ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.1003.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 1003/2023-534
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 12. 2023 o dovolání obviněného Z. Z. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 9 To 202/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 2 T 11/2020, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 9 To 202/2023, a rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 2 T 11/2020.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Klatovech přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 21. 3. 2023, č. j. 2 T 11/2020-467, byl obviněný Z. Z. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činila 500 Kč, tedy celkem ve výši 50 000 Kč. Současně bylo podle §68 odst. 5 tr. zákoníku stanoveno, že peněžitý trest může být zaplacen v 5 splátkách po 10 000 Kč s tím, že výhoda splátek odpadá, nezaplatí-li obviněný jakoukoli dílčí splátku včas. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. 9 To 202/2023-490, zrušil k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný Z. Z. byl uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činí 500 Kč, tedy celkem ve výši 50 000 Kč. Současně bylo podle §68 odst. 5 tr. zákoníku stanoveno, že peněžitý trest může být zaplacen v 5 splátkách po 10 000 Kč s tím, že výhoda splátek odpadá, nezaplatí-li obviněný jakoukoli dílčí splátku včas. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
3. Uvedeného přečinu se obviněný Z. Z. podle zjištění soudů dopustil v podstatě tím, že dne 31. 10. 2018 v 18:05 hod. řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia 5E, na pozemní komunikaci I. třídy č. XY u obce XY ve směru na XY, rychlostí nepřiměřenou dosvitu tlumených světel, kde v uvedenou dobu přecházel zleva chodec M. K., čtyřproudovou pozemní komunikaci I. třídy mimo obec v místě, které není osvětleno, bez reflexních prvků, od křižovatky místní komunikace vedoucí od obce XY k autobusové zastávce v blízkosti mostu č. XY, přičemž v okamžiku, kdy se M. K. nacházel u levého okraje pravého jízdního pruhu, došlo ke střetu pravé přední části projíždějícího motorového vozidla řízeného obviněným s poškozeným chodcem, který následkem střetu utrpěl sdružené poranění hlavy, nitrohrudních a nitrobřišních orgánů a končetin, tedy zranění, kterým poškozený na místě podlehl, přičemž obviněný jako řidič porušil §18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) a poškozený jako chodec porušil §53 odst. 9 a §54 odst. 2 téhož zákona.
4. Lze doplnit, že Okresní soud v Klatovech již dříve ve věci obviněného rozhodl rozsudkem ze dne 14. 12. 2021, č. j. 2 T 11/2020-357, kterým obviněného podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Tento rozsudek byl k odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2022, č. j. 9 To 38/2022-385, a věc byla vrácena soudu prvního stupně, který následně rozhodl shora uvedeným způsobem.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a postup soudu měl za následek nesprávné právní posouzení skutku.
6. Zrekapituloval, že prvoinstančním soudem byl shledán vinným, neboť překročil povolenou rychlost, přičemž pokud by jel rychlostí 100 km/h a nižší, ke střetu by nedošlo, sekundárně zmínil, že nebylo prokázáno, zda vozidlo jelo s potkávacími či dálkovými světly, pokud však jel na potkávací světla, jel rychlostí nepřiměřenou. Odvolací soud skutková zjištění změnil tak, že obviněný jel na světla potkávací a vzhledem k nim nepřiměřenou rychlostí. Dovolatel oponoval tvrzení odvolacího soudu o toliko upřesnění, neboť se jednalo o změnu skutkové kvalifikace, čímž v neprospěch obviněného zhoršil jeho postavení. Podle jeho přesvědčení na tom nic nemůže změnit obecný odkaz prvoinstančního soudu na §18 odst. 1 zákona o silničním provozu, který směřoval k jiné konstrukci skutku. Pokud se pak tak stalo v odvolacím řízení, šlo o postup v rozporu s právy obviněného, tím spíše, opřel-li odvolací soud upřesnění o výslech znalce v prvém odvolacím řízení, kde jej vyhodnotil opačně. Znalec také zmínil, že při rychlosti 100 km/h by ke střetu nedošlo, což sice obviněný považoval za závěr vadný, zjevně ale také šlo o součást hodnocení odvolacím soudem. Takový postup je v rozporu s právy obviněného, neboť aniž by tato otázka byla dokazováním dále osvětlována, nynější hodnocení odvolacím soudem je opačné (odsouzený jel pomaleji, ale tato rychlost byla nepřiměřená), ač přinejmenším při použiti ́ dálkov ých světel (která se spínají automaticky) nemůže obstát a jejich použiti ́ dokazováním, jak uzav řel i prvoinstanční soud, nebylo zjištěno. Obviněný tak měl za to, že při správném postupu by měl být obžaloby zproštěn. Nevnímal, že by cokoli zanedbal, a soudy v jeho prospěch nevyhodnotily nutnost přejíždění mezi pruhy a plnit i povinnosti související s přejetím do druhého jízdního pruhu, což mohlo mít vliv na jeho možnost reagovat.
7. Dále se obviněný vyjádřil k nadhodnocení všech okolností míry zavinění poškozeného. Po celou dobu řízení opakovaně tvrdil (včetně předložení fotografií), že se v blízkosti místa přecházení chodců nachází zařízení, které je svým účelem a stavebním uspořádáním určeno mimo jiné pro bezpečný přechod chodců, kteří potřebují čtyřproudovou komunikaci překonat. Jedná se o mostní konstrukci (od místa, kde chodci přecházeli čtyřproudovou komunikaci vzdálenou 38,8 m), po které je vedena místní komunikace, spojující obce XY a XY, přičemž po každé straně této komunikace je chodník pro chodce, kteří hodlají pozemní komunikaci překonat. K tomu připomněl §54 odst. 1 zákona o silničním provozu, podle něhož je-li blíže než 50 m křižovatka s řízeným provozem, přechod pro chodce, místo pro přecházení vozovky, nadchod nebo podchod, musí chodec přecházet jen po těchto místech. Měl pak za to, že chodci tento zákonem daný příkaz porušili, což bylo primární příčinou dopravní nehody. Z výpovědi manželky poškozeného nadto vyplynulo, že šlo o jednání riskantní. Soud nedospěl k závěru o spoluzavinění poškozených z hlediska uvedeného ustanovení, neboť se argumentací obhajoby v tomto směru nezabýval a nehodnotil ji. Obviněný tak byl přesvědčen, že míra porušení povinností poškozeným (§53 odst. 9 a §54 odst. 2 zákona o silničním provozu vyslovenými soudy a §54 odst. 1 téhož zákona nijak nereflektovaným) spolu s formou porušení (vědomé, svévolné a riskantní jednání chodců) je již ve svém souhrnu natolik značná, že obviněného zcela vyviňuje.
8. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a tomuto přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že námitky proti určení dovolatelovy míry zavinění odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jeho ostatní námitky brojící proti skutkovým zjištěním lze podřadit pod dovolací důvod podle písm. g) citovaného ustanovení jen dílem (závěr, že jel rychlostí nepřiměřenou dosvitu tlumených světel).
10. K namítanému porušení práva na spravedlivý proces konstatoval, že předmětná trestní věc byla od samotného počátku důkazně vratká; jediným jasným zjištěním byla střetová rychlost a to, že vozidlo v době střetu brzdilo, nebylo však s jistotou zjištěno, jakou nejmenší rychlostí dovolatel jel. Poukázal na neúplný popis skutku (neurčité vyjádření zavinění) v usnesení o zahájení trestního stíhání, přejatý obžalobou i nalézacím soudem, neboť obviněnému bylo kladeno za vinu pouze to, že zúčastněné vozidlo řídil, z čehož nevzniká žádné nebezpečí pro zájmy chráněné trestním zákonem. Konstatoval, že uvedený popis skutku zjevně zasáhl i možnost obviněného se hájit, neboť mu nebylo tvrzeno, že by snad motorové vozidlo řídit vůbec nesměl. Teprve odvolací soud v konečném rozsudku napadeném dovoláním popis skutku změnil tak, že zavinění obviněného spočívalo v tom, že jel „rychlostí nepřiměřenou dosvitu tlumených světel“. Ovšem ani tento popis skutku neobsahoval konkrétní skutkové okolnosti, jež by mohly být podkladem pro posouzení, jakým konkrétním jednáním porušil §18 odst. 1 zákona o silničním provozu, zejména jakou nejnižší prokázanou rychlostí jel a na jakou nejvyšší vzdálenost svítila jeho tlumená světla v rozhodném okamžiku na horizontu před klesáním, včetně výpočtu opatřeného odborným vyjádřením nebo znaleckým posudkem. Bez znalosti toho, z čeho je obviněn, si dovolatel jen stěží mohl připravit svou obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, přičemž byla omezena jeho možnosti se hájit takovou měrou, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
11. Dále se státní zástupce vyjádřil k otázce rychlosti jízdy přiměřené dosvitu tlumených světel. Podle jeho názoru v této otázce existují zjevné rozpory mezi výpovědí znalce Ing. Michala Kešnera a skutkovými závěry odvolacího soudu. Konstatoval, že znalec uvedl, že nemůže vyloučit to, že dovolatel jel před bržděním rychlostí 90 km/h. Odvolací soud pak uvádí, že tato rychlost „mohla být nejméně 98 km/h“. Toto skutkové zjištění je rozhodné pro dovození, zda dovolatel v místě překročil či nikoli povolenou rychlost jízdy, když pro jeho nedbalostní zavinění je nezbytné porušení nějaké konkrétní povinnosti. Značné pochybnosti podle jeho názoru vzbuzuje i rychlost 60-70 km/h, jež byla považována za přiměřenou k dosvitu tlumených světel, kterou znalec pouze odhadl na základě své obecné znalosti jiných posuzovaných věcí, aniž by počítal dosvit světel vozidla obviněného před místem střetu, přičemž odborně posuzoval viditelnost toliko při světlech dálkových použitých při vyšetřovacím pokusu. K tomu poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 3 Tz 182/2001, jímž byla zamítnuta stížnost pro porušení zákona podaná v neprospěch řidiče vozidla Škola 120 L, který rovněž srazil chodce, přičemž rychlost přiměřená dosvitu potkávacích světlometů byla podle výpočtů znalce stanovena v rozmezí 68 až 86 km/h. S ohledem na vývoj světelné techniky akcentoval, že světelný tok světlometů Škody 120 L byl nesrovnatelně nižší, než jaký je světelný tok světlometu s xenonovou výbojkou. Zákonům obecné logiky odporuje závěr, že dosvit tlumených světel Škody 120 L umožnil jízdu rychlostí až 86 km/h, kdežto dosvit tlumených světel Škody Octavia třetí řady umožnil jízdu rychlostí nejvýše 70 km/h, a tudíž i laický odhad znalce musel být mylný. Dodal, že podle obecných zkušeností je světelný tok tehdejších xenonových i soudobých diodových světlometů natolik silný, že v případě znalcem tvrzeného přejíždění horizontu dochází k osvětlení dalekých částí vozovky i na světla tlumená bez použití světel dálkových. Uvedl také, že soudy při posuzování dohlednosti řidiče na potkávací světla musí rozhled obviněného a z toho plynoucí rychlost dovodit i z jeho skutečného rozhledu v daném místě s ohledem na konkrétní provoz. V nyní projednávané věci měly být světlomety vozidla obviněného ztlumeny vozidlem protijedoucím, aniž by byla tato okolnost z hlediska osvětlení vozovky jakkoli hodnocena. Vznesenou námitku obviněného proti skutkovému zjištění o rychlosti přiměřené dosvitu světlometů vozidla označil za odpovídající důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř a současně i důvodnou. Požadovaný zjevný rozpor spatřoval v tom, že skutkové zjištění o rychlosti 60 až 70 km/h je založeno na zjevně nepřesném a nadto nevěrohodném obecném odhadu znalce namísto na jeho konkrétním výpočtu týkajícího se vozidla dovolatele a místa nehody.
12. Konečně se státní zástupce zabýval i otázkou míry spoluzavinění poškozeného, neboť ten se společně se svou manželkou pokusil za temné noci přeběhnout rušnou čtyřproudou silnici mimo obec, ačkoli k přecházení chodců byl zjevně určen přilehlý most. S odkazy na usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tz 182/2001, uveřejněného pod č. 43/2002 Sb. rozh. tr., a ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 6 Tdo 143/2011, uvedl, že možnost dovolatele předpokládat na daném místě přecházející či přebíhající chodce považoval za velmi slabou. V místě sice byla autobusová zastávka, avšak jednalo se odlehlé místo mimo obec a žádný autobus se zde nenacházel, a panovala úplná tma. Soudy pak podle jeho přesvědčení v této části námitek v zásadě daly dovolateli za pravdu a trestnost jeho jednání nebyla založena na tom, že by byl povinen předvídat výskyt chodců na vozovce, nýbrž byla dovozena z rychlosti neodpovídající dosvitu světel. Uvedl, že je všeobecná shoda, že spoluzavinění chodce bylo velmi vysoké, v dalším řízení by však (i kdyby byly ostatní vady odstraněny) měla být řešena otázka, zda nebyly dány důvody pro postup podle §12 odst. 2 tr. zákoníku.
13. Nad rámec dodal, že obviněný v průběhu trestního řízení uvedl i okolnosti, které mu nesvědčily, zejména že před nárazem nebrzdil, což vyvrátil znalec na základě zjištění poklesu přídě vozidla. Nabídl proto vysvětlení samovolného brzdění bez účasti řidiče, přičemž takovým antikolizním systémem byly třetí řady Octavie již vybavovány. Při doplnění dokazování by se znalec měl vyjádřit i k této otázce, přičemž aktivace antikolizního systému vozidla by mohla uvedený rozpor mezi tvrzením dovolatele a zjištěním znalce vysvětlit.
14. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení (správně rozsudek) odvolacího soudu zrušil, podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil veškerá rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je i důvodné.
IV.
Důvodnost dovolání
16. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
17. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , ten je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Je tedy především určen k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž je předmětem trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy.
18. Důvodem zrušení napadeného rozhodnutí je zásadní (zjevný) nesoulad skutkových zjištění soudů (konkrétně zjištění o tom, že obviněný řídil osobní motorové vozidlo rychlostí nepřiměřenou dosvitu tlumených světel) s obsahem důkazů, z nichž soudy vycházely, čímž byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za současného porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Ačkoli Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu v zásadě nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů je namístě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod., přičemž právě tato situace v nyní projednávané věci nastala. Odůvodnění soudních rozhodnutí totiž nerespektují plně obsah provedeného dokazování a došlo k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení, přičemž odůvodnění soudních rozhodnutí ani rozsah dokazování v dané věci neodpovídají ani principům spravedlivého řízení. Zejména odvolací soud (v návaznosti na poznatky soudu nalézacího) provedené důkazy hodnotil nejasným způsobem, neumožňujícím učinit jednoznačné skutkové závěry.
19. Odvolací soud stran rychlosti vozidla řízeného obviněným učinil skutkový závěr vyjádřený v tzv. skutkové větě jeho rozsudku, že obviněný vozidlo řídil rychlostí nepřiměřenou dosvitu tlumených světel. Uvedený závěr však nelze označit za plně podložený provedenými důkazy. Konkrétní rychlost, kterou obviněný řídil motorové vozidlo není v tzv. skutkové větě rozsudku nikterak přiblížena ani naznačena. Nelze ji ani jednoznačně vyčíst z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů. Obdobně je tomu s rychlostí přiměřenou pro dosvit potkávacích světel v daném místě a čase, jež však je přiblížena v odůvodnění rozsudků číselnými hodnotami 60 až 70 km/h, avšak není plně podložena provedenými důkazy.
20. Prvně je potřeba konstatovat, že odvolací soud učinil skutkový závěr, že obviněný jel (ve stanovený konkrétní okamžik) na tlumená světla, přičemž vycházel primárně z výpovědi obviněného, proti čemuž nelze ničeho namítat. Nicméně je nutno připomenout, že v odstavci 12. odůvodnění svého rozsudku nejprve zrekapituloval, že obviněný v přípravném řízení uvedl, že co se týká zapnutých světel, tak měl ve vozidle zapnutý automat na přepínání světel a je si jistý, že nesvítil na dálková světla, což znamená, že v protisměru jelo jiné motorové vozidlo (viz také protokol o výslechu obviněného ze dne 17. 12. 2019 na č. l. 22). V prvním hlavním líčení pak uvedl, že jel na potkávací světla, jezdí na automatické zapínání dálkových světel, které bylo celou dobu vypnuté. Nicméně rovněž uvedl, že na daném místě byl silný provoz a proti němu v tu dobu jela vozidla (viz protokol o hlavním líčení ze dne 10. 12. 2020 na č. l. 282v). K dotazu obhájce pak upřesnil, že měl zapnutý automat na dálková světla, před nárazem byla světla ztlumená, neboť tam byl provoz (na č. l. 283v). V hlavním líčení po zrušeném zprošťujícím rozsudku obhájce obviněného upozornil na skutečnost, že protokolace ohledně formulace otázky na znalce (v protokolu o veřejném zasedání) stran dálkových nebo tlumených světel může vést k nesprávnému závěru, že automat přepínání byl vypnut, což však nebyl. Obviněný opakovaně uvedl, že automat je trvale v autě zapnutý a nijak svou činností netlumil světla nebo nezapínal, vypínala se toliko automatem, přičemž v okamžiku nárazu je si téměř jist, že byla zapnutá tlumená světla (viz protokol o hlavním líčení ze dne 9. 6. 2022, na č. l. 405). Konečně i znalec uvedl, že automatický režim dálkových světel nelze potvrdit ani vyvrátit.
21. Ač obviněný opakovaně uváděl, že jezdí na automatické zapínání dálkových světel, kdy v předmětný okamžik jel toliko na světla tlumená, soudy nikterak nehodnotily (ve prospěch či neprospěch obviněného) skutečnost, že světlomety jím řízeného vozidla mohly být ztlumeny vozidlem protijedoucím, byť taková skutečnost má bezesporu význam z hlediska osvětlení vozovky i výhledových poměrů řidiče. Obdobně taková skutečnost neplyne ani z protokolu o provedeném vyšetřovacím pokusu. Nelze přitom opomenout, že znalec z oboru doprava v rámci svého výslechu před odvolacím soudem dne 31. 3. 2022 uvedl, že neví, zda bylo potvrzeno či upřesněno, zda se vozidla v protisměru skutečně nacházela, protože taková situace mění výhledové poměry, rozlišitelnost přecházejícího chodce by byla výrazně horší a musel by být celý pokus za zcela jiných podmínek. Dále rovněž konstatoval, že na situaci mají zásadní vliv případná protijedoucí vozidla z hlediska viditelnosti pro rozlišitelnost subjektu chodce, v daném případě na tmavém oblečení proti rozsvíceným světlům protijedoucích vozidel, přičemž se nemusí jednat o oslnění, ale toliko sníženou rozlišitelnost tmavého subjektu oproti světlometům (viz protokol o veřejném zasedání ze dne 31. 3. 2022 na č. l. 379v a 381v). Konečně lze připomenout, že při posuzování dohlednosti řidiče na potkávací světla musí soudy rozhled obviněného a z toho plynoucí přiměřenou rychlost dovodit nikoliv jen z (izolovaného posouzení) dosvitu jeho světlometů, nýbrž i z jeho skutečného rozhledu v daném místě, vzhledem ke konkrétnímu provozu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 4 Tdo 1378/2021).
22. Dále je nutno se zabývat konkrétní rychlostí, kterou v době projednávaného skutku dovolatel řídil předmětné vozidlo. Lze se plně ztotožnit s vyjádřením státního zástupce, že předmětná trestní věc byla od počátku důkazně vratká, neboť průběh dané nehody neviděl žádný svědek (ani manželka poškozeného svědkyně V. K., která přebíhala silnici společně s poškozeným, si ničeho nevšimla – uvedla, že se neohlížela a když přešla na druhou stranu, tak manžela neviděla, až posléze si uvědomila, že slyšela nějaký náraz), neexistoval videozáznam a ani samotný dovolatel si na rozhodný okamžik přesně nepamatoval.
23. Znalec z oboru doprava Ing. Michal Kešner ve svém znaleckém posudku označil za technicky přijatelnou střetovou rychlost vozidla s chodcem 81 km/h, v tolerancích přesnosti výpočtu 74 až 89 km/h po zaokrouhlení. Současně uvedl, že ke střetu došlo v průběhu brždění vozidla, nicméně nebyl schopen určit, po jak dlouhou dobu vozidlo brzdilo (nebyly nalezeny brzdné stopy). Vycházel toliko z realizovaného vyšetřovacího pokusu a zjištěné dohlednosti při technicky přijatelné variantě, že vozidlo brzdilo po dobu 1 s náběhem brzd 0,2 s, přičemž byla uvažována reakční doba 2 s vzhledem k věkové kategorii řidiče a charakteru překážky. Připustil, že se jedná o hypotézy, neboť významné prodloužení reakční doby by znamenalo, že by se dostala mimo přijatelné rozpětí, ale nelze ho vyloučit (tj. brzdil by dobu kratší). Též nevyloučil, že by chodec nezrychlil z klidové polohy na rychlost střetovou. Jinak řečeno, jednalo se pouze o modelová řešení vycházející z dosazených předpokladů. Ve veřejném zasedání před odvolacím soudem doplnil, že jestliže uvedl, že 3,2 s před střetem byl chodec (za předpokladu, že by se trvale pohyboval) 92 m před autem, mínil tím dálková světla (kde byla viditelnost třeba 125 m, ale reakce byla na 92 m), pokud by se však vycházelo z tlumených světel, muselo by se to posunout (viz protokol o veřejném zasedání ze dne 31. 3. 2022, na č. l. 379).
24. Jako technicky přijatelná rychlost vozidla na počátku nehodového děje (v okamžiku reakce) byla sice znalcem určena rychlost ve výši 108 km/h (v toleranci výpočtu 98 až 119 km/h), dále také znalec uvedl, že pokud by reagoval obviněný na překážku včas, že by zabránil střetu pouze v případě, že by jel rychlostí 100 km/h a nižší, avšak současně nad jakoukoli pochybnost nemohl vyloučit to, že se vozidlo pohybovalo rychlostí 90 km/h na počátku nehodového děje, přičemž ke střetu chodce s vozidlem by došlo i při rychlosti 90 km/h, pokud by vozidlo brzdilo a chodec by zastavil.
25. Již ve svém prvním zrušovacím rozhodnutí nalézací soud poznamenal, že znalecký posudek byl do detailů propracovaný, nicméně byl pouze na úrovni hypotéz, když veškeré závěry, jak sám znalec uvedl, jsou technicky přijatelné (tj. jsou možné, ale nejsou dány na 100 %). Odvolací soud však k rychlosti, kterou se obviněný před střetem pohyboval, uvedl, že byla podle znalce nejméně 98 km/h, přičemž se jednalo o zanedbatelné překročení povolené rychlosti, leč podstatné bylo porušení přiměřené rychlosti dosvitu tlumených světel, která byla 60 až 70 km/h. Dále tento soud uvedl, že střetová rychlost byla 81 km/h, přičemž obviněný brzdil (není však uvedeno po jakou dobu) (viz odstavec 12. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). K tomu je nutno připomenout, že střetovou rychlost, kterou je nutno v souladu se zásadou in dubio pro reo brát v úvahu, je toliko rychlost pro obviněného nejpříznivější, tedy v tomto případě rychlost nejnižší, tj. 74 km/h. Obdobně je nutno učinit závěr, po jak dlouhou dobu obviněný brzdil, neboť tento má přímý vliv na určení rychlosti jízdy obviněného před střetem. V pochybnostech je přitom nutno opět postupovat ve prospěch obviněného. Za nejkratší možnou je přitom možné podle znalce považovat 0,2 s, tj. dobu náběhu brzd. K tomu je také vhodné poznamenat, že obviněnému nebylo v žádném z rozhodnutí v rámci vymezených skutkových vět vyčítáno porušení jiné povinnosti než té, která je stanovena v §18 odst. 1, případně odst. 3 zákona o silničním provozu týkající se rychlosti jízdy. Opakovaně lze však akcentovat, že znalec nevyloučil ani rychlost jízdy 90 km/h na počátku nehodového děje.
26. Dále je nutno zdůraznit, že (ani opakovaný) vyšetřovací pokus se nikterak nezabýval otázkou, jakou rychlostí by mohl v daném místě a čase obviněný řídit konkrétní motorové vozidlo, aby se jednalo o rychlost přiměřenou dosvitu jeho tlumených světel (ač nelze opomenout, že viditelnost osoby pohybující se po vozovce při potkávacích světlech byla – byť bez naznačeného protijedoucího osvětlení – stanovena na 85 m; viz protokol o vyšetřovacím pokusu na č. l. 415 až 439). V tomto soud primárně vycházel z výslechu znalce z oboru doprava Ing. Michala Kešnera, který učinil sám odvolací soud ve veřejném zasedání dne 31. 3. 2022. Na dotaz předsedy senátu, jaká by byla v daném místě ve smyslu §18 odst. 1 zákona o silničním provozu přiměřená rychlost na tlumená světla, uvedl, že kvalifikovaným odhadem a z případů jiných řádově na tlumená světla obvykle mezi 60 až 70 km/h (viz protokol o veřejném zasedání ze dne 31. 3. 2022, na č. l. 378v). Na opakovanou otázku předsedy senátu, zda rychlost přiměřená tlumeným světlům je 60 až 70 km/h pak odpověděl, že „ze všech testů na dráhu zastavení v té rychlosti, pokud je požadováno, aby řidič byl schopen zastavit před překážkou, tak vyšší rychlost vycházet nemůže. To, jestli to lze po řidiči požadovat v tom konkrétním místě či ne, je otázka, proto jsem se také vyjadřoval k tomu, že jsem prvotní příčinu spatřoval v pohybu chodců, kteří porušili z mého pohledu všechno, co mohli“. Z uvedeného je pak zřejmé, že se jednalo o nepodložený odhad znalce, jenž se opíral o obdobné případy, který vzal odvolací soud jako výchozí podklad pro odůvodnění porušení tvrzené povinnosti podle §18 odst. 1 zákona o silničním provozu. Takový názor však nemůže nahradit znalecké zkoumání a vést k závěru, že je prokázáno, že obviněný je odpovědný za přisuzovaný trestný čin.
27. V tomto ohledu lze přisvědčit státnímu zástupci, že rychlost 60 až 70 km/h stanovená kvalifikovaným odhadem znalce jako přiměřená k dosvitu tlumených světel vzbuzuje pochybnosti i ve srovnání s věcí, která byla rozhodována Nejvyšším soudem usnesením ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 3 Tz 182/2001, uveřejněným pod č. 43/2002 Sb. rozh. tr. Lze předestřít, že daným rozhodnutím byla zamítnuta stížnost pro porušení zákona podaná v neprospěch řidiče vozidla Škoda 120 L, který rovněž srazil chodce, přičemž rychlost vozidla byla stanovena na 85 až 114 km/h a k tomu, aby byl schopen zastavit vozidlo na dráze odpovídající vzdálenosti dosvitu potkávacích světlometů, by musel podle výpočtů znalce jet rychlostí v rozmezí 68 až 86 km/h. Na první pohled, tedy při srovnání světelných toků daného vozidla a vozidla Škoda Octavia 5E s bi-xenonovými světlomety, je nepoměr markantní a uvedený odhad znalce je také proto nutno podpořit konkrétním výpočtem.
28. Soudem učiněné skutkové zjištění tak zjevně odporuje obsahu provedených důkazů. Současně je možno takové skutkové zjištění označit i za rozhodné pro naplnění znaků přečinu usmrcení z nedbalosti, neboť vina obviněného byla dovozována výhradně z rychlosti, kterou měl v daný okamžik jet.
29. Odůvodnění soudů tak nelze označit za relevantní, neboť nebyly vzaty v potaz shora předestřené argumenty, resp. jim nebyla přičítána důležitost. Závěr o nepřiměřené rychlosti jízdy obviněného dosvitu tlumených světel je předčasný a nejednoznačný, neboť soudy neměly dostatečný podklad pro učinění daného skutkového zjištění, nadto v nepřehlédnutelném rozporu s jinou trestní věcí. Je tedy nutno stanovit jakou (nejnižší) rychlostí obviněný řídil vozidlo před střetem včetně nejpříznivější reakční doby pro obviněného. Současně je nutno na podkladě kvalifikovaného výpočtu uvést rychlost přiměřenou dosvitu tlumených světel konkrétního vozidla, tedy adaptivních bi-xenonových světlometů, v daném místě (tj. na horizontu před klesáním) a čase. Je také nutno zhodnotit možnost režimu automatického přepínání dálkových světel včetně důvodu jejich vypnutí a zvážit, jaký případný vliv by taková skutečnost mohla mít pro učinění závěrů o přiměřené rychlosti. Až při těchto určeních lze učinit závěr o tom, že dovolatel jel rychlostí nepřiměřenou dosvitu tlumených světel.
30. Z výše uvedeného je zřejmé, že rozsah, v jakém nalézací soud provedl dokazování, není dostatečný a ani provedené důkazy nebyly řádně zhodnoceny jednotlivě i v jejich souhrnu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Tím vznikla situace, že odvolací soud učinil skutkový závěr o rychlosti nepřiměřené dosvitu tlumených světel, aniž by jej opřel o souhrn provedených důkazů a jejich řádné zhodnocení. Soudy byl učiněn závěr o vině obviněného bez dostatečných podkladů a zhodnocení, čímž vznikl zjevný nesoulad mezi soudy použitým obsahem důkazů a jejich skutkovými zjištěními. Nejvyšší soud přitom nemůže za této situace v řízení o dovolání sám doplňovat dokazování a na základě vlastního hodnocení souhrnu všech provedených důkazů vytvářet vlastní skutkové závěry.
31. Namítal-li obviněný v rámci jím podaného mimořádného opravného prostředku porušení jeho obhajovacích práv, lze mu přisvědčit i v tomto směru. V souladu s názorem státního zástupce má i Nejvyšší soud za to, že popis skutku uvedený v usnesení o zahájení trestního stíhání, který byl přejat obžalobou i nalézacím soudem, byl neúplný pro neurčité vyjádření zavinění dovolatele. V podstatě mu totiž bylo kladeno za vinu pouze to, že řídil vozidlo v rozporu s §18 odst. 1, 3 zákona o silničním provozu (kteréžto ustanovení bylo toliko citováno bez konkrétní specifikace porušení povinnosti). Takto uvedený popis skutku zasáhl i možnost obviněného se hájit. Až odvolací soud v konečném rozsudku precizoval, že obviněný měl jet rychlostí nepřiměřenou dosvitu tlumených světel, nicméně k tomuto závěru Nejvyšší soud již učinil své výhrady shora. Bez znalosti toho, z čeho je obviněn, si dovolatel jen stěží mohl připravit svou obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Uvedené nedostatky i podle přesvědčení Nejvyššího soudu omezily možnost obviněného se hájit, a to takovou měrou, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
32. Pokud soudy dospějí k závěru, že i po doplněném dokazování obviněný řídil dané osobní motorové vozidlo rychlostí nepřiměřenou dosvitu tlumených světel, bude nutné, aby se rovněž konkrétně zabývaly mírou zavinění obviněného, resp. spoluzaviněním poškozeného. Jednání poškozeného spočívající v přeběhnutí poměrně rušné čtyřproudové silnice mimo obec za tmy bylo podle soudů významnou příčinou způsobeného následku v podobě smrti poškozeného. Odvolací soud dospěl k závěru, že vlastní podíl poškozeného na vzniku následku byl významný a činil 70 % (viz odstavec 12. odůvodnění jeho rozsudku). V tomto ohledu bude nutné zohlednit i obhajobu obviněného spočívající v porušení §54 odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť k přecházení chodců byl zjevně určen přilehlý most, a případně vyhodnotit příčinný vztah mezi jednáním a následkem (účinkem) s ohledem na zásadu gradace příčinné souvislosti. Zásada gradace příčinné souvislosti bere v úvahu skutečnost, že různé příčiny a podmínky mají různý vliv na způsobení následku, tedy zohledňuje a hodnotí, co vedle jednání pachatele přispělo právně významně ke vzniku následku. Důležité je, aby jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Míra způsobení následku přitom může klesnout až na tak nepatrný stupeň, že příčinná souvislost je prakticky bez významu, a tedy o trestný čin nejde (viz Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 261 až 266. Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 187 až 191). Soudy se tedy budou muset znovu zabývat skutečností, jak významné bylo spoluzavinění poškozeného v předmětné věci a zda toto porušení bylo v rozhodující míře kauzální pro vznik následku. Svůj závěr nechť řádně odůvodní.
V.Závěr
33. Je možné shrnout, že Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je důvodné. Skutkové závěry nejsou v logickém souladu s obsahem provedených důkazů, a návazně byl soudy bez dostatečných podkladů a zhodnocení a bez vypořádaní obhajovacích námitek obviněného učiněn závěr o jeho vině, ačkoli tomu zjištěné skutečnosti doposud jednoznačně nenasvědčují. Bude primárně na okresním soudu, aby jednoznačně určil a vyhodnotil, jakou rychlostí obviněný řídil vozidlo a jaká rychlost byla přiměřená dosvitu tlumených světel tohoto vozidla v konkrétním místě a čase. Poté bude rovněž nutné znovu vyhodnotit příčinnou souvislost s ohledem na zásadu gradace příčinné souvislosti, případně zda v daném případě s ohledem na míru zavinění poškozeného přichází či nikoli v úvahu uplatnění zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku.
34. Nejvyšší soud, veden výše vyloženými důvody, rozhodl podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. tak, že zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2023, č. j. 9 To 202/2023-490, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 21. 3. 2023, č. j. 2 T 11/2020-467, současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Klatovech přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, jehož úkolem bude, aby s přihlédnutím ke korekcím a závěrům Nejvyššího soudu doplnil dokazování v naznačených směrech, případně provedl i důkazy další, nezbytné k řádnému objasnění skutkového stavu, všechny provedené důkazy znovu pečlivě vyhodnotil a o vině obviněného znovu rozhodl. Lze doplnit, že Okresní soud v Klatovech je vázán právním názorem vysloveným v kasačním rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. ř.), přičemž v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch dovolatele (§265s odst. 2 tr. ř.).
35. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 12. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu