ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.20.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 20/2023-116
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2023 o dovolání obviněného D. K. , nar. XY, trvale bytem XY, adresa označená pro účely doručování XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 8. 2022, sp. zn. 68 To 115/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 12/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 4. 2022, sp. zn. 1 T 12/2022, byl obviněný D. K. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §274 odst. 1, §67 odst. 2 písm. a), §68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu v počtu 45 celých denních sazeb ve výši 1 000 Kč (45 000 Kč). Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 18 měsíců.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující výhradně do výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 8. 2022, sp. zn. 68 To 115/2022, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku tím, že dne 17. 12. 2021, v době kolem 23:35 hodin, po předchozím požití alkoholických nápojů, řídil po ulicích XY a XY v XY, okres XY, osobní motorové vozidlo značky XY, registrační značky XY, když zde byl stavěn hlídkou Policie České republiky a byly u něj provedenými dechovými zkouškami pomocí přístroje Dräger Alcotest 7510 zjištěny ve 23:40 hodin a ve 23:45 hodin hladiny alkoholu v dechu ve výších 1,08 g/kg a 1,05 g/kg, a dále u něj byla provedena krevní zkouška ze vzorku, který poskytl dne 18. 12. 2021 v 0:40 hodin a ve kterém byla zjištěna hladina alkoholu ve výši 1,06 g/kg.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 8. 2022, sp. zn. 68 To 115/2022, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, ve kterém odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), i) a m) tr. ř.
5. Dovolatel připomenul, že skutek v plném rozsahu doznal a učinil prohlášení o vině. Vyjádřil nad svým činem lítost a proklamoval, že za své nerozvážné jednání je připraven nést následky a nehodlá je opakovat. Připomenul, že měl hranici alkoholu v krvi ve výši 1,06 g/kg, což je velmi blízko hladině 1 promile, která je rozhodovací praxí považována za přestupek. Trest, který mu byl v řízení uložen, proto považoval za nepřiměřený. V čestném prohlášení jeho babičky dokládal, že jeho řidičské oprávnění je zcela nezbytné pro obstarávání základních potřeb prarodičů, nákupy potravin, léků a cesty k lékařům. I přes prohlášení viny mu však byl uložen trest zákazu činnosti na 18 měsíců. Je evidentní, že obviněný řidičské oprávnění potřebuje nutně pro svoji obživu a též z důvodu péče o prarodiče.
6. Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok o trestu soudu prvního stupně a znovu rozhodl tak, že sníží trest zákazu činnosti k dolní hranici na 12 měsíců, popř. mírně navýší peněžitý trest.
7. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). V podrobnostech citovala některé vybrané pasáže odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (str. 3–4, bod 11.), z čehož lze usuzovat, že se s výrokem o uloženém trestu zákazu činnosti, včetně jeho výměry, plně ztotožnila. Konkrétní návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu státní zástupkyně neučinila.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. ve vymezeném rozsahu (tj. výroku o trestu) přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), i) a m) tr. ř.
10. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l ) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175.): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Přestože obviněný ve svém podání explicitně neoznačil, kterou z výše uvedených alternativ citovaného dovolacího důvodu uplatnil, je z obsahu jeho dovolání i průběhu trestního řízení zřejmé, že jeho prostřednictvím brojil proti řízení předcházejícímu vydání napadeného rozhodnutí, ve které měly být naplněny důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání tedy spočívá na třech alternativách, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Obviněný však ve svém podání neuplatnil ani jednu námitku, která by se byť jen okrajově dotýkala zákonného rozsahu předmětného dovolacího důvodu. To odpovídá i jeho dosavadní procesní aktivitě, když při hlavním líčení dne 11. 4. 2022 učinil prohlášení o vině, prohlásil tedy, že je vinný spácháním skutku uvedeného v obžalobě a že souhlasí s jeho právní kvalifikací uvedenou v obžalobě podle §206c odst. 1 tr. ř., přičemž soud podle §206c odst. 4 tr. ř. rozhodl o přijetí takového prohlášení (č. l. 57 a verte). Po celou dobu řízení rozhodná skutková zjištění nijak nezpochybňoval, naopak své jednání v plném rozsahu doznával, na čemž setrval až do okamžiku tohoto dovolacího řízení. Volba ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tudíž neodpovídá konkrétní argumentaci uplatněné v dovolání s tím, že pokud by obviněný nějaké námitky v rámci předmětného tematického okruhu přece jenom vznesl, byly by vzhledem k přijatému prohlášení viny, učiněného v souladu s procesními podmínkami, nepřípustné.
12. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Výrok o trestu lze s využitím citovaného dovolacího důvodu napadat v rámci jeho druhé alternativy, tj. „jiného nesprávného hmotněprávního posouzení“, které umožňuje vytýkat jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Žádnou takovou vadu ale obviněný v napadeném rozhodnutí nespatřoval. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem speciálním vůči právě probíranému dovolacímu důvodu.
13. Podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
14. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že ukládání trestů obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a pamatuje v této souvislosti zejména na případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu mohou porušit některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného. O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémní rozporu s provedeným dokazováním, zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17).
15. Nejvyšší soud se tedy zaměřil na otázku, zda byl dovolateli uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců v extrémním rozporu s povahou a závažností jím spáchaného trestného činu, jeho osobou a poměry, že by neodpovídal shora definovanému principu proporcionality trestní represe. Dospěl k závěru, že se tak nestalo, naopak shledal, že trest byl stanoven v souladu se všemi zákonnými kritérii, a nelze jej proto považovat za nepřiměřeně přísný.
16. Je potřeba zdůraznit, že soudy obou stupňů se uložením tohoto druhu trestu i jeho přesnou výměrou důsledně zabývaly. Soud prvního stupně zohlednil skutečnost, že dovolatel potřebuje motorové vozidlo k výkonu svého zaměstnání i z důvodu pomoci prarodičům, a proto (i na návrh státního zástupce v závěrečné řeči) uložil trest ve výměře pouze 18 měsíců, tj. kratší, než předpokládal státní zástupce v návrhu na potrestání ze dne 10. 1. 2022 (2-3 roky, č. l. 29) a než byl stanoven v trestním příkazu ze dne 12. 1. 2022 (2 roky, č. l. 34). S ohledem na všechny okolnosti případu ovšem neshledal, že by bylo namístě ukládat trest zákazu činnosti v ještě kratší výměře anebo jej dokonce neukládat vůbec. Soud druhého stupně se v bodě 11. svého usnesení zabýval přiměřeností uloženého trestu velmi podrobně, a to jak v rovině obecné, tak konkrétní, přičemž zohlednil všechny významné okolnosti případu. Nejvyšší soud neshledal ničeho, co by odvolacímu (stejně jako nalézacímu) soudu mohl v daném směru vytknout, s jeho úvahami i konečným rozhodnutím se beze zbytku ztotožnil, proto považuje za dostatečné na příslušnou pasáž napadeného rozhodnutí v podrobnostech odkázat, a to i z důvodu, že odvolací soud se zde důsledně vypořádal se všemi výhradami obviněného, které jsou znovu opakovány v podaném dovolání.
17. Ve shodě s názorem odvolacího soudu Nejvyšší soud připomíná, že společenská škodlivost řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu je poměrně vysoká, poněvadž s sebou nese značné riziko způsobení dopravní nehody s možnými závažnými následky v podobě zranění či dokonce usmrcení poškozených osob. Neblahým faktem je rovněž to, že uvedené protiprávní jednání, ať již přestupkové nebo trestněprávní, není výjimkou, což bezpečnosti na českých silnicích rozhodně nepřidává (právě naopak). Z tohoto důvodu je potřeba účinný právní nástroj k tomu, aby podobným jednáním bylo zabráněno do co nejvyšší možné míry. Tím je právě trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na stanovenou dobu. Je totiž více než zřejmé, že v dnešní době je řízení automobilu pro mnoho lidí v podstatě nutností, jak pro výkon povolání, tak pro řadu dalších důležitých činností běžné denní potřeby. Znemožnění dané činnosti pak přináší celou řadu obtíží. Nelze tedy popřít, že uložení trestu zákazu řízení motorových vozidel je velice citelným omezením v dosavadním způsobu života takto potrestané osoby. Právě to je ovšem podstatou tohoto trestu, neboť jeho negativní dopad (případně jeho hrozba) je tím nejúčinnějším nástrojem k omezení vysoce nežádoucího (avšak velmi rozšířeného) protispolečenského jednání spočívajícího v řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. Jiné alternativní tresty v tomto ohledu obvykle takto účinné nejsou. Lze tudíž shrnout, že určitá (a bezpochyby nezanedbatelná) míra přísnosti je již v obecné rovině neoddělitelnou součástí trestu zákazu činnosti, nicméně ta je nezbytně nutná – a proto i přiměřená – k dosažení účelu předmětného trestu.
18. S ohledem na shora uvedené skutečnosti nelze uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v posuzované trestní věci považovat za jakkoliv nepřiměřené, natož rozporné s principem proporcionality trestních sankcí. Je vhodné ještě připomenout, že za trestný čin podle §274 tr. zákoníku je tento druh trestu stanovován v drtivé většině případů s tím, že jeho neuložení je zcela výjimečným postupem, který musí být vždy odůvodněn určitými mimořádnými okolnostmi. Žádné takové však nelze v předmětné trestní věci shledat, zde se jedná o poměrně klasický případ zmiňovaného deliktu, za který byl uložen zcela obvyklý druh trestní sankce. Též je vhodné ve shodě s odvolacím soudem připomenout, že trest zákazu činnosti bývá často ukládán i ve správním řízení, kde jsou projednávány méně závažné skutky, než bylo jednání dovolatele, konkrétně tedy řízení motorového vozidla s nižší mírou alkoholu v krvi, než byla naměřena u něj. V tomto světle není již vůbec možné hodnotit zpochybňovaný druh trestu jako nepřiměřený či ústavně nekonformní.
19. Ani výměra trestu v délce 18 měsíců nevyvolává pochybnosti o dodržení základních práv a svobod dovolatele. Ustanovení §73 odst. 1 tr. zákoníku zakotvuje rozpětí na jeden rok až deset let, což znamená, že trest se v konkrétním případě nachází lehce nad dolní hranicí daného zákonného rozpětí. Stanovená výměra se nijak významně neliší od délky trestů zákazu činnosti v obdobných případech, přičemž nelze než plně souhlasit se soudy obou instancí, že jízda pod vlivem návykové látky je společensky vysoce nežádoucím jednáním odůvodňujícím zvýšení délky trestu mírně nad dolní hranici zákonné trestní sazby. Lze tudíž konstatovat, že ústavněprávní princip proporcionality trestní represe nebyl v posuzované trestní věci porušen, a Nejvyšší soud proto není v dovolacím řízení ze zákona oprávněn do napadeného výroku o trestu jakýmkoliv způsobem zasahovat.
20. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky dovolatele neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu zakotvenému v §265b tr. ř. Proto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu