ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.540.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 540/2023-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. 7. 2023 dovolání obviněného D. Ž. , nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 55 To 159/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 3 T 21/2022, a rozhodl takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 55 To 159/2022, a rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 3 T 21/2022, zrušují.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Přerově přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 3 T 21/2022, byl obviněný D. Ž. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku a §67 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve 40denních sazbách ve výši 1 500 Kč, tedy v celkové výši 60 000 Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že peněžitý trest bude zaplacen ve dvanácti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje 15. dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, kdy trestní příkaz nabude právní moci. Výhoda splátek odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou let a šesti měsíců. Naproti tomu byl obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově pro skutek, v němž byl spatřován přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se skutek, pro nějž byl obviněný stíhán, stal.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že dne 9. 1. 2022 přinejmenším v době mezi 20:50 hodin a 21:05 hodin na ulici XY v XY, okres Přerov, řídil osobní motorové vozidlo značky Audi A3 Sportback, registrační značky XY, kterým na místo přijel a s nímž zde opakovaně popojížděl, následně přesedl jako řidič do osobního motorového vozidla zn. VW Caddy, registrační značky XY, které z místa řídil tažené na laně vozidlem zn. Audi A3 Sportback, registrační značky XY, řízeným jinou osobou, takto jednal, ačkoli příkazem Městského úřadu Lipník nad Bečvou, odboru správních činností a obecního živnostenského úřadu, ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. MU/10686/2020/OSČaŽÚ-PVD/60/14, č. j. MU/18615/2020/OSČaŽÚ-PVD, který nabyl právní moci dne 15. 12. 2020 a jenž mu byl doručen do vlastních rukou dne 25. 9. 2020, mu byl uložen mj. správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce 16 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, čehož si byl vědom.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 3 T 21/2022, podal obviněný odvolání, zaměřené do výroků o vině i trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 55 To 159/2022, byl z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o peněžitém trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný při nezměněném odsuzujícím výroku o vině a při nezměněném výroku o trestu zákazu činnosti, jak jsou uvedeny v napadeném rozsudku, nově odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku a §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 40denních sazeb ve výši 1 500 Kč za jednu denní sazbu, tedy v celkové výši 60 000 Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že peněžitý trest bude zaplacen ve dvanácti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje 15. dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, kdy rozsudek nabude právní moci. Výhoda splátek odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 55 To 159/2022, podal obviněný D. Ž. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
5. Dovolatel poukázal na ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a konstatoval, že z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že se odvolací soud ztotožnil s hodnocením důkazu provedeného nalézacím soudem, kterým je záznam z bezpečnostní kamery. Obviněný setrval na tom, že jeho vina nebyla v trestním řízení prokázána. Záznam z bezpečnostní kamery jej neztotožňuje, není z něj patrné, že to byl právě on, kdo s předmětným vozidlem přijel a poté odjel. Je z velké dálky a nejsou na něm jasně rozeznatelné osoby. Dovolatel odmítl závěr odvolacího soudu, podle něhož kvalita obrazu je skutečně velmi dobrá a řidič vozidla se v zorném poli kamery pohybuje po dlouhý časový úsek, a nesouhlasil s nalézacím soudem, že záznam umožňuje rozpoznat totožnost jednotlivých osob. Na záznamu je sice vidět osoba, ale s ohledem na vzdálenost ji nelze identifikovat. Ostatně nalézací soud uvedl, že osobu ztotožnil na základě účesu, aniž by ovšem dále specifikoval i jiné znaky. Pokud by skutečně byl záznam tak průkazný, jak se z napadeného rozsudku podává, soud by ostatní osoby ztotožnil a eventuálně je i vyslechl jako svědky. Ke ztotožnění však nedošlo a podle dovolatele to ani není možné. Závěr o vině je tak založen na nesprávném skutkovém zjištění, neboť ten je v rozporu s provedeným důkazem. Soudy neumožnily provedení dalších důkazů, jako jsou výslechy svědků, kteří by potvrdili, že se obviněný na místě činu nenacházel. Soud byl povinen pečlivě a nezávisle zvážit všechny důkazy, které byly předloženy, resp. označeny, nebo které by přicházely v úvahu. Vzhledem k tomu, že bylo vycházeno pouze z jediného důkazu, který je obviněným zpochybňován, měly soudy provést další důkazy, které obviněný uvedl nebo které vyplynuly v rámci trestního řízení.
6. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 55 To 159/2022, zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci nové projednání a rozhodnutí věci.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitky, která se prolíná víceméně celým trestním řízením a s níž se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly. Na případ, kdy dovolatel uplatňuje obsahově shodné námitky, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Pokud tedy obviněný skutečně požaduje přesvědčivé odpovědi na všechny své výhrady, nepochybně je nalezne v odůvodnění rozsudků obou soudů.
8. Státní zástupkyně konstatovala, že obviněný pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadil námitku, která směřuje výlučně proti skutkovým zjištěním, s nimiž polemizuje. V tomto kontextu zdůraznila, že Okresní soud v Přerově provedl komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů (viz zejména body 5. až 6.). Svým povinnostem pak beze zbytku dostál taktéž Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a s jeho i nyní uplatňovanou námitkou se přesvědčivě vypořádal (viz body 10. až 13.). Soudy bylo řádně odůvodněno, z jakého důvodu nepovažují za uvěřitelnou verzi obviněného. Podle státní zástupkyně provedl nalézací soud řádné dokazování v rozsahu, který odpovídá požadavkům §2 odst. 5 tr. ř., provedené důkazy vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a následně dospěl ke správným skutkovým závěrům, které také náležitým způsobem, odpovídajícím pravidlům vymezeným v §125 odst. 1 tr. ř., odůvodnil. Rozhodnutí soudů tak netrpí ani vadou zjevného (či extrémního) nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů, neboť po jejich řádném vyhodnocení bylo v souladu se zásadami přirozené logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, které se také staly dostatečným podkladem pro soudy vyslovený závěr o vině a pro zaujatou právní kvalifikaci. Za dané situace tedy nepřicházela v úvahu aplikace procesního pravidla in dubio pro reo , neboť o rozhodném skutkovém stavu věci nebylo důvodných pochyb.
9. Doplnila, že nejenže i soud odvolací měl možnost posoudit dostatečnou kvalitu předmětného videozáznamu, ale zároveň poukázal na skutečnost, že obviněný nebyl ztotožněn pouze na základě charakteristického účesu, nýbrž i na základě srovnání videozáznamu, fotografie obviněného ve spise a dále pozorováním obviněného při konaném hlavním líčení (včetně jeho pohybů, obličeje a mj. charakteristického účesu). Na videozáznamu se řidič vozidla v zorném poli kamery pohybuje po dlouhý časový úsek, z nejrůznějších úhlů pohledu, je zobrazena celá postava řidiče vozidla v pohybu, jeho obličej i předmětný charakteristický účes. Státní zástupkyně tedy souhlasila s odvolacím soudem, že pokud na základě videozáznamu s ohledem na ostatní skutečnosti ztotožnil nalézací soud právě obviněného jako řidiče vozidla, nelze tomuto závěru ničeho vytknout. Za této situace pak nebylo nutné ani doplňovat provedené dokazování o výslech dalších osob, které se nacházely na místě.
10. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného D. Ž. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
12. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
14. V projednávaném případě dovolací soud výše uvedená pochybení zaznamenal. Výtkám obviněného obsaženým v podaném mimořádném opravném prostředku nutno přisvědčit.
15. Podle skutkové věty výroku o vině měl obviněný D. Ž. navzdory pravomocnému příkazu správního orgánu, kterým mu byl uložen mj. správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, řídit dne 9. 1. 2022, nejméně v době mezi 20:50 hod. a 21:05 hod., na ulici XY v XY, osobní motorové vozidlo značky Audi A3 Sportback, registrační značky XY. Tímto vozidlem měl na místo přijet a s tímto vozidlem tu měl opakovaně popojíždět, následně měl přesednout jako řidič do osobního motorového vozidla zn. VW Caddy, registrační značky XY, které, tažené na laně vozidlem zn. Audi A3 Sportback, registrační značky XY, řízeným jinou osobou, měl z místa řídit.
16. Skutková zjištění obsažená v předmětné skutkové větě z provedeného dokazování prozatím spolehlivě nevyplývají. Na podkladě provedeného dokazování nelze nade vši pochybnost konstatovat, že právě obviněný D. Ž. uvedeného dne, v uvedený čas a na uvedeném místě řídil uvedená vozidla. Za současné důkazní situace je předčasným závěr soudů, které za osobu řidiče předmětných motorových vozidel označily a identifikovaly právě obviněného. Dovolateli nutno přisvědčit – a soudy to ostatně nerozporují – že závěr o vině byl založen na záznamu bezpečnostní kamery. Nalézací soud k tomu uvedl, že kvalita obrazu na tomto záznamu je velmi slušná a umožňuje rozpoznat totožnost jednotlivých osob. Proto lze jako osobu řídící inkriminovaná motorová vozidla bez pochybností ztotožnit obviněného, když jako srovnání soudu posloužila jednak jeho fotografie založená ve spisu a taktéž jeho přítomnost u hlavního líčení. Obviněný je snadno rozpoznatelný mimo jiné díky jeho charakteristickému účesu. Soud se tak neztotožnil se skutkovou námitkou obhajoby spočívající v tom, že zmíněný videozáznam nepředstavuje dostatečný podklad pro rozhodnutí o vině obviněného (srov. bod 5. rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud úvahy soudu nalézacího sdílel, přičemž poznamenal, že kvalita předmětného videozáznamu je skutečně velmi dobrá a řidič vozidla se v zorném poli kamery pohybuje po dlouhý časový úsek, a to z nejrůznějších úhlů pohledu. Není přitom pravdou, jak uvádí obviněný ve svém odvolání, že nalézací soud jej ztotožnil na videozáznamu pouze na základě účesu. Nalézací soud jej ztotožnil na základě srovnání videozáznamu, jeho fotografie ve spise (č. l. 71 spisu) a dále na základě pozorování při účasti u hlavního líčení, kdy pouze uvádí, že obviněný je mimo jiné snadno rozpoznatelný díky charakteristickému účesu. Odvolací soud zdůraznil, že videozáznam zobrazuje celou postavu řidiče vozidla v pohybu, jeho obličej i účes, a to z mnoha různých úhlů. V průběhu hlavního líčení měl přitom nalézací soud možnost vnímat nejen postavu, obličej a účes obviněného z různých jeho úhlů, ale přirozeně též jeho pohyb v době, kdy vstupoval do jednací síně a kdy tuto opouštěl. Pokud tedy nalézací soud při dostatečné kvalitě předmětného videozáznamu uzavřel, že po provedeném dokazování lze na základě tohoto videozáznamu bez pochybností ztotožnit obviněného jako řidiče vozidla, nelze tomuto závěru ničeho vytknout. Dále proto nebylo z logiky věci ani třeba doplňovat provedené dokazování o výslech dalších osob, které se na místě nacházely (srov. bod 13. rozsudku odvolacího soudu).
17. Jakkoliv je shora uvedená argumentace soudů nižších stupňů logická, nelze se s ní plně ztotožnit. Dovolací soud po seznámení se s obsahem předmětného videozáznamu a s technickými limity jeho možného zpracování při samotném prohlížení nemůže souhlasit se závěrem, že kvalita obrazu umožňuje rozpoznat totožnost jednotlivých osob. Není sporu o tom, že těžištěm dokazování je řízení před soudem prvního stupně, kde jsou jednotlivé důkazy prováděny na základě zásad bezprostřednosti a ústnosti (§2 odst. 11, 12 tr. ř.), a že je proto také právem primárně prvoinstančního soudu příslušné důkazy hodnotit, což platí i pro autentické projevy osob účastnících se hlavního líčení (verbální, pohybové i jiné další). Jsou-li však závěry nalézacího soudu přijaty v rozporu se základními principy trestního procesu (§2 odst. 2, 5, 6 tr. ř.), výsledkem čehož je zjevný rozpor skutkových zjištění rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu s obsahem provedených důkazů, nutno do uvedeného procesu soudem vyšší instance zasáhnout. Ačkoliv tedy dovolací soud nesnižuje význam autentického vnímání obviněného (jeho vzhledu a pohybu) soudem nalézacím v rámci hlavního líčení, v kontextu předmětného videozáznamu, jenž objektivně neumožňuje jednoznačnou identifikaci na něm se vyskytujících osob ani registrační značky vozidla, v němž tyto osoby na místo činu přijely, musí odmítnout úvahu o ztotožnění pachatele trestného činu, a to i za situace, že výpis z registru vozidel dokládá, že obviněný automobil podobný automobilu zachycenému na videozáznamu vlastní. Přestože je jeden z mužů na předmětném videozáznamu podobný obviněnému, nelze s praktickou jistotou – bez toho, že by existoval další usvědčující důkaz – konstatovat, že je to obviněný.
18. Možno tedy konstatovat, že pro závěr soudů o totožnosti obviněného (kterýžto je zcela ústřední a stěžejní námitkou obviněného od počátku trestního řízení po podání návrhu na potrestání) není sporný videozáznam dostačující, neboť zcela zřetelně a bez jakýchkoli pochyb z něj tvář a identita obviněného rozpoznat nelze, a tudíž nemůže posloužit jako komparační element pro posouzení vizáže obviněného v jednací síni. Pravdou je, že videozáznam je poměrně kvalitní a dlouhý, dostatečně zachycující jednání tří osob ve vztahu k vozidlu VW Caddy, registrační značky XY. Tvář obviněného, resp. osoby, v níž byl ztotožněn, však není dostatečně zřetelná. Často se dá rozpoznat pouze tvar hlavy a celková postava, obličej zřetelný není, je tvořen na záznamu pouze světlejší skvrnou, navíc od určitého okamžiku možnost jeho rozpoznání výrazně snižuje použití tzv. čelovky (tedy svítilny umístěné na čele dotyčné osoby) ve večerních hodinách za tmy. Ač osoba řidiče ve videozáznamu vykazuje velmi podobný účes jako obviněný ve fotodokumentaci na č. l. 71 a podle nalézacího soudu též srovnatelný druh pohybu, jde stále pouze o velmi důvodné podezření vůči obviněnému (neboť jde pouze o typově podobnou osobu), nikoli o závěr vylučující opačnou verzi s praktickou jistotou. Stejně tak je třeba konstatovat stran vozidla přijíždějícího na ulici XY, že jde s nejvyšší pravděpodobností o (opět pouze) typově srovnatelný vůz zn. Audi A3 Sportback (na č. l. 72 je založena pouze ilustrativní fotografie takového typu vozu), aniž by však byla zřetelná a rozpoznatelná registrační značka či jakékoli jiné markanty vozu, v němž by bylo možno spolehlivě identifikovat vozidlo evidované na obviněného jako vlastníka a provozovatele, tedy by v kombinaci s alespoň obecnou vizáží obviněného bylo možno uvažovat o dostatečně kvalitním uzavřeném řetězci důkazů umožňujícím závěr o vině obviněného. Totéž lze uzavřít i ohledně dalších dvou osob pohybujících se na videozáznamu (žena vystupující z místa spolujezdce a muž v červené bundě vystupující ze zadního sedadla za řidičem). Ohledně těchto nebylo v řízení před nalézacím soudem zjištěno ničeho, jejich identifikace nebyla provedena procesně použitelným způsobem ani v řízení přípravném a v rámci důkazního řízení nebyl jakkoli osvětlen ani možný vztah obviněného k vozidlu VW Caddy, registrační značky XY, které jedině lze na videozáznamu spolehlivě identifikovat. Ačkoli jisté poznatky policejního orgánu (o identitě dvou ze tří zachycených osob, o vazbách obviněného na vozidlo VW Caddy apod.) plynou z několika úředních záznamů zkráceného přípravného řízení, popř. úředních záznamů o podaném vysvětlení, nemají povahu procesně použitelného důkazu a zjevně se tyto skutečnosti před soudem prvního stupně nestaly předmětem důkazního řízení. Přitom i ony by v kombinaci s dosud provedeným dokazováním mohly utvořit přesvědčivý závěr soudů nižších stupňů, popř. vyloučit obviněného jako osobu řidiče na videozáznamu.
19. V těchto souvislostech nutno v návaznosti na dovolací argumentaci obviněného připomenout, že princip presumpce neviny vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno; existují-li jakékoliv pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného, resp. obžalovaného, ale naopak je nutno je vyložit v jeho prospěch. Z principu presumpce neviny plyne pravidlo in dubio pro reo , podle kterého, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Obecný soud musí dodržet vysoký standard, i pokud jde o hodnocení vypovídací schopnosti a hodnověrnosti důkazu samotného. Jde-li o hodnocení důkazů, procesní předpisy sice ponechávají volnost soudci obecného soudu, avšak nemůže jít o úvahu absolutní, nevázanou na zkušenostmi prověřenou pravděpodobnost určitých skutečností (zejména viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, a další). S ohledem na výše uvedené tak prozatím rozhodnutí soudů nižších stupňů představují porušení popsaných zásad a ve svých závěrech o vině obviněného neobstojí pro rozpor skutkových závěrů s obsahem provedených důkazů ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V. Způsob rozhodnutí
20. Nejvyšší soud uzavírá, že z popsaných důvodů podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 55 To 159/2022, a rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 3 T 21/2022, zrušil. Podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Přerově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, na němž bude, aby se zabýval všemi otázkami uvedenými v předchozí části odůvodnění tohoto usnesení. Jeho úkolem bude doplnit dokazování k objasnění otázky, kdo řídil vozidla Audi A3 Sportback a VW Caddy pohybující se na záznamu bezpečnostní kamery. Za tímto účelem je třeba identifikovat zbylé dvě osoby na videozáznamu a tyto vyslechnout (tedy nejprve vyslechnout obviněného k těmto osobám a posléze ony osoby samotné, popř. je konfrontovat s videozáznamem a pohybem kolem obou označených vozidel, opatřit jejich oficiální podobenky apod.). Vhodné bude ověřit možnost (v současné době již pro časový odstup značně sníženou) získat jakýkoli jiný videozáznam či jiný důkaz o pohybu vozidla obviněného v inkriminovaný čas, tedy např. vjezd tohoto vozidla jednoznačně identifikovatelného podle registrační značky do ulice XY v XY, či výjezd z ní s vlečeným vozidlem VW Caddy apod. Jak již bylo uvedeno, jeví se relevantním různými důkazními prostředky (zejména svědeckými výpověďmi, ale i jinými) objasnit možný vztah obviněného či osoby R. J. k vozidlu VW Caddy a k důvodům jejich možného pohybu na ulici XY a manipulace s vozidlem dne 9. 1. 2022. Nelze vyloučit, že k řádnému objasnění skutkového stavu věci bude nezbytné provést ještě další důkazy, na které v tomto stadiu řízení nebylo možné pamatovat. Samozřejmě lze předpokládat, že dokazování bude doplněno za důsledného využití §180 odst. 2, 3 tr. ř.
21. V návaznosti na to bude na soudu prvního stupně, aby se znovu zabýval hodnocením provedených důkazů a dovodil, zda na jejich základě lze bez důvodných pochybností dospět k závěru o vině obviněného žalovaným skutkem, když v současné době takový závěr učinit prozatím nelze. Pokud tedy v naznačeném směru dokazování bude doplněno, popř. bude spolehlivě ověřeno, z jakých důvodů doplněno býti nemůže, posoudí soud, zda souhrn dostatečně kvalitních důkazů tvoří logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněného (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Své úvahy konvenující §2 odst. 6 tr. ř. pak vtělí do odůvodnění svého rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. Pokud k takovému závěru nedospěje, bude se zabývat aplikací §226 písm. c) tr. ř.
22. Nejvyšší soud závěrem připomíná, že podle §265s odst. 1 tr. ř. je nalézací soud v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Rozhodnutí soudů nižších stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, tudíž v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 7. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu