ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.58.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 58/2023-642
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2023 o dovolání obviněného L. Ch. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 2 To 75/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 63 T 3/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. Ch. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 63 T 3/2022, byl obviněný L. Ch. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1. přečinem šíření pornografie podle §191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 2. zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit nezletilé poškozené AAAAA (pseudonym), nar. XY, nemajetkovou újmu za způsobené duševní útrapy ve výši 150 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla nezletilá poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný označených trestných činů dopustil tím, že:
1. v přesně nezjištěné době po 21. únoru 2018, tedy po 13. narozeninách nezletilé poškozené AAAAA, narozené XY, jejíž věk znal, neboť s ní sdílel společnou domácnost a jako manžel její matky se podílel na její výchově, do přesně nezjištěné doby, nejdéle do prosince 2020, v místě jejich bydliště v XY, Kraj Vysočina, umožnil nezletilé nejméně ve třech případech sledovat videa zobrazující soulože dospělých osob, postupně v ní vzbudil zájem o pohlavní styk, nezletilou osahával přes i pod oblečením na prsou a na zadku a vykonal s ní ve dvou případech dobrovolnou soulož, čímž ji vystavil reálnému nebezpečí, že se bude v budoucnu v intimní oblasti života chovat nevázaným či jejímu věku neodpovídajícím způsobem,
2. v přesně nezjištěné době od 21. února 2018, tedy po 13. narozeninách nezletilé poškozené AAAAA, narozené XY, jejíž věk znal, neboť s ní sdílel společnou domácnost a jako manžel její matky se podílel na její výchově, do prosince 2020, v obývacím a dětském pokoji, koupelně a na půdě v místě jejich bydliště v XY za účelem vlastního sexuálního uspokojení a zneužívaje své fyzické převahy nezletilou osahával přes i pod oblečením na prsou a na zadku a s frekvencí dvakrát až třikrát týdně, resp. od jejích 15. narozenin s frekvencí jednou týdně s ní souložil, vykonával oboustranně orální pohlavní styky a jedenkrát na ní vykonal a jedenkrát se pokusil o anální pohlavní styk, přičemž uvedeného jednání se dopouštěl přesto, že mu poškozená opakovaně sdělovala, že pohlavní styky nechce, bolí ji, nelíbí se jí to a opakovaně se jej pokoušela odstrčit.
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 63 T 3/2022, podali obviněný a nezletilá poškozená AAAAA odvolání (obviněný napadl všechny výroky rozsudku, poškozená brojila proti výroku, kterým byla se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních), která byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 2 To 75/2022, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 2 To 75/2022, podal obviněný L. Ch. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání opřené o dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, „že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jakož i na nesprávném hmotněprávním posouzení“.
5. Dovolatel vytkl, že skutková podstata trestných činů, jimiž byl uznán vinným, nebyla naplněna, skutky popsané ve skutkové větě výroku o vině nebyly nade vši pochybnost prokázány, proto měl být v souladu s pravidlem in dubio pro reo zproštěn obžaloby. Vyjma jeho a poškozené AAAAA nebyl nikdo stíhanému jednání přítomen. Proti sobě tedy stojí dvě verze událostí, verze jeho a verze poškozené, o jejíž věrohodnosti existují pochybnosti. Podle znaleckého posudku PhDr. Jindřišky Záhorské, Ph.D., je specifická věrohodnost poškozené mírně snížena z důvodu rozporů v její výpovědi. Mírně snížena je rovněž obecná věrohodnost poškozené, a to v důsledku jejích osobnostních rysů. Dovolatel poukázal na zprávu Dětského domova XY, na výpověď D. P., bratra poškozené, a na vyjádření dovolatelovy manželky J. Ch. svědčící o nespolehlivosti poškozené a o tom, že má sklony k lhaní, jakož i na výpověď svědka P. P. dokládající, že sdělení poškozené nejsou pravdivá (svědek věděl, že ještě v roce 2020 byla poškozená panna, slyšel vyjádření poškozené, že matce rozvrátí rodinu). Dovolatel akcentoval, že svou vinu od počátku popírá, spáchání jednání jemu kladeného za vinu je vyloučeno s ohledem na množství osob obývajících předmětný dům i s ohledem na prostorové uspořádání domu a rovněž vzhledem k potížím obviněného s potencí. Je fakticky nemožné, aby s poškozenou vykonával v rozhodném období soulož s frekvencí 2x až 3x týdně, resp. později 1x týdně. Poukázal na znalecký posudek z oboru psychiatrie, odvětví sexuologie a klinické psychologie, který potvrdil jeho výraznou sexuální hypoaktivitu, i na výpověď manželky, že bez delší předchozí stimulace není dovolatel schopen soulože. Ze zprávy jeho praktické lékařky se ostatně podává, že manželka požádala o léky na jeho potenci. Pokud jde o přítomnost ureaplasmy (u obviněného i poškozené), tuto lze vysvětlit i jiným přenosem než pohlavním stykem a upozornil, že se celá šestičlenná rodina koupala v jedné vodě, používala jednu toaletu a že poškozená se často utírala do jeho ručníku. Provedené důkazy byly hodnoceny v jeho neprospěch. Poškozená, jejíž sexuální profil odvolací soud nedostatečně hodnotil (aktivní pohlavní styk s P. P. a M. Š.), se své matce omluvila a řekla, že si vše vymyslela. Již cca dva roky před oznámením údajné trestné činnosti bylo největším přáním poškozené žít ve městě a mít volnost, což se jí i splnilo.
6. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i jemu přecházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích a zprostil jej obžaloby. Současně v souladu s §265o tr. ř. požádal předsedu senátu Nejvyššího soudu o přerušení výkonu trestu, neboť je nevinný.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly [k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož jde v takovém případě zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.]. Státní zástupce poukázal na novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022, jíž došlo mj. ke změně ve formulaci dovolacích důvodů a kterou obviněný svým podáním nezohlednil a při označení vytýkaných dovolacích důvodů se dopustil formální nepřesnosti, což však nebrání faktickému přezkumu dovolání a rozhodnutí o něm.
8. Výhrady dovolatele považoval státní zástupce za zjevně neopodstatněné. Nalézací soud provedl komplexní a bezvadné dokazování ústící do adekvátního navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž odvolací soud, který podané odvolání obviněného řádně přezkoumal, se všemi jeho odvolacími námitkami se vypořádal a ve vazbě na to pak verifikoval skutková zjištění, jím přisouzenou právní kvalifikaci, jakož i uložený trest a výrok o náhradě nemajetkové újmy. Nalézací soud si byl dobře vědom jisté složitosti důkazní situace, v jejímž rámci proti sobě stály diametrálně odlišné výpovědi poškozené na straně jedné a obviněného a jeho manželky (matky poškozené) na straně druhé. V odůvodnění odsuzujícího rozsudku pak rozvedl přesvědčivě důvody, pro které shledal pravdivým popis událostí nezletilou poškozenou. I odvolací soud akcentoval jako primárním usvědčující důkaz právě konzistentní výpověď poškozené detailně popisující jednání obviněného, a to v souladu s dalšími důkazy. Především znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, se zvláštní specializací klinická psychologie, PhDr. Jindřišky Záhorské, Ph.D., konstatoval, že AAAAA v zásadních rysech nelže, sdělení poškozené se nemění a poškozenou popisované jednání je ukotveno v realitě. Ve vystupování poškozené je přítomen autentický a přiléhavý emotivní, neverbální a vegetativní doprovod. Poškozená nemá ze svého oznámení žádné benefity a tyto ani neočekávala. Byla umístěna do diagnostického ústavu a následně do dětského domova, přesto na své výpovědi trvá a údaje nemění. S ohledem na drobné rozpory sice znalkyně označila specifickou věrohodnost poškozené jako mírně sníženou, současně však upozornila, že informace v drobném rozporu s následnými výslechy sdělovala v ebrietě a den po ebrietě. Znaky podporující její specifickou věrohodnost tak významně převažují nad znaky, které ji narušují. Znalkyně tedy utvrdila nalézací soud v tom, že výpověď poškozené AAAAA je pravdivým a autentickým popisem prožitých událostí. Pominout nelze ani výpovědi svědků D. V. a P. P., kterým se AAAAA s chováním dovolatele svěřila. Z vyjádření svědků I. B., Ž. N. a M. Š. vyplynul stav poškozené před oznámením věci na policii a lze z nich dovodit rovněž to, že ji chování obviněného velmi tížilo. Vyjádření svědka M. M. pak podstatným způsobem narušuje věrohodnost matky poškozené J. Ch., která vypovídala ve snaze poskytnout dovolateli alibi. O sexuálním zneužívání poškozené obviněným zprostředkovaně vypovídají také zprávy orgánu sociálně právní ochrany dětí a diagnostického ústavu, v nichž jsou reprodukovány údaje, které poškozená sdělila. Soud dále v odstavcích 24. až 27. odůvodnění odsuzujícího rozsudku shrnul důkazy, jimiž vyloučil obhajobu obviněného, podle které se projednávaného jednání spočívajícího v sexuálně motivovaném jednání vůči poškozené s ohledem na poměry v domě či na jeho zdravotní stav dopustit nemohl.
9. Se závěry Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky
v Pardubicích se státní zástupce plně ztotožnil. Doplnil, že odlišná zjištění soudů, která se míjí s představami obviněného, nemohou být ani důsledkem porušení zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo ze strany soudů. Uplatnění této zásady je totiž namístě pouze tehdy, pokud soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. V posuzované trestní věci však žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatele neměl.
10. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Takový způsob rozhodnutí pak činí bezpředmětnou rovněž dovolatelovu žádost o přerušení výkonu trestu. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
11. Obviněný v reakci na vyjádření státního zástupce ze dne 26. 1. 2023 připustil formální nepřesnost při označení dovolacích důvodů, které nově označil podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Dále ve svém podání zopakoval původní dovolací argumentaci obsaženou v dovolání ze dne 14. 11. 2022 a učinil též shodný návrh na rozhodnutí dovolacího soudu, vyjma návrhu na přerušení výkonu trestu odnětí svobody.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného L. Ch. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.). Konstatování včasnosti podaného dovolání se však týká toliko prvního podání obhájkyně obviněného ze dne 14. 11. 2022 (výše body 4. až 6.), protože jen to bylo podáno v rámci zákonné lhůty. Proto jen k námitkám, které obviněný vznesl v tomto podání, přihlížel dovolací soud při posuzování důvodnosti dovolání. Je třeba zdůraznit, že dovolací soud nemohl přihlížet k rozšíření argumentace dovolatele obsažené v jeho reakci na vyjádření státního zástupce ze dne 26. 1. 2023 (výše bod 11.), neboť podle §265f odst. 2 tr. ř. je sice přípustná dodatečná modifikace již podaného dovolání, pokud jde o rozsah napadení některého z rozhodnutí uvedeného v §265a odst. 1, 2 tr. ř., a to včetně konkrétního výroku i co do důvodu dovolání, tyto změny je však dovolatel oprávněn činit jen do uplynutí své dvouměsíční dovolací lhůty podle §265e odst. 1 tr. ř. Tato lhůta se pak uplatní i na jakékoli doplňování důvodů dovolání v rámci ustanovení §265b tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 692/20).
13. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Dovolací soud v kontextu s uplatněným dovolacím důvodem považuje za potřebné zdůraznit, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změně právní úpravy řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní písmena g) až l ) §265b odst. 1 tr. ř. se označují jako písmena h) až m). Uvedená změna ve svých důsledcích také znamená, že za právně relevantní dovolací argumentaci lze považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelné pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. Z obsahu podaného mimořádného opravného prostředku je zřejmé, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vytýkal však „nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, které lze podle platné a účinné právní úpravy namítat s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ovšem vzhledem k tomu, že jeho konkrétní výhrady v mimořádném opravném prostředku obsažené odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nahlížel dovolací soud na jeho dovolání jako na dovolání podané s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v platném a účinném znění.
IV. Důvodnost dovolání
16. V projednávaném případě dovolací soud pochybení předpokládaná ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nezaznamenal a výtkám obviněného obsaženým v jeho mimořádném opravném prostředku nepřisvědčil. Ve shodě s vyjádřením státního zástupce lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Obsah mimořádného opravného prostředku obviněného pak obsahově naprosto koresponduje s obsahem jeho odvolání a obhajobou uplatněnou před nalézacím soudem, kde se obviněný vymezil proti věrohodnosti osoby poškozené nezletilé a vznesl tytéž námitky skutkového charakteru o neprokázání jednání, které je mu kladeno za vinu. S těmito námitkami se však soudy nižších soudů již v předchozích stádiích trestního řízení beze zbytku vypořádaly.
17. Ve věci není dán zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů, jak obviněný svými námitkami naznačoval. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 2–18 rozsudku nalézacího soudu, str. 5–8 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
18. Dovolací soud pro úplnost doplňuje, že soudy nižších stupňů při ustanovování skutkového děje důvodně vycházely z výpovědi poškozené AAAAA korespondující s výpověďmi osob, jimž se s jednáním obviněného – svého otčíma – svěřila (D. V., P. P.), dále se závěry učiněnými znalkyní, která zkoumala duševní stav poškozené, a s listinnými důkazy v podobě zpráv nezávislých orgánů – OSPOD a školy, kterou poškozená navštěvovala. Soudy se věrohodností výpovědi poškozené pečlivě zabývaly a dospěly k relevantnímu závěru, že o ní nejsou dány žádné pochybnosti. Všechna vyjádření poškozené jsou ve vzájemném souladu, jsou konzistentní a konvenují s dalšími v řízení provedenými důkazy. Nalézací soud správně shledal zásadní skutečností, že se poškozená s chováním obviněného svěřila poté, co požila značné množství alkoholu, že ji dlouhodobé události tížily natolik, že se již neovládla a vše sdělila jak své kamarádce, tak náhodnému muži, kterého znala od vidění, a zopakovala to téhož dne a dne následujícího na policii. Soud sice vnímal určité rozdíly v časových údajích uváděných poškozenou, nicméně ve shodě se znalkyní to považoval za zcela typické u dlouhodobého zneužívání, kdy lze stěží určit počátek a jednotlivé změny v chování obviněného či přístupu poškozené. Akcentoval relevantní závěry znalkyně, že znaky věrohodnosti poškozené zcela jednoznačně převažují a že výpověď poškozené je pravdivá, autentická a podává skutečný popis prožitých událostí (na rozdíl od pouhého obecného poukazu obviněného na sníženou věrohodnost poškozené). S ohledem na okolnosti, za jakých došlo k podání trestního oznámení, vzhledem k tomu, jakým způsobem poškozená o chování obviněného opakovaně vypovídala, jaké podrobnosti těm několika málo osobám, kterým se svěřila, sdělila, a to i s přihlédnutím k přiznání vlastní prvotní iniciativy v sexuálním kontaktu s obviněným (které vylučuje zájem poškozené na nepravdivém obviňování dovolatele), jakož i k přiznání pohlavního styku s jinými osobami v průběhu období (P. P., M. Š.) dospěl soud k důvodnému závěru o věrohodnosti poškozené a jejích sdělení. Za podstatný označil rovněž fakt, že poškozená, byť se toužila vrátit domů a nadále měla citový vztah ke své matce a svým bratrům, obvinění neodvolala, ač mohla mít reálný předpoklad, že pokud tak učiní, do domácího prostředí se navrátí. Odvolací soud se se závěry učiněnými soudem prvního stupně plně ztotožnil. Zopakoval, že z hlediska hodnocení výpovědi poškozené je mimořádně významnou skutečností, že tato hovořila v prvních dvou případech o dobrovolném pohlavním styku, k němuž obviněného v podstatě vyzvala. Podle odvolacího soudu si lze těžko představit situaci, kdy by si poškozená útoky obviněného vymyslela, snažila se jej záměrně poškodit a následně by si vymyslela verzi o prvních dvou dobrovolných stycích. Z hlediska věrohodnosti poškozené rovněž považoval za významné, že poškozená byla rozhodnutím opatrovnického soudu ze dne 13. 5. 2021 umístěna do diagnostického ústavu, ač by raději byla doma. I s tímto vědomím však setrvala na své verzi výpovědi (která ji návrat domů znemožňovala) a dne 12. 10. 2021 tuto verzi při výslechu svědka potvrdila. Odvolací soud přesvědčivě a dostatečně podrobně reagoval na odvolací námitky obviněného, zejména na výtku o nedostatečném časovém prostoru pro páchání trestné činnosti a o nevyhovujícím prostorovém uspořádání v domě a na výhradu týkající se problémů obviněného s potencí. Zdravotní stav obviněného přes jím akcentovaný hendikep potvrzený též znaleckým posudkem rozhodně (i podle znaleckého posudku) nevylučoval sexuální aktivity s poškozenou, a to v intervalech jí tvrzených. Stejně tak dispozice domu a obvyklá přítomnost jeho obyvatel nijak nevylučují trestnou činnost, zvláště pokud k obdobné události na témže místě došlo mezi poškozenou a svědkem P. P. Námitka obviněného stran přenosu ureaplasmy je víceméně bezpředmětná, neboť soudy fakt, že se tento zdravotní problém vyskytl paralelně u obviněného i poškozené ve stejném období, hodnotily pouze jako dokreslující a podpůrný, když vina obviněného byla spolehlivě prokázána celou škálou výše popsaných důkazů. Na těchto závěrech ničeho zásadního nemůže změnit ani poukaz dovolatele na poznatky o intimních kontaktech poškozené s P. P. a M. Š. (když evidentně poškozená byla právě obviněným předčasně pohnuta k pohlavnímu životu, jak osvětlil i znalecký posudek k její osobě) a o běžným poměrům nijak se nevymykající nedisciplinovanosti poškozené při výuce, udržování pořádku a eventuálních konfliktech s její matkou. Je třeba zdůraznit, že poškozená vyrůstala ve velmi neutěšených sociálních, bytových a rodinných poměrech, na nichž valnou měrou mají zásluhu právě obviněný a její matka. Po umístění poškozené mimo původní domov do zařízení ústavní výchovy vykazovala plnění povinností při výuce a až na drobné výjimky s ní nebyly žádné výchovné problémy. Soudy se rovněž v návaznosti na obsah svědeckých výpovědí, výpovědi obviněného i poznatky plynoucí z listinných důkazů a znaleckých posudků logicky vypořádaly se zjištěními stran příklonu matky poškozené k osobě manžela, nikoli dcery, pokud byl problém nepřípustných praktik obviněného řešen v rámci rodiny či v rámci trestního řízení.
19. S ohledem na výše uvedené proto nelze než konstatovat, že obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena a že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům provedeného dokazování. Soudy proto nepochybily, neaplikovaly-li pravidlo in dubio pro reo , jelikož v daném kontextu nebyly přítomny důvodné pochybnosti o vině obviněného. Souhrn dostatečně kvalitních důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětných skutků a usvědčují z jejich spáchání obviněného. Pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna, a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Nelze tak podle souhrnu dovolacích námitek konstatovat, že by vina obviněného byla soudy nepřípustně založena na důkazní nedostatečnosti či extrémně vadném hodnocení obsahu provedených důkazů.
20. Nejvyšší soud doplňuje, že obviněný v dovolání neuplatnil jedinou relevantní námitku, kterou by vytýkal nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, které lze podle aktuální právní úpravy úspěšně namítat s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pouze opakoval svoji obhajobu a skutkové námitky, s nimiž se již vypořádaly soudy prvního i druhého stupně, a na nesprávné právní posouzení skutku usuzoval z vlastních představ o průběhu skutkového děje (tedy pokud se předmětného jednání nedopustil, nebylo jej možno ani právně kvalifikovat podle rozsudku nalézacího soudu). Svoje přesvědčení o nesprávnosti hmotněprávních závěrů nepodpořil žádnou konkrétní argumentací, na kterou by mohl Nejvyšší soud reagovat. Protože není úkolem Nejvyššího soudu dotvářet za obviněné dovolací argumentaci, nebylo možné posuzovanou trestní věc jakkoliv hmotně právně přezkoumat.
V. Způsob rozhodnutí
21. Námitkám obviněného L. Ch. obsaženým v jeho mimořádném opravném prostředku dovolací soud nepřisvědčil, neboť ač formálně relevantně uplatněné, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v platném a účinném znění) jimi naplněn nebyl. Dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
22. Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného na přerušení výkonu rozhodnutí, poněvadž dovolatel není osobou oprávněnou k podání takového návrhu (což nevylučuje, aby k takovému postupu učinil podnět). Předsedkyně senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložila a předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledal, a to s ohledem na výsledek řízení o dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 1. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu