ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.1207.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 1207/2022-523
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 2. 2023 o dovolání, které podal obviněný G. G. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, státní příslušník Slovenské republiky, podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2022, sp. zn. 61 To 353/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 16/2022, takto:
I.
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2022, sp. zn. 61 To 353/2022.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc znovu projednal a rozhodl.
II.
Podle §265l odst. 4 tr. ř. se obviněný G. G. nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 5. 2022, č. j. 3 T 16/2022-417, byl obviněný G. G. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Uvedených přečinů se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil v podstatě tím, že dne 8. 7. 2021 v době od přibližně 00:20 do 04:46 hod. nezjištěným způsobem překonal zamčené balkónové dveře budovy ERPET Centrum na adrese XY, Praha 5, v prostorách budovy z provozní kanceláře K. T. vzal ze tří příručních pokladniček celkem částku ve výši 13 000 Kč, dále vzal z uzamčeného skříňového trezoru v této kanceláři, který bez poškození otevřel pomocí klíčů od tohoto trezoru, které nalezl v kanceláři, hotovost ve výši 150 000 Kč a 13 500 Euro poškozeného K. T., hotovost ve výši 2 500 Euro a 5 000 Kč poškozeného R. B., účetní hotovost poškozené společnosti TWOMEN GASTRO, s. r. o., ve výši celkem 353 808 Kč, hotovost společnosti Reality Group, a. s., ve výši 19 798 Kč, hotovost společnosti E. P. Corporation, a. s., ve výši 2 850 Kč, hotovost společnosti Minuta Praha, s. r. o., ve výši 11 951 Kč, dále vzal z uvedené kanceláře 2 kusy příručních pokladen v hodnotě 650 Kč, záznamové zařízení značky HIKVISION včetně HD Disku v hodnotě 6 000 Kč, dále vzal ze skladových prostor ERPET Centra mobilní telefon Blackberry v hodnotě 800 Kč, mobilní telefon Samsung v hodnotě 500 Kč, a rovněž z prostoru vstupní recepce ERPET Centra vzal svazek 4 klíčů s visačkou s nápisem "L. E." a nápisem "Basket, branka, hřiště" v hodnotě 120 Kč, kdy takto celkem vzal věci v hodnotě 8 070 Kč ke škodě poškozené společnosti TWOMEN GASTRO, s. r. o., a dále ve výše uvedené době, kdy se pohyboval v budově ERPET Centra, v úmyslu prohledat další zamčené prostory této budovy poškodil 4 visací zámky, 3 dveře a pohybové čidlo, čímž způsobil poškozené společnosti TWOMEN GASTRO, s. r. o., škodu ve výši 2 397 Kč, a tedy celkem obviněny ́ zp ůsobil škodu na odcizení ve výši 978 797 Kč a škodu na poškození ve výši 2 397 Kč výše uvedeným osobám, přičemž výše uvedeného jednání se dopustil přesto, že si dne 9. 6. 2021 převzal výzvu Okresního soudu v Berouně k nástupu trestu odnětí svobody, podle které měl trest nastoupit ve lhůtě nejpozději do dne 25. 6. 2021, kdy tento trest mu byl uložen rozsudkem tohoto soudu, sp. zn. 2 T 107/2020, avšak trest nenastoupil, a nástupu se vyhýbal až do 8. 7. 2021, do 16:00 hod., kdy v souvislosti s výše uvedenou trestnou činností byl zadržen v hotelu na adrese XY v Praze 5 v pokoji č. 9, a následně dodán do výkonu trestu odnětí svobody.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním obviněný G. G. ve výrocích o trestu a náhradě škody, a dále státní zástupce ve prospěch obviněného v tom směru, že obviněnému měl být ukládán trest souhrnný nikoli úhrnný, a dále v neprospěch obviněného ve výroku o trestu, který považoval za nepřiměřeně mírný. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 8. 2022, č. j. 61 To 353/2022-471, zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil za shora uvedené trestné činy a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, jímž byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 39 T 34/2022, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 8 To 131/2022, pravomocně uznán vinným, souhrnný trest odnětí svobody ve výměře tří let a devíti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému uložil trest vyhoštění na dobu pěti let. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněnému současně uložil trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných v rozsudku. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 39 T 34/2022, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 8 To 131/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný G. G. prostřednictvím obhájce dovolání směřující toliko do výroku o trestu vyhoštění, které opřel o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Existenci tvrzeného dovolacího důvodu obviněný odůvodnil nemožností uložit tento trest s ohledem na §80 odst. 3 písm. f) tr. zákoníku, podle něhož se trest vyhoštění neuloží, jestliže pachatel je občanem Evropské unie a v posledních 10 letech nepřetržitě pobýval na území České republiky, nejsou-li shledány vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu. Obviněný jako občan Slovenské republiky (tedy Evropské unie) v posledních 10 letech nepřetržitě pobýval na území České republiky a žádné okolnosti, které by svědčily pro ohrožení bezpečnosti státu, shledány nebyly. Obviněný se neztotožnil s názorem odvolacího soud (v řízení pod sp. zn. 8 To 131/2022), že je ohrožením bezpečnosti státu vzhledem k jeho opakované trestné činnosti na území České republiky. K obviněným tvrzené délce nepřetržitého pobytu na území České republiky soudy neprovedly dokazování, ač obviněný navrhoval výslech svědka J. Š., u kterého bydlel. Navíc senát odvolacího soudu při veřejném zasedání v rámci ústního odůvodnění rozsudku uvedl, že neměl pochybnosti o délce pobytu obviněného na území České republiky.
5. Za nesprávné obviněný označil právní posouzení přípustnosti uložení trestu vyhoštění, které odvolací soud v nyní projednávané věci bez dalšího převzal, ačkoli jeho uložení v předcházejícím (sbíhajícím se) řízení bylo neoprávněné, a odvolací soud v projednávané věci se blíže nezabýval podmínkami pro uložení tohoto trestu. Dovolatel měl za to, že soudy nesprávně vyložily pojem „bezpečnost státu“, potažmo pojem „vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu“, tento pak s odkazem na komentářovou literaturu vysvětlil především jako ohrožení svrchovanosti, územní celistvosti, obranyschopnosti či ústavního zřízení České republiky. Dále odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1466/2011, podle něhož je tato podmínka v případě majetkové trestné činnosti naplněna tenkrát, pokud je činnost takového charakteru, že již ohrožuje právě svrchovanost, samostatnost, územní celistvost, obranyschopnost nebo ochranu demokratických základů státu. Obviněný se přitom nedopustil žádného trestného činu, ze kterého by bylo možné dovozovat ohrožení shora uvedených hodnot a odvolací soud provedl vadnou aplikaci §80 tr. zákoníku, v důsledku čehož mu byl uložen trest, který zákon pro jeho osobu nepřipouští.
6. Závěrem dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku o trestu a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že dovolatelovu námitku lze podřadit pod vytýkaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a podle jeho názoru je také opodstatněná. Poukázal přitom na fakt, že dílčí část této argumentace směřuje také proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 39 T 34/2022, a Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 8 To 131/2022, které dovoláním fakticky napadeny nebyly. Nicméně s ohledem na ukládání souhrnného trestu v této věci postupem podle §43 odst. 2 tr. zákoníku jsou argumenty v těchto rozsudcích významné. V nyní projednávané věci byl uložen souhrnný trest ve vztahu k předchozímu odsouzení po právu, poukázal však na znění §43 odst. 2 tr. zákoníku s akcentem na jeho poslední větu, jelikož tam uvedený taxativní výčet trestů obligatorně přejímaných v případě ukládaní souhrnného trestu neobsahuje trest vyhoštění. Státní zástupce proto vyjádřil své přesvědčení, že přestože byl v původním rozhodnutí takový trest uložen, soud rozhodující o souhrnném trestu ho nutně vyslovit nemusí. Jestliže se rozhodne pachatele k takovému trestu odsoudit, musí opětovně pečlivě zkoumat podmínky jeho uložení v době rozhodování a tyto také zdůvodnit. Odvolací soud v projednávané věci však podmínky pro uložení trestu vyhoštění obviněnému vůbec nezkoumal a pouze odkázal na rozhodnutí soudů v původní trestní věci, přičemž takový postup byl nesprávný.
8. Dále se státní zástupce vyjádřil k samotnému trestu vyhoštění a podmínkám, za nichž jej lze uložit. Z hlediska dovolací argumentace akcentoval konkrétně překážku uložení trestu vyhoštění vymezenou v §80 odst. 3 písm. f) tr. zákoníku. Obviněný jakožto občan Slovenské republiky, tedy i občan Evropské unie, na podporu tvrzení o požadovaném nepřetržitém pobytu na území České republiky předložil důkazní návrh v podobě výslechu svědka J. Š., u kterého údajně pobýval, a soudům vytkl neprovedení tohoto důkazu, z čehož je patrné, že samotná délka jeho nepřetržitého pobytu na území České republiky do současné doby nebyla spolehlivě objasněna. Jedná se přitom o okolnost významnou, neboť v případě, že by podmínka nepřetržitého pobytu nebyla naplněna, uložení trestu vyhoštění by pravděpodobně nic nebránilo, v opačném případě by však bylo potřeba dovození existence vážných důvodů ohrožení bezpečnosti státu. Ohrožením bezpečnosti státu se přitom rozumí především ohrožení svrchovanosti, územní celistvosti, obranyschopnosti či ústavního zřízení České republiky, jde tedy o mnohem intenzivnější hrozbu, než je pouhá bezpečnost lidí, majetku či jiný obecný zájem podle §80 odst. 1 tr. zákoníku. Poukázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž jsou vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu shledány zejména v případě některých závažných trestných činů proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci (§309 až §322 tr. zákoníku) a proti pořádku ve věcech veřejných (§323 až §368 tr. zákoníku), ale též dopustil-li se pachatel jiných trestných činů, např. obecně nebezpečných (§272 až §292 tr. zákoníku). Za podstatné označil, že se musí jednat o trestné činy zvlášť závažné nebo o trestné činy, jež se svou povahou blíží trestným činům proti pořádku ve věcech veřejných nebo se veřejného pořádku dotýkají, a musí se přitom jednat o důvody vážné. V obecné rovině nevyloučil naplnění podmínky vážných důvodů ohrožení bezpečnosti státu také v případě majetkové trestné činnosti, musela by být však takového charakteru, že již ohrožuje svrchovanost, samostatnost, územní celistvost, obranyschopnost nebo ochranu demokratických základů státu. S ohledem na absenci relevantních úvah v rozsudku odvolacího soudu vyjádřil důvodné pochybnosti o tom, zda tato podmínka byla naplněna s ohledem na trestnou činnost obviněného, která svou povahou a závažností nikterak nevybočovala z rámce běžné trestné činnosti majetkového charakteru.
9. Na okraj dodal, že nedostatky jsou do značné míry zatíženy již předcházející rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 34/2022 a Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 To 131/2022. Obvodní soud přitom rovněž podmínku bránící uložení trestu vyhoštění vyplývající z §80 odst. 3 písm. f) tr. zákoníku zcela přehlédl. Ač následně odvolací soud chybějící úvahy stran délky pobytu obviněného na území České republiky v tomto případě vytkl, současně za rozhodující aspekt odůvodňující uložení trestu vyhoštění označil ohrožení bezpečnosti státu, které obviněným opakovaně páchaná trestná činnost způsobuje. O existenci takových vážných důvodů ohrožení bezpečnosti státu však v případě dovolatele a jím páchané trestné činnosti panují zásadní pochybnosti. V projednávané věci je však zásadní, že v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2022, sp. zn. 61 To 353/2022, úvahy stran naplnění podmínek pro uložení trestu vyhoštění absentují.
10. Závěrem proto konstatoval, že dosud provedené důkazy a na jejich podkladě zformovaná skutková zjištění neumožňují učinit spolehlivý závěr, že trest vyhoštění na dobu pěti let je trestem přípustným. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jednak napadený rozsudek v té části, ve které po zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 3 T 16/2022, sám rozhodl a obviněného podle §43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k souhrnnému trestu, a to k trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 9 měsíců, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou, k trestu propadnutí věci a k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu pěti let, a jednak rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v rozsahu zrušené části znovu projednal a rozhodl.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
12. Obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a to výhradně ve vztahu k uloženému trestu vyhoštění, neboť měl za to, že v daném případě nebyly zohledněny zákonné překážky bránící uložení tohoto trestu ve smyslu §80 odst. 3 písm. f) tr. zákoníku.
13. Nejprve je nutno ve stručnosti připomenout, že uplatněný dovolací důvod je dán, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. Jiná pochybení soudu, spočívající v nepřiměřenosti trestu, tedy v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikováno pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
14. Je tudíž na místě konstatovat, že námitku uplatněnou obviněným je možné podřadit pod dovolací důvod podle §§265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť směřuje proti nenaplnění negativní podmínky bránící v uložení tohoto druhu trestu. Nejvyšší soud pak tuto námitku vyhodnotil jako důvodnou.
15. Podle §80 odst. 1 tr. zákoníku soud může uložit pachateli, který není občanem České republiky, trest vyhoštění z území České republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem. Zmíněné obecné pravidlo je pak doplněno negativním výčtem důvodů nepřípustnosti uložení tohoto trestu zakotveným v §80 odst. 3 tr. zákoníku, přičemž dovolatelem předkládaným důvod podle písm. f) spočívá v tom, že trest vyhoštění nelze uložit, jestliže je pachatel občanem Evropské unie a v posledních 10 letech nepřetržitě pobývá na území České republiky, to však neplatí pokud shledá vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu. Lze pak jen pro úplnost připomenout, že tzv. negativní podmínky pod písm. a) až g) bránící uložení tohoto druhu trestu jsou stanoveny alternativně, tudíž postačí naplnění byť jedné z nich.
16. Z předestřeného znění §80 odst. 3 písm. f) tr. zákoníku plyne nutnost kumulativního naplněních tří vymezených podmínek. Je tak vhodné již na tomto místě akcentovat, že uložení trestu vyhoštění pachateli, jenž je občanem Evropské unie a na našem území nepřetržitě pobývá posledních 10 let, není vyloučeno absolutně. Není vyloučeno v případě výjimečné situace pokud soud shledá vážné důvodů ohrožení bezpečnosti státu, přičemž se jedná o kvalifikovaný důvod pro uložení trestu vyhoštění, který je vymezen úžeji než obecná podmínka vyhoštění uvedená v §80 odst. 1 tr. zákoníku. Lze pak podotknout, že odvolací soud se v odůvodnění napadeného rozsudku těmito nastíněnými skutečnostmi nikterak nezabýval, neboť pouze v odstavci 9. odůvodnění svého rozsudku stručně konstatoval, že vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody uložil obviněnému rovněž trest vyhoštění a trest propadnutí věci s ohledem na nezbytnost takového postupu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku. Nicméně podle §43 odst. 2 věty třetí tr. zákoníku soud musí v rámci souhrnného trestu vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším. Jinak řečeno odvolací soud musel obligatorně v rámci souhrnného trestu vyslovit některé druhy trestů, které již byly vysloveny v dřívějším rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 39 T 34/2022, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 8 To 131/2022, který soud při ukládání souhrnného trestu ve výroku o trestu zrušil, avšak jiné druhy trestů automaticky vyslovit nemusel. Trest vyhoštění se však v tomto výčtu nenachází, což znamená, že odvolací soud se měl vypořádat s otázkou, zda takový druh trestu je přípustným a může být tudíž pachateli uložen, respektive, zda jsou splněny podmínky pro jeho uložení. Odvolací soud v nyní posuzované věci se tak neřídil §2 odst. 5 tr. ř., jelikož nijak nezjišťoval, zda jsou splněny základní podmínky pro uložení trestu vyhoštění, zejména nijak neověřoval dosavadní průběh života obviněného a jeho vztah k České republice, ani se nezabýval tím, zda existují či nikoli vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu.
17. Obviněný jako občan Slovenské republiky, tedy nepochybně i Evropské unie, v rámci svého mimořádného opravného prostředku deklaroval, že v posledních 10 letech nepřetržitě pobýval na území České republiky, k čemuž v předchozím řízení navrhoval výslech svědka J. Š., u kterého bydlel (viz i protokol o veřejném zasedání ze dne 14. 6. 2022, ve věci pod sp. zn. 8 To 131/2022, z něhož je patrno, že návrh na doplnění dokazování výslechem tohoto svědka byl zamítnut, neboť nebyl relevantní pro meritorní rozhodnutí). Je pak vhodné uvést, že podmínka nepřetržitého pobytu je zachována, pokud nepřítomnost občana Evropské unie na území České republiky nepřesáhne 6 měsíců ročně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1338/2007). Odvolací soud se v této věci dané podmínce nikterak nevěnoval. Rovněž Obvodní soud pro Prahu 7 se ve svém rozsudku ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 39 T 34/2022, nezabýval délkou a nepřerušovaností pobytu obviněného na území České republiky, což mu sice Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 8 To 131/2022, vytkl, nicméně sám uvedený nedostatek nenapravil, neboť shledal naplnění negativní podmínky ohrožení bezpečnosti státu vylučující dosah §80 odst. 3 písm. f) tr. zákoníku. Jak však bude uvedeno dále, Nejvyšší soud se s jeho úvahami nemohl ztotožnit.
18. V napadeném rozsudku odvolacího soudu rovněž nejsou žádné úvahy ani zmínka o tom, zda byly či nebyly shledány vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu. Obvodní soud pro Prahu 7 v odstavci 4. svého rozsudku ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 39 T 34/2022, toliko obecně konstatoval, že trest vyhoštění zajišťuje nepochybně ochranu společnosti (občanů České republiky) před pácháním trestné činnosti, navíc obviněný má mimo území České republiky zázemí, když ve Slovenské republice žije jeho nemocná matka, o kterou by se po výkonu trestu odnětí svobody mohl starat. Městský soud v Praze v odstavci 13. svého rozsudku ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 8 To 131/2022, dospěl k závěru, že obviněný je ohrožením bezpečnosti státu ve smyslu §80 odst. 3 písm. f) tr. zákoníku. Poukázal na jeho odsouzení za přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přečin podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, přečin krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, z čehož dovodil, že obviněný soustavně zneužívá pobyt v České republice k páchání trestné činnosti, a to dokonce v kvalifikovaných skutkových podstatách.
19. K uvedené problematice je nejprve zapotřebí v obecné rovině uvést, že bezpečností státu se rozumí zajištění svrchovanosti, samostatnosti, územní celistvosti, obranyschopnosti a ochrany demokratických základů státu, zejména z hlediska zachování ústavního zřízení, životů, zdraví a majetkových hodnot obyvatelstva (nikoli jen jednotlivých občanů). Za ohrožení bezpečnosti státu lze považovat zejména ohrožení v podobě trestných činů proti České republice, popřípadě dalších trestných činů proti obraně státu či jiným zájmům ohrožujícím bezpečnost státu, například v podobě nedovoleného ozbrojování ve větším rozsahu a nebezpečnými zbraněmi či výroby nebo držení zakázaných bojových prostředků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 3 Tz 28/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1466/2011). Tyto důvody ohrožení bezpečnosti státu musí nadto být považovány za vážné, vyžaduje se tedy vyšší stupeň pravděpodobnosti ohrožení těchto zájmů, než který postačí pro uložení tohoto trestu jiným pachatelům podle §80 odst. 1 tr. zákoníku, respektive zřetelně intenzivnější hrozba útoku proti těmto zájmům. Závažnost důvodů lze pak dovozovat primárně z povahy a závažnosti činu, za nějž má být trest vyhoštění ukládán, popřípadě na základě dalších faktorů, například příslušnosti pachatele k určité zločinecké skupině (srov. Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. §1 až 204. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 935 až 936). Na okraj lze dodat, že podobnou formulaci výluky ve formě shledání vážných důvodů ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku má i §80 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku, nicméně tento obsahuje právě i vážné důvody ohrožení veřejného pořádku, díky čemuž má dané ustanovení širší dosah.
20. Odvolací soud v této věci konkrétně nevymezil, v čem měly být spatřovány důvody ohrožení bezpečnosti státu. Za dostačující podklad pro naplnění podmínky vážných důvodů ohrožení bezpečnosti státu by však nebylo možno shledat ani obecné konstatování, že charakter trestné činnosti, které se obviněný dopustil, představuje zneužívání pobytu v České republice k páchání trestné činnosti s poukazem na jeho dřívější odsouzení za trestné činy a naplnění jejich kvalifikovaných skutkových podstat. Lze zopakovat, že obviněnému byl ukládán souhrnný trest za přečiny krádeže a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, přičemž přisuzovaná trestná činnost zřejmě neohrožovala výše zmíněné zájmy České republiky jakožto státu, neboť se nijak nevymykala trestným činům obdobného druhu a v rozhodnutí soudů obou stupňů nelze dovodit ani další, závažnější dopad jeho činnosti nad rámec obecného objektu daných skutkových podstat. Ani z převážně majetkového charakteru jím soustavně páchané trestné činnosti v minulosti, byť jí mohl naplňovat kvalifikované skutkové podstaty přisuzovaných trestných činů, nelze uvažovat jako o zakládající vážný důvod ohrožení bezpečnosti státu. Není-li majetková trestná činnost obviněného zřejmě takového charakteru, aby ohrožovala svrchovanost, samostatnost, územní celistvost, obranyschopnost nebo ochranu demokratických základů státu, nelze o naplnění této podmínky uvažovat [viz usnesení Nejvyššího soudu z dne 29. 3. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1466/2011, v němž bylo současně řečeno, že by v případě majetkové trestné činnosti přicházelo v úvahu jako důvod pouze zjištění vážných důvodů ohrožení veřejného pořádku – tedy nikoli bezpečnosti státu – podle §80 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku]. Nejvyšší soud v žádném případě nechce bagatelizovat jednání obviněného, nicméně z charakteru jeho trestné činnosti nelze dovozovat, že by vážně ohrožovala bezpečnost České republiky jakožto státu, neboť se jednalo o relativně běžnou trestnou činnost, která se nijak podstatněji nevymykala trestným činům obdobného druhu. Ačkoli v obecné rovině nelze a priori vyloučit situaci, kdy se obviněný dopustí např. velmi závažné majetkové trestné činnosti, čímž by teoreticky bylo možné fakticky ohrozit ve větší míře samotnou bezpečnost občanů České republiky, v případě prokázané trestné činnosti obviněného směřovala výhradně proti občanům jako jednotlivcům. Nejednalo se o rozsáhlou, dlouhodobou a sofistikovaně páchanou trestnou činnost v rozsahu, který by měl potenciál závažně ohrozit bezpečnost většího množství občanů České republiky, stejně jako obviněný svou trestnou činností nikterak nezasáhl ani do zahraničně-politických zájmů České republiky (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2021, sp. zn. 11 Tdo 157/2021).
21. Podstatné je, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu zcela postrádá posouzení základních kritérií pro uložení trestu vyhoštění. Úvahy odvolacího soudu k posouzení existence výluk pro uložení trestu vyhoštění jsou tudíž nepřezkoumatelné. Odvolací soud se nevypořádal s naplněním podmínky nepřetržitého pobytu občana Evropské unie na území České republiky v posledních 10 letech a taktéž se nezabýval ani naplněním další podmínky vyplývající z §80 odst. 3 písm. f) tr. zákoníku, a to zda u pachatele jsou shledány „vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu“.
22. Nejvyšší soud na základě svého přezkumu uzavřel, že vzhledem k tomu, že se odvolací soud nezabýval ze všech zmíněných hledisek přípustností trestu vyhoštění, který byl obviněnému G. G. uložen v trvání pěti let, byl naplněn uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Po zjištění, že dovolání obviněného je v tomto směru opodstatněné, Nejvyšší soud z jeho podnětu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2022, sp. zn. 61 To 353/2022. Podle §265k odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání.
23. Nejvyšší soud musel zrušit v rozsudku odvolacího soudu celý výrok o uloženém trestu obviněnému G. G., třebaže dovolání směřovalo pouze do trestu vyhoštění. Je totiž vyloučeno, aby při nedotčeném výroku o vině byl zrušen výrok o uložení jen jednoho druhu trestu a aby byl zároveň ponechán nedotčený výrok o uložení jiného druhu trestu a věc byla vrácena soudu nižšího stupně k novému projednání a rozhodnutí (k tomu přiměřeně rozhodnutí uveřejněné pod č. 10/1997 Sb. rozh. tr.). V opačném případě, tedy pokud by soud vyššího stupně částečně zrušil pouze výrok o jednom z více uložených trestů, ponechal by takový rozhodnutím pravomocným výrok o vině a výrok o některém druhu trestu. Uvedený postup by pak znamenal, že trestní stíhání by bylo pravomocně skončeno a další řízení jen o uložení ještě jiného druhu trestu by se stalo podle §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 5 Tdo 741/2010, uveřejněné pod č. 40/2011 Sb. rozh. tr.).
24. Nejvyšší soud pak zrušil celý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2022, sp. zn. 61 To 353/2022, a to včetně výroku, kterým jinak (s výjimkou výroku o trestu) zůstal napadený rozsudek nedotčen (ve výroku o náhradě škody) a to především z důvodu přehlednosti. Pokud jde o výrok o náhradě škody, pak tento dovoláním napaden nebyl a Nejvyšší soud zde nedostatky neshledal. Trestní řízení se tedy vrací do stadia po podání odvolání obžalovaným a státním zástupcem, o kterých bude muset Městský soud v Praze opětovně rozhodnout.
25. Konkrétně to znamená, že v novém řízení se bude muset Městský soud v Praze v intencích právního názoru Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 tr. ř.) věcí znovu zabývat, přičemž vada, pro kterou bude nutné věc znovu projednat a rozhodnout, se vztahuje pouze k trestu vyhoštění, jenž byl podle §80 odst. 1, 2 uložen na dobu pěti let. Přestože uložení trestu vyhoštění v této věci není zásadně vyloučeno, musí soud přihlížet i k existenci tzv. negativních podmínek uložení tohoto druhu trestu uvedených v §80 odst. 3 tr. zákoníku. Městský soud v Praze v souladu s §80 odst. 3 písm. f) tr. zákoníku řádně posoudí existenci výluky uložení trestu vyhoštění u obviněného a své závěry pečlivě odůvodní. K tomu si musí doplnit dokazování tak, aby bylo možno najisto postavit, zda na straně obviněného nejsou naplněny vylučovací podmínky bránící uložení trestu vyhoštění. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno výhradně z podnětu dovolání obviněného, nemůže podle §265s odst. 2 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
26. Vzhledem k tomu, že obviněný G. G. v současné době vykonává trest odnětí svobody, který mu byl v této věci uložen, bylo nutno rozhodnout podle §265l odst. 4 tr. ř., zda se obviněný bere do vazby. Nejvyšším soudem bylo ověřeno, že obviněný G. G. má v současně době nařízeny ještě další dva nevykonané, ale již nařízené tresty odnětí svobody a to z rozsudku Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 65/2021 a Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 65 T 44/2020. Fakticky tedy obviněný bude jen převeden do výkonu těchto trestů a z toho důvodu nebyly shledány důvody vazby. Proto bylo rozhodnuto podle §265l odst. 4 tr. ř. tak, že se obviněný do vazby nebere.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 2. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu