ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.64.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 64/2023-713
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 2. 2023 o dovolání obviněného R. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 2 To 34/2022, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 8/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2022, č. j. 48 T 8/2021-598, byl obviněný R. K. uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.
2. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil v podstatě tím, že
1. v blíže nezjištěné době, nejméně od roku 2016 do roku 2018 včetně jedenkrát měsíčně, v období roku 2019 až do listopadu 2020 dvakrát až třikrát do roka, v jím užívaném bytě v Praze XY – XY, XY, v úmyslu dosáhnout svého sexuálního uspokojení, opakovaně při návštěvách své dcery poškozené nezletilé AAAAA (pseudonym), které se uskutečňovaly na základě ústní dohody mezi obžalovaným a matkou poškozené nezletilé, B. K., od pátku či soboty do neděle, často za přítomnosti nezletilé BBBBB (pseudonym), osahával poškozenou nezletilou AAAAA pod tričkem na prsou, hladil ji pod kalhotkami na zadku a na přirození, čemuž se poškozená nezletilá nebyla schopna bránit proto, že obžalovaný využil psychické a fyzické bezbrannosti poškozené nezletilé vyplývající z jeho převahy jak fyzické, tak i psychické a také z převahy dospělé autority rodiče – vlastního otce, neboť poškozená nezletilá vzhledem ke svému nízkému věku nebyla po všech stránkách dostatečně vyspělá tak, aby mohla jeho jednání pochopit, posoudit, domyslet či vyhodnotit a dát najevo svůj nesouhlas s jeho jednáním nebo se jinak účinně bránit, následně se poškozená nezletilá začala návštěvám u obžalovaného vyhýbat a odmítala k němu jezdit, a tohoto jednání se dopustil i přesto, že znal věk poškozené nezletilé a věděl, že tato dosud nedosáhla věku patnácti let,
2. v blíže nezjištěné době, nejméně od roku 2018 do prosince 2020 v jím užívaném bytě v Praze XY – XY, XY, v úmyslu dosáhnout svého sexuálního uspokojení, opakovaně téměř při každé návštěvě své dcery poškozené nezletilé BBBBB, nar. XY, které se uskutečňovaly na základě ústní dohody mezi obžalovaným a matkou poškozené nezletilé, B. K., nejméně jednou měsíčně od pátku či soboty do neděle, často za přítomnosti nezletilé AAAAA, osahával poškozenou nezletilou BBBBB pod tričkem na prsou, hladil ji pod kalhotkami na zadku a na přirození a zasouval jí dva prsty do pochvy, čemuž se poškozená nezletilá nebyla schopna bránit, neboť obžalovaný využil psychické a fyzické bezbrannosti poškozené nezletilé vyplývající z jeho převahy jak fyzické, tak i psychické a také z převahy dospělé autority rodiče – vlastního otce, neboť poškozená nezletilá vzhledem ke svému nízkému věku nebyla po všech stránkách dostatečně vyspělá tak, aby mohla jeho jednání pochopit, posoudit, domyslet či vyhodnotit a dát najevo svůj nesouhlas s jeho jednáním nebo se jinak účinně bránit, čehož si obžalovaný musel být nepochybně vědom a stavu poškozené nezletilé využil k dosažení svého cíle, a tohoto jednání se dopustil i přesto, že znal věk poškozené nezletilé a věděl, že tato dosud nedosáhla věku patnácti let.
3. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, č. j. 2 To 34/2022-670, byla odvolání obviněného R. K. směřující proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně a poškozených AAAAA a BBBBB, obě směřující proti adhéznímu výroku rozsudku soudu prvního stupně, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Své dovolání následně odůvodnil a omezil pouze na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný uvedl, že obě poškozené si jeho chování vymyslely, a to s největší pravděpodobností na popud matky a babičky. Podle jeho přesvědčení měly zcela zjevný finanční motiv s ohledem na extrémní výši požadovaných částek (míněno v adhézním řízení). Opakovaně požadoval provést jako důkaz deník nezletilé dcery AAAAA, jenž označil za zcela zásadní pro prokázání jeho neviny. Nicméně jako důkaz byl proveden pouze jeden list z deníku, zcela vytržený z kontextu. Obviněný dovolacímu soudu rovněž zaslal pohlednice a obrázky, které nezletilé v době, kdy mělo dojít k vytýkanému jednání, svému tatínkovi posílaly a kreslily, jež měly svědčit o láskyplném vztahu. Obviněný své odsouzení označil za justiční omyl a provedení uvedených dosud neprovedených důkazů za zásadní. Závěrem proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek (zřejmě napadené usnesení) zrušil a věc vrátil k novému rozhodnutí.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedla, že shodné námitky uplatnil obviněný v rámci své obhajoby v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Odmítla tvrzení obviněného o existenci extrémního nesouladu mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Soudy se pečlivě vypořádaly s veškerou argumentací obviněného, podrobně se zabývaly popisem skutkového stavu oběma poškozenými, časovou sousledností všech podstatných událostí, které měly vliv na hodnověrnost tvrzení poškozených, způsobem, jakým primárně popsaly sexuálně explicitní chování obviněného k nim s absencí prokázané motivace poškozených k tomu, aby zcela křivě obvinily svého otce. Provedené důkazy nejsou nijak s obsahem výpovědí nezletilých v rozporu, zejména poukázala na závěry znalkyň z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Ivany Horáčkové a znalkyně z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, pedopsychologie PhDr. Jany Procházkové, které zkoumaly osobnost obou poškozených a dopady prožitých událostí na jejich duševní vývoj. Závěry znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc. a prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D., DrSc., kteří zkoumali duševní stav obviněného, nemohou samy obviněného z trestné činnosti vyvinit. Konstatovala, že absence zjištění poruchy sexuální preference či diagnózy pedofilie neznamenají, že se obviněný uvedeného jednání nemohl dopustit, neboť mohl být veden k tomuto jednání v důsledku patologie osobnosti či rodinných vztahů. Stran smysluplnosti předložení deníku poškozené AAAAA uvedla, že soud prvého stupně se touto otázkou zabýval, přičemž vycházel i z vyjádření znalkyně z oboru psychologie, která vynucování kompletního deníku od poškozené s ohledem na její vývoj nedoporučila. Jednání obviněného tak bylo provedenými důkazy, a to zejména výpověďmi obou poškozených, které korespondovaly s dalšími provedenými důkazy, prokázáno a použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
7. Nejvyšší soud nejprve považuje za nutné upozornit na skutečnost, že obviněný sice formálně uplatnil v rámci svého mimořádného opravného prostředku důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nicméně nepodpořil jej žádnou konkrétní argumentací. Navíc v doplnění dovolání (podaném po dvouměsíční dovolací lhůtě podle §265e tr. ř.) uvedl, že jej omezuje pouze na dále uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Obviněný R. K. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. V rámci tohoto dovolacího důvodu pak konkrétně namítal, že obě poškozené si celé jeho chování vymyslely ze zištných důvodů pravděpodobně na popud jejich matky nebo babičky. Dále vytýkal neprovedení zásadního důkazu deníku nezletilé dcery AAAAA prokazující jeho nevinu. A konečně také akcentoval láskyplný vztah poškozených k obviněnému v době, kdy mělo dojít k trestnému činu, neboť mu posílaly pohlednice a obrázky, je proto nemožné, aby byly zneužívány. Jeho argumentace tudíž spočívala výlučně v polemice se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, včetně neprovedení navrhovaného podstatného důkazu, a jako takovou ji bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud ji však shledal zjevně neopodstatněnou.
10. Z obsahu dovolání je patrné, že obviněný R. K. svou dovolací argumentaci založil v podstatě na opakování své obhajoby uplatněné již v původním řízení včetně řádného opravného prostředku, přičemž soudy obou stupňů se již s jeho námitkami vypořádaly. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je dostatečně zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry.
11. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Je rovněž namístě připomenout, že ani po nabytí účinnosti novely, která zavedla shora uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se Nejvyšší soud jako soud dovolací nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, je na místě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod., k čemuž však v nyní projednávané věci nedošlo.
12. Nutno obecně konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Tato zjištění se opírají zejména o svědecké výpovědi poškozených AAAAA a BBBBB, které korespondovaly s dalšími ve věci provedenými důkazy, a to svědeckými výpověďmi zejména svědkyň B. K. a I. S. H., znaleckými posudky na osoby poškozených znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie i dětská psychiatrie MUDr. Ivany Horáčkové a znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, pedopsychologie PhDr. Jany Procházkové, a rovněž i listinnými důkazy, a to především zprávou klinické psycholožky PhDr. Alexandry Machkové a zprávou Dětského krizového centra. V provedených důkazech nelze shledat jakékoliv rozpory se zjištěným skutkovým stavem. Jedná se o důkazy, které ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů ve svém celku shodně a spolehlivě prokazujících skutečnost, že se dovolatel dopustil shora popsaného jednání. Současně bylo zdůvodněno, proč soudy neuvěřily verzi obviněného, která byla provedenými důkazy zcela jednoznačně vyvrácena.
13. V reakci na dovolací argumentaci lze pak konstatovat, že především nalézací soud se velmi podrobně věnoval otázce věrohodnosti obou poškozených, přičemž na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že obě nezletilé vypovídaly o jednání obviněného, které fakticky zažily. V této souvislosti bylo zdůrazněno, že obě vypovídaly stále shodně, způsobem odpovídajícím jejich věku, z výpovědí svědků vyplynulo, že nezletilé v minulosti o ničem zásadnějším nelhaly, kterýžto závěr potvrdily i obě výše uvedené znalkyně, neboť nebylo zjištěno nic, proč by s předmětnou situací manipulovaly, přičemž působily autenticky (viz zejm. odstavec 28. odůvodnění jeho rozsudku). Rovněž byl věnován nemalý prostor jejich případnému finančnímu motivu, přičemž nalézací soud dospěl k závěru, že se poškozené o možnosti žádat z titulu náhrady nemajetkové újmy po obviněném náhradu této újmy dozvěděly až v souvislosti s výslechem před orgány činnými v trestním řízení, u takto mladých dívek je pak nepravděpodobné, že by si byly takové možnosti vůbec vědomy a nic nenasvědčovalo ani tomu, že by jejich matka či babička byly ochotny a schopny nezletilé vystavit takovému stresu, jakým je trestní řízení (viz odstavec 33. odůvodnění jeho rozsudku). Stran tvrzeného láskyplného vztahu lze pak opětovně poukázat na skutečnost, že poškozené nemají k obviněnému ryze negativní vztah, jejich vztah je aktuálně ambivalentní s ohledem na to, že na jednu stranu mají obviněného rády a chybí jim, na stranu druhou se vypořádávají s tím, že jim dělal něco, co není v pořádku. Po dobu páchání trestné činnosti se pak domnívaly, že způsob jeho chování je něco, co tatínkové dělají, až následně po zhlédnutí dokumentu V síti dospěly k názoru, že takové chování je hrubě v nepořádku. Nelze proto přijmout předkládanou obhajobu obviněného podporovanou pohlednicemi z předmětného období, v nichž mu vyjadřují náklonnost, že k otci nemohly projevovat lásku v případě, že by jím byly zneužívány. Právě schopnost obviněného ze své pozice účelově s nezletilými manipulovat, využívat jejich bezbrannosti, kdy nebyly schopny domyslet a vyhodnotit jeho jednání coby otce, který se k nim jinak choval pěkně, zapříčinila to, že jeho nepřípustné jednání považovaly za normální, a proto také o něm dlouhodobě nehovořily.
14. Pokud tedy obviněný namítal, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebylo možné mu přisvědčit. Tato zjištění, učiněná zejména soudem prvního stupně, totiž z provedených důkazů zřetelně vyplývají. Veškeré své závěry potom soudy obou stupňů rozebraly a odůvodnily (viz zejména odstavce 23. až 34. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a odstavec 8. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění obou rozhodnutí odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
15. Obviněný také v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytkl soudům neprovedení navrženého důkazu, a to konkrétně deníku nezletilé dcery AAAAA, neboť se jednalo o naprosto zásadní důkaz prokazující jeho nevinu, přičemž byl jako důkaz proveden pouze jeden list z deníku, zcela vytržený z kontextu. Lze tedy připustit, že v souladu s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítal, že nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud však tuto námitku shledal jako neopodstatněnou. Především je namístě připomenout, že soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; soudy jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
16. Lze konstatovat, že soud prvního stupně v odstavci 22. odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, proč tento důkaz považoval za nadbytečný, neboť jeho provedení by nepřineslo k projednávané věci žádných nových poznatků. Nadto akcentoval, že s ohledem na vyjádření znalkyně PhDr. Jany Procházkové by vynucování předložení předmětného deníku bylo dalším zásahem do pocitu bezpečí nezletilé, který je zcela klíčovým pro její zdravý vývoj. Současně však konstatoval, že s ohledem na skutečnost, že zamítl návrh na doplnění dokazování kompletním deníkem, nepřihlížel ani ke třem stránkám deníku, které byly nezletilou vydány a ve kterých byl zmiňován obviněný jako otec nezletilé, neboť nebylo možné objektivizovat tento důkaz, když soud disponuje pouze částí deníku, který vybrala sama nezletilá. Odvolací soud pak na toto vysvětlení odkázal v odstavci 8. odůvodnění svého usnesení. S jejich závěry se Nejvyšší soud v plném rozsahu ztotožnil, proto ani citovanou vadou, předvídanou další alternativou důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., důkazní řízení netrpí.
17. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného je podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud ji nicméně shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněného R. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 2. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu