ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.1156.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 1156/2022-148
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2023 o dovolání obviněné V. V. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 9 To 150/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 49/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné V. V. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 5 T 49/2021, byla obviněná V. V. (dále jen „obviněná“, popř. „dovolatelka“) shledána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za což byla podle §274 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Dále byl obviněné podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řídit veškerá motorová vozidla na dobu 24 měsíců.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání směřující proti výroku o trestu. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 9 To 150/2022, odvolání obviněné podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná dopustila přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku tím, že v XY dne 9. 10. 2021 kolem 05:43 hod. po předchozím vědomém požití alkoholických nápojů, majíc v krvi ještě téhož dne v 06:35 hod. 1,78 g/kg a v 07:05 hod. 1,63 g/kg alkoholu, jela jako řidička vlastního osobního automobilu zn. Audi A3 registrační značky XY nejméně po vozovce XY ulice ve směru ke křižovatce s XY ulicí, v jejímž prostoru při odbočování doleva k XY řádně nesledovala situaci v provozu, v důsledku čehož vjela na tramvajové těleso, po němž pokračovala v jízdě, a v prostoru rozšíření tramvajového pásu u nájezdu na kruhový objezd „XY“ vlivem požitého alkoholu nezvládla řízení a přední částí jí řízeného vozidla narazila do sloupu trakčního vedení ev. č. XY, při nehodě utrpěla blíže nezjištěné zranění, na jejím vozidle vznikla škoda ve výši 110 000 Kč, k poškození sloupu nedošlo.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 9 To 150/2022, podala obviněná V. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž odkázala na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. i), m) tr. ř.
5. Namítla, že soudy nižších stupňů jednaly protiústavně a porušily její právo na spravedlivý proces, neboť před soudem prohlásila svou vinu, což však soudy nižších stupňů nevzaly v potaz při ukládání trestu. Uvedla, že žádala soud, aby jí byl snížen především trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, který byl v trestním příkaze, ale i v napadeném rozsudku vymezen na 24 měsíců, a to i přes uvedené prohlášení viny. Konstatovala, že prohlášení viny představuje institut, díky kterému je hlavní líčení rychlejší, což soudu ulehčí, a zároveň se k němu přihlédne při ukládání trestu, který by měl být pro obviněného příznivější. Podle dovolatelky jí bylo rozhodnutím soudu prvního stupně a následně zamítnutím odvolání soudem druhého stupně toto právo odepřeno, čímž postrádá institut prohlášení viny smysl.
6. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 9 To 150/2022, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 5 T 49/2021, a věc vrátil zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání obviněné předně konstatovala, že námitky o nepřiměřenosti trestu nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Uvedla, že se shodnou argumentací, jakou obviněná užila ve svém dovolání, se již dostatečným a plně akceptovatelným způsobem vypořádal soud odvolací (viz bod 6. odůvodnění jeho usnesení).
8. Státní zástupkyně zmínila, že obviněná svým jednání naplnila všechny znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za což jí byl uložen trest v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 18 měsíců, a to při respektu k zákonnému rozpětí trestní sazby, jež činilo 6 měsíců až 3 roky. Dále připomněla hlavní účel a hlediska pro určení výměry trestu zákazu činnosti. Vycházejíc z jí předestřených obecných východisek pro ukládání takového trestu konstatovala, že soud prvního stupně zcela správně přistoupil k uložení tohoto vedlejšího trestu za stavu, že obviněná ohrozila život, zdraví a majetek dalších účastníků silničního provozu, když spáchala výše označený trestný čin při řízení svého motorového vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost k takové činnosti. Přitom ze strany soudů ve věci činných byly velmi pečlivě zohledněny konkrétní okolnosti jejího jednání, bylo přihlédnuto k okolnostem polehčujícím, jakož i k absenci okolnosti přitěžující. Vyhodnocen byl i z její strany pociťovaný dopad takto uloženého trestu do jejích běžných životních podmínek, aniž by v tomto směru soudy mohly naznat, že jsou dány důležité důvody pro zmírnění tohoto druhu trestu (viz podrobněji body 3., 4. rozsudku soudu prvního stupně a bod 6. usnesení odvolacího soudu). Státní zástupkyně nepřisvědčila obviněné ani v názoru, že by soud při ukládání (nejen) trestu zákazu činnosti nevzal na vědomí její doznání, neboť k takovému postoji bylo přihlédnuto v rámci okolností, jež jí polehčovaly. Na základě všech těchto rozhodných hledisek jí byl uložen tento druh trestu ve výměře 24 měsíců, a tedy se pohybující mírně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby, aniž by bylo na místě připustit úvahu o nepřiměřené přísnosti jak tohoto vedlejšího trestu, tak i jejího celkového trestního postihu.
9. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
10 . Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. i), m) tr. ř. s uvedením jejich zákonné formulace.
12. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l ) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody již dříve uvedené, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněné nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, evidentně nevztahuje. Odvolání obviněné bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněná odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
13. V rámci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. obviněná formálně namítla, že jí byl uložen trest, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou, svou argumentaci však postavila na výtkách vůči přísnosti trestu zákazu činnosti. Měla za to, že soudy nevzaly v úvahu jí učiněné prohlášení viny.
14. S odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
15 . Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba klást otázku, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že ukládání trestů obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a pamatuje v této souvislosti zejména na případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu mohou porušit některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného. O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémní rozporu s provedeným dokazováním, zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17). O takovou situaci se ale v posuzované věci nejedná.
16 . Pouze pro úplnost lze doplnit, že soud prvního stupně se žádného pochybení při ukládání trestu zákazu činnosti obviněné nedopustil. Obviněná byla shledána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Trestní zákoník v §274 odst. 2 umožňuje uložit mimo jiné rovněž trest zákazu činnosti. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku lze trest zákazu činnosti uložit na 1 rok až 10 let. Obviněné byl soudem prvního stupně uložen tento druh trestu při dolní hranici zákonného rozpětí, a to v souvislosti s řízením motorového vozidla pod vlivem návykové látky, které řídila kolem 05:43 hod., majíc v krvi ještě téhož dne v 06:35 hod. 1,78 g/kg a v 07:05 hod. 1,63 g/kg alkoholu. Soud prvního stupně posuzoval všechny obviněné polehčující okolnosti, včetně jejího prohlášení viny, dosavadní bezúhonnost, absenci přestupků i skutečnost, že svého jednání lituje. Žádné přitěžující okolnosti ve smyslu §42 tr. zákoníku neshledal. Po pečlivém uvážení všech jím uvedených okolností, s akcentem na osobu obviněné, prokázané množství návykové látky v její krvi, k místu a době spáchání činu, se rozhodl vedle trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu pro uložení trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel při dolní hranici zákonného rozpětí, a to ve výměře 24 měsíců. Soud prvního stupně neponechal stranou pozornosti ani argumenty obviněné směřující proti uložení tohoto druhu trestu (především nutnost dojíždění vozidlem do práce), avšak neshledal je opodstatněnými. V tomto kontextu zmínil, že obviněná nepotřebuje řidičský průkaz pro výkon svého zaměstnání, je bezdětná a svobodná, nemá žádné zdravotní problémy, rodinné vztahy jsou v pořádku a nepotřebuje řidičský průkaz ani pro to, aby se postarala o jiné osoby (viz bod 4. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud těmto úvahám soudu prvního stupně přisvědčil (bod 6. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
17. S ohledem na podrobnou argumentaci obou soudů nižších stupňů, které se zabývaly i všemi námitkami a návrhy obviněné pro uložení alternativního trestu a které správně posoudily polehčující i přitěžující okolnosti, jakož i všechny okolnosti případu, povahu a závažnost spáchaného trestného činu, osobní, rodinné a majetkové poměry obviněné, její dosavadní způsob života i možnosti její nápravy, přihlédly také k chování obviněné po činu a k postoji k jí spáchané trestné činnosti, v konkrétním případě jejímu prohlášení viny, lze v podrobnostech na jejich argumentaci odkázat, neboť tuto není čím doplnit.
18. V konkrétních souvislostech obviněná namítla, že její prohlášení viny postrádá svůj význam, poněvadž je soud nevzal v úvahu při ukládání trestu. Není od věci připomenout, že prohlášení viny podle §206c odst. 1 tr. ř. umožňuje obviněnému prohlásit, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě. Jde o svobodný projev vůle čímkoliv nepodmíněný. Obviněná v přítomnosti obhájce v hlavním líčení výslovně uvedla, že prohlášení o spáchání trestné činnosti učinila dobrovolně a bez nátlaku, jsou jí známy všechny důsledky učiněného prohlášení viny, zejména že si je vědoma, že pokud soud rozhodne o přijetí prohlášení viny, nebude v rozsahu prohlášení viny prováděno dokazování (č. l. 98 a verte, 99). Prohlášení viny, jak již bylo zmíněno, je při stanovení druhu trestu a jeho výměry ve smyslu §39 odst. 1 tr. zákoníku nutno vzít v úvahu, neboť reflektuje postoj pachatele k jím spáchanému trestnému činu, nesnižuje však společenskou škodlivost a závažnost spáchaného trestného činu a nezaručuje, že pro obviněnou nepříjemný druh trestu nebude uložen nebo že bude ukládán jen při samé dolní hranici zákonného rozpětí, neboť pro ukládání trestu jsou významné také další okolnosti (viz §39 tr. zákoníku). Prohlášení viny obviněné přijaté soudem prvního stupně, jakož i jí projevená lítost a sebereflexe jsou právě těmi okolnostmi, které vedly soud prvního stupně k uložení trestu zákazu činnosti při dolní hranici zákonného rozpětí, byť ne na samé dolní hranici, a to s ohledem na konkrétní okolnosti případu, tedy vysoký obsah alkoholu v krvi a způsobení dopravní nehody. Nutno uzavřít, že trest, který byl obviněné uložen, nejenže není ani druhem trestu, který zákon nepřipouští, ale ani jí nebyl uložen ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou, ale v konkrétním případě jej rozhodně nelze vnímat ani jako trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý, což jediné by opodstatňovalo výjimečný zásah Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího.
19. Vzhledem k tomu, že se obviněná výhradami proti výroku o trestu zákazu činnosti domáhala jen jeho zmírnění, protože uložený druh trestu považovala za nepřiměřeně přísný, jsou tyto námitky uplatněny mimo jí uplatněný důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
20. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiné dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., konkrétně dovolací důvod obsažený v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., z čehož plyne, že bylo-li dovolání podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným §265b odst. 1 tr. ř., platí totéž i z hlediska důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
21. Na základě uvedeného Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než jakým činí dovolání přípustným ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 1. 2023
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu