ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.52.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 52/2023-755
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. A. , nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 7 To 279/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 1 T 154/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. A. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 7. 2021, sp. zn. 1 T 154/2020 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. A. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem poškození a ohrožení životního prostředí podle §293 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustil podle zjištění jmenovaného soudu skutkem popsaným ve skutkové větě výroku o vině.
2. Za tento trestný čin byl podle §293 odst. 2 tr. zákoníku za použití §62 odst. 1, 3 tr. zákoníku a §63 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Podle §63 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo také uloženo na dobu trestu obecně prospěšných prací, aby podle svých sil nahradil způsobenou škodu.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 7 To 279/2021, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
4. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 7 To 279/2021 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl obviněný dovoláním z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Uvedl, že napadá „výroky o vině i výroky o trestu, a to v plném rozsahu“ .
5. Celé trestní řízení bylo podle něj stiženo značnými vadami. Provedené dokazování bylo v rozporu se závěry soudů obou stupňů, což vyústilo v nesprávné hmotněprávní posouzení skutku. Soudům vytkl, že od počátku nesprávně vyhodnotily jeho jednání jakožto trestněprávní. Celou „situaci“ následně v dovolání rekapituloval. Na základě toho pak uvedl, že soudy se nedostatečně zabývaly všemi skutkovými okolnostmi případu a k vydání rozsudku si postačily s jeho doznáním. Doznal, že stromy skutečně nechal pokácet, avšak jeho úmysl spočíval v odvrácení vyššího rizika, a nikoli v urychlení stavby domu.
6. V návaznosti na to namítl, že k jasnému a objektivnímu určení jeho viny a k určení úmyslu jeho jednání nejsou dostatečné důkazy. Soudy nepřihlédly k zásadě in dubio pro reo , ignorovaly také další zásady – presumpci neviny, zásadu subsidiarity trestní represe atd. Proto oba uplatněné dovolací důvody byly naplněny.
7. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu. Vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
8. K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že námitky směřují proti výroku o vině, ohledně něhož se obviněný zbavil práva podat opravné prostředky již svým prohlášením viny před soudem prvního stupně. Tím se zbavil nejen možnosti podat proti výroku o vině odvolání, ale i možnost podat proti němu dovolání, neboť dovolání je přípustné pouze proti rozhodnutí učiněnému ve druhém stupni (§265a odst. 1 tr. ř.).
9. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítl. Souhlasil přitom s tím, aby Nejvyšší soud i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí rozhodl v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
11. Dospěl přitom k závěru, že obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
12. Nejvyšší soud však dále konstatuje, že dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 7 To 279/2021, není přípustné, a to z následujících důvodů.
13. Z hlediska přípustnosti tohoto dovolání je určující, že obviněný před soudem prvního stupně prohlásil vinu ve smyslu §206c odst. 1 tr. ř. a soud prvního stupně toto prohlášení viny podle §206c odst. 4 tr. ř. přijal. Jak vyplývá z §206c odst. 7 tr. ř., skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Prohlášení viny, resp. jeho přijetí má tedy za následek mj. to, že obžalovaný může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li však o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny [§246 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Odvolací soud proto nepochybil, jestliže výrok o vině ve smyslu §254 tr. ř. nepřezkoumával, přičemž důvodně ve svém usnesení uvedl, že otázka viny je v daném řízení z hlediska apelace uzavřena. Pro úplnost je možno poznamenat, že z tohoto důvodu nepřicházelo v úvahu, aby odvolací soud postupoval podle §257 odst. 1 písm. d) tr. ř., a tím zasáhl do výroku o vině, k čemuž odvolání obviněného s návrhem na aplikaci §307 tr. ř. směřovalo.
14. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatel může napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost je přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
15. Dovolání, které svým obsahem směřovalo proti výroku o vině, když obviněný namítl vadné (nedostatečné) zjištění skutkového stavu věci, které podle jeho názoru vyústilo v nesprávné hmotněprávní posouzení, proto není s ohledem na výše uvedené přípustné. Možno dodat, že uvedl-li obviněný v úvodu svého dovolání, že (vedle výroku o vině) napadá také „výroky o trestech“ , pak v tomto směru žádné konkrétní výhrady nevznesl. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je proto vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (§265i odst. 3 tr. ř.).
16. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu