ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.173.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 173/2023-495
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2023 o dovolání obviněného J. N. , nar. XY, trvale bytem XY, přechodně bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 10 To 267/2022, ve věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 14 T 66/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá .
Odůvodnění:
I. Průběhu řízení
1. Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 2. 11. 2022, sp. zn. 14 T 66/2022, rozhodl v trestní věci obviněného J. N. tak, že
I. Podle §314r odst. 1, 4 tr. ř. schválil dohodu o vině a trestu uzavřenou dne 7. 10. 2022 mezi obviněným J. N. a státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Náchodě R.F.,
II. Na základě schválené dohody o vině a trestu obviněného J. N. uznal vinným jednáním v bodech 1), 2), 4) a 5) posouzeným jako přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, pod body 2), 4) a 5) jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a jednáním v bodě 3) posouzeným jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, a odsoudil jej podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře devíti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
III. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o povinnosti obviněného k náhradě škody.
2. Poté, co byl uvedený rozsudek v tomto znění vyhlášen, obviněný po poradě s obhájcem uvedl, že se vzdává práva odvolání i za osoby oprávněné a nežádá písemné vyhotovení odůvodnění. Práva odvolání se vzdal i státní zástupce, který rovněž nežádal odůvodnění rozhodnutí.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. N. odvolání, jež Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 10 To 267/2022, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako podané osobou, která se odvolání výslovně vzdala.
II. Z dovolání obviněného
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání. Nejprve zmínil, že se domáhal již v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně nápravy výroku o náhradě škody. Tuto vůli včlenil do dovolání, které podává proto, že je přesvědčen, že je přípustné podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů“. Dovolání zaměřil pouze proti výroku o povinnosti nahradit způsobenou škodu u dílčího útoku pod bodem 5), u něhož se neztotožnil s tím, že způsobil škodu ve výši nejméně 40.030 Kč tím, že odcizil plastový kbelík, v němž měly být různé mince v celkové částce 20.000 Kč a finanční hotovost v celkové částce 20.000 Kč.
5. Obviněný poukázal na to, že nepovažuje za reálné, aby si někdo odkládal do plastového kbelíku v šatní skříni v ložnici mince a bankovky, které by měl přesně spočítané. Připomenul, že se plně doznal k celé trestné činnosti, která mu je kladena za vinu, včetně skutku pod bodem 5), avšak s jedinou výhradou, že v domě odcizil pouze částku 7.000 Kč, nikoli celou finanční hotovost, která mu je kladena za vinu. Výrok o povinnosti nahradit škodu ve výši 40.000 Kč je proto ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
6. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadeného výroku rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející, a věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.
III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podanému dovolání konstatoval, že se jím nelze pro jeho nepřípustnost věcně zabývat, protože se obviněný odvoláním proti rozsudku soudu prvního stupně zamítnutého podle §253 odst. 1 tr. ř., domáhal přezkumu výroku o náhradě škody. Podle praxe Nejvyššího soudu (viz např. jeho rozhodnutí ve věci sp. zn. 3 Tdo 489/2006) není přípustným podle §265a odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže předmětem jeho rozhodování nebyla otázka viny nebo trestu, ale pouze nárok poškozeného na náhradu škody. Takové rozhodnutí totiž nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř., a proto je dovolání nepřípustné. Tuto praxi je možné podle státního zástupce vztáhnout i na posuzovaný případ, neboť předmětem rozhodování odvolacího soudu měl být právě výrok o náhradě škody, na čemž nemůže nic změnit ani zamítnutí odvolání z formálních důvodů podle §253 odst. 1 tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.
IV. Rozhodnutí Nejvyššího soudu
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal přípustnost dovolání, která vyplývá z §265a odst. 1 tr. ř., podle něhož lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. je uveden taxativní výčet rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud soud druhého stupně sám nevydal některé z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout též rozhodnutí, kterým tento soud zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.].
9. Dovolání je nepřípustné i za situace, jestliže se jím dovolatel domáhá přezkoumání takové části rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumat ve druhém stupni odvolací nebo stížnostní soud (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3240 až 3260), což plyne ze zákonného požadavku, podle něhož lze dovoláním napadat toliko pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže rozhodl ve druhém stupni. Rozhodnutí soudu druhého stupně lze napadat jen v tom rozsahu, v jakém byl tento soud na základě řádného opravného prostředku oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně (viz ustanovení §254 odst. 1 až 3 tr. ř.). Tato zásada koresponduje ( per analogiam ) s právním názorem vysloveným v rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr., podle něhož, bylo-li podáno odvolání například pouze proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a současně tím byla přezkumná povinnost odvolacího soudu omezena pouze na tento výrok, pak směřuje-li dovolání přesto proti výroku (např. proti výroku o vině), který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a ani neměl povinnost jej přezkoumat postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., pak musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Obdobně Nejvyšší soud judikoval i v dalších rozhodnutích v situaci, kdy soud druhého stupně řádné opravné prostředky pro jejich opožděnost nepřezkoumával (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, ze dne 23. 5. 2005, sp. zn. 11 Tdo 589/2005, ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1478/2017, ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 8 Tdo 370/2021, aj.).
10. Nejvyšší soud v posuzované věci z obsahu spisu shledal, že soud prvního stupně ve veřejném zasedání (§314q odst. 1 tr. ř.) konaném dne 2. 11. 2022 rozsudkem rozhodl, jak je výše v bodě 1. uvedeno (srov. č. l. 388 až 390 spisu). Po vyhlášení tohoto rozsudku o schválení dohody o vině a trestu a poté, co soud podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o povinnosti obviněného uhradit poškozenému L. V. [viz bod 5) výroku o vině] škodu ve výši 40.000 Kč, a tento výrok odpovídal schválené dohodě v části týkající se výroku o vině, obviněný po poučení za přítomnosti obhájce prohlásil, že se vzdává práva odvolání i za osoby oprávněné a nežádá písemné vyhotovení rozsudku. Podle zachycené protokolace nevznikají pochybnosti o tom, že pokud se obviněný vzdal práva odvolání, učinil tak jak proti výroku, jímž byla schválena dohoda o vině a trestu, tak i proti výroku o náhradě škody, který, ač nebyl součástí této dohody, byl soudem rovněž v přezkoumávaném rozsudku vyhlášen. V dané souvislosti je totiž podstatné právě to, že obviněný právo vzdát se odvolání, a to i za osoby oprávněné, učinil podle §250 odst. 1 tr. ř. právě k výroku o náhradě škody, neboť ve vztahu k výroku, jímž byla schválena dohoda o vině a trestu (§314r odst. 4 tr. ř.), ve smyslu §245 odst. 1 tr. ř. platí, že proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, lze podat odvolání pouze v případě, že takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl. Předmětná dohoda o vině a trestu byla schválena plně ve znění návrhu, a proto již z dikce §245 odst. 1 tr. ř. vyplývalo, že proti ní obviněný nemá právo odvolání podat. Ve vztahu k ní se tudíž nemohl vzdát práva, které mu ze zákona nepříslušelo. Proto, pokud se vzdal práva podat odvolání, z logiky uvedeného tak mohl učinit toliko proti výroku o náhradě škody, jenž se stal součástí zmíněného rozsudku, avšak na základě rozhodnutí soudu, nikoliv schválené dohody.
11. Pokud obviněný svým odvoláním (viz č. l. 406) napadal výrok o náhradě škody, jímž brojil (obdobně jako v podaném dovolání) proti tomu, že mu nemohla být uložena povinnost k náhradě škody, jíž v dílčím útoku v bodě 5) nezpůsobil (mince v hodnotě 20.000 Kč ani bankovky ve výši 20.000 Kč), takové odvolání podat nemohl, protože se jej sám dobrovolně vzdal za podmínek §250 odst. 1 tr. ř. Z těchto důvodů odvolací soud nepochybil, jestliže podle §254 odst. 1 tr. ř. uvedený výrok nepřezkoumal a usnesením, proti němuž dovolání obviněného směřuje, rozhodl tak, že jeho odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako podané osobou, která se odvolání výslovně vzdala.
12. V této situaci obviněný proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu mohl dovolání uplatňovat toliko s odkazem na námitky proti vadnému postupu a nesprávnosti rozhodnutí odvolacího soudu podle §253 odst. 1 tr. ř., tzn. prostřednictvím důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Takto však obviněný dovolání nepodal.
13. Nejvyšší soud k již výše uvedenému dodává, že v posuzované trestní věci byly splněny podmínky pro to, aby odvolací soud zamítl odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 2. 11. 2022, sp. zn. 14 T 66/2022, jako podané osobou, která se odvolání výslovně vzdala (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 389). Obviněný námitky vztahující se k tomu, že takový postup byl nesprávný v důsledku vadného posouzení podmínek §253 odst. 1 tr. ř. o zamítnutí odvolání (např. proto, že se výslovně odvolání nevzdal, případně že jej vzal podle §250 odst. 2 tr. ř. zpět) nezmiňoval, a netvrdil, že mu bylo neoprávněně odepřeno práva na přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně postupem vyplývajícím z ustanovení §254 tr. ř. Nepoužil totiž důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho první alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a), b) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a tudíž napadal rozhodnutí, které nabylo právní moci již v řízení před soudem prvního stupně, proti němuž je dovolání nepřípustné (§265a tr. ř.).
14. Vzhledem k tomu, že nepřípustnost dovolání obviněného J. N. v této trestní věci vycházela z toho, že se vzdal práva odvolání, nejsou opodstatněné argumenty Nejvyššího státního zastupitelství uvedené v jeho písemném vyjádření. Státní zástupce v něm sice dochází též k závěru o tom, že je dovolání nepřípustné, avšak jeho úvahy vycházejí z jiných skutečností, než o které jde v této trestní věci. Opírá je totiž o nepřípustnost dovolání směřujícího proti rozhodnutí o náhradě škody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006) nikoliv o to, že se obviněný odvolání vzdal. Prezentovaná úvaha by byla opodstatněná, pokud by se obviněný výslovně v hlavním líčení nevzdal práva odvolání a chtěl by přezkoumat jen výrok o náhradě škody odvolacího soudu, předmětem jehož rozhodování by nebyla vina nebo trest. Tak tomu ale v posuzované věci nebylo, jak je výše popsáno, a jak bylo vysvětleno, jde tedy o zcela jiný případ.
15. Nejvyšší soud ze všech rozvedených důvodů dovolání obviněného opřené o §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledal nepřípustným a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu