ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.448.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 448/2023-759
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Vicherka, Ph.D. a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Josefa Mazáka, projednal v neveřejném zasedání dne 26. 7. 2023 dovolání obviněné P. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 55 To 247/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 2 T 138/2021 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušují rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 20. 7. 2022, sp. zn. 2 T 138/2021, a to ve výroku o povinnosti obviněné nahradit poškozené J. P. škodu ve výši 401 632 Kč, a dále rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 55 To 247/2022, a to v části, jíž zůstal tento výrok v rozsudku Okresního soudu v Jeseníku nezměněn.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 1 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněná P. P. povinna zaplatit poškozené J. P., nar. XY, bytem XY škodu ve výši 251 632 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. se poškozená J. P., nar. XY, bytem XY odkazuje se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 20. 7. 2022, č. j. 2 T 138/2021-693, byla obviněná P. P. uznána vinnou pod body 1 až 3 přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněné uloženo omezení, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradila způsobenou škodu. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu živnosti Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, pro obor činnosti Nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí a v zákazu výkonu živnosti Realitní zprostředkování na dobu třiceti měsíců. Podle §228 odst. 1 byla obviněná zavázána uhradit poškozené J. P. na náhradě škody částku ve výši 401 632 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. pak byla poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně obviněná dopustila v podstatě tím, že
1. dne 22. 11. 2019 v souvislosti s prodejem rodinného domu č. p. XY v obci XY, část XY, který jako realitní makléř zprostředkovávala, se záměrem získání finančních prostředků a při vědomí zhoršující se vlastní finanční situace, kdy řádně nehradila své splatné závazky, a v době, kdy již svou nepříznivou finanční situaci řešila půjčkami od dalších osob, v rozporu s uzavřenou kupní smlouvu ze dne 19. 11. 2019, podle které měla být čtvrtá část kupní ceny ve výši 151 000 Kč uhrazena kupujícími převodem na účet prodávající do 10 dnů od předložení listiny vystavené příslušným katastrálním úřadem, z níž bude zřejmé zahájení řízení o povolení vkladu zástavního a vlastnického práva ve prospěch kupujících, vylákala od kupujícího R. P. pod smyšlenou záminkou, že prodávající nově žádá čtvrtou část kupní ceny zaplatit v hotovosti, kterou má obviněná P. P. od kupujících pro ni převzít a prodávající J. P. následně předat, ve skutečnosti bez vědomí a souhlasu prodávající J. P. dne 22. 11. 2019 finanční částku ve výši 151 000 Kč od kupujícího R. P. osobně v hotovosti převzala proti Pokladnímu dokladu č. 1 ve své kanceláři v Jeseníku, přičemž podpis prodávající J. P. na Pokladním dokladu č. 1 potvrzujícím předání částky prodávající J. P. zfalšovala, přičemž převzatou částku 151 000 Kč prodávající ve skutečnosti nepředala, a to ani poté co se prodávající od kupujících dozvěděla, že částku 151 000 Kč tito předali obviněné, a prodávající proto obviněnou opakovaně upomínala o vyplacení částky 151 000 Kč, přičemž uvedenou částku 151 000 Kč obviněná poté použila pro své potřeby, čímž prodávající J. P. způsobila škodu 151 000 Kč,
2. dne 22. 11. 2019 se záměrem získat pro sebe finanční prospěch požádala J. P. prostřednictvím SMS o půjčku ve výši 200 000 Kč s příslibem odměny a vrácení v termínu do prosince 2019, i při vědomí toho, že není schopna řádně hradit své dřívější splatné závazky a že tak svůj závazek vůči poškozené nemůže vzhledem ke své finanční situaci splnit, kdy poškozené zatajila tuto svou nepříznivou finanční situaci, následně dle vzájemné dohody dne 25. 11. 2019 požadovanou finanční částku ve výši 200 000 Kč převzala od J. P. v hotovosti na pobočce ČSOB, a. s., v Olomouci, a tuto použila pro své potřeby, poté přes opakované přísliby vrácení peněz z půjčky převzatou půjčku poškozené zapřela a finanční hotovost přes opakované žádosti tak poškozené nevrátila, čímž poškozené J. P. způsobila škodu ve výši 200 000 Kč,
3. dne 5. 12. 2019 se záměrem získání finančních prostředků požádala J. P. prostřednictvím SMS o půjčku pod smyšlenou záminkou potřeby úhrady nákladové faktury za prodej rodinného dobu č. p. XY v obci XY, část XY, který jako realitní makléř zprostředkovávala, a to faktury znějící na částku 50 632 Kč s příslibem vrácení celé částky po údajném přeúčtování finančních prostředků, ačkoli ve skutečnosti žádná taková nákladová faktura vztahující se k prodeji předmětného domu prodávající č. p. XY neexistovala, a přesto, že si byla vědoma toho, že není schopna řádně hradit své dřívější závazky a nebude tak schopna splnit ani závazek z této půjčky vůči poškozené, tuto svou nepříznivou finanční situaci před poškozenou zatajila, následně dle dohody J. P. vložila dne 5. 12. 2019 v Olomouci požadovanou finanční částku na označený účet majitelky P. P., kterou obviněná použila pro své potřeby, převzetí půjčky poškozené následně zapřela a půjčku poškozené nevrátila ani přes opakované žádosti a upomínky poškozené o vrácení, čímž J. P. způsobila škodu ve výši 50 632 Kč,
a celkem tak výše uvedeným jednáním způsobila poškozené J. P. škodu v celkové výši 401 632 Kč.
3. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 12. 2022, č. j. 55 To 247/2022-720, byl z podnětu odvolání obviněné podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku vysloveném podle §82 odst. 2 tr. zákoníku a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že byla nově obviněné podle §82 odst. 3 tr. zákoníku uložena povinnost, aby ve zkušení době podmíněného odsouzení dle svých sil uhradila způsobenou škodu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a dále v návaznosti na tato pochybení pak rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. Obviněná ve vztahu k jednání pod bodem 1) namítala, že v průběhu celého řízení navrhovala výslech svědkyň V. G. a M. S. jakožto jediných svědků, kteří měli být přítomni předání částky 151 000 Kč poškozené J. P. v jejím bytě. Neprovedení těchto zásadních důkazů namítala již ve svém odvolání, přičemž odvolací soud uzavřel, že poté, co byla vyrozuměna soudem o tom, že jejímu návrhu nevyhoví, svůj návrh opětovně neučinila. V podstatě jí byla vytknuta procesní pasivita. Nadto odvolací soud předčasné hodnotil neprovedené důkazy, jelikož konstatoval, že by na celkové důkazní situaci tyto nemohly nic změnit. Obviněné tak bylo upřeno právo hájit se, neboť proti sobě stály dvě protichůdné verze. Na dané situaci nic nemění ani SMS komunikace s poškozenou, jelikož se soudy nevypořádaly s tvrzením obviněné, že poškozená měla přístup k jejímu mobilu, který zneužila k posílání SMS, přičemž k této skutečnosti navrhla výslech A. V., jenž proveden nebyl. Obviněná předložila písemný důkaz předání peněz J. P., ke kterému taktéž nebylo přihlédnuto. Ve vztahu k právnímu posouzení skutku pod bodem 1) obviněná namítala, že popis skutku i právní věta výroku o vině odpovídá spíše tomu, že poškozeným by měl být R. P., který měl být podle tvrzení soudu uveden v omyl a tomu tedy mohla vzniknout škoda. Pokud by obviněná ve svůj prospěch vylákala plnění od kupujícího R. P., pak by sice tímto jednáním byly naplněny všechny znaky trestného činu podvodu, ale J. P. neměla být přiznána náhrada škody ve výši 151 000 Kč, neboť nadále trvá závazek R. P. z kupní smlouvy vůči J. P. I v závěru, že obviněná vylákala plnění od R. P. uvedením v omyl a současně měla zamlčet podstatné skutečnosti J. P., tkví nesprávné právní posouzení skutku a navazující výrok o náhradě škody.
6. Dovolatelka dále ve vztahu ke skutku pod bodem 2) vytýkala, že nebyl proveden žádný důkaz o tom, že by J. P. předala obviněné jako půjčku částku 200 000 Kč. U půjčky jakožto reálného kontraktu je nezbytné prokazovat fakticitu plnění, tj. předání finančních prostředků, přičemž soudy na tento požadavek rezignovaly a vycházely z tvrzení J. P., že vybrala částku 235 000 Kč ze svého účtu a částku předala dovolatelce. Výběr z banky však nedokládá předání peněžních prostředků obviněné, neboť není prokázáno žádným dokladem či videozáznamem z banky. Zcela tak absentuje důkaz o půjčce, jejíž vznik je navíc zcela nepravděpodobný, resp. vyloučený vzhledem k finanční situaci poškozené. Soudy obou stupňů nezkoumaly finanční situaci poškozené a ignorovaly její zadluženost. Nevyslechly žádné svědky ani nehodnotily pohyby na bankovním účtu poškozené, která byla v špatné finanční situaci. Za této situace označila za nelogické, že by poškozená půjčovala komukoli jakékoli finanční prostředky. Naopak soudy velmi kriticky hodnotily finanční situaci obviněné, ačkoli v době, kdy mělo k půjčce dojít, neměla žádné splatné závazky, natož exekuce.
7. Obviněná uzavřela, že soudy zjevně neprovedly podstatné důkazy, které byly rozhodné pro správné právní posouzení, a proto ani hmotněprávní posouzení nemůže být správné. Její jednání nenaplňuje znaky přečinu podvodu a měla by být obžaloby zproštěna. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek nalézacího soudu a současně také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal věc Okresnímu soudu v Jeseníku v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedla, že z obsahu dostupného spisového materiálu nevyplývají dovolatelčiny důkazní návrhy, které by uplatnila v rámci závěrečného hlavního líčení konaného dne 20. 7. 2022, když k dotazu soudu neučinila žádné návrhy na doplnění dokazování, resp. již netrvala na slyšení své sestry M. S. navržené jako jediný důkaz v závěru hlavního líčení dne 6. 4. 2022. Pokud své zbývající důkazní návrhy uplatnila v rámci podaného odvolání, pak odvolací soud přesvědčivě vyložil absentující potřebu doplnění stávajícího důkazního stavu věci o důkazy bez relevantního důkazního přínosu.
9. Ve vztahu k bodu 1) výroku o vině podle názoru státní zástupkyně soudy nepochybily, dospěly-li k závěru o hrazení částky 151 000 Kč R. P. v hotovosti proti pokladnímu dokladu s podpisem poškozené, jehož pravost však popřela. Zdůraznila, že obviněná po významnou dobu prostřednictvím SMS a telefonátů poškozenou ujišťovala, že se tak stalo bezhotovostně ze strany R. P. nicméně s chybným označením čísla účtu, kteréžto nedopatření se na úrovni dotčené banky stále řeší. Odůvodnění telefonní komunikace při zneužití přístupu poškozené k jejímu mobilnímu telefonu tak nemohlo být soudy akceptováno i s ohledem na frekvenci zasílaných zpráv, rozmanitou denní i noční dobu, i mimo rámec obvyklé pracovní doby obviněné. Soudy pak v rámci jejího navazujícího rozporného tvrzení, že finanční obnos fyzicky předala poškozené v jejím bytě za přítomnosti navržených svědkyň M. S. a V. G., nemohly přehlédnout, že podle předávacího protokolu poškozená tento byt ještě neměla k dispozici, nadto i podle své SMS zprávy poškozená sdělovala zcela jiné aktuální místo pobytu, než mělo být v souvislosti s údajnou předávkou předmětného finančního obnosu využito právě za přítomnosti jmenovaných svědkyň. Ve vztahu k bodu 2) výroku o vině bylo tvrzení obviněné, že poškozená jí finanční částku ve výši 200 000 Kč nepředala, vyvráceno nejen výpovědí poškozené, ale i dalšími důkazy. Mezi tyto podřadila SMS požadavek obviněné vůči poškozené ve spojení s příslibem doby vrácení takové zápůjčky, následné SMS výzvy a reakce obviněné nezpochybňující předmětné zápůjčky či výpovědi svědkyň H. P. a V. M. Otázky spojené s aktuální finanční situací poškozené i dovolatelky k období daného skutku pak byly spolehlivě doloženy provedenými listinnými důkazy.
10. Státní zástupkyně se dále vyjádřila k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., konkrétně v té části, v níž obviněná namítala, že popis skutku i právní věta odpovídají tomu, že poškozeným měl být R. P., který byl uveden v omyl a byla mu způsobena škoda. V této souvislosti konstatovala, že obohatila-li dovolatelka sebe tím, že uvedla někoho v omyl ke škodě cizího majetku, pak je tato část věty právní zcela spolehlivě podložena popisem přisouzené skutkové věty označené části výroku o vině. Z jejího textu vyplývá, že kupující R. P. byl ze strany obviněné uveden v omyl ohledně způsobu platby části kupní ceny ve prospěch prodávající J. P., v jehož důsledku uskutečnil majetkovou transakci, tj. předání požadované finanční částky do rukou dovolatelky oproti klamavě vystavenému příjmovému dokladu. Pakliže se jím vydaná částka, která měla být předána J. P., nestala součástí majetkových aktiv jmenované, došlo k jejímu poškození o částku, na kterou měla z titulu uzavřené kupní smlouvy legitimní nárok. Neztotožnila se tak s právním názorem obviněné, že J. P. neměla být přiznána náhrada škody ve výši 151 000 Kč. Otázka trvání platebního závazku R. P. vůči J. P. z uzavřené kupní smlouvy není z hlediska posouzení trestní odpovědnosti obviněné rozhodnou za stavu, že standardní průběh tohoto závazkového vztahu byl narušen jejím poškozujícím jednáním, v jehož důsledku nemohlo dojít k jeho zákonem předvídatelnému naplnění. Úvaha o úspěšnosti uplatnění nároku na podkladě civilní žaloby se tak pohybuje mimo procesní rámec předmětného trestního řízení. Co se týče podvodného modu operandi, použitého v předmětné majetkové záležitosti vůči R. P., pak se zcela správně podává pouze to, že „uvedla někoho v omyl“. Dále přisouzený způsob podvodného jednání, na který dovolatelka poukazuje, se pak vztahuje k odlišným částem výroku o její vině. Námitka nesprávného právního posouzení skutku tak z její strany zjevně není na místě.
11. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněné P. P. tak, že se odmítá podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
12. Obviněná P. P. využila možné uplatnění repliky a vyjádřila se k podání státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ve vztahu k bodu 1) výroku o vině akcentovala neprovedení výslechů navržených svědků, neboť ji měl usvědčovat obsah vzájemné komunikace s poškozenou, v jehož rámci ji měla několik měsíců udržovat v nevědomosti, že částku od kupujících vybrala a úhradu čtvrté části kupní ceny stále řeší. Podle jejího přesvědčení však uvedená skutková zjištění ze vzájemné komunikace vůbec nevyplývají. Poškozená v průběhu celé zkoumané doby komunikuje o penězích v jiných částkách a v jiných souvislostech, nikoli však o částce 151 000 Kč. Také obviněnou žádala o různé částky (půjčky), nikde se však neřešil chybný příkaz na částku 151 000 Kč jako doplatek kupní ceny. Z obsahu SMS komunikace tak nevyplývá spolehlivý závěr o vině obviněné a bylo nezbytné provést důkazy navržené obviněnou svědčící o předání hotovostní platby k rukám poškozené. V daném případě je tedy dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudu a obsahem provedených důkazů a nebyly nedůvodně provedeny podstatné důkazy navrhované obviněnou. Soudy se pak nevěnovaly ani nesrovnalostem v tvrzení poškozené, např. v trestním oznámení uváděla, že částku 151 000 Kč nemohla převzít v Olomouci, když byla celý den v XY, avšak z SMS komunikace naopak vyplývá, že ten den v Olomouci byla. Ve vztahu k bodu 2) výroku o vině setrvala na svém tvrzení, že neexistuje žádný relevantní důkaz o tom, že by od poškozené převzala částku 200 000 Kč. SMS požadavek obviněné na poskytnutí půjčky (kdy poškozená nadto původně tvrdila, že o půjčku měla požádat při cestě autem do Olomouce) nelze hodnotit jako důkaz o reálném předání peněz, přičemž pravostí komunikace se nikdo nezabýval. Obviněnou pak nemohlo usvědčit to, že na SMS případně písemně nereagovala. Z komunikace je nakonec patrno, že jakoukoli platbu částky 200 000 Kč obviněná neuznává. Dále obviněná soudům doložila, že v roce 2019 se v žádné špatné finanční situaci nenacházela. Nakonec se vyjádřila k bodu 3) výroku o vině, přičemž uvedla, že se jednalo o vratku půjčky a poškozenou o žádnou půjčku nežádala. Soudy na podkladě jedné SMS a tvrzení poškozené vybudovaly závěry o vině obviněné a nevyhodnotily zjevné nesrovnalosti v tvrzeních poškozené, které navíc v průběhu času měnila. V tomto ohledu poukázala na to, že měla vybrat peníze v Jeseníku a posléze je tam i vložit na účet, nicméně z bankovních informací vyplývá, že vklad byl proveden v Olomouci, přičemž pro časový rámec (od žádosti o půjčku do provedení vkladu se jedná o 1 hod a 48 min) a vzdálenost měst je toto nerealizovatelné. Měla pak za to, že bankovní informace usvědčila poškozenou z toho, že nemluvila pravdu. Věrohodností tvrzení poškozené se podle ní soudy nezabývaly, ač měla množství nesplacených dluhů z minulosti, její tvrzení jsou vnitřně rozporná a v průběhu času se mění. Závěrem pak uvedla, že na svém dovolání setrvává.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou, prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), a není důvodu ho odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř. Poté Nejvyšší soud podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek i předcházející řízení a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Pokud jde o obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tento je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
15. Z tohoto pohledu je pak možno učinit závěr, že obviněná svou dovolací argumentací převážně rozporuje již stabilizovaná skutková zjištění soudů, a to konkrétně v rámci dílčích útoků pod body 1) a 2), přičemž současně vytýká nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů. Takto formulované námitky lze podřadit pod zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nicméně Nejvyšší soud tyto dovolací námitky obviněné shledal zjevně neopodstatněnými.
16. Nutno obecně konstatovat, že z obsahu dovolání obviněné je patrné, že ta svou dovolací argumentaci založila v podstatě na opakování své obhajoby, přičemž soudy obou stupňů se již s uplatněnými námitkami vypořádaly. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je dostatečně zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Takový zjevný rozpor by bylo namístě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. K tomu však v nyní projednávané věci nedošlo.
17. V obecné rovině je rovněž namístě připomenout, že soud nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; soudy jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
18. Ve vztahu k dílčímu útoku pod bodem 1) lze k obhajobě obviněné, že finanční prostředky poškozené J. P. předala, uvést následující. Soudy na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Tato zjištění se opírají zejména o svědecké výpovědi poškozené J. P. a R. P., které korespondují s pokladním dokladem s podpisem poškozené, jehož pravost popřela, kupní smlouvou, výpovědí R. J., H. P., V. M., a především SMS komunikací mezi obviněnou a poškozenou. Z provedených důkazů vyplývá, že obviněná v rozporu se smlouvou i pokynem realitní kanceláře vyžádala od kupujícího R. P. finanční prostředky na čtvrtou část kupní ceny v hotovosti, podepsala pokladní doklad jménem poškozené a tuto prostřednictvím SMS a telefonní komunikace ujišťovala, že peníze byly R. P. zaslány na účet, avšak s chybným uvedením čísla účtu, přičemž banka celou situaci řeší. Ač v dané komunikaci výslovně částka 151 000 Kč vskutku nezaznívá, je nutno poukázat na fakt, že se jí prolíná požadavek na dorovnání ceny domu, který J. P. prodala, jakož i chyba na straně banky, přičemž zmiňuje i částku 402 000 Kč odpovídající součtu všech dlužných částek. Současně byla listinnými důkazy i výpověďmi svědků, od nichž si peníze půjčovala, prokázána špatná finanční situace obviněné i poukázáno na obdobný způsob ji páchané trestné činnosti v minulosti. Rovněž bylo zdůvodněno, proč soudy neuvěřily verzi obviněné, že peníze předala poškozené J. P., a tudíž nevznikla nutnost dalším způsobem dokazování rozšiřovat či doplňovat. Pokud v tomto ohledu vytýká neprovedení důkazů výpověďmi svědkyň M. S., V. G. a A. V., lze poukázat na skutečnost, že při hlavním líčení dne 6. 4. 2022 obviněná žádala toliko o výslech své sestry M. S. (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 682), přičemž byla vyrozuměna, že jejímu návrhu soud nevyhověl. Při hlavním líčení konaném dne 20. 7. 2022 bylo dotazem zjištěno, že nečiní návrhy na doplnění dokazování (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 690). Odvolací soud pak k totožné námitce neprovedení navrhovaných důkazů v odůvodnění svého rozsudku konstatoval (zejm. odstavce 8., 9. 13. a 14.), že považuje důkazní stav za zcela ucelený, jednoznačný a přehledný, přičemž případné výpovědi blízkých příbuzných obviněné nemohou na celkové důkazní situaci nic změnit. Obdobně neměl zapotřebí rozšiřovat dokazování o zjišťování, jak se měla poškozená chovat v kanceláři obviněné výslechem pracovnice vedlejší kanceláře, neboť tvrdila, že poškozená užila mobilního telefonu k tomu, aby si zasílala SMS zprávy sama. Na tomto místě lze odkázat na frekvenci telefonní komunikace či výpovědi svědkyň V. M. a H. P. Nejvyšší soud pak dodává, že se ztotožňuje s názorem, že navržené důkazy nebyly s ohledem na jejich důkazní hodnotu s to zvrátit zjištěný důkazní stav věci, konkrétně ve prospěch potvrzení obhajoby obviněné. V tomto ohledu tedy nelze shledat zjevný rozpor předpokládaný důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani naplnění té varianty, podle níž nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu.
19. Ve vztahu k dílčímu útoku pod bodem 2) obviněná setrvala na své obhajobě, že jí poškozená částku 200 000 Kč nepředala, neboť nebyl k tomuto skutkovému zjištění proveden žádný důkaz. Lze sice přisvědčit tomu, že výběr finančních prostředků ve výši 235 000 Kč z banky sám o sobě nedokládá předání prostředků obviněné, nicméně obviněná zcela ignoruje tu skutečnost, že předmětné skutkové zjištění je podpořeno dalšími ve věci provedenými důkazy, jež ve svém komplexu předání uvedeného finančního obnosu potvrzují. Konkrétně lze odkázat na výpověď poškozené, SMS zprávu obviněné s žádostí o půjčku korespondující sumy, navazující elektronickou komunikaci (v níž obviněná nikdy poškozené existenci půjčky nepopřela, když byla upomínána o vrácení této částky), doložení způsobu použití rozdílu ve vybrané a poskytnuté částce, jakož i výpovědi svědkyně V. M., která byla přítomna některým telefonním hovorům i osobnímu setkání, či H. P., které se poškozená svěřila. Poukázala-li dovolatelka zároveň na špatnou finanční situaci obviněné, je vhodné doplnit, že poškozená peníze obviněné předala v momentu, kdy obdržela významnou část kupní ceny z prodané nemovitosti, o čemž obviněná velice dobře věděla, tudíž finanční prostředky jednoznačně k dispozici měla. Žádosti poškozené o případné „půjčky“ pak vyvěraly především z okolnosti, že jí obviněná dlužila nemalé finanční prostředky. Naopak finančním šetřením k osobě obviněné bylo jednoznačně prokázáno, že ta se nacházela v nepříznivé finanční situaci.
20. Námitky obviněné tak byly bezpředmětné, jelikož zjištění učiněná soudem prvního stupně z provedených důkazů zřetelně vyplývají. Veškeré své závěry soudy obou stupňů rozebraly i odůvodnily (viz zejména odstavec 11. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a odstavec 13. až 15. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění obou rozsudků odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů vyvodily z provedených důkazů odpovídající skutkové a právní závěry, když při zdůvodnění svých rozhodnutí dodržely ustanovení §125 odst. 1 tr. ř.
21. Nad rámec dovolacího přezkumu Nejvyšší soud podotýká, že obviněná v rámci využité repliky k vyjádření státní zástupkyně nejvyššího státního zastupitelství vznesla námitky i vůči dílčímu útoku pod bodem 3). Na tomto místě je však nutno odkázat na §265f odst. 2 tr. ř., podle něhož lze rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Tato v souladu s §265e odst. 1 tr. ř. uběhla 20. 3. 2023, tudíž souvisejícími námitkami se nemohl Nejvyšší soud věcně zabývat. Nicméně obecně lze k námitce rozporných tvrzení poškozené a nemožnosti dodržení časového rámce pro výběr a vložení peněz na účet podotknout, že je nutno brát v potaz plynutí času a s tím spojenou nemožnost uchování přesných paměťových stop poškozenou, přičemž s ohledem na tvrzené námitky obviněné nelze rovněž seznat zjevný rozpor předpokládaný pro naplnění předmětného dovolacího důvodu.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
22. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.
23. Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl obviněnou uplatněn relevantně v té části, v níž namítala, že ve vztahu k dílčímu útoku pod bodem 1 popis skutku i právní věta výroku o vině neodpovídá tomu, že by poškozenou měla být J. P., nýbrž by jím měl být R. P., jenž byl uveden v omyl a mohla mu vzniknout škoda. V návaznosti na to nesouhlasila ani s výrokem o náhradě škody.
24. V konkrétní věci obviněné P. P. z popisu skutku pod bodem 1) vyplývá, že obviněná „… vylákala od kupujícího R. P. pod smyšlenou záminkou (zde konkretizovanou)… bez vědomí a souhlasu prodávající J. P. finanční částku ve výši 151 000 Kč… přičemž převzatou částku 151 000 Kč prodávající ve skutečnosti nepředala…“. Takto zjištěný skutkový děj pak odpovídá provedeným důkazům.
25. Trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Je zjevné, dle popisu skutkového děje, že osobou, která uvedla jiného v omyl byla obviněná P. P., nicméně osobou, která v omyl uvedená byla, nebyla poškozená J. P., ale R. P., který na základě smyšlené záminky, v rozporu s kupní smlouvou, vyplatil peníze obviněné v hotovosti.
26. Na podvodu může být zainteresováno i více osob: pachatel, osoba uváděná pachatelem v omyl a jednající v omylu, osoba provádějící v omylu majetkovou dispozici, osoba poškozená a osoba obohacená (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 6 Tdo 559/2007). Z tohoto důvodu proto hovoříme o dotčené osobě, neboť tou může být jednak osoba, kterou pachatel uvedl v omyl (ale která sama neprovádí majetkovou dispozici), dále osoba, kterou pachatel uvedl v omyl a která zároveň v omylu provádí příslušnou majetkovou dispozici, a konečně osoba, kterou pachatel neuvedl v omyl, ale která v důsledku omylu jiné osoby (vůči níž se pachatel dopustil podvodného jednání) provádí – v omylu – majetkovou dispozici. Příkladem budiž situace, kdy pachatel (prostředník) právnímu zástupci poškozeného zašle zfalšované potvrzení o provedení platby na příslušný účet, načež právní zástupce vyzve poškozeného k převodu vlastnického práva k věci (například obrazu) na třetí osobu (obohaceného). Poškozený zde tedy činí majetkovou dispozici v důsledku omylu jiné osoby (svého právního zástupce) (Ščerba, F. a kol.: Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1687).
27. Nicméně toto není situace, která nastala v případě dílčího útoku pod bodem 1). V předmětném útoku J. P. nejenže nebyla uvedená v omyl ani v omylu nejednala, ale ani neprovedla žádnou majetkovou dispozici s ohledem na omyl jiného, jelikož osobou, která byla uvedená v omyl a současně provedla majetkovou dispozici, byl R. P. J. P. tedy nemůže mít u dílčího útoku pod bodem 1) postavení poškozené, protože jí nebyla způsobená žádná škoda. Na základě smluvního ujednání vyplývající z kupní smlouvy ze dne 19. 11. 2019 měla nárok na úhradu čtvrté splátky kupní ceny ve výši 151 000 Kč převodem na její bankovní účet č. XY, a to do 10 dní od předložení listiny vystavené příslušným katastrálním úřadem, z níž bude zřejmé zahájení řízení o povolení vkladu zástavního a vlastnického práva ve prospěch kupujících. K této platbě podle kupní smlouvy nedošlo a nedošlo ani ke změně této kupní smlouvy, tudíž závazek R. P. ohledně čtvrté splátky kupní ceny nadále trval, přestože částku 151 000 Kč vyplatil na základě smyšlené záminky obviněné. Lze tedy souhlasit s tím, že v této části kupní cena za nemovitost uhrazená vůbec nebyla, a proto poškozenou u dílčího útoku pod bodem 1) nemůže být J. P., ale jen R. P.
28. Nejvyšší soud souhlasí s popisem dílčího útoku pod bodem 1), ze kterého správně v souladu s provedeným dokazováním vyplývá, že obviněná vylákala od kupujícího R. P. pod smyšlenou záminkou (zde konkretizovanou) … bez vědomí a souhlasu prodávající J. P. finanční částku ve výši 151 000 Kč. Takto popsaná skutková věta obsahuje popis jednání obviněné vůči R. P., přičemž jsou v ní popsány všechny znaky předmětného přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku [kvalifikovaná podstata včetně dalších útoků pod body 2) až 3)]. Stejně tak je v pořádku i právní věta rozsudku a jeho právní kvalifikace, jelikož obviněná se obohatila tím, že uvedla někoho (jiného) v omyl [poškozeného R. P. pod bodem 1) a poškozenou J. P. pod body 2) až 3)], dílem sebe obohatila tím, že zamlčela podstatné skutečnosti [v bodech 2) a 3)] a způsobila tak na cizím majetku větší škodu (401 632 Kč). Tímto jednáním tedy spáchala v bodech 1) až 3) přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Jen škoda nebyla způsobená toliko poškozené J. P., ale také poškozenému R. P. Tato skutečnost sice ve výroku o vině správně uvedená není, nicméně nic to nemění na podstatných skutečnostech a znacích přisouzeného trestného činu, a proto tuto skutečnost Nejvyšší soud ponechal beze změny, když svůj názor na tuto problematiku vysvětlil v tomto odůvodnění.
29. S ohledem na výše uvedené však již Nejvyšší soud nemohl akceptovat výrok o náhradě škody, podle kterého byla obviněná zavázána podle §228 odst. 1 tr. ř. k náhradě škody poškozené J. P. ve výši 401 632 Kč, což je součet škod ze všech tří dílčích útoků, včetně skutku pod bodem 1), jelikož, jak je uvedeno výše, Nejvyšší soud shledal odůvodněnou námitku obviněné a dospěl k závěru, že J. P. je poškozenou toliko pod body 2) až 3), přičemž v těchto skutcích jí obviněná způsobila škodu toliko ve výši 251 632 Kč.
Závěrem k podanému dovolání a k rozhodnutí Nejvyššího soudu
30. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 20. 7. 2022, sp. zn. 2 T 138/2021, a to ve výroku o povinnosti obviněné nahradit poškozené J. P. škodu ve výši 401 632 Kč, a dále rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 55 To 247/2022, a to v části, jíž zůstal tento výrok v rozsudku Okresního soudu v Jeseníku nezměněn a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením obou rozsudků ztratila podklad. Nejvyšší soud podle §256m odst. 1 tr. ř. sám ve věci nově rozhodl tak, že na podkladě skutkového stavu, který předtím správně zjistil Okresní soud v Jeseníku, toliko změnil výrok o náhradě škody a to tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnou P. P. zavázal k náhradě škody poškozené J. P., nar. XY, bytem XY ve výši 251 632 Kč.
31. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 7. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu