jak vyplývá ze spisového materiálu (viz č. l. 4117, 4256, 4258) i bodu 43. jeho rozsudku. I za nevyslechnutí tohoto svědka však měl náležitý důkazní podklad pro konstatování viny dovolatele (k tomu dále viz níže). Rozhodně tak nelze tvrdit, že by nalézací soud důkazní návrh na výslech P. M. zcela opomněl, jak tvrdí obviněný. Osobě tohoto navrženého svědka se věnoval i soud druhého stupně v bodech 18. – 21. Zcela logickým způsobem zdůvodnil účelovost odkazů dovolatele na tuto osobu a irelevanci jejího výslechu pro závěry v projednávané věci, a to jak poukázáním na nesrovnalosti ve výpovědi samotného obviněného, tak i zohledněním dalších ve věci zjištěných okolností. Další návrh výslechů svědků byl ze strany obhajoby posléze proveden až před odvolacím soudem, který se s ním procesně vypořádal v bodě 22. jeho rozsudku. Stran problematiky vypořádání se s důkazními návrhy tak nelze konstatovat jakékoliv pochybení soudů.
13. Obviněný dále namítá porušení zásady in dubio pro reo s poukazy na to, že fiktivnost jeho obchodní činnosti nebyla nijak prokázána a obecným tvrzením o nevěrohodnosti svědků, kterým měly soudy uvěřit. Napadá tak skutková zjištění soudu prvního stupně, což by formálně bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě. Ze strany dovolatele se ovšem jedná o zcela prázdná konstatování, bez jakékoliv hlubší argumentace či konkretizování, jaká pochybení vlastně shledává stran konstrukce skutkových zjištění v předmětné věci. Ostatně obdobně byly postaveny i jeho výhrady stran zamítnutí jeho důkazních návrhů, kdy konkrétně zmínil pouze jméno jednoho údajného svědka – P. M. Nejvyšší soud musí připomenout, že v rámci dovolacího řízení se neuplatňuje tzv. revizní princip, na základě něhož by měl z vlastní iniciativy vyhledávat případné vady napadených rozhodnutí. Rovněž není jeho úkolem, aby za dovolatele jím uplatněné námitky nově formuloval nebo ty, které jsou nekonkrétně vyjádřené, domýšlel. Napadené rozhodnutí je přezkoumáváno na podkladě námitek, resp. s nimi spojené věcné argumentace, které dovolatel ve svém opravném prostředku srozumitelným způsobem uplatní.
14. Je tudíž na místě pouze poznamenat, že závěr o vině dovolatele je postaven na zcela dostatečných důkazních základech. Vzhledem k neurčitosti předmětných dovolacích námitek postačí odkázat především na body 26. – 38. rozsudku nalézacího soudu, v nichž je provedena vyčerpávající analýza důkazní situace v dané věci, na kterou odkazoval i odvolací soud v bodě 17. jeho rozsudku. Rozhodně nelze tvrdit, že pro závěr o fiktivnosti obchodů či toho, že na věci zúčastněné společnosti fakticky ovládal obviněný, neexistovaly podklady. Soud prvního stupně v tomto směru zohlednil řadu důkazů. Jednalo se tak především o výpovědi svědků (U., D., K., N.), skutečnosti provázání ve věci figurujících společností, dále to, že obviněný měl přístup do emailových schránek předmětných společností, měl u sebe faktury těchto společnosti, realizoval přístup na jejich bankovní účty atd. Stran fiktivnosti jednotlivých obchodů nalézací soud v bodech 35. a velmi podrobně v bodě 36. jeho rozsudku doplňuje souvislosti, dále zpochybňující legitimitu hodnocené obchodní činnosti, spočívající kupř. v tom, že na fakturách byly uvedeny neexistující čísla účtu, příp. faktury nebyly uhrazeny, byly uhrazeny po splatnosti či s nesprávnými nebo žádnými variabilními symboly. Společnosti spolu i v takových případech dále obchodovaly. Dále docházelo k přeprodávání zboží mezi jednotlivými společnostmi s nízkým navýšením ceny či se zápornou marží apod.
15. Na podkladě obsahu dovolání obviněného nelze v rámci předcházejícího řízení shledat jakékoliv pochybení v procesní oblasti dokazování a utváření skutkových zjištění. Nelze tudíž hovořit ani o porušení zásady in dubio pro reo a tím i dovolatelova práva na spravedlivý proces. V tomto směru je vhodné připomenout, že právo na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). Pokud obviněný pouze trvá na nesprávnosti zjištění soudů, ale nepředloží žádnou relevantní argumentaci, proč by měla tato zjištění být chybná, nevidí Nejvyšší soud důvod, k další podrobné reprodukci argumentace soudu prvního či druhého stupně. Postačí tedy uzavřít, že úvahy soudů neobsahují žádné k důkazní materii nepřiléhavé skutkové závěry a nejsou ani postaveny na několika izolovaných faktech, jak tvrdí dovolatel.
16. Pokud dovolatel namítá, že obviněná S. nebyla trestně stíhána v jiné trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 3/2020, ale vystupovala jako svědkyně, což podle něj způsobuje rozpor s trestním řádem, je třeba uvést následující. V první řadě je vhodné poukázat na skutečnost, že obviněný nemůže vznášet námitky za spoluobviněnou S., která nevyužila možnosti podat dovolání. Případné zohlednění důvodů pro zrušení napadeného rozhodnutí svědčících zároveň ve prospěch osoby, jež nepodala dovolání, by bylo možné pouze v rámci uplatnění zásady beneficium cohaesionis podle §265k odst. 2 ve spojení s §261 tr. ř. Vzhledem k výše provedenému výkladu však o takové situaci nelze v daném dovolacím řízení hovořit. Dále je nutné zmínit, že před soudy lze v souladu se zásadou obžalovací (§2 odst. 8 tr. ř.) vést trestní stíhání pouze ohledně osob, proti nimž byla státním zástupcem podána obžaloba, návrh na potrestání nebo návrh na schválení dohody o vině a trestu. Není tudíž úkolem Nejvyššího soudu, aby v rámci řízení v předmětné trestní věci hodnotil, zda měl státní zástupce podávat obžalobu na více osob. Už vůbec tomu tak nemůže být, pokud se dokonce jedná o otázku rozsahu obžaloby v jiné trestní věci, než té právě projednávané.
17. Stran rozsahu nezbytné reakce na námitky obviněného lze zmínit to, že již na úrovni soudu odvolacího není vyžadováno, aby se obviněnému dostalo detailní odpovědi na jakoukoli jeho výhradu. Zejména to platí, pokud jsou jeho námitky zcela vágní povahy. V uvedeném směru lze odkázat i na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně např. na jeho usnesení ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, v němž poukázal na to, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, a to při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám (opakovaně) věnovaly dostatečnou pozornost.
V.
Způsob rozhodnutí
18. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jeho dovolací námitky byly shledány zjevně neopodstatněnými a nebylo zjištěno ani porušení základních práv dovolatele. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
19. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 5. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu