ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.926.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 926/2023-674
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 10. 2023 o dovolání, které podal obviněný Petr Schieh , nar. 29. 12. 1985 v Českých Budějovicích, trvale bytem J. Š. Baara 1604/1, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 5. 2023, č. j. 4 To 52/2023-652, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 169/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Petra Schieha odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2022, č. j. 6 T 169/2021-630 (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný Petr Schieh (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tak, že
ve dnech 11. 9. 2020 a 14. 9. 2020, se záměrem nerespektovat soudem uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce a prokuristy v obchodních korporacích, předložil v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 117/32, v pobočce Fio banky, a. s., IČ 618 58 374, žádost o uvolnění prostředků ze dne 11. 9. 2020 a čestné prohlášení dle §340a občanského soudního řádu ze dne 14. 9. 2020, které podepsal jako prokurista společnosti Bohemia Works, a. s., IČ 290 08 921, se sídlem Antala Staška č.p. 1859/34, Praha 4 – Krč,
a takto jednal, ačkoli mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 5. 2018, č. j. 6 T 85/2017-2916, který nabyl právní moci dne 27. 5. 2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích pod č. j. 3 To 556/2018-2976, mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce a prokuristy v obchodních korporacích na dobu 2 let,
a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 7. 2019, č. j. 16 T 32/2018-1398, který nabyl právní moci dne 30. 11. 2020 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 6 To 61/2020-1449, mimo jiné souhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce a prokuristy v obchodních korporacích na dobu 2 let, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 6 T 85/2017-2916 .
2. Za toto jednání byl obviněnému podle §337 odst. 1, §67 odst. 2 písm. b) a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 20 denních sazeb po 1 500 Kč, tj. v celkové výši 30 000 Kč.
3. Současně byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro jiný skutek kvalifikovaný též jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl podle obžaloby dopustit tak, že
dne 23. 9. 2019, se záměrem nerespektovat soudem uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce a prokuristy v obchodních korporacích, při jednání s Fio bankou, a. s., IČ 618 58 374, v její pobočce na adrese nám. Přemysla Otakara II. č. 117/32, České Budějovice, vystupoval jako prokurista společnosti Bohemia Works, a. s., IČ 290 08 921, se sídlem Antala Staška č.p. 1859/34, Praha 4 – Krč, přičemž jako prokurista společnosti uzavřel s bankou Smlouvu o vydání platební karty k účtu č. XY,
a takto jednal, ačkoli mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 5. 2018, č. j. 6 T 85/2017-2916, který nabyl právní moci dne 27. 5. 2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích pod č. j. 3 To 556/2018-2976, mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce a prokuristy v obchodních korporacích na dobu 2 let,
a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 7. 2019, č. j. 16 T 32/2018-1398, který nabyl právní moci dne 30. 11. 2020 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 6 To 61/2020-1449, mimo jiné souhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce a prokuristy v obchodních korporacích na dobu 2 let, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 6 T 85/2017-2916.
4. Proti výrokům o vině a trestu v odsuzující části rozsudku podal obviněný odvolání, jež Krajský soud v Českých Budějovicích svým usnesením ze dne 9. 5. 2023, č. j. 4 To 52/2023-652 (dále též jen „napadené usnesení“ nebo „napadené rozhodnutí“), zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Michala Pavlase dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že jím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písm. h).
6. Dovolatel nejprve připomněl, že trestný čin podle §337 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, vyžaduje úmyslnou formu zavinění. Z provedených důkazů přitom nelze podle jeho názoru bez pochybností uzavřít, že jednal (soudem uložený trest zákazu činnosti porušil) úmyslně, a naopak je zřejmé, že šlo o pouhou nedbalost. V té souvislosti poukázal na komentářovou literaturu a některá konkrétní rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu, v nichž bylo konstatováno, že závěr o zavinění pachatele musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout, a že nepřímý úmysl pachatele nelze v žádném případě jen předpokládat. Následně zrekapituloval podstatnou část odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na jehož základě tento soud dospěl k závěru o jeho úmyslném zavinění, jakož i odpovídající část odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího, který se s tímto závěrem a argumentací ztotožnil. Se závěry soudů obou stupňů vyjádřil zásadní nesouhlas s tím, že se jedná o pouhé domněnky a spekulace nepodložené jediným důkazem. Následně podrobně zopakoval zásadní body své předchozí obhajoby v tomto řízení. O tom, že je stále evidován jako prokurista ve společnosti Bohemia Works, a. s., se dozvěděl až z usnesení o zahájení trestního stíhání. Z pozice prokuristy byl odvolán již dne 30. 10. 2018 na základě notářského zápisu NZ 638/2018 sepsaného notářem JUDr. Ivanem Kočerem. Od té doby za uvedenou společnost jednal nikoli jako její prokurista, nýbrž z titulu pracovní smlouvy (jako ředitel společnosti), generální plné moci ze dne 4. 9. 2015, resp. protokolu o nastavení autorizace elektronických pokynů k účtu č. XY ze dne 13. 9. 2018. Zdůraznil, že zmíněnou generální plnou moc do trestního spisu nezaložil on, nýbrž Fio banka, a. s., na podkladě žádosti státní zástupkyně. Na základě každého ze tří výše uvedených právních titulů byl oprávněn jménem společnosti Bohemia Works, a. s., ve dnech 11. 9. a 14. 9. 2020 podepsat předmětné dokumenty – žádost o uvolnění finančních prostředků a čestné prohlášení podle §304a o. s. ř. V reakci na odst. 10 odůvodnění napadeného usnesení poukázal na obecnou nepřípustnost rozšiřování rozsahu uloženého trestu zákazu činnosti oproti tomu, jak byl v rozhodnutí soudu přesně vymezen. Pokud jde o to, že jej Fio banka, a. s., v inkriminované době stále evidovala jako prokuristu společnosti Bohemia Works, a. s., a že jako prokurista byl stále zapsán i v obchodním rejstříku, tak jeho povinností samozřejmě nebylo zánik prokury nahlašovat všem obchodním partnerům společnosti ani obchodnímu rejstříku. Předpokládal, že toto zajistí sama společnost zastoupená statutární ředitelkou. Nebyl proveden ani jediný důkaz, který by svědčil o tom, že záměrně chtěl docílit toho, že odvolání prokury nenalezne odraz v obchodním rejstříku. V rámci své obhajoby logicky vysvětlil, jak se stalo, že se na dvou jím podepsaných dokumentech ze září 2020 objevil údaj o prokuře. Při vypracování obou listin využil svých starších vzorů z doby, kdy prokuristou ještě byl. Tyto dokumenty pak skutečně podepsal a předložil bance, ale jednalo se o pouhé nedopatření, když si údajů o prokuře nevšiml. Obě listiny ve skutečnosti podepsal na základě jiných (tří výše uvedených) právních titulů. Je naprosto standardní, že pokud kterýkoli rozumně smýšlející člověk sepisuje stejný dokument jako v minulosti, tak logicky použije jako vzor dřívější dokument a v něm provede pouze dílčí změny. Jelikož člověk není neomylný, tak může dojít i k takové chybě, jakou nedopatřením udělal on. Byl tehdy pod velkým tlakem, v důsledku obstavených účtů neměla společnost prostředky na výplatu mezd a to se mohlo projevit v tom, že omylem nepřepsal na daných listinách údaj o prokuře. Neměl žádný logický důvod (motivaci) listiny podepsat jako prokurista a tím porušovat uložený trest zákazu činnosti, když je mohl snadno podepsat na základě více jiných právních titulů.
7. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že na základě provedeného dokazování lze učinit závěr o tom, že jednal pouze nedbalostně, tudíž nemůže být trestně odpovědný za trestný čin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Pokud by zde snad přesto měly panovat nějaké pochybnosti, zda jednal nedbalostně či úmyslně, pak měly soudy postupovat podle zásady in dubio pro reo a i v takém případě jej měly obžaloby zprostit s tím, že pro absenci subjektivní stránky nemůže být projednávaný skutek trestným činem.
8. V závěru svého podání (v části označené jako III.) obviněný dodal, že pokud by se dovolací soud s jeho argumentací ohledně absence subjektivní stránky trestného činu neztotožnil, tak poukazuje na to, že napadené rozhodnutí spočívá ještě na dalším nesprávném právním posouzení skutku. Ten totiž nemůže být trestný proto, že obviněný byl oprávněn předmětné dokumenty ze dne 11. 9. a 14. 9. 2020 podepsat na základě tří jiných právních titulů (viz výše). Už jen proto nemohlo dojít ke spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, neboť obviněný takto vůči bance jednat mohl (mohl podepsat ony dokumenty). Objektem trestného činu podle §337 tr. zákoníku je zájem na řádném výkonu rozhodnutí soudů a dalších orgánů a tento zájem nemohl být nikterak narušen tím, že na listinách, které mohl podepsat i jinak, nedopatřením nechal údaj o prokuře. Prokuristou v té době už nebyl a k porušení trestu zákazu činnosti nemohlo dojít ani v náznaku.
9. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. a věc vrátil Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále též jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného nejprve uvedl, že zde uplatněné námitky lze s jistou mírou tolerance podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., byť je argumentace obviněného současně založena i na odmítnutí skutkového stavu, z něhož soudy při svých závěrech o formě zavinění vycházely, a na ignorování některých ve věci provedených důkazů. Nelze se ztotožnit s tvrzením dovolatele, že dané právní akty uzavřel jako prokurista pouze nedopatřením a že závěr soudů o jeho nepřímém úmyslu je pouze spekulativní. Úmysl pachatele samozřejmě nelze jen předpokládat, musí být prokázán, tuto svoji povinnost však soudy v posuzovaném případě splnily. Před uložením trestu zákazu činnosti obviněný vykonával funkci prokuristy hned v několika obchodních společnostech, tudíž mu bylo naprosto zřejmé, co tato činnost obnáší a s čím je spojená, jak po stránce faktické, tak i po stránce formálněprávní. Pokud v jednáních s Fio bankou, a. s., ve dvou různých dnech opakovaně vystupoval jako prokurista, na dvou různých listinách učinil svůj podpis s uvedením prokury, pak je správný závěr soudů, že z jeho strany nešlo jen o nějaké nedopatření a nevědomé použití vzoru dokumentů z dřívější doby. Obviněný nemohl pochybovat o tom, že jeho úkony vykazují rysy činnosti prokuristy, byť legálně v té době tuto činnost provozovat nemohl, čehož si byl vědom. Za zjištěného skutkového stavu musel být a nepochybně i byl minimálně srozuměn s tím, že pokud bude jménem společnosti Bohemia Works, a. s., činit právní úkony z pozice prokuristy, tak se dopustí porušení zákazu činnosti a tím i trestného činu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Závěr soudů o zavinění ve formě minimálně nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je proto správný. Absence doznání obviněného, resp. jím prosazovaná verze o jakémsi nedopatření, jež ovšem odporuje obsahu listinných důkazů, nemůže tento závěr zvrátit. Argumentace uvedená v bodě III. dovolání pak již ani neodpovídá uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu, neboť je založena na konstatování potenciálně možného skutkového stavu, který ovšem nenastal a nebyl předmětem posouzení ze strany soudů. Pro trestní odpovědnost pachatele za trestný čin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku není rozhodující, zda teoreticky mohl jednat v jiném postavení a na základě jakého právního titulu, tzn. jiným než zjištěným způsobem, jímž by nevykonával činnost, která mu byla soudním rozhodnutím zakázána. Podstatný je stav skutečný, tj. zda fakticky vykonával činnost, která mu byla pravomocně zakázána, tzn. v tomto případě činnost prokuristy.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) resp. m) tr. ř. podle státního zástupce naplněn není. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s učiněním i jiného než navrhovaného rozhodnutí v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
12. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dovolání v této trestní věci přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na určeném místě a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje všechny obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., a to včas a na místě, kde lze takové podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
13. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nestačí přitom, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, nýbrž je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto následně hodnotil, zda obviněným vznesené námitky obsahově vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
14. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
IV.
Důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud v první řadě konstatuje, že námitky obviněného lze (s jistou mírou tolerance, jak správně zmínil státní zástupce v úvodu svého vyjádření k dovolání obviněného – viz výše) formálně podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. Důvodnými je však neshledal.
16. Obsah dovolání obviněného je v podstatě jen opakováním jeho dřívější obhajoby před soudy obou stupňů, a to včetně odvolací argumentace. Se všemi relevantními námitkami obviněného se však dostatečně vypořádaly již uvedené soudy, Nejvyšší soud s jejich závěry souhlasí a v podstatném odkazuje na příslušné pasáže odůvodnění jejich rozhodnutí (viz odst. 18. – 22. na str. 4–5 rozsudku soudu prvního stupně a odst. 9. na str. 3 usnesení soudu odvolacího).
17. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral je, porovnával je s obhajobou obviněného a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové a na to navazující právní závěry. Podstatné je, že Okresní soud v Českých Budějovicích a Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění svých meritorních rozhodnutí dostatečně podrobně, logicky a přesvědčivě vyložily, na základě jakých důkazů uznaly obviněného vinným ze spáchání předmětného skutku, jak tyto důkazy hodnotily a na základě čeho mají za vyvrácenou obhajobu obviněného (zejména v tom směru, že se z jeho strany jednalo o pouhý omyl, o nedbalost, že nešlo o jednání úmyslné). I podle názoru Nejvyššího soudu bylo dokazování provedeno v dostatečném rozsahu a učiněná skutková zjištění, jakož i z nich vyplývající právní závěry, mají odpovídající obsahové zakotvení v provedených důkazech, na něž soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích zcela konkrétně odkázaly. Pokud uvedené soudy za dané situace založily rozhodnutí o vině obviněného na listinných důkazech v kombinaci se zjištěnými okolnostmi činu, s celou řadou zjištěných skutečností týkajících se předchozího i následného jednání obviněného, a to ve všech jejich vzájemných souvislostech, a pokud na základě toho posoudily obhajobu obviněného jako účelovou a nepřijatelnou, pak jim nelze nic vytknout. Důkazní situace, pokud jde o zavinění obviněného, je prakticky úplně opačná, než jak se on snaží prezentovat – všechny podstatné důkazy a zjištěné skutečnosti při jejich opravdu komplexním zhodnocení potvrzují závěr o zavinění úmyslném. Naopak tvrzení obviněného, že šlo o pouhou nedbalost a že uložený trest zákazu činnosti porušovat či obcházet vůbec nechtěl, výsledkům dokazování neodpovídá. Dovolací argumentace obviněného rozhodně není takového charakteru, aby mohla jakkoli zpochybnit závěr soudů nižších stupňů o jeho zavinění ve formě minimálně nepřímého úmyslu, tj. vést k úvaze o vadné právní kvalifikaci skutku, o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) resp. m) tr. ř. a odůvodnit tak zásah Nejvyššího soudu v rámci dovolacího řízení.
18. Problematikou potřeby reakce (odpovědí) na stále se opakující argumenty (otázky) obviněných se opakovaně zabýval i Ústavní soud. Například ve svém usnesení ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, zdůraznil, že ve shodě s Evropským soudem pro lidská práva (dále též jen „ESLP“) zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nelze chápat tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument, a odvolací soud se při zamítnutí odvolání může v principu omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně (viz např. věc řešená před ESLP García proti Španělsku). Totožné stanovisko Ústavní soud zaujal i ve svém usnesení ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16 (zde s odkazem na rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997 ve věci Helle proti Finsku) a řadě jiných. Netřeba pochybovat o tom, že pokud uvedené platí pro odvolací řízení, pak to tím spíše platí pro řízení dovolací, je-li zjištěno, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám obviněného věnovaly dostatečnou pozornost.
19. Nejvyšší soud rovněž již mnohokrát ve svých předchozích rozhodnutích zdůraznil, že pokud obviněný v dovolání v podstatě jen opakuje námitky uplatněné v řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím a tyto soudy se s danými námitkami dostatečně a správně vypořádaly, pak jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
20. Nad rámec toho, co v odůvodnění svých meritorních rozhodnutí uvedly soudy prvního a druhého stupně, tak považuje Nejvyšší soud za potřebné učinit už jen několik málo poznámek.
21. Obhajoba, kterou obviněný v této věci zvolil a která byla založena na údajném nešťastném zřetězení více omylů více osob, je těžko přijatelná sama o sobě, a to už na první pohled. Obviněný se při zdůraznění, že nikdo není neomylný, pokusil soudy přesvědčit, že pokud předmětné dvě listiny jménem společnosti Bohemia Works, a. s., podepsal s výslovným dodatkem „prokura“, tak šlo o pouhý omyl a přehlédnutí, když při tvorbě textu listin použil starší vzory podobných dokumentů. Jestliže byl v té době jako prokurista stále zapsán v obchodním rejstříku a stejně byl veden i u Fio banky, a. s., tak to byl pro změnu zase omyl, resp. chyba statutární ředitelky společnosti, která měla zajistit výmaz příslušného údaje v obchodním rejstříku a též nahlásit změnu obchodním partnerům (přičemž ovšem obviněný pomlčel o tom, že onou statutární ředitelkou byla jeho družka Jana Stehlíková, kterou on jinak v té době na základě generální plné moci v plném rozsahu zastupoval). To, zda změny skutečně byly provedeny, si žádným způsobem neověřil a údajně si pak za celou dobu (až do zahájení trestního stíhání v této věci) nevšiml, že k tomu nedošlo, a to přesto, že po celou tuto dobu uvedenou společnost fakticky řídil, vedl ji a navenek ji zastupoval. Závěry soudů zpochybňuje a svoji nevinu staví v zásadě na tom, že dne 30. 10. 2018 byl notářem JUDr. Ivanem Kočerem sepsán notářský zápis o rozhodnutí jediného akcionáře společnosti v působnosti valné hromady společnosti Bohemia Works, a. s. (jímž byla společnost Bohemia Service & Manufacturing Group, s. r. o., zastoupená též družkou obviněného Janou Stehlíkovou), kterým byla mj. odvolána jemu udělená prokura, přičemž ale nedokáže přijatelně vysvětlit, proč tento notářský zápis zůstal až do zahájení trestního stíhání v této věci bez dalšího kdesi založený, proč na jeho základě nebyl podán návrh rejstříkovému soudu na zápis příslušných změn (i když kromě odvolání prokury jediný akcionář společnosti současně rozhodl i o velmi podstatné změně předmětu jejího podnikání). Obviněný v rámci své obhajoby a ve shodě s ní i v dovolací argumentaci vše „vyřešil“ konstatováním, že toto nebylo povinností jeho, nýbrž statutární ředitelky společnosti (tedy, jak opět nutno připomenout, jeho družky).
22. Při hodnocení věrohodnosti tvrzení dovolatele (že z jeho strany šlo o pouhý omyl) nelze též přehlédnout, že jako prokurista se podepsal nikoli na jedné jediné, ale hned na dvou různých listinách vyhotovených, resp. bance předložených ve dvou různých dnech, přičemž údaj „prokura“ byl uveden přímo na místě, kde se obviněný podepisoval, tedy byl opravdu jen těžko přehlédnutelný. Navíc, pokud sám obviněný uvedl, že při vytváření daných listin použil své starší vzory, tak musel vědět, že tehdy (v době, z níž vzory pocházely) tyto listiny podepisoval právě z titulu udělené prokury (a ne jiného) a že tedy žádný jiný údaj (právní titul podpisu) na těchto listinách uveden být nemůže a je proto třeba jej změnit.
23. Z výše uvedeného zřetelně vyplývá, že zde rozhodně nejde o situaci, že by soudy nižších stupňů úmyslné zavinění obviněného pouze presumovaly a dostatečně jej neprokázaly. Opak je pravdou. Z odůvodnění rozhodnutí obou dotčených soudů plyne, že po provedeném dokazování o úmyslné formě zavinění obviněného žádné pochybnosti neměly, proto se nemohla uplatnit ani zásada in dubio pro reo, jíž se obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku též dovolává.
24. Smysl poslední argumentace obviněného na str. 9–10 jeho dovolání (v části označené III.) není Nejvyššímu soudu příliš zřejmý. Prezentována je jako další argumentace pro případ, že by dovolací soud tu předchozí nevyslyšel, a to s tím, že napadené rozhodnutí spočívá „ještě na dalším nesprávném právním posouzení skutku“. Ve skutečnosti však jde pouze o opakování již dříve uvedeného. Navíc je připojeno pouze tvrzení, že jednáním obviněného nemohl být porušen objekt trestného činu podle §337 tr. zákoníku, s čímž ovšem nelze souhlasit. Jak uvedl sám dovolatel, objektem trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání je zájem na řádném výkonu rozhodnutí soudů a jiných orgánů veřejné moci, přičemž obviněný svým jednáním právě takový zájem zásadním způsobem porušil, když uložený trest zákazu činnosti od počátku zjevně různě obcházel a nakonec jej i přímo mařil. Navíc, jak správně upozornil státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání obviněného, argumentace uvedená v bodě III. dovolání je nepřijatelně založena na existenci jiného potenciálně možného skutkového stavu, který ovšem ve skutečnosti nenastal, a tudíž ani nebyl předmětem posouzení ze strany soudů. Pro trestní odpovědnost pachatele za trestný čin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku není rozhodné, zda teoreticky mohl jednat v jiném postavení, na základě jiného právního titulu, tzn. jiným než zjištěným způsobem, jímž by nevykonával soudním rozhodnutím zakázanou činnost.
25. V reakci na nosné důvody dovolání obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné ještě doplnit, že z hlediska naplnění znaků trestného činu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je podstatné, zda obviněný činnost, ohledně níž mu byl uložen trest zákazu činnosti, fakticky vykonával, a nikoliv to, zda tuto činnost v dané chvíli podle příslušných ustanovení zvláštních právních předpisů vykonávat směl (zda bezvadně splnil všechny v těchto předpisech stanovené podmínky, aby ji po právu vykonávat mohl). Byl-li dovolatel v době spáchání činu stále zapsán jako prokurista společnosti Bohemia Works, a. s., v obchodním rejstříku, jestliže byl s odkazem na tuto svoji pozici (funkci) nahlášen i u Fio banky, a. s., jako jedna ze dvou osob oprávněných jednat jménem uvedené společnosti, a pokud této bance v souvislosti s uskutečněním bankovních transakcí předal dvě k tomu nezbytné listiny, které jménem společnosti Bohemia Works, a. s., vlastnoručně podepsal s dodatkem „prokura“ u svého jména, pak tím [z pohledu ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] nepochybně vykonával funkci prokuristy obchodní korporace, tedy činnost, která mu byla v té době pravomocným rozhodnutím soudu zakázána. Přijmout opačný, obviněným prezentovaný, závěr by fakticky znamenalo, že by byl beztrestný jen v důsledku toho, že bez dalšího odkáže na existenci notářského zápisu obsahujícího formální odvolání jeho prokury podnikatelem – obchodní korporací Bohemia Works, a. s., aniž by však zajistil jakékoli další nezbytné navazující kroky, resp. si ověřil jejich provedení, v podobě podání návrhu na zápis změny v obchodním rejstříku, oznámení této změny obchodním partnerům společnosti atd., a přestože nadále předmětnou společnost obchodně i jinak vedl, navenek ji zastupoval a činil jejím jménem právní úkony, a to dokonce včetně podpisů listin s výslovným dodatkem „prokura“ u svého jména. To samo samozřejmě nelze připustit. Je zcela lichá představa obviněného, že se zbaví trestní odpovědnosti pouhým prohlášením, že v souladu s příslušnými ustanoveními zvláštních právních předpisů prokura zanikla již samotným jejím odvoláním v říjnu 2018 (s poukazem na to, že zápis této změny do obchodního rejstříku má jen deklaratorní účinky), tudíž že v září 2020 prokuristou dávno nebyl, tedy nemohl vykonávat tuto funkci a nemohl tak spáchat trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání.
26. Mimo již uvedeného obviněný zjevně záměrně přehlíží i tu skutečnost (jež dokresluje charakter a reálné účinky jeho posuzovaného jednání), že dokud k výmazu určitého údaje (včetně údaje o udělené prokuře) z obchodního rejstříku nedojde, trvají účinky materiální publicity veřejných rejstříků vůči třetím osobám. Podle §8 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů, proti osobě, která právně jedná důvěřujíc údaji zapsanému do veřejného rejstříku, nemá ten, jehož se zápis týká, právo namítnout, že zápis neodpovídá skutečnosti.
27. Všechna výše uvedená konstatování ústí v závěr, že rozsudek soudu prvního stupně ani usnesení soudu druhého stupně netrpí vadami, které by naplňovaly dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) resp. m) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí
28. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 10. 2023
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Ondřej Círek