ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.888.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 888/2023-507
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 10. 2023 o dovolání obviněného D. H. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 4 To 42/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 137/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 11 T 137/2022, byl obviněný D. H. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za který byl podle §185 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu se obviněný uvedeného zločinu dopustil tím, že
dne 25. 3. 2022 v Brně na XY, kde byl cca od 21:30 hodin dne 24. 3. 2022 na návštěvě v bytě u poškozené M. M., nar. XY, a jejího syna L. M., nar. XY, choval se zde vůči oběma agresivním, nátlakovým a výhružným způsobem, kdy jim v průběhu večera a noci vyčítal, že ho nechali samotného na brněnské přehradě; osočoval je, že mu vzali peníze, že si musel koupit oblečení, a domáhal se na nich peníze vrátit; zvyšoval na ně hlas a nadával jim; chodil po bytě a kázal jim o Bohu, kdy například říkal, že je jím určený, aby všechny potrestal; poškozenou oslovoval vulgárními výrazy, že je „kurva a děvka“ , a uhodil ji, chtěl po ní omýt nohy; oběma rozkazoval, že ho musí poslouchat, a přikazoval jim, ať sedí na židli; zakázal jim mluvit a vyhrožoval jim fyzickou újmou; kdy poškozená i její syn z něho měli strach, neodporovali mu a snažili se ho uklidnit, přičemž v přesně nezjištěné době kolem 02:00 hodiny dne 25. 3. 2022 si šel s poškozenou M. M. zakouřit na balkon nacházející se v mezipatře domu mezi čtvrtým a pátým patrem; kdy L. M. zakázal jít s nimi a tento zůstal v bytě; a poté, co si poškozená na balkoně sedla na stoličku čelem k obžalovanému, odklepala popel z cigarety do popelníku a otočila se k němu, vytáhnul z kalhot ztopořený penis, na což poškozená reagovala slovy „co to dělá, ať ho okamžitě schová, že to dělat nechce“ , a i přes takto projevenou nevoli ji chytil oběma rukama za hlavu, kterou natlačil do svého rozkroku, vtlačil jí penis násilím do pusy se slovy „dělej, dělej“ ; kdy poškozená se mu i vzhledem k jeho předchozímu agresivnímu jednání v bytě nedobrovolně podvolila; přičemž obžalovaný jí držel hlavu, touto pohyboval a asi po minutě a půl částečně ejakuloval do úst poškozené, která ejakulát okamžitě vyplivla na zem balkonu, za což jí vynadal slovy „proč to vyplivla, proč to nepolkla“ ; přičemž v závěru tohoto jednání přišel na balkon L. M., kdy obžalovaný svého dalšího jednání zanechal, dřepnul a rychle si natáhl kalhoty a L. M. vynadal, že nezůstal v bytě.
3. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 11 T 137/2022, podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 4 To 42/2023, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 4 To 42/2023, podal obviněný D. H. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
5. Vytkl, že soudy nižších stupňů jednostranně a v jeho neprospěch hodnotily důkazy a nedostatečně se vypořádaly s důkazy svědčícími v jeho prospěch. Namítl rozpory ve výpovědích poškozené M. M. a jejího syna L. M. [několik časových verzí spáchání činu, (ne)přítomnost syna L. na balkoně, oblečení obviněného v průběhu páchání trestného činu] a konstatoval, že odvolacím soudem označené „nepřesnosti“ ve zmíněných výpovědích jsou velmi výrazné a neumožňují učinit si představu o časové posloupnosti inkriminovaného večera. Pokud je podle odvolacího soudu předmětem posouzení výlučně jednání obviněného v nočních hodinách na balkoně, pak je s podivem, že se odvolací soud věnuje vztahu obviněného s rodinou poškozené, jako i průběhu odpoledne, večera a noci z 24. na 25. 3. 2022. Nadto k jeho jednání na balkoně se vztahuje pouze nevěrohodná výpověď poškozené (nevěrohodné jsou rovněž výpovědi dětí poškozené – L. a M.). Na podporu tvrzení poškozené nesvědčí žádný další důkaz, zatímco tvrzení obviněného podporují závěry odborného vyjádření z odvětví biologie a genetika, podle něhož nebylo na místě činu zjištěno sperma obviněného. Poškozená přitom tvrdila, že po spáchání trestného činu sperma obviněného vyplivla na zem. Obviněný nepopřel, že mezi ním a poškozenou došlo k sexuálnímu styku, tvrdil však, že to bylo na bázi dobrovolnosti, resp. i aktivity ze strany poškozené. Právě důkaz o nepřítomnosti spermatu zcela vyvrací tvrzení poškozené o ejakulaci obviněného a pro věrohodnost jejího dalšího tvrzení o vynuceném jednání ze strany obviněného je podle něj stěžejní. Skutečnost, že ve vzorcích z místa činu byly nalezeny smíšené profily DNA, z nichž majoritní patří poškozené a minoritní pak neurčené osobě mužského pohlaví, soudy chápou jako nepřímý důkaz podporující tvrzení poškozené, že měla penis obviněného v ústech. Podle dovolatele se jedná o naprosto extenzivní výklad obsahu provedených důkazů, odvolací soud se vůbec nevypořádal s námitkou o dalších možnostech smíchání DNA profilů na malém prostoru balkonu. Obviněný upozornil na výpověď svědka T. T., který uvedl, že poškozená u něj v obchodě ráno po činu kupovala pivo, byla výjimečně mluvná a na jeho dotaz mu sdělila, že bude slavit. Sdělení svědka se neslučuje s výpověďmi poškozené a jejích dětí L. a M., že maminka z toho (trestného činu) byla špatná, zdrcená.
6. Dovolatel uzavřel, že se nepodařilo jednoznačně prokázat, že trestný čin, z něhož byl obžalován a který je popsán v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně, byl spáchán. Podle obviněného bylo namístě postupovat v souladu s pravidlem in dubio pro reo , a proto podává dovolání proti výroku o vině, a tedy i výroku o trestu. Je zřejmé, že nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu znásilnění. Jednání obviněného bylo nesprávně právně kvalifikováno a nemělo být posouzeno jako trestný čin. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 4 To 42/2023, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 11 T 137/2022, v plném rozsahu zrušil a dále přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud Nejvyšší soud dospěje k závěru, že ve věci může sám rozhodnout, navrhl dovolatel, aby jej svým rozsudkem zprostil obžaloby a propustil na svobodu.
7. Státní zástupkyně nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) dovolací námitky obviněného identifikovala jako součást obhajoby od počátku trestního řízení, a to včetně jejich uplatnění v rámci řádného opravného prostředku. Přitom nepřekračují meze prosté polemiky se způsobem hodnocení důkazů soudů nižších stupňů. Jednání obviněného bylo spolehlivě prokázáno věrohodnou výpovědí poškozené (která nikdy nepřisvědčila tezi o dobrovolném orálním styku, naopak opakovaně popsala, jak k němu byla donucena), výpovědí svědků L. M. (přítomného jednání obviněného) i výpovědí dalších, byť nepřímých, svědků, listinnými důkazy, znaleckými posudky a odborným vyjádřením. Jelikož meritorní rozhodnutí není zatíženo vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání, a uplatněný dovolací důvod naplněn nebyl, navrhla státní zástupkyně v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného D. H. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
9. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
11. V projednávaném případě dovolací soud výše uvedená pochybení nezaznamenal. Výtkám obviněného obsaženým v podaném mimořádném opravném prostředku nelze přisvědčit a dovolání opřené o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nutno označit za zjevně neopodstatněné.
12. Dovolací soud ve věci nezjistil zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (body 64. až 98. rozsudku nalézacího soudu, body 14. až 26. usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. Jak správně uvedla státní zástupkyně, obviněný v rámci dovolacích námitek toliko kompletně zopakoval základní teze obhajoby opakující se od počátku jeho trestního stíhání, včetně řízení před soudem prvního stupně a v rámci námitek odvolacích, s nimiž se však soudy obou stupňů důsledně a vyčerpávajícím způsobem vypořádaly. Podstatou těchto námitek je přetrvávající polemika se způsobem hodnocení důkazů soudy, kdy dovolatel prezentuje způsob hodnocení vlastní, jemu vyhovující a ústící v skutkový závěr o dobrovolném orálním sexu s poškozenou. Na případ, kdy obviněný v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky s námitkami, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, dopadá rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“
13. Dovolací soud nicméně nad rámec poznamenává, že soudy nižších stupňů pečlivě a systematicky (při vědomí dílčích rozporů ve výpovědích svědků a zásadního rozporu mezi výpověďmi svědků a obviněného) hodnotily věrohodnost výpovědí obviněného, poškozené a dalších svědků, a to v návaznosti na ostatní ve věci provedené důkazy objektivního charakteru. Proč neuvěřily obviněnému a přiklonily se k výpovědím osob podporujících obžalobu, náležitě zdůvodnily. Stran obviněného byla patřičně zohledněna jeho osoba, trestní minulost, sklony k páchání agresivního jednání (zejména vůči ženám; samozřejmě s důsledným respektem k tomu, že tato zjištění sama o sobě založit závěr o vině nemohou), jakož i nelogičnost jeho prezentace pobytu v domácnosti poškozené od 21:30 hod. dne 24. 3. do ranních hodin dne 25. 3. 2022. Obviněný byl odsouzen dvakrát za násilné jednání, z toho jednou i pro zločin znásilnění (viz rozsudky Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ve věcech vedených pod sp. zn. 2 T 47/2016 a 2 T 73/2017 pro obdobnou trestnou činnost spáchanou v letech 2015 až 2017, a to více útoky), přičemž i v těchto případech trestnou činnost popíral. V případě zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rovněž v tomto předchozím případě argumentoval, že poškozená chodila nahá po bytě a chovala se k obviněnému vyzývavě. Specifická věrohodnost obviněného soudy nižších stupňů byla správně vyhodnocena zejména s ohledem na závažné rozpory v jeho výpovědi (nejdříve opakovaně popřel, že by poškozenou M. M. proti její vůli přiměl k sexuálnímu kontaktu, a popřel jakýkoli, tedy i dobrovolný, sexuální styk, později popsal dokonce trojnásobný dobrovolný, nejméně dvakrát přímo poškozenou iniciovaný orální sex). Změnu svého stanoviska obviněný vysvětlil zcela neuspokojivým a nelogickým způsobem, že původně chtěl L. M. chránit před trestním stíháním za pobodání obviněného (v podrobnostech viz níže).
14. Veškerými svědeckými výpověďmi bylo vyvráceno, že by obviněný pobýval v bytě poškozené za účelem nějaké harmonické návštěvy, která měla gradovat do vyvolání sexuálního kontaktu dokonce ze strany poškozené samotné, dlouhodobě obviněného obdivující, která mu toho večera orální styk poskytla celkem třikrát, navzdory tomu, že jej obviněný vnímal nikoli jako příjemný. Obviněný s poškozenou vůbec neudržoval nějaké intenzivní nebo časté kontakty, šlo víceméně o setkání náhodné a od počátku problematické. Obviněného hrubé a konfliktní jednání nepotvrdila jen poškozená a její syn, nýbrž i soused z domu M. T., který potvrdil křik v průběhu celého večera až do časných ranních hodin, kdy celá situace byla završena „vyhnáním“ obviněného z domu L. M., jehož slovní doprovod jednoznačně evokoval předchozí sexuální atak obviněného vůči poškozené. Lze tedy plně přisvědčit závěru soudů, že celková konstelace rozhodně nesvědčila nějakému náhlému a nečekanému intimnímu sblížení obviněného s poškozenou. Naopak se obviněný obdobně jako v jiných předchozích případech, navíc pod evidentním vlivem pervitinu, od počátku choval násilnicky, šikanózně a v závěru popisovaného období i rovněž pro něj obvyklým sexuálně predátorským způsobem vůči poškozené.
15. Pokud jde o výpovědi poškozené a jejích dětí L. a M., zcela správně soudy neshledaly důvod a motiv vypovídat vůči obviněnému nepravdivě. Svědci ve svých výpovědích prokázali nezaujatý vztah k obviněnému až do doby skutku a nikdo z nich neinicioval posuzované trestní řízení. Nutno v těchto souvislostech opakovaně zdůraznit, že právě syn poškozené L. M., poté, co se mu spontánně poškozená svěřila s podstatou jednání obviněného (jehož závěrečnou fázi nadto svědek viděl na balkóně osobně), reagoval v ranních hodinách dne 25. 3. 2022 tak, že zaútočil nožem na obviněného, a dvakrát jej bodnul. Za to byl následně rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. 11 T 17/2022, odsouzen pro pokus zvlášť závažného zločinu zabití podle §141 odst. 1 tr. zákoníku, neboť činu se dopustil v silném rozrušení ze strachu a v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání obviněného vůči poškozené. Svědek bezprostředně po svém činu přivolal policii a sdělil, čeho se dopustil on a z jakých pohnutek (tedy pro projednávané jednání obviněného; jakékoli jiné, méně závadové jednání obviněného by nepochybně nepřimělo dosud bezúhonného uvedeného svědka k natolik razantní reakci). Trestní stíhání dovolatele tedy není přímým důsledkem trestního oznámení poškozené nebo jejích dětí, nýbrž produktem trestního stíhání L. M. pro odvetnou násilnou trestnou činnost, kterou byl poškozen obviněný. Soudy pak správně odmítly námitku zaujatosti svědků a jejich úmyslu společně mu přivodit trestní stíhání. Důvodně pak poukázaly na zásadní obsahovou shodu výpovědi poškozené s výpověďmi L. M. a M. M., byť v marginálních záležitostech byly zaznamenány odlišnosti, avšak důvodně připsané tomu, na jakém místě, v jakých časových úsecích a v jakých souvislostech byli svědci s trestnou činností obeznámeni. Ani dovolací soud nepovažuje poukazy obviněného na dílčí rozpory ve výpovědích svědků za zásadní, resp. na základě těchto rozporů nedovodil obviněným tvrzenou nevěrohodnost slyšených svědků. Soudy nižších stupňů uvedené rozpory reflektovaly a reagovaly na ně, nicméně ve shodě s názorem dovolacího soudu je považovaly za přirozený důsledek zejména odlišného vnímání situace a opakovaných výslechů v průběhu trestního řízení, přičemž logicky vyšší počet opakovaných vyjádření svědků generuje s postupujícím časem větší množství možných nepřesností a odlišností. Především však, jak již bylo výše uvedeno, takové eventuální deficity možno vnímat pouze ve vztahu ke zjištěním nemajícím zásadního významu pro relevantní skutkový závěr o vině obviněného.
16. Stěžejním při posouzení svědeckých výpovědí je poznatek, že žádná z nich ani náznakem nepřipustila, že by poškozená k obviněnému tíhla, natož onoho večera, a že by snad připustila dobrovolný orální styk. Samotná výpověď poškozené musí být hodnocena jako autentická, spontánní, obsahově zcela konzistentní po celou dobu trestního řízení a podpořená dalšími relevantními důkazy, které podrobně analyzovala odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů. V opozici s takovými závěry dovolatel opakovaně akcentuje marginálie objasňovaného skutkového děje, nepodstatné pro závěr, že se projednávaného činu dopustil způsobem popsaným poškozenou (viz jeho poukaz na absenci nálezu spermatu na balkoně, na údajně projevenou tendenci obviněné „slavit“ při ranním nákupu piva či sporu o tom, zda při orálním styku na balkóně měl mít kalhoty spuštěné či nikoli apod.). Odvolací soud pak výstižně v návaznosti na obhajobu obviněného uzavřel, že nejsou dány dvě skutkové verze (obviněného a poškozené) stejně důkazně podpořené, neboť verze obviněného je naprosto osamocena, nepodpořena žádným dalším důkazem, na rozdíl od verze poškozené, podpořené prakticky všemi dalšími důkazy. Z tohoto důvodu nemohlo být uplatněno pravidlo in dubio pro reo , poněvadž nevznikly důvodné pochybnosti, které by rozhodnutí o vině obviněného bránily.
17. Dovolací soud se tedy s vyčerpávající argumentací soudů nižších stupňů zcela ztotožnil a neshledal ničeho, co by jí vytknul. Nelze tedy uzavřít, že by soudy nižších stupňů učiněná rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů [ostatní alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově dovoláním obviněného uplatněny nebyly]. Obhajoba obviněného byla v řízení jednoznačně vyvrácena a dovolací výtky obviněného jsou zjevně neopodstatněné. Soudy nepochybily, neaplikovaly-li pravidlo in dubio pro reo , jelikož v daném kontextu nebyly přítomny důvodné pochybnosti o vině obviněného. Souhrn dostatečně kvalitních důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti popíraného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněného. Pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna, a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
V. Způsob rozhodnutí
18. Nejvyšší soud uzavírá, že námitkám obviněného obsaženým v jeho mimořádném opravném prostředku dovolací soud nepřisvědčil, neboť ač formálně relevantně uplatněné, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jimi naplněn nebyl. Dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 10. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu