ECLI:CZ:NS:2023:8.TZ.52.2023.1
sp. zn. 8 Tz 52/2023-43
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2023 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných 1) O. Č. , nar. XY, trvale bytem XY, a 2) L. V. , nar. XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 6. 3. 2023, č. j. 3 ZT 2/2023-43, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 6. 3. 2023, č. j. 3 ZT 2/2023-43, byl porušen zákon v ustanoveních §33 odst. 1, §41 odst. 2 a §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněných O. Č. a L. V.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením Policie České republiky, Městské ředitelství policie Brno, 11. oddělení obecné kriminality (dále jen „policejní orgán“), ze dne 6. 1. 2023, č. j. KRPB-83376-57/TČ-2021-060241-MK, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněných L. V. a O. Č. (dále také jen „obvinění“) pro skutek kvalifikovaný jako přečin pojistného podvodu ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 k §210 odst. 1 písm. b), c), odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku, a to ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Proti tomuto usnesení o zahájení trestního stíhání podali za obviněné stížnost datovanou dnem 7. 2. 2023 Mgr. Ivan Eric Poplštein, obhájce obviněného O. Č., jež byla doručena policejnímu orgánu dne 8. 2. 2023, a dne 16. 1. 2023 (doručena policejnímu orgánu téhož dne) včetně doplnění datovaného dnem 6. 2. 2023 Mgr. Štěpán Lichovník, obhájce obviněného L. V.
3. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně usnesením ze dne 6. 3. 2023, č. j. 3 ZT 2/2023-43, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl stížnost obhájce obviněných Mgr. Ivana Erica Poplšteina ze dne 16. 1. 2023, resp. 7. 2. 2023, proti usnesení policejního orgánu ze dne 6. 1. 2023, č. j. KRPB-83376-57/TČ-2021-060241-MK, neboť stížnost byla podána osobou neoprávněnou. Usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně se podle §140 odst. 1 písm. a) tr. ř. stalo ihned pravomocným, protože zákon proti němu nepřipouští stížnost.
4. Usnesením ze dne 30. 3. 2023, č. j. 3 ZT 2/2023-53 (dosud nepravomocným), státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně podle §131 odst. 1 tr. ř. s přihlédnutím k §138 tr. ř. opravil písařské chyby uvedené v usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 6. 3. 2023, č. j. 3 ZT 2/2023-43, a to tak, že ve výroku uvedeného usnesení se na 1. straně za slovy o zamítnutí stížnosti na 3. řádku před slova „Mgr. Ivana Eric Poplšteina“ doplňují slova: „Mgr Štěpána Lichovníka, AK Brno, Pellicova 23/8, resp.“, přičemž opravu učinil i pokud šlo o odůvodnění opravovaného usnesení, v němž rovněž reflektoval, že stížnost proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání nepodal jen Mgr. Ivan Eric Poplštein, ale rovněž Mgr. Štěpán Lichovník, obhájce obviněného L. V.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
5. Proti pravomocnému usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 6. 3. 2023, č. j. 3 ZT 2/2023-43, podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněných O. Č. a L. V. stížnost pro porušení zákona. Podle stěžovatele byl z důvodů zevrubně vyložených v odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněných porušen zákon v ustanoveních §33 odst. 1, §41 odst. 2 a §148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
6. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku s poukazem na §33 odst. 1, §41 odst. 2, §148 odst. 1 písm. b) a §160 odst. 7 tr. ř. stěžovatel konstatoval, že státní zástupce svým usnesením rozhodl nikoliv o stížnostech samotných obviněných, ale o stížnosti Mgr. Ivana Erica Poplšteina ze dne 16. 1. 2023, resp. 7. 2. 2023, přičemž jmenovaného advokáta označil za obhájce obou obviněných. Ze spisového materiálu i z podnětu obviněného O. Č. k podání stížnosti pro porušení zákona se podává, že státní zástupce ve svém usnesení ze dne 6. 3. 2023 chybně označil, že Mgr. Ivan Eric Poplštein je obhájcem obou obviněných. Podle stěžovatele však zejména z plných mocí, jež byly do spisu založeny, ale i dalších navazujících a ve spisovém materiálu zařazených listin je naprosto zřejmé, že každého z obviněných zastupuje v daném trestním řízení jiný obhájce, byť ze společné advokátní kanceláře. Obviněný L. V. plnou mocí ze dne 16. 1. 2023 zmocnil ke svému zastupování v předmětné trestní věci Mgr. Štěpána Lichovníka a jeho prostřednictvím proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání podal stížnost datovanou a současně doručenou policejnímu orgánu dne 16. 1. 2023, kterou doplnil podáním ze dne 6. 2. 2023 (doručeným policejnímu orgánu dne 7. 2. 2023). Obviněný O. Č. plnou mocí ze dne 7. 2. 2023 zmocnil ke svému zastupování v předmětné trestní věci Mgr. Ivana Erica Poplšteina a jeho prostřednictvím proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání podal stížnost datovanou dne 7. 2. 2023 a doručenou policejnímu orgánu dne 8. 2. 2023, kterou doplnil podáním ze dne 20. 2. 2023 (doručeným policejnímu orgánu téhož dne).
7. Za zásadní vadu usnesení státního zástupce ministr spravedlnosti považoval, že z usnesení není zcela jasné ani to, o které ze stížností státní zástupce rozhodl, když má jít o stížnost obou obviněných, zastoupených Mgr. Ivanem Ericem Poplšteinem, avšak současně o stížnost ze dne 16. 1. 2023, kterou podal za obviněného L. V. jeho obhájce Mgr. Štěpán Lichovník, resp. ze dne 7. 2. 2023, kdy předal k poštovní přepravě (vložil do systému datových schránek) blanketní stížnost za obviněného O. Č. jeho obhájce Mgr. Ivan Eric Poplštein. Konstatoval, že pro popsané vady je usnesení ze dne 6. 3. 2023 prakticky nepřezkoumatelné.
8. Tento stav se státní zástupce pokusil napravit opravným usnesením ze dne 30. 3. 2023. Vydáním opravného usnesení sice byla tam uvedená nesprávnost poněkud neobratně a nepřesvědčivě napravena, současně však podle ministra spravedlnosti došlo k dalšímu znepřehlednění procesní situace. Poznamenal, že proti posledně uvedenému (opravnému) usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců stížnosti, o nichž však státní zástupce Krajského státního zastupitelství nerozhodl, neboť se takový postup jevil jako nadbytečný a neúčelný s ohledem na návrh, aby bylo zrušeno stížností pro porušení zákona nejen napadené usnesení, ale podle §269 odst. 2 věty čtvrté tr. ř. také toto usnesení, a to jako rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, neboť vzhledem ke změně, k níž by došlo zrušením, pozbylo podkladu.
9. Stěžovatel za stěžejní pochybení v postupu státního zástupce označil příliš formalistický postup, který pro nedostatky formy stížností podaných obviněnými proti usnesení o zahájení trestního stíhání, spočívající v tom, že nebyla podána jménem obviněných v plné moci, ale advokáty Mgr. Ivanem Ericem Poplšteinem a Mgr. Štěpánem Lichovníkem, jimž samostatné právo podání tohoto opravného prostředku nesvědčí, vedl k zamítnutí stížnosti bez věcného přezkoumání z ryze formálního důvodu, a to že stížnost byla podána osobou neoprávněnou.
10. Ministr spravedlnosti měl za to, že státní zástupce svým postupem rozhodl zcela mimo ustálenou rozhodovací činnost obecných soudů, která je založena na premise, že obhájce by jako neoprávněná osoba jednal pouze tehdy, kdyby (vyjma případů uvedených v §41 odst. 4 tr. ř.) to bylo proti vůli obviněného. Zdůraznil, že přestože pod text opravného prostředku oba obhájci uvedli svá jména, a nikoliv jména obviněných, je z celkové formulace stížností i procesní situace zřejmé, že obhájci stížnost podali v zastoupení obviněných, nikoliv sami za sebe. Ustálená rozhodovací činnost obecných soudů je přitom závazná v tom smyslu, že vykládá právní normy podústavního práva pro jejich adresáty. Tak zakládá jejich legitimní očekávání v určitý postup orgánů veřejné moci při následné aplikaci těchto právních norem a současně chrání podstatu práva na obhajobu a vztah obviněného s jeho obhájcem (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1739/11, sp. zn. III. ÚS 150/99, usnesení téhož soudu sp. zn. II. ÚS 200/02, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 504/2002).
11. Přestože stížnosti obviněných i podle ministra spravedlnosti vykazovaly státním zástupcem zjištěné a konstatované formální nedostatky, bylo možné je s odkazem na konstantní judikaturu překlenout s výhradou, že bylo nezbytné se před věcným vyřízením stížností vypořádat s otázkou, zda nebyly stížnosti podány obhájci proti vůli obviněných, k čemuž postačovalo obstarat si prosté vyjádření obviněných.
12. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 6. 3. 2023, č. j. 3 ZT 2/2023-43, byl v neprospěch obviněných O. Č. a L. V. porušen zákon v ustanoveních §33 odst. 1, §41 odst. 2 a §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 6. 3. 2023, sp. zn. 3 ZT 2/2023, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále „státní zástupce“) se s podanou stížností pro porušení zákona ztotožnil. Připomněl podstatu argumentace ministra spravedlnosti a doplnil, že oba obvinění byli v řízení zastoupeni na základě plné moci. Obviněný L. V. byl zastoupen Mgr. Štěpánem Lichovníkem a obviněný O. Č. Mgr. Ivanem Ericem Poplšteinem, přičemž plné moci obou obviněných předcházejí jejich stížnostem proti usnesení o zahájení trestního stíhání a jsou koncipovány tak, že jejich obhájce je zmocněn je v dané trestní věci zastupovat a činit mimo jiné všechna písemná a ústní podání a návrhy, námitky a opatření hájící zájmy klienta. Zdůraznil, že obě stížnosti byly zpracovány tak, že z nich bylo zcela patrno, kdo je v podání obhájce a kdo klient (obviněný) a že je podávají samotní obvinění. Z jejich obsahu tak jednoznačně vyplynulo, že obě stížnosti byly podány za konkrétního obviněného v jeho zastoupení, nikoli samostatně obhájci.
14. Obhájce by tedy za situace procesně obdobné aktuálně řešené trestní věci podal stížnost jako neoprávněná osoba pouze v případě, kdyby se tak dělo proti vůli obviněného. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně se nicméně před učiněním rozhodnutí otázkou eventuálního nesouhlasu obviněných s podanými stížnostmi žádným způsobem nevypořádával, byť ve stížnostech shledal naznačený formální nedostatek, a nesprávně zamítl předmětné stížnosti jako podané osobou neoprávněnou.
15. Shodně s ministrem spravedlnosti poukázal na přiléhavou judikaturu soudů a uzavřel, že státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně nesprávně aplikoval trestněprávní předpisy upravující práva obviněného, když příslušná ustanovení trestního řádu podrobil pouze jazykovému výkladu a při nerespektování ustálené judikatury chybně posoudil stížnosti obviněných jako stížnosti jejich obhájců podané neoprávněnou osobou. Obvinění tak byli kráceni na svých obhajovacích právech a bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces.
16. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 6. 3. 2023, č. j. 3 ZT 2/2023-43, byl v neprospěch obviněných O. Č. a L. V. porušen zákon v ustanoveních §33 odst. 1, §41 odst. 2 a §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 6. 3. 2023, č. j. 3 ZT 2/2023-43, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
17. Obhájce obviněného O. Č. Mgr. Ivan Eric Poplštein, jakož i obhájce obviněného L. V. Mgr. Štěpán Lichovník sdělili, že obvinění O. Č. i L. V. s podanou stížností pro porušení zákona souhlasí v celém rozsahu.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
18. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ve vytýkaném směru porušen v neprospěch obviněných.
19. Podle §33 odst. 1 tr. ř. má obviněný právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení (§165 tr. ř.). Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Uvedená práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li jeho svéprávnost omezena.
20. Podle §160 odst. 7 tr. ř. může obviněný proti usnesení o zahájení trestního stíhání podat stížnost.
21. Podle §41 odst. 2 tr. ř. obhájce je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů (§65 tr. ř.) a zúčastnit se podle ustanovení tohoto zákona vyšetřovacích úkonů. S obviněným, který je ve vazbě, je oprávněn mluvit v rozsahu stanoveném v §33 odst. 1 tr. ř.
22. Podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již předtím výslovně vzala zpět.
23. Problematice přiznání účinků opravným prostředkům a jiným podáním či návrhům podaným obhájcem za obviněného, aniž by takové podání bylo podepsáno jménem obviněného, se opakovaně věnovaly ve své judikatuře Ústavní i Nejvyšší soud. Ustálená judikatura těchto soudů vychází z premisy, že obhájce by jako neoprávněná osoba jednal tehdy, kdyby (vyjma případů uvedených v §41 odst. 4 tr. ř.) to bylo proti vůli obviněného. Pokud se osoba, jež koncipovala opravný prostředek, v jeho textu označuje jako „obhájce“ či „obhajoba“, je zřejmé, že opravný prostředek podala za obviněného, v jeho zastoupení jako úkon obhajoby předpokládaný ustanovením §41 odst. 2 tr. ř., a nikoliv sama za sebe v domnění, že disponuje samostatným takovým právem. Opačný výklad by vedl k neudržitelnému formalismu a zpochybnění stávající praxe, běžně respektované i soudy všech stupňů, kdy obhájci obviněných osob obvykle v rámci mluveného i psaného projevu užívají v rámci návrhů, závěrečných řečí a dalších procesních úkonů při jednání za obviněného formulací jako „my navrhujeme, já navrhuji, obhajoba uvádí, obhajoba má za to“ atp. Skutečnost, že pod text opravného prostředku obhájce uvedl své jméno, a nikoliv jméno obviněného, sama o sobě neodůvodňuje zamítnutí takového opravného prostředku jako opravného prostředku podaného osobou neoprávněnou (viz stěžovatelem citovaný nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 1739/11, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2002, sp. zn. 11 Tdo 504/2002, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 3 Tdo 294/2002, uveřejněné pod č. 28/2003 Sb. rozh. tr.).
24. Určitý problém ve zvažování oprávněnosti postupu obhájce by mohl vyvstat, jen kdyby vznikly pochybnosti o otázce, zda obhájce nepodal opravný prostředek proti vůli obviněného. Ty však mohou být vyvolány jen konkrétními jednoznačnými okolnostmi, např. že by se obviněný po vyhlášení rozsudku a po poučení podat opravný prostředek svého práva vzdal, nebo kdyby dodatečně oznámil, že odvolání podané obhájcem bylo podáno proti jeho vůli (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu SSR sp. zn. Tpj 18/72, uveřejněné pod č. 62/1972 Sb. rozh. tr.).
25. S ohledem na výše uvedená ustanovení trestního řádu, která upravují právo obviněného podat proti usnesení stížnost a oprávnění obhájce podávat opravné prostředky a jiná podání a návrhy za obviněného, jakož i s ohledem na výklad těchto ustanovení v souladu s výše citovanou judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu je zřejmé, že v posuzované trestní věci obviněných O. Č. a L. V. zákonná pravidla respektována nebyla . Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu trestního spisu na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněných zjistil, že v posuzované trestní věci došlo k porušení zákona, přičemž se ztotožnil i s důvody uvedenými v pečlivě zpracovaném mimořádném opravném prostředku.
26. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podali obvinění v zákonné lhůtě prostřednictvím svých obhájců stížnost. Obviněný O. Č. tak učinil dne 8. 2. 2023 prostřednictvím obhájce Mgr. Ivana Erica Poplšteina, obviněný L. V. dne 16. 1. 2023 (s doplněním ze dne 6. 2. 2023) prostřednictvím obhájce Mgr. Štěpána Lichovníka. Před rozhodnutím o stížnostech byly policejnímu orgánu předloženy také plné moci zmocňující tyto obhájce k jejich obhajobě v předmětné trestní věci, a to plná moc ze dne 7. 2. 2023 zmocňující Mgr. Ivana Erica Poplšteina k zastupování O. Č. a plná moc ze dne 16. 1. 2023 zmocňující Mgr. Štěpána Lichovníka k zastupování L. V. Ze samotných stížností se podává, že v jejich záhlaví byli jako obvinění označeni O. Č. (stížnost datovaná dnem 7. 2. 2023) a L. V. (stížnost datovaná dnem 16. 1. 2023); Mgr. Ivan Eric Poplštein a Mgr. Štěpán Lichovník byli v záhlaví těchto podání označeni jako obhájci.
27. V obou těchto stížnostech je shodně pod bodem I. v druhém odstavci uvedeno: „Obviněný tímto podává proti usnesení stížnost“. I ze samotných textů stížností se podává, že tyto jsou formulovány tak, že stížnosti podávají obvinění, jak vyplývá např. z opakovaně užitého obratu: „obviněný má za to…“. Je pravdou, že stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání skutečně trpěly vytýkanou vadou, tedy stížnosti nebyly podepsány obviněnými, nýbrž jejich obhájci, ovšem postup státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno vyhodnotit jako přepjatý formalismus, v jehož důsledku nebyly podané stížnosti věcně projednány. Přestože stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání obviněných byly podepsány jmény obhájců obviněných, nikoliv jmény obviněných, nebylo možné jejich stížnosti bez dalšího zamítnout jako podané neoprávněnými osobami, a to zejména za situace, kdy bylo orgánům činným v trestním řízení známo, že obvinění si tyto advokáty na základě plných mocí zvolili jako své obhájce, přičemž plné moci byly ke stížnostem přiloženy, a nebylo tak o jejich procesním postavení pochyb. I v textu stížností byly přesně označeny osoby obviněných a advokáti byli označeni jako obhájci, přičemž stížnosti byly formulovány tak, že je podávají obvinění. V uvedeném případě tak nevyvstaly ani žádné konkrétní okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o tom, zda obhájci obviněných nepodali stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání proti vůli obviněných.
28. Nad rámec uvedeného lze doplnit, že pokud měl státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně i přes všechny tyto okolnosti pochybnosti o tom, zda stížnosti proti usnesení policejního orgánu byly podány z vůle obviněných, nic státnímu zástupci nebránilo v postupu podle §59 odst. 3 tr. ř., tedy ve vyzvání obviněných k odstranění nedostatků, které ve stížnostech státní zástupce spatřoval, či k jakémukoliv jinému i méně formálnímu ověření vůle obviněných. Byli-li zmínění obhájci i přes výše uvedené považováni za osoby neoprávněné k podání stížnosti, a to pouze pro pochybení spočívající v podpisu stížnosti jmény obhájců, nikoliv obviněných (aniž byli případně v souladu s ustanovením §59 odst. 3 tr. ř. vyzváni vadná podání doplnit, respektive jejich nedostatky odstranit), je nutno takový postup vyhodnotit jako nepřiměřeně přísný vedoucí k nezákonnému odepření věcného přezkoumání usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř.
29. Z uvedeného plyne, že státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl stížnosti podané za obviněného O. Č. obhájcem Mgr. Ivanem Ericem Poplšteinem a za obviněného L. V. obhájcem Mgr. Štěpánem Lichovníkem, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, neboť v řízení, které vydání usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 6. 3. 2023, č. j. 3 ZT 2/2023-43, předcházelo, nerespektoval ustanovení §33 odst. 1, §41 odst. 2 tr. ř., případně i §59 odst. 3 tr. ř. Porušil tak zákon v ustanoveních §33 odst. 1, §41 odst. 2 a §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněných O. Č. a L. V.
30. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 6. 3. 2023, č. j. 3 ZT 2/2023-43, byl porušen zákon v ustanoveních §33 odst. 1, §41 odst. 2 a §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněných O. Č. a L. V. Proto podle §269 odst. 2 tr. ř. označené rozhodnutí zrušil. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (tedy včetně ve stížnosti pro porušení zákona zmiňovaného, byť nepravomocného opravného usnesení), a podle §270 odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
31. Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 7. 2023
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu