ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.2944.2023.3
sp. zn. 20 Cdo 2944/2023-788
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné VALENTER a. s. , se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 3325/34, identifikační číslo osoby 47683457, zastoupené Mgr. Jakubem Vyroubalem, advokátem se sídlem Ostravě, Poděbradova 1243/7, proti povinné JUDr. Martině Dubové , narozené 29. srpna 1981, bytem v Praze 5, Sazovická 457/20, zastoupené Mgr. Janem Kramperou, advokátem se sídlem v Praze, Jungmannova 26/15, pro 14 136 602 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 3097/2019, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2022, č. j. 16 Co 68/2022-737, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 7. 2022, č. j. 16 Co 68/2022-737, potvrdil výrokem I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“ či „obvodní soud“) ze dne 14. 10. 2021, č. j. 14 EXE 3097/2019-698, jímž soud prvního stupně zastavil řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce z důvodu zániku vymáhaného práva započtením, současně návrh povinné na zastavení exekuce ve zbylém rozsahu zamítl (výrok I. usnesení soudu prvního stupně) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.); odvolací soud dále rozhodl výrokem II. o náhradě nákladů odvolacího řízení.
2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že posuzovaná exekuce je vedena na základě pověření obvodního soudu ze dne 11. 12. 2019, č. j. 14 EXE 3097/2019-33, soudním exekutorem Mgr. Pavlem Struminským, Exekutorský úřad Karviná (dále „soudní exekutor“), pod sp. zn.201 EX 3371/19, pro vymožení částky 14 136 602 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 14 136 602 Kč od 25. 10. 2019 do 31. 10. 2019 podle vykonatelného notářského zápisu sepsaného dne 1. 6. 2017 notářem v Praze Mgr. Lukášem Valigurou pod sp. zn. NZ 512/2017 (dále „exekuční titul“ či „notářský zápis“), jehož hmotněprávní základ spočíval ve smlouvě o zápůjčce uzavřené dne 23. 5. 2017 mezi oprávněnou jako zapůjčitelem a povinnou jako vydlužitelem (dále „smlouva o zápůjčce“), podle které se oprávněná zavázala poskytnout povinné zápůjčku ve výši 17 000 000 Kč. Exekuce byla provedena zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech povinné, konkrétně na pozemku č. parc. XY o výměře 114 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu na adrese XY č. p. XY, na pozemku č. parc. XY o výměře 320 m2, zahrada, zemědělský půdní fond, a na pozemku č. parc. XY o výměře 45 m2, ostatní plocha, jiná plocha, zapsaných v katastru nemovitostí pro obec XY na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY (dále „nemovité věci povinné“).
3/ Odvolací soud připomněl, že soud prvního stupně již ve zkoumané věci rozhodoval usnesením ze dne 1. 9. 2020, č. j. 14 EXE 3097/2019-364, které odvolací soud zrušil usnesením ze dne 11. 2. 2021, č. j. 16 Co 394/2020-399, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s pokynem, aby se soud detailně zabýval dobou splatností jednotlivých splátek popsaných v exekučním titulu a ve smlouvě o zápůjčce a aby následně zdůvodnil, zda a případně proč by mělo rozdílné ujednání o splatnosti splátek vést k závěru o nevykonatelnosti exekučního titulu. Odvolací soud soudu prvního stupně rovněž uložil, aby doplnil dokazování provedením dohody ze dne 20. 6. 2019, na jejímž základě měl být dluh povinné snížen započtením pohledávek o částku 2 863 398 Kč, dále aby se zabýval dobou zániku pohledávky povinné z titulu první splátky ve výši 50 000 Kč, splatné dne 31. 5. 2018, a možností jejího započtení vůči pohledávce povinné vyplývající z dohody ze dne 20. 6. 2019, což by případně mohlo ovlivnit i závěr ohledně prodlení povinné se zaplacením celého posléze zesplatněného dluhu.
4/ Soud prvního stupně následně (po vrácení věci k dalšímu řízení) rekapituloval, že exekuční titul obsahuje ujednání, podle kterého se povinná zavazuje svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce, na základě které jí oprávněná poskytla dne 24. 5. 2017 částku 17 000 000 Kč, zaplatit ve splátkách a v konkrétních termínech splatnosti, a to splátku ve výši 500 000 Kč nejpozději do 31. 5. 2018, splátku ve výši 1 000 000 Kč do 31. 5. 2019, splátku ve výši 1 200 000 Kč do 31. 5. 2020, splátku ve výši 1 500 000 Kč do 31. 5. 2021, splátku ve výši 1 800 000 Kč do 31. 5. 2022, splátku ve výši 2 200 000 Kč do 31. 5. 2023, splátku ve výši 2 200 000 Kč do 31. 5. 2024, splátku ve výši 2 200 000 Kč do 31. 5. 2025, splátku ve výši 2 200 000 Kč do 31. 5. 2026, a splátku ve výši 2 200 000 Kč do 31. 5. 2027, k čemuž byla ujednána ztráta výhody splátek. Povinná svolila k přímé vykonatelnosti notářského zápisu. Přistupitelé Pavel Duba a Auto Duba Praha s. r. o. (identifikační číslo osoby 05315301; dále „společnost Auto Duba“ či společně jako „přistupitelé“) prohlásili v notářském zápisu, že ve smlouvě o zápůjčce byla písemně uzavřena dohoda o přistoupení k dluhu, na základě které přistoupili k dluhu povinné a zavázali se jej splnit za stejných platebních podmínek. Samotná smlouva o zápůjčce obsahuje ujednání, v němž vydlužitel výslovně prohlašuje, že tuto smlouvu neuzavírá v postavení spotřebitele, že není slabší stranou a že se smlouva uzavírá a zápůjčka poskytuje v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. Smluvní strany dále výslovně uvedly, že zápůjčka je účelově určena k použití peněžních prostředků pro finanční investici do společnosti Auto Duba. V případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky byl zapůjčitel oprávněn požadovat vrácení celé zápůjčky a zaplacení úroků najednou, a to do sedmi dnů ode dne doručení výzvy zapůjčitele vydlužiteli.
5/ Povinná kontaktovala oprávněnou dopisem ze dne 27. 12. 2019 ohledně neschopnosti dostát svým závazkům vyplývajícím se smlouvy o zápůjčce, zde označené jako „spotřebitelský úvěr ve výši 17 000 000 Kč“, v němž namítala neplatnost smlouvy z důvodu, že oprávněná při uzavírání smlouvy neposuzovala její úvěruschopnost podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“). Oprávněná oznámila dne 25. 3. 2019 povinné zesplatnění celého dluhu ve výši 17 000 000 Kč s příslušenstvím, uznaného notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti a vyplývajícího ze smlouvy o zápůjčce; oznámení o zesplatnění bylo povinné doručeno dne 10. 4. 2019. Současně povinnou vyzvala k zaplacení jistiny s příslušenstvím v termínu patnácti dnů od doručení tohoto oznámení. Mezi oprávněnou jako kupující a společností Auto Duba jako prodávající byla posléze uzavřena dne 18. 6. 2019 kupní smlouva na prodej movitých věcí umístěných v budově na adrese XY, za kupní cenu 2 694 046,70 Kč bez DPH, která měla být zaplacena započtením vzájemných pohledávek prodávajícího a kupujícího na základě řádně vystavených daňových dokladů (fakturou č. 23900003 na částku 3 259 796,70 Kč, zahrnující i DPH ve výši 565 750 Kč) se splatností dne 20. 6. 2019. Téhož dne uzavřely oprávněná jako kupující a společnost Auto Duba jako prodávající dohodu o vzájemném započtení pohledávek, ve které bylo konstatováno uzavření kupní smlouvy ze dne 18. 6. 2019 a z ní vyplývající pohledávka prodávajícího za kupujícím ve výši 3 259 796,70 Kč a uzavření smlouvy o zápůjčce. Následovala specifikace dalších pohledávek kupujícího za prodávajícím jednotlivými fakturami (za nájem, materiál, za službu lakování vozu) v celkové výši 396 398,70 Kč započtené na kupní cenu 3 259 796,70 Kč podle faktury č. 23900003, z níž zbývalo uhradit 2 863 398 Kč a která byla započtena na částečnou úhradu zápůjčky ve výši 17 000 000 Kč s tím, že kupující má za prodávajícím pohledávku v celkové výši 14 136 602 Kč.
6/ Soudy obou stupňů dospěly ke shodnému závěru, že návrh na zastavení exekuce nemůže být považován za opožděný, jelikož lhůta pro podání příslušného návrhu vycházející z §55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), není lhůtou propadnou. Exekuční titul splňuje zákonné náležitosti dohody podle §71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti /notářský řád/, ve znění pozdějších předpisů (dále „notářský řád“), tj. obsahuje označení povinné (povinných) a oprávněné osoby, skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá (právní důvod plnění), předmět a dobu plnění a svolení povinných osob k vykonatelnosti. Ačkoli bylo oznámení o zesplatnění ze dne 25. 3. 2019 povinné doručeno dne 10. 4. 2019, nastala doba plnění až dne 26. 4. 2019, neboť oprávněná v oznámení o zesplatnění (odchylně od ujednání ve smlouvě o zápůjčce a nikoliv v rozporu s §1931 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů /dále „o. z.“/) stanovila patnáctidenní lhůtu k zaplacení zbylé části dluhu, čímž se exekuční titul stal vykonatelným. Pohledávka oprávněné ze smlouvy o zápůjčce se stala splatnou dne 18. 4. 2019 (sedmý den po doručení oznámení o zesplatnění podle smlouvy po zápůjčce), a oprávněná tedy měla na vymáhané plnění nárok rovněž podle hmotného práva. Jestliže se proto povinná ocitla v prodlení s úhradou první splátky ve výši 500 000 Kč splatné do 31. 5. 2018 a oprávněná uplatnila ztrátu výhody splátek formou výzvy, přičemž doba plnění nastala dne 26. 4. 2019, a učinila-li tak v době do splatnosti nejblíže příští splátky ve výši 1 000 000 Kč (do 31. 5. 2019), nastala splatnost celé pohledávky, pročež se oprávněná mohla domáhat exekučním návrhem podaným dne 4. 11. 2019 zajištění své pohledávky exekutorským zástavním právem. Mohla tak učinit přesto, že splátka, s níž byla povinná (a spoludlužníci) v prodlení, byla po její splatnosti uhrazena, resp. zanikla vzájemným zápočtem částky 2 863 398 Kč na základě dohody o započtení ze dne 20. 6. 2019; k zápočtu totiž došlo až poté, co nastala ztráta výhody splátek podle notářského zápisu. Povinnou namítaný nedostatek pravosti a správnosti potvrzení o převzetí zásilky obsahující oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 10. 4. 2019, a to toliko za pomoci tvrzení, že si její převzetí a podepsání „nevybavuje“, nemůže obstát.
7/ Podle soudů obou stupňů nebylo prokázáno, že by smlouva o zápůjčce byla uzavírána ve spotřebitelském režimu, a to zejména s ohledem na výslovné prohlášení v ní obsažené, že zápůjčka je poskytována v souvislosti s podnikatelskou činností povinné, přičemž jí získané prostředky mají být účelově vázány jako investice do společnosti Auto Duba, v níž byla povinná jediným společníkem. Tomu odpovídá i způsob zajištění zápůjčky v podobě závazku povinné učinit kroky potřebné ke změně právní formy společnosti ze společnosti s ručením omezeným na akciovou společnost a zajistit zápůjčku zástavou cenných papírů. Povinná, ačkoli v té době nebyla podnikatelkou po formální stránce, tedy neuzavírala smlouvu o zápůjčce jako spotřebitel uspokojující své osobní potřeby. Smlouvu o zápůjčce rovněž nelze považovat za disimulované právní jednání podle §555 o. z. z důvodu, že finanční prostředky neměly být poskytnuty povinné, nýbrž společnosti Auto Duba. Skutečnost, že povinná poté, co na svůj účet obdržela předmět zápůjčky, finanční prostředky použila pro investici do vlastní společnosti, zastřenost právního jednání nedokládá. Okruh smluvních stran smlouvy o zápůjčce není dán tím, kdo má z předmětu plnění faktický prospěch. Povinná ostatně uzavření smlouvy, jejímž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků jako zápůjčky, opakovaně stvrzovala (např. v exekučním titulu, popř. též ve smlouvě o vzájemném započtení pohledávek ze dne 20. 6. 2019).
8/ Ani námitce započtení pohledávky povinné z titulu bezdůvodného obohacení vůči pohledávce vymáhané odvolací soud nepřisvědčil. Společnost Auto Duba sice započetla svou pohledávku ve výši 20 000 000 Kč představující část technického zhodnocení prostor proti pohledávce oprávněné ze smlouvy o zápůjčce a exekučního titulu, kterou tvořila částka 14 136 602 Kč s příslušenstvím, a to oznámením o zápočtu pohledávek ze dne 25. 3. 2021, jež bylo oprávněné doručeno dne 31. 3. 2021, avšak k zániku dluhu odpovídajícímu vymáhanému plnění by v takovém případě mělo dojít započtením dne 26. 8. 2020 (nikoliv okamžikem střetu pohledávek, ale splněním předpokladu započitatelnosti u pohledávky, u které nastala později), tj. po vydání exekučního titulu podle §268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). Vzhledem k tomu, že oprávněná podala u soudu ve prospěch své pohledávky exekuční návrh na zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech povinné již dne 4. 11. 2019, nemůže být zánik práva s ohledem na §338e odst. 1 o. s. ř. (po podání exekučního návrhu) důvodem pro zastavení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva a řízení o takovém návrhu na zastavení exekuce musí být zastaveno podle §103 a §104 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 e. ř. Námitka započtení by i jinak v exekučním řízení podle téhož exekučního titulu neobstála z důvodů uváděných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, podle kterého pohledávka nejistá nebo neurčitá způsobilá k započtení není. Samotné rozhodující skutečnosti vylíčené povinnou v návrhu na zastavení exekuce ohledně započítávané pohledávky a důkazy k ní připojené nejsou dostačující, byla-li předložena toliko žaloba ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 411/2020. Skutečnosti týkající se započítávané pohledávky, a tedy pochybnosti o existenci aktivně započítávané pohledávky vůči oprávněné, by si vyžádaly rozsáhlé dokazování, jelikož oprávněná nárok neuznává, přičemž tvrzená pohledávka ani nevyvstává ze stejného právního vztahu jako pohledávka oprávněné.
9/ Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost vymezila podle §237 o. s. ř. tvrzením, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, „ které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny “, a to:
A/ zda má při posuzování spotřebitelského charakteru smlouvy o zápůjčce vliv způsob využití finančních prostředků nebo složitost zajištění dluhu, pokud jsou jinak splněny všechny předpoklady spotřebitelského charakteru smlouvy dle zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru ;
B/ zda může obsah navazujících písemných právních jednání vyloučit uplatnění institutu disimulovaného právního jednání ;
C/ zda může být okamžik vykonatelnosti notářského zápisu s přímou vykonatelností sjednán tak, aby vykonatelnost nastala dřív než splatnost pohledávky v hmotněprávním titulu .
10/ Dovolání má být dále přípustné pro vyřešení otázek, při jejichž „ řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací práce dovolacího soudu, jmenovitě otázek:
D/ zda musí účastník popírající pravost údajně svého podpisu zároveň tvrdit okolnosti, za jakých mělo k falšování jeho podpisu dojít ;
E/ zda uplatnění námitky nepravosti podpisu u potvrzení o převzetí zásilky znemožňuje uplatnit námitku jiného obsahu zásilky .
11/ K otázce A) dovolatelka uvedla, že na spotřebitelském charakteru smlouvy o zápůjčce nemůže nic změnit skutečnost, že smluvní strany výslovně vyloučily spotřebitelský charakter smlouvy, protože jak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tak ustanovení občanského zákoníku týkající se definice spotřebitele, jsou kogentní, a spotřebitelská smlouva tak bude spotřebitelská, i když bude obsahovat prohlášení stran o opaku. Nelze připustit, aby se věřitel mohl vyhnout aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru pouhým složitým zajištěním závazku, což je zcela v rozporu se smyslem spotřebitelského práva. Spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce nemůže zvrátit ani to, že prostředky nebyly použity k osobní spotřebě vydlužitele (tedy povinné).
12/ Při řešení otázky B/ dovolatelka opětovně upozornila na skutečnost, že nebyla-li by smlouva o zápůjčce smlouvou o spotřebitelském úvěru, šlo o disimulované právní jednání, tj. o smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi oprávněnou jako zapůjčitelem a společností Auto Duba, případně panem Dubou jako vydlužitelem. Uvedená skutečnost vyplývá z dalších právních jednání a uzavřených smluv mezi oprávněnou a přistupiteli. Posouzení, zda se jedná o disimulované právní jednání, nemůže být založeno na formálním obsahu posuzovaného právního jednání, jakož ani na formálním obsahu právních jednání na něj navazujících, protože rozpor mezi formálním obsahem právního jednání (tj. jak se jeví navenek) a skutečným obsahem právního jednání je samou podstatou institutu disimulovaného právního jednání.
13/ Ohledně otázky C/ dovolatelka namítla, že exekuční titul obsahuje ujednání o ztrátě výhody splátek, jež je součástí podmínek splatnosti jednotlivých splátek. Smlouva o zápůjčce ale váže zesplatnění na výzvu věřitele k plnění a uplynutí lhůty k plnění v délce sedmi dnů od doručení výzvy. Není proto vyloučeno, že vykonatelnost exekučního titulu mohla nastat dříve než splatnost podle smlouvy o zápůjčce, protože zatímco u smlouvy o zápůjčce dochází ke splatnosti celé zápůjčky až osmý den od doručení výzvy (vydlužitel musí plnit do sedmi dnů od doručení výzvy), u exekučního titulu dochází vzhledem k velmi obecně specifikovaným podmínkám zesplatnění již den následující po doručení výzvy. Exekuční titul přitom nemění hmotněprávní ujednání smlouvu o zápůjčce.
14/ Otázku D/ odvolací soud řešil v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 2759/2018, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1228/2012, či rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2006, sp. zn. 33 Odo 988/2004, jelikož po povinné bez zákonného důvodu vyžadoval, aby zpochybnění jejího podpisu bylo „provázeno předestřením jiné srovnatelně pravděpodobné skutkové verze reality“, a nezabýval se námitkou neplatnosti podpisu povinné, protože povinná „neoznačila konkrétní osobu, u níž by měla podezření, že se prokázala občanským průkazem povinné a poštu za ní převzala“. Povinná neměla v případě namítání nepravosti podpisu žádnou povinnost označit osobu, která se takového padělání měla dopustit, ani neměla povinnost vysvětlovat, jak k takovému padělání mohlo dojít. Odvolací soud měl proto soudu prvního stupně uložit, aby provedl důkaz za použití znaleckého posudku z oboru písmoznalectví za účelem prokázání, že podpis na potvrzení o převzetí zásilky obsahující oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 10. 4. 2019 není pravým podpisem povinné.
15/ Při řešení otázky E/ nebyl odvolacím soudem respektován rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2015, sp. zn. 29 Cdo 1970/2014, dospěl-li k závěru, že povinná nemůže na jednu stranu tvrdit, že jí nebyla zásilka doručena, a zároveň namítat, že zásilka neobsahovala oznámení o zesplatnění. Účastník řízení může uplatňovat různé námitky, a to i takové, které vedle sebe vzájemně nemohou obstát. Takový účastník totiž netvrdí, že platí všechny uplatněné námitky najednou (vedle sebe), ale nabízí soudu sadu argumentů (právních posouzení skutkové reality), které, každý individuálně, mohou vést k úspěchu ve věci. Je na soudu, aby prokázaný skutkový stav posoudil právně, a to buď za použití různých výkladů a právních argumentů prezentovaných účastníky řízení, nebo výkladem vlastním.
16/ Na základě uvedených důvodů povinná navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
17/ Oprávněná se k podanému dovolání vyjádřila podáním ze dne 9. 2. 2024, zdůraznila-li především, že povinná polemizuje se „skutkovými zjištěními a právními závěry soudů obou stupňů, což však samo o sobě nezakládá přípustnost dovolání“. Povinnou předkládané otázky „pro svoji redukci a vytržení z kontextu nemohou vést k řádnému přezkumu závěrů odvolacího soudu“.
18/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále opět „o. s. ř.“), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz §36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
19/ Na zodpovězení otázky ad A/ napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí ve smyslu §237 o. s. ř. Odvolací soud (a soud prvního stupně) se výstižně a přesvědčivě zabýval se zřetelem k ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a rovněž Soudního dvora Evropské unie rozhodnými okolnostmi ve vztahu k charakteru smlouvu o zápůjčce. Vyhodnotil-li posléze, že pokud povinná, ačkoli nebyla v době uzavření smlouvy o zápůjčce podnikatelkou po formální stránce (měla přerušenou živnost a činnost advokátky měla pozastavenu), zápůjčku výslovně přijala v souvislosti s vlastní podnikatelskou činností, poněvadž peněžní prostředky ze zápůjčky byly účelově určeny k použití pro finanční investici do společnosti Auto Duba, jíž byla jediným společníkem, a tomu odpovídalo účelové určení i způsob zajištění zápůjčky (zejména závazek povinné učinit kroky potřebné ke změně právní formy společnosti a zajistit zápůjčku zástavou cenných papírů, což mohla učinit pouze ona jako jediný společník“), nese takové jednání znaky podnikání povinné (důkazně podpořené explicitním vyloučením spotřebitelské úpravy v textu smlouvy o zápůjčce). Jestliže dovolatelka namítala, že nebýt takto specifických závěrů ohledně „vlivu způsobu využití finančních prostředků“ či „složitosti zajištění dluhu“, byla by spotřebitelská povaha smlouvy jistě naplněna, předkládá tím oponentní (spekulativní) argumentaci, z podstaty věci nezpůsobilou negovat rozhodná zjištění soudů obou stupňů (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2018, sp. zn. 33 Cdo 5942/2017). Ostatně dovolatelka přímo v dovolání (viz bod 7.16) poznamenala, že „plnění bylo poskytnuto pro podnikání“, z čehož lze důvodně usuzovat, že ani ona sama smlouvu o zápůjčce za spotřebitelskou nepovažuje.
20/ Dovoláním otevřenou otázku ad B/, tj. otázku výkladu povahy právního jednání podle §555 odst. 2 o. z., konkrétně skutečných osob zavázaných ze smlouvy o zápůjčce, odvolací soud vyřešil v souladu s pravidly pro výklad právních jednání obsaženými v §555 a násl. o. z., a s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sb. rozh. obč.), od níž není důvod se odchylovat. Závěru odvolacího soudu, že z podoby a účelu smlouvy, jakož i z následného jednání zúčastněných osob, byla prokázána skutečná vůle povinné uzavřít smlouvu o zápůjčce v pozici vydlužitele, nelze z pohledu pravidel výkladu právního jednání ničeho vytknout. Ani v uvedeném rozsahu proto přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. být založena nemůže.
21/ V dovolání otevřená otázka ad C/ je ryze spekulativní a na jejím řešení napadené rozhodnutí nezávisí. Pro věc zcela signifikantní je totiž skutečnost, že oznámení o zesplatnění celého dluhu ze dne 25. 3. 2019 bylo povinné doručeno dne 10. 4. 2019 a ztráta výhody splátek tak nastala - oproti znění samotné smlouvy o zápůjčce stanovující toliko sedmidenní lhůtu ode dne doručení výzvy zapůjčitele vydlužiteli - pro povinnou dokonce výhodněji v patnáctidenní lhůtě k zaplacení zbytku dluhu, tj. dne 26. 4. 2019 (s ohledem na znění oznámení o zesplatnění). Pakliže sama dovolatelka v dovolání cituje ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle které samotné ujednání o době plnění obsažené v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti nemění ujednání obsažená v hmotněprávním titulu, nemohlo mít ujednání obsažené v exekučním titulu, že povinná uhradí dluh v jednotlivých splátkách „pod ztrátou výhody splátek“, na předešlá ujednání ve smlouvě o zápůjčce žádný vliv. Jelikož okolnost reálné vykonatelnosti exekučního titulu ke dni podání exekučního návrhu (4. 11. 2019) povinná nijak nerozporovala, není podstatné ani účelné zabývat se otázkou, kdy nastal první den vykonatelnosti exekučního titulu.
22/ Napadené rozhodnutí neodporuje - jak dovozuje dovolatelka v otázce ad D/
- aniustálené rozhodovací praxi, jíž Nejvyšší soud přijal k dokazování soukromými listinami. Z té se (mimo jiné) podává, že u soukromých listin jako důkazního prostředku je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost). Listina je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím též podepsána. Je-li listina pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, případně učinil prohlášení v listině obsažené. Je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno o pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě příznivé následky. Je-li popřena pravdivost soukromé listiny, vyzve soud podle toho, o jakou soukromou listinu jde, toho, kdo pravdivost popírá, aby uvedl, proč pravdivost popírá, a nabídl ke svému tvrzení důkazy. Provedené důkazy, včetně důkazu spornou listinou, soud zhodnotí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž přihlíží k povaze listiny, zejména pak k tomu, jde-li o listinu v neprospěch vystavitele anebo v jeho prospěch (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98, ze dne 24. dubna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1228/2012, ze dne 26. listopadu 2014, sp. zn. 33 Cdo 729/2013, a ze dne 30. června 2020, sp. zn. 27 Cdo 2756/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. října 2017, sp. zn. 23 Cdo 3895/2016, a ze dne 18. června 2019, sp. zn. 28 Cdo 788/2019, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018). Bylo proto na povinné, jak správně oba soudy dovodily, aby prokázala, že podpis uvedený na potvrzení o převzetí zásilky není jejím vlastnoručním podpisem, a tedy že potvrzení není ohledně údaje o převzetí pravdivé. Otevřením uvedené otázky se nicméně dovolatelka míjí s řádným důvodem dovolání (§241a odst. 1 a 3 o. s. ř.), neboť kritikou hodnocení provedených důkazů a nastíněním vlastní představy účastníka řízení ohledně výsledku dokazování nelze uvedené nezbytné náležitosti dovolání prosadit (z mnoha rozhodnutí dovolacího soudu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2022, sp. zn. 20 Cdo 2184/2021). Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že způsob hodnocení důkazů odvolacím soudem (a soudem prvního stupně) v dané věci respektuje zásady plynoucí
z §132 o. s. ř., tudíž nezakládá ve smyslu svévolného postupu či extrémního rozporu hodnotících úvah obavy z jakéhokoliv ústavněprávního deficitu.
23/ Rovněž i pod otázkou ad E/ dovolatelka předestírá dovolacímu soudu jen námitku směřující do skutkového zjištění obsahu zásilky o zesplatnění, kterou se nelze v dovolacím řízení zabývat pro absenci zákonného důvodu dovolání (§241a odst. 1 a 3 o. s. ř).
24/ Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
25/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 2. 2024
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu