ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.1143.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 1143/2022-529
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2023 o dovolání obviněného L. V. , nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2022, č. j. 5 To 201/2022-456, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 5 T 72/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2022, č. j. 5 To 201/2022-456, byl podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. k odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného L. V. pouze do výroku o trestu (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) zrušen ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 5. 2022, č. j. 5 T 72/2021-396, kterým byl obviněný uznán vinným zločinem opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §360 odst. 1 tr. zákoníku za použití §45 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jeseníku ze dne 22. 1. 2021, č. j. 2 T 5/2021-112, doručeného obviněnému dne 27. 1. 2021, pravomocného dne 5. 2. 2021, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, když o nároku poškozených na náhradu škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. a odvolací soud sám nově podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného za zločin opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku a za sbíhající se přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 22. 1. 2021, č. j. 2 T 5/2021-112, doručeného obviněnému dne 27. 1. 2021, pravomocného dne 5. 2. 2021, odsoudil podle §360 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jeseníku ze dne 22. 1. 2021, č. j. 2 T 5/2021-112, doručeného obviněnému dne 27. 1. 2021, pravomocného dne 5. 2. 2021, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn a odvolání obviněného, které bylo podáno pouze do výroku o trestu, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
2. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2022, č. j. 5 To 201/2022-456, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uvedl, že jemu „uložený trest považuje za nepřiměřeně – extrémně přísný“, přičemž jej nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, a proto lze aplikovat, že „jde o trest „zjevně nespravedlivý a nepřiměřený“. Na podporu své argumentace poukázal na to, že již v minulosti mu byla opakovaně ukládána ochranná psychiatrická léčení, přičemž tato mu skončila 14. 10. 2019 (předmětného jednání se dopustil 20. 6. 2020) a sám po spáchání trestného činu dobrovolně nastoupil protialkoholní léčení. Poukazuje dále na to, že ukládání trestu odnětí svobody nebude mít pro něj žádný přínos, neboť jeho problém spočívá právě v nekontrolovaném požívání alkoholických nápojů. Rovněž tak uvádí, že „dlouhodobě nesouhlasí s tím, že v době spáchání trestného činu byl příčetný, resp. si uvedený incident vůbec nepamatoval, přestože znalecký posudek ve věci tuto skutečnost vyloučil a uvedl, že obviněný byl v době spáchání činu zcela příčetný“. Vzhledem k době, která od spáchání činu uplynula, skutečnosti, že dobrovolně absolvoval protialkoholní léčení, začal žít řádným životem a jemu uložený trest je extrémně nepřiměřený, navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadený rozsudek, ale také rozsudek soudu prvního stupně a Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, přičemž za přiměřený považuje trest odnětí svobody na samé spodní hranici zvolené právní kvalifikace v trvání tří let s podmíněným odkladem na dobu pěti let.
3. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření nejprve rekapituloval dosavadní průběh trestního řízení, aby následně k dovolání obviněného konstatoval, že obviněný se uplatněnou argumentací domáhá revize výroku o trestu z důvodu jeho nepřiměřenosti, což by mohlo odpovídat dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i), resp. i §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. V další části svého vyjádření se však již zabývá pouze teoretickými možnostmi aplikace §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., aby následně konstatoval, že prostřednictvím žádného dovolacího důvodu nelze namítat pochybení soudu spočívající v údajném nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §38 a násl. trestního zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu. S ohledem na právní kvalifikaci jednání, kterou byl obviněný uznán vinným, nelze námitky obviněného, které spočívají v pouhé argumentaci, že mu byl uložen extrémně přísný a zjevně nespravedlivý trest, podle mínění státního zástupce akceptovat, a proto navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
II.
Přípustnost dovolání
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
5. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují svým obsahem či s ohledem na výklad dovolacích důvodů Ústavním soudem či Nejvyšším soudem, některý z dovolacích důvodů, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
III.
Důvodnost dovolání
6. V předmětné trestní věci je možno konstatovat, že obviněný sám výslovně zmiňuje, že jeho námitka „extrémně přísného, zjevně nespravedlivého trestu“ je nepodřaditelná pod některý z dovolacích důvodů, avšak s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, a v něm vyslovený závěr Nejvyššího soudu k uvedenému pojmu, je důvod se jí (námitkou „extrémně přísného, zjevně nespravedlivého trestu“) zabývat. [Z pohledu dovolací argumentace je potřebné uvést, že obviněný v řízení před soudem prvního stupně prohlásil svoji vinu, když soud toto prohlášení přijal podle §206c odst. 4 tr. ř. – viz č. l. 389].
7. V reakci na obviněným zmíněné rozhodnutí je vhodné uvést, že Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, mj. konstatoval, že zásah dovolacího soudu je výjimečně možný jen tenkrát, pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04).
8. V souvislosti s otázkou trestu je nutno zmínit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který uvádí, že tento dovolací důvod je dán v případě, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z dovolání obviněného je patrno, že je jím namítáno, že trest, který mu byl uložen považuje za extrémně přísný a za přiměřený by považoval a akceptoval trest odnětí svobody s podmíněně odloženým jeho výkonem. V souvislosti s tímto dovolacím důvodem je nutno zdůraznit, že v rámci tohoto dovolacího důvodu ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. nelze namítat uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu [což ve své podstatě obviněný činí, (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.)]. Toto rozhodnutí jednoznačně stanoví, že „ námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným . Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až 34 tr. zák. (nyní mj. §38 a §39 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, příp. společný trest za pokračování v trestném činu “. Uplatněné námitky tak tento ani žádný jiný dovolací důvod obsažený v §265 odst. 1 tr. ř. nenaplňují.
9. Odkazuje-li obviněný na již shora zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, a závěry v něm vyslovené, a považuje za důvodné je aplikovat i na jeho trestní věc, pak musí Nejvyšší soud dovolatele upozornit, že věc řešená ve zmíněném rozhodnutí je zásadně odlišná od trestní věci obviněného, tudíž lze stěží závěry v ní vyslovené použít v případě trestní věci obviněného. V trestní věci obviněného vycházely soudy z důkazů, které je vedly k závěru, že obviněný, přestože znal účinky a vliv alkoholu a pervitinu na svůj organismus po požití nezjištěného množství pervitinu odjel na jízdním kole, k čerpací stanici, kde vyčkal otevření prodejny a zakoupil 0,5 litru vodky, kterou venku u budovy čerpací stanice vypil a následně kolem 8.10 hodin fyzicky napadl poškozeného, kterého poté, co upadl na zem kopal opakovaně do hlavy, hrudníku a ramen, šlápl mu na obličej atd. Z rozhodnutí soudů nižších stupňů přitom je nesporné, že obviněný je speciálním recidivistou bez náhledu na svoji závislost na alkoholu. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku poukázal na skutečnost, že poté, co obviněný vykonal trest a následně ochranné psychiatrické léčení, které z ústavní formy bylo přeměněno na formu ambulantní (vykonal 14. 10. 2019) dopustil se opětovně násilné trestné činnosti (23. 10. 2019), za kterou byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 1 T 5/2020, kterým mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na dobu tří let. Další trestné činnosti se dopustil ve shora uvedené zkušební době, kdy opět šlo o násilnou trestnou činnost a za to byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 22. 1. 2021, sp. zn. 2 T 5/2021, který mu byl doručen 27. 1. 2021 [opět výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku] k peněžitému trestu. Je tedy nesporné, že ve zmíněných případech soudy na obviněného působily ukládáním výchovných trestů, avšak bez evidentních výsledků a snahy obviněného o eliminaci svého recidivního jednání [Nejvyšší soud k argumentaci obviněného ohledně výkladu pojmu extrémně přísného trestu podotýká, že v trestní věci obviněným zmiňované, byla otázka extrémně přísného trestu řešena ve vazbě, zda uložení výkonu trestu odnětí svobody matce nezletilých dětí přispěje k tomu, aby z ní stala lepší matka].
10. Ze skutečností shora zmíněných vyplývá, že v trestní věci obviněného nelze hovořit o tom, že obviněnému byl uložen extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený trest, když byl ohrožen trestní sazbou od tří do deseti let a současně byl tento trest ukládán jako trest souhrnný. V daném případě nešlo o situaci, kdy s ohledem na zásadu přiměřenosti trestních sankcí a předpoklad zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti trestních sankcí by byl akceptovatelný zásah Nejvyššího soudu v řízení o dovolání do odvolacím soudem uloženého trestu.
11. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Z pohledu ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání) lze mj. odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost. Dále je nezbytné dovolatele upozornit, a to v souvislosti s představami obviněných, že je povinností Nejvyššího soudu opětovně reagovat na veškeré jejich námitky, také na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání . Nutno podotknout, že otázkou viny by se Nejvyšší soud nemohl zabývat vzhledem k tomu, že došlo k prohlášení viny obviněným §206c tr. ř. (viz č. l. 389).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 1. 2023
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu