ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.28.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 28/2023-495
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2023 o dovolání obviněného J. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 9 To 275/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 6 T 53/2021, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 9 To 275/2022, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 6 T 53/2021.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 5. 2022, č. j. 6 T 53/2021-363, byl obviněný J. P. uznán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle §404 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců.
2. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2022, č. j. 9 To 275/2022-459, byl z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že byl obviněný uznán vinným toliko přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců.
3. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudů dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 28. 7. 2020 v době od 01:24 hod. do 01:41 hod. v Praze 1, na XY, na chodníku před domem č. p. XY, za přítomnosti více než devíti dalších osob, opakovaně slovně napadal silně hanlivými a vulgárními výrazy poškozeného V. M. a poškozeného M. B., oběma poškozeným záměrně narušoval intimní zónu, sahal jim na hlavu, provokativně strkal svou hlavu do blízkosti jejich obličeje a krku, to vše se zjevným cílem vyvolat fyzickou potyčku, a v průběhu tohoto svého počínání opakovaně zvedl šikmo vzhůru pravou paži s propnutými prsty ruky ve znamení notoricky známého nacistického pozdravu, tzv. „hajlování“, kteréžto gesto, jehož význam je mu znám, je v současné době užíváno v rámci neonacistického hnutí navazujícího na hnutí německého nacionálního socialismu a jeho ideologii.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. První z uvedených důvodů dovolání spatřoval konkrétně v tom, že nebyl proveden navrhovaný důkaz spočívající ve znaleckém posudku z odvětví psychiatrie týkající se příčetnosti obviněného v době činu. Obviněný v řízení navrhoval, aby byl vypracován znalecký posudek ohledně jeho duševního stavu, s tím, že znalec by se měl vyjádřit zejména k tomu, zda trpí dušení poruchou a zda byl s ohledem na jeho diagnózu (bipolární agresivní porucha) schopen rozpoznat protiprávnost jednání a byl schopen své jednání ovládat, popř. zda tyto schopnosti byly sníženy a jak. Obviněný měl za to, že v jeho případě konkrétní okolnosti nasvědčovaly tomu, že může trpět duševní poruchou, jež v době spáchání činu mohla vylučovat či snižovat jeho příčetnost. Prokázal, že se dlouhodobě léčí s psychiatrickými onemocněními, především pak s bipolární poruchou, což je diagnóza, která je způsobilá ovlivnit jeho příčetnost. Z jím předložených lékařských zpráv je zřejmé, že tímto onemocněním trpěl již v době spáchání incidentu. Soudy pak opomenuly, že obviněný má projevy nemoci i tehdy, když není hospitalizovaný. Jeho psychický stav se pod vlivem trestního řízení zhoršil, v důsledku čehož byly nezbytné jeho hospitalizace, přičemž popřel, že by se z jeho strany jednalo o obstrukční či účelové jednání. Obviněný na svůj lékařský stav upozorňoval již v rámci přípravného řízení, posléze i v řízení před soudem. Kromě lékařských zpráv poukázal i na stanovenou pracovní neschopnost a uznání 2. stupně invalidity z důvodu psychiatrických onemocnění. Zprávy z jeho strany nebyly předloženy soudu dříve, než v rámci odvolání, neboť se obával jejich zneužití.
5. V této souvislosti odkázal na závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 7 Tdo 298/2021, podle něhož při existenci konkrétních okolností, že obviněný může trpět duševní poruchou, jež by mohla v době činu vylučovat nebo snižovat jeho příčetnost, musí být tato možnost ověřena přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, přičemž v projednávané věci ze spisového materiálu plynou zcela zásadní skutečnosti vzbuzující pochyby o příčetnosti obviněného v době činu. Rovněž poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1414/16, podle něhož soudu nepřísluší nahrazovat důkaz znaleckým posudkem „posouzením“ vlastním a zjištění, zda je dán stav duševní poruchy vylučující trestní odpovědnost, musí být založeno na znaleckém posudku znalce psychiatra. Obviněný dále ve svém mimořádném opravném prostředku upozornil na zákonná znění §26 a §27 tr. zákoníku v souvislosti s §123 tr. zákoníku, přičemž dospěl k závěru, že maniodepresivní psychóza patří mezi takové duševní poruchy, které mají zcela zásadní význam pro otázku příčetnosti pachatele. Měl za to, že se posuzovaného jednání dopustil v atace choroby, přičemž byly vymizelé jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti, nadto byl ovlivněn medikací a užitím alkoholu či jiné návykové látky, kterou mu někdo dal do pití. Akcentoval nezbytnost znaleckého zkoumání jeho duševního stavu v době posuzovaného jednání, jelikož nelze vycházet toliko z laických úvah soudu, pokud jde o tuto odbornou otázku. Soudy pak zamítly tento důkazní návrh bez řádného zdůvodnění a při nezohlednění relevantní judikatury. Vzhledem k tomu, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav ohledně duševního zdraví obviněného, brojil rovněž proti právnímu posouzení otázky příčetnosti, v čemž spatřoval naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
6. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný dále spatřoval v tom, že soudy nesprávně posoudily jeho jednání jakožto trestný čin výtržnictví, ač je namístě uvedené jednání posoudit toliko jako přestupek. Nelze jej totiž považovat za natolik škodlivé, aby vyžadovalo trestněprávní postih, během incidentu nebyl nikdo zraněn, nedošlo k žádné škodě, nikdo z přítomných nebyl nijak dramaticky pohoršen a přítomní svědci záležitosti vnímali spíše jako běžnou výměnu názorů přiopilých osob, navíc za přítomnosti policistů, což plyne také z kamerového záznamu. Vzhledem k pasivitě přítomných policistů pak nemohl ani obviněný nabýt dojmu, že jedná protiprávně. Dále jednání obviněného nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu výtržnictví. Obviněný měl za to, že s ohledem na konkrétní okolnosti případu a osobu obviněného, nelze jeho jednání kvalifikovat jako trestný čin, ale s ohledem na zásadu subsidiaritu trestní represe toliko jako přestupek.
7. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok o vině a výrok o trestu napadeného rozsudku odvolacího soudu a tomuto přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k podanému dovolání obviněného J. P. nebude věcně vyjadřovat.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
10. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
11. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze přitom dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.
13. Z obsahu dovolání je patrné, že obviněný J. P. svou dovolací argumentaci primárně založil na tvrzení, že nebyl proveden navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie stran jeho duševního stavu s akcentem na nutnost zodpovězení otázky příčetnosti v době činu. Takovou námitku pak lze podřadit pod zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jí vyjadřuje své přesvědčení, že k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Vyvozuje-li obviněný sekundárně závěr o nesprávném právním posouzení skutku, lze uvedenou výtku hodnotit rovněž jako námitku týkající se právního posouzení skutku, jelikož zjištění nepříčetnosti jako okolnosti vylučující trestní odpovědnost je otázkou právní a obsahově naplňuje dále zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1167/2020). Nejvyšší soud ji pak vyhodnotil jako důvodnou.
14. V obecném smyslu lze uvést, že námitka příčetnosti je právní kategorií, neboť se jedná o jeden ze znaků trestného činu, protože trestně odpovědným může být jen příčetný pachatel. Příčetným je člověk (fyzická osoba), u kterého jsou v době činu zachovány schopnosti rozpoznávací i ovládací. Trestní zákon nedefinuje pojem příčetnosti, ale pomocí vymezení nepříčetnosti uvádí důvody vylučující trestní odpovědnost. Podle §26 tr. zákoníku ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Přitom postačuje, že chybí jedna z těchto schopností. Soud nezjišťuje příčetnost pachatele jako takovou, ale vždy příčetnost ve vztahu k určitému činu (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/1979 Sb. rozh. tr.). V případě podstatného snížení schopnosti rozpoznávací nebo schopnosti ovládací v důsledku existence duševní poruchy v době spáchání činu půjde o zmenšenou příčetnost podle §27 tr. zákoníku.
15. Je rovněž vhodné připomenout, že skutečnost, že obviněný zpochybňuje svůj duševní stav v době činu, sama o sobě neodůvodňuje nutnost znaleckého zkoumání. Jak již bylo řečeno, otázka nepříčetnosti je otázkou právní a její posouzení náleží orgánům činným v trestním řízení na základě skutečností vyplývajících z provedených důkazů. Obecně se příčetnost presumuje, když nutnost zpracování znaleckého posudku je dána pouze tehdy, pokud skutkový podklad, tj. konkrétní okolnosti zjištěné v průběhu dokazování, odůvodňují potřebu získání odborných závěrů z psychiatrie či jiných oborů ve smyslu §105 odst. 1 či §116 tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 6 Tdo 921/2014). Nasvědčují-li tyto konkrétní okolnosti tomu, že obviněný může trpět duševní poruchou, která v době činu mohla vylučovat nebo snižovat jeho příčetnost, musí být tato možnost v trestním řízení ověřena a otázka duševního zdraví obviněného objasněna, a to přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Posuzovaní takové okolnosti jen laickou úvahou soudu, která není založena na odborných vědomostech, není dostačujícím prostředkem ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 33/1968 Sb. rozh. tr.). A právě o takovou situaci se pak v dané věci jednalo, kdy odůvodnění obou soudů jsou jen laickou úvahou a dohadem, který není založen na odborných vědomostech.
16. Je vhodné předestřít, že oba soudy nižších stupňů se daným důkazním návrhem do jisté míry zabývaly. Nalézací soud v odstavci 22. odůvodnění svého rozsudku návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ohledně osoby obviněného zamítl z důvodu nadbytečnosti, přičemž tvrzení obviněného stran jeho možné nepříčetnosti vyhodnotil jako účelové. Konstatoval přitom, že na základě objektivního kamerového záznamu neshledal, že by obviněný v průběhu incidentu komunikoval nesouvisle či jevil známky nějaké výraznější zmatenosti, byl orientován v čase i prostoru a bezprostředně se u něj neprojevily ani žádné zdravotní komplikace spojené s intoxikací. Skutečnost, že se léčí s psychickými problémy, pak automaticky nemohla založit pochybnost o jeho možné nepříčetnosti. Soud odvolací poté z podnětu odvolání obviněného, v jehož rámci předložil i lékařské zprávy dokládající jeho psychiatrická onemocnění, tyto provedl a následně hodnotil. Otázce možné nepříčetnosti a nutnosti zajištění vyžadovaného znaleckého posudku se vyjádřil v odstavcích 5. až 8. odůvodnění svého rozsudku, kde stručně řečeno dospěl k závěru, že neměl důvod pochybovat o příčetnosti obviněného. Zdůraznil přitom, že obviněný nepředložil žádné lékařské zprávy, které by prokazovaly, že po vytýkaném protiprávním jednání obviněný vyhledal pro svůj špatný psychický stav akutní lékařskou pomoc. Zjištění, že obviněný dlouhodobě trpí psychickými potížemi, pro které byl v minulosti léčen ambulantně na psychiatrii a byla mu předepsána odpovídající medikace, nezakládají pochybnost soudu o příčetnosti obviněného, to vše se zdůrazněním následného účelového jednání obviněného při dobrovolných hospitalizacích ve dnech konání hlavního líčení.
17. V tomto ohledu je nejprve nutno předeslat, že obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku akcentuje, že dlouhodobě trpí bipolární afektivní poruchou jakožto duševní poruchou, která měla v době činu vliv na jeho rozpoznávací nebo ovládací schopnosti. Duševní poruchou se rozumí podle §123 tr. zákoníku mimo duševní poruchy vyplývající z duševní nemoci i hluboká porucha vědomí, mentální retardace, těžká asociální porucha osobnosti nebo jiná těžká duševní nebo sexuální odchylka. Klasifikace a terminologie obsažená v §123 tr. zákoníku koresponduje s publikací Světové zdravotnické organizace (WHO) Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (International statistical classification of diseases and related health problems). Duševní nemoci jakožto dílčí segment uvedené klasifikace jsou v důsledku své somatické podmíněnosti fatální, tj. nezávislé na lidské vůli, a masivně ovlivňují osobnost jedince a jeho schopnost rozumně jednat a své jednání ovládat. Lze pod ně podřadit také endogenní psychózy, u nichž doposud nejsou prokázány jejich somatické příčiny, a patří mezi ně například schizofrenie či maniodepresivní poruchy (viz Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. §1 až 204. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1162 až 1163). Konkrétně bipolární afektivní porucha se přitom řadí pod afektivní poruchy (poruchy nálady), u nichž je základní vlastností porucha afektivity nebo nálady směrem k depresi nebo k euforii, přičemž nástup individuální fáze je často vyvolám stresovou událostí nebo situací. Porucha je charakterizovaná dvěma nebo více fázemi‚ při nichž je nálada a úroveň aktivity pacienta významně narušena. Tato porucha tkví v tom‚ že za určitých okolností je patrná zvýšená nálada‚ energie a aktivita (hypomanie anebo manie)‚ jindy zhoršení nálady a snížení aktivity a energie (deprese). S ohledem na charakter trestné činnosti je vhodné uvést, že hypomanie je charakterizována přetrvávajícím mírným zvýšením nálady‚ zvýšenou energií a zvýšenou aktivitou. Jedinec se výrazně dobře cítí a má dobrou fyzickou i psychickou výkonnost. Je patrná zvýšená sociabilita‚ hovornost‚ přehnaná familiárnost‚ zvýšená sexuální energie a snížená potřeba spánku. Předrážděnost‚ domýšlivost a neomalené chování se může objevit místo obvyklé euforické sociability. Při manii je nálada nadměrně zvýšená vzhledem k pacientovým poměrům a pohybuje se od lehkovážné žoviálnosti až k téměř neovladatelnému vzrušení. Euforie je doprovázena zvýšenou energií‚ spějící k zvýšené aktivitě‚ rychlému toku řeči a snížené potřebě spánku. Jedinec těžko udrží pozornost‚ je často roztěkaný. Sebevědomí je často přehnané s grandiózními myšlenkami a přehnanou důvěrností. Ztráta normálních sociálních zábran ústí v chování‚ které je zbytečně riskantní‚ bezstarostné nebo nepřiměřené k okolnostem a vymyká se charakteru [informace čerpány z českého vydání Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10): https://mkn10.uzis.cz/prohlizec/F30-F39 ].
18. Aby byl znalecký posudek zpracován, nepostačuje subjektivní pocit obviněného, ale z povahy trestního řízení musí vyplynout, že vznikají pochybnosti o příčetnosti obviněného. Pouze tehdy, když má tato skutečnost podklad ve výsledcích provedeného dokazování, a její povaha vyžaduje, aby došlo k jejímu doložení odbornými znalostmi z oboru psychiatrie, přistoupí soud ke zpracování znaleckého posudku z tohoto oboru. Při provádění dokazování je však jen jedním z podkladů pro vytvoření soudcovského přesvědčení o příčetnosti a musí být hodnocen v souvislosti se všemi ostatními zjištěnými skutečnostmi z tohoto hlediska relevantními (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/1979 Sb. rozh. tr.).
19. Právě znalost charakteru duševní nemoci, jíž obviněný prokazatelně trpí, ve spojitosti s charakterem páchané trestné činnosti lze označit za objektivní okolnost, která vyvolává pochybnost o duševních schopnostech pachatele, a to především ovládacích. Z lékařských zpráv přitom plyne, že obviněný byl psychiatricky systematicky léčen, jak před, tak i po spáchání vytýkaného jednání. Na existenci dané poruchy obviněný konstantně upozorňoval, na což soudy nijak nereagovaly. Lze zmínit např. jeho sdělení soudu ze dne 8. 1. 2022 (na č. l. 202), v rámci něhož se označil za psychiatrického pacienta s vleklými psychickými problémy, mj. i těžkou formou bipolární poruchy, dále lékařskou zprávu ze dne 11. 2. 2022 (na č. l. 235), v níž je uvedena diagnóza bipolární afektivní poruchy, současně mírná deprese, a především pak objektivní lékařské zprávy částečně pojímající období před stíhaným skutkem, tedy lékařskou zprávu ze dne 27. 1. 2007 (na č. l. 383), v níž byl označen za hypomanického, či lékařskou zprávu ze dne 30. 4. 2015 (na č. l. 384), ve které je konstatována porucha bipolárního spektra s velmi krátkými depresemi a hypomaniemi. Ostatně i odvolací soud konstatoval, že bylo zjištěno, že se obviněný dlouhodobě léčí mj. pro bipolární poruchu (viz odstavec 7. odůvodnění jeho rozsudku). Nelze ani přehlédnou, že přestože se trestní řízení vedlo pro přečin, soud přistoupil k ustanovení obhájce podle §36 odst. 2 tr. ř., dle kterého obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit, přičemž žádné tělesné vady u obviněného zjištěny nebyly.
20. Nejvyšší soud tímto nemíní, že při existenci duševní poruchy je potřeba vždy znaleckého zkoumání duševního stavu. Pro závěr o nutnosti přibrat znalce totiž nepostačuje pouhé zjištění, že byl obviněný opakovaně psychiatricky léčen ani to, že byl po určitou dobu léčen antidepresivními léky, nebo že vykonával činnosti, které se obecně nepovažují za zcela běžné (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 8 Tdo 224/2019). Nicméně poukazuje na nutnost důsledného zkoumání charakteru duševní poruchy, kterou obviněný trpí, a jejího potenciálního vlivu na rozpoznávací nebo ovládací schopnosti obviněného v době spáchání toho kterého konkrétního činu s ohledem na jeho povahu. V tomto ohledu je potřeba vzít v potaz, že se v nyní projednávané věci jednalo o poměrně vyhrocený krátkodobý incident, nikoli o komplexní, sofistikované a koordinované jednání, u něhož by nebylo možno zvažovat ohrožení uvedenými projevy duševní nemoci (zejména v její hypomanické či manické fázi). Jinak řečeno, soudy nemůžou s poukazem na způsob chování patrný z videozáznamu (orientace obviněného v prostoru a čase) učinit závěr, že nevykazoval znaky nepříčetnosti (či zmenšené příčetnosti), nýbrž při objektivní existenci dlouhodobé duševní poruchy mající potenciál ovlivnit (v tomto případě) ovládací schopnost obviněného musí vycházet z odborného posouzení, a až na jeho základě učinit právní závěr o existenci či neexistenci daného obligatorního obecného znaku trestného činu. Soudy se však vůbec nezabývaly tím, zda existence bipolární afektivní poruchy mohla hrát ve vztahu k posuzovanému jednání v rozhodné době nějakou roli (mohl se totiž nacházet i v bezpříznakové fázi), kdy z existující judikatury je přitom zřejmé, že bipolární afektivní porucha například v manické fázi této poruchy může mít vliv na schopnosti ovládací či rozpoznávací (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 4 Tz 49/2007). Z tohoto pohledu lze učinit rovněž závěr, že s ohledem na charakter duševní poruchy obviněného vyvstaly pochybnosti o jeho duševním stavu z hlediska jeho příčetnosti.
21. Dále je nutné podotknout, že obviněný byl ovlivněn alkoholem (což je patrno jak z výpovědí svědků, tak z pořízeného kamerového záznamu), přičemž nebyla postavena najisto ani otázka vlivu alkoholu a jeho účinků na obviněného (například při současném užívání medikace). Rovněž v případě intoxikace pachatele návykovou látkou nevyvstává automaticky povinnost orgánů činných v trestním řízení obstarat znalecký posudek příslušné odbornosti z důvodu vyloučení alternativy vymizení rozpoznávací či ovládací složky pachatele. Vždy je však třeba vážit, zda okolnosti charakterizující počínání obviněného, stejně jako okolnosti plynoucí z jeho výpovědi, skutečně zakládají důvodné pochybnosti o jeho duševním stavu v tom smyslu, že se reálně nabízí závěr o vymizení nebo alespoň o výrazném snížení rozpoznávací či ovládací schopnosti. Ani samotná skutečnost agresivních projevů intoxikovaného jedince zpravidla nezakládá potřebu znaleckého zkoumání jeho duševního stavu v době činu. Důvody pro přibrání znalce proto nastávají zejména tehdy, pokud samotné jednání pachatele vykazuje znaky abnormálnosti, reakce zjevně nepodmíněné a nesouvztažné k v jeho okolí probíhajícím dějům apod. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 6 Tdo 921/2014). V tomto směru pak lze poukázat na výpovědi poškozených, které byly soudy hodnoceny jako věrohodné. Svědek V. M. vypověděl, že na něj celá situace působila tak, že obviněný je buď narušený, pod vlivem drog, nebo se tak choval záměrně, přičemž mu reakce obviněného přišla extrémně neadekvátní s ohledem na bezdůvodnost napadení. Svědek M. B. dodal, že všichni vyjma řidiče byli pod vlivem nějaké návykové látky, obviněný nicméně nebyl úplně mimo, a proto nemohl být silně ovlivněn. Ovlivnění alkoholem rovněž zmínil i svědek M. Š. a M. O., přičemž současně dosvědčili svou vědomost o psychických problémech obviněného. Navíc tato skutečnost vyplývá i z přiloženého videozáznamu.
22. Lze tak uzavřít, že soudy nižších stupňů řádně neodůvodnily, proč dospěly k závěru, že z okolností případu nevyplynulo nic, co by svědčilo pro zmenšenou příčetnosti obviněného či dokonce pro jeho nepříčetnost. Existovala totiž konkrétní a reálná pochybnost, která vyplývala především z předložených lékařských zpráv v návaznosti na charakter vytýkané trestné činnosti. Nelze přitom odmítnou možnost, že obviněný mohl trpět kvalifikovanou duševní poruchou, bipolární afektivní poruchou, která mohla snižovat především jeho ovládací (nebo rozpoznávací) schopnosti, aniž by soudy měly v dané věci k dispozici odborné poznatky v tomto směru. Skutečnost, že obviněný ihned po incidentu nevyhledal lékařskou pomoc, automaticky neznamená, že v době incidentu nemohl být ovlivněn touto duševní nemocí. Za daného stavu věci proto nelze akceptovat procesní postup soudů nižších stupňů, pokud nevyhověly návrhu obviněného na doplnění dokazování zpracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Na základě dosavadní důkazní situace se jeví jako nezbytné přibrat ve věci znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie s tím, aby znalecký posudek odpověděl na otázku, zda obviněný v době páchání trestné činnosti trpěl bipolární afektivní poruchou, eventuálně jinou duševní poruchou, a zda případně zjištěná choroba ovlivnila jeho schopnosti rozpoznávací a ovládací, tedy odborně zkoumat předpoklad k právnímu posouzení soudu, zda byl v době páchání trestné činnosti příčetný či zmenšeně příčetný nebo nikoliv.
23. Proto nezbylo, než rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, tj. že se zrušují napadený rozsudek Městského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 včetně rozhodnutí na ně navazujících a soudu prvního stupně se přikazuje, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání.
24. S ohledem na tento způsob rozhodnutí se Nejvyšší soud již nezabýval námitkou obviněného subsumovanou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vytýkající nesprávné právní posouzení skutku spočívající v neaplikování zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť se takové posouzení jeví jako předčasné. Obvodní soud pro Prahu 1 bude postupovat podle §265s odst. 1 tr. ř., k čemuž musí doplnit dokazování tak, aby bylo možno najisto postavit, zda obviněný pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, případně zda neměl podstatně sníženou schopnost rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno výhradně z podnětu dovolání obviněného, nemůže podle §265s odst. 2 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu