ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.186.2024.1
sp. zn. 22 Cdo 186/2024-550
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce M. D. , zastoupeného Mgr. Zuzanou Chadimovou, advokátkou se sídlem v Židlochovicích, náměstí Míru 24, proti žalované P. B. , zastoupené JUDr. Josefem Tobiškou, advokátem se sídlem v Brně, Arne Nováka 3/4, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 116 C 295/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2023, č. j. 37 Co 260/2021-467, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2023, č. j. 37 Co 260/2021-467, se zamítá .
Odůvodnění:
1. Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
2. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 6. 2021, č. j. 116 C 295/2016-367, zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal vypořádání movitých věcí tvořících vybavení bytu a rekreační chaty (výrok I). Zamítl žalobu v části, v níž se žalovaná domáhala vypořádání vnosů spočívajících v úhradě poplatků za rekreační chatu a pokácení stromu (výrok II). Do výlučného vlastnictví žalované přikázal „byt XY“, nacházející se v budově č. p. XY, XY, XY v k. ú. XY a rekreační objekt č. e. XY v k. ú. XY. Zároveň žalované uložil povinnost zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 2 974 655 Kč do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok III). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky IV–VIII). V doplňujícím rozsudku ze dne 19. 1. 2023, č. j. 116 C 295/2016-452, pak doplnil výrok III tak, že do výlučného vlastnictví žalované přikázal spoluvlastnický podíl na společných částech budovy č. p. XY, XY, XY na parc. č. XY, XY, XY a spoluvlastnický podíl o velikosti 6472/288054 na pozemcích parc. č. XY, XY, XY v k. ú. XY (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
3. K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 3. 2023, č. j. 37 Co 260/2021-467, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III a ve výroku I doplňujícího rozsudku tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci hodnotu vypořádacího podílu ve výši 3 112 500 Kč ve lhůtě šesti měsíců od právní moci, jinak jej potvrdil (výrok I). Dále rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích IV–VIII a ve výroku II doplňujícího rozsudku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Uvedla, že ačkoliv se do nákladových výroků neodvolala a žalobce nepodal odvolání vůbec, odvolací soud je zrušil; k tomu neměl oprávnění. Stejně tak v neprospěch žalované zvýšil hodnotu vypořádacího podílu. Dále nesouhlasila s paritním vypořádáním SJM a uvedla důvody, proč mělo být rozhodnuto o disparitě v její prospěch. Rovněž namítla, že soudy obou stupňů nedostatečně zhodnotily předložené důkazy, pročež nezjistily finanční odklony žalobce. Dále upozornila na svoji sociální situaci a absenci zjištění soudů, zda je schopna vypořádací podíl zaplatit. Navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Navrhla taktéž odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
5. Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
6. Dovolání žalované trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
7. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
9. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit ani sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
10. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených obsahových náležitostí dovolání, nejde o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz ), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
11. Dovolání žalované nemůže být přípustné již z toho důvodu, že v něm zcela absentuje jakékoliv vymezení předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. jako jedné z obligatorních náležitostí dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. V rámci dovolání není vymezena přípustnost ani pouhým odkazem na §237 o. s. ř. a ani z dalšího obsahu dovolání nelze dovodit řádnou formulaci žádného z předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatelka se omezuje toliko na obecnou polemiku s napadeným rozhodnutím a na prostý odkaz na dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu. Současně blíže neuvádí, při řešení jaké konkrétní právní otázky a jakým způsobem by měla být uváděná rozhodovací praxe reflektována v rámci rozhodnutí o vypořádání SJM v této věci. Dovolatelka totiž ani řádně neformulovala konkrétní právní otázku, na jejímž řešení by bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a už vůbec neuvedla k takové otázce jakoukoliv relevantní právní argumentaci podpořenou odkazy na rozhodovací praxi dovolacího soudu, z níž by bylo patrné, který z předpokladů přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř. považuje v tomto případě za splněný. Odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1137/2012, není přiléhavý, neboť rozhodnutí vychází z odlišné právní úpravy (režim bezpodílového spoluvlastnictví manželů) a navíc reaguje na okolnost domácího násilí, na které ale napadené rozhodnutí v této věci není založeno. Dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3272/2010, s tím, že při vypořádání družstevního podílu v bytovém družstvu je možné přistoupit k disparitě, když se vlastníkem družstevního podílu stal manžel, který výlučně pečuje o nezletilé děti. Ani k němu však nepřipojila žádnou právní otázku ani předpoklad přípustnosti dovolání. Závěry, na nichž napadené rozhodnutí odvolacího soudu stojí, tudíž dovolatelka nijak relevantně nezpochybnila, pročež se dovolací soud nemohl dovoláním žalované po věcné stránce vůbec zabývat.
12. S ohledem na výše uvedené dovolací soud uzavírá, že dovolání žalované trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. Vzhledem k tomu, že nebylo dovolání shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017 (dostupná na www.nsoud.cz )], a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz/ )].
14. O nákladech řízení rozhodne soud v rozhodnutí, kterým bude řízení skončeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu